Narozeniny

Včera v pátek 29.6., kdy do konce roku 2007 zbývalo jen 185 dní, kdy uplynulo 34 let od chvíle, co Krejčířovo Seychely získaly nezávislost na Spojeném království, den kdy se začal zatím jen v USA prodávat jablečnej iPhone za 600 dolarů, většina dětí si domů odnášela svá školní vysvědčení a začal 42. ročník MFF v Karlových Varech, proběhla moje malinká narozeninová oslava s kulaťoučkým ukončením.

Děkuji všem za milou návštěvu, krásné dárky a moc příjemné posezení, které se místy projevovalo nepatrnou únavou i těch největších držáků.

Díky

J

V pátek děvětadvacátého jsem se ještě dozvěděl, že bývalý agent StB a šéf české pobočky Interpolu Pavol Mihál, dostane odstupné 2 miliony. Bravo! Gratuluji!!! Pavle, já dám ale Interpol raději na FM4 Frequency festivalu.

RACCOO-OO-OON

Digipack Behold Secret Kingdom je prvním, kapelou Raccoo-oo-oon uznávaným albem, ač mají od roku 2005 ve své sbírce už toho docela dost. Daren Ho, Ryan Garbes, Shawn Reed a Andy Spore debutovali u Time-Lag deskou The Cave Of Spirits Forever (CD-R), v listopadu '05 navazovala kazeta Is Night People a dubnový živák z Medisonu vyšel pod názvem Death At Prospect Peak (Night People). Na kazetách následovaly Mythos Folkways 1-3, z nichž poslední, stejně jako CD-R verze Behold Secret Kingdom byly připraveny pro letošní březnové turné, které kromě Paříže, Amsterdamu a Rotterdamu patřilo Velké Británii. Znovuvydáních se později ujali Time-Lag, Release The Bats a Woodsist.

Ve stejné době, ale doma na americkém kontinentu (Iowa City) u Gilgongo Records vydávají jednoduše pojmenovaný 7" Raccoo-oo-oon se třemi novinkami a rok strávený na přípravách osmiskladbového alba se blíží do finále. Pod dohledem Mike Dixona se domíchané CD Behold Secret Kingdom dostává do Švédska, kde minulý týden díky Release The Bats v nákladu 1000 kusů dostává do prodeje, zatímco vinylová podoba u Not Not Fun je "jen" v polovičním počtu.

Tahle nahrávka se oproti předchozím jeví jako nejhutnější, pohybuje se v temném psychedelickém noise-punku, kde dvoje bicí, dvě kytary, občasné barevné dokrmení a příležitostní zpěv, připomínající spíše strašidelný řev, mohou svádět ke srovnání s výbornými Liars. Ale neberte to doslova. Tohle je mazec mazanej.

THE YOUNG REPUBLIC

The Young Republic je osmičlenná americká partička hudebně vzdělaných vysokoškoláků (kdo dneska není...) z Back Bay (Boston), míchající společně folk, rock a klasiku ve stopách Belle And Sebastian a Arcade Fire, téměř tři roky. V čele kapely stojí kytarista, zpěvák a skladatel Julian Saporiti, kterého doplňují spolužáci na akordeon, varhany, klávesy, violu, mandolínu a další kouzelné nástroje, vytvářející zasněně pohádkovou atmosféru.

Vlastním nákladem doposud vydali Always Together / The Painter EP, Your Heart Belongs in Tennessee EP, vánoční úpravy Merry Christmas Again...a "shrnující" alba Girl From The Northern States Tour 2005, Modern Plays a Take The Moral Hight Ground Tour 2006. V prosinci minulého roku se objevilo YR7 EP s novinkami She's Not Waiting Here This Time, Long Grey Road, That Won't Change The Sight a Girl In A Tree.

V dubnu vychází první oficiální singl Blue Skies / Small Town In A World (7") na malém anglickém End Of The Road Records, spojovaného s výborně obsazovaným End Of The Road Festivalem. Ten letos proběhne podruhé v The Larmer Tree Gardens (14.-16.9.2007) a The Young Republic se zde zařadí mezi taková jména, jako jsou Lambchop, The Bees, Micah P. Hinson, Yo La Tengo, Archie Bronson Outfit, či moje koťata Pete And The Pirates. Vstupenka stojí necelých 100 liber a z Londýna je to jihozápadně asi 3 hodinky. Pokud vám něco říká Green Man Festival, tak pak neváhejte.

Druhý singl "starých " nahrávek vyšel včera u stejného vydavatelství a na dvou áčkách najdete Girls From The Northern States, Your Heart Belong In Tennessee a na b stranu zařadili Seeing People You Know, kterou však na debutovém albu 12 Tales From Winter City, které snad vyjde na konci září, nenajdete. K devíti již dříve zveřejněným kouskům budou přidány tři novinky a já myslím (opět), že se rodí "další " deska roku.

O víkendu se představili pouze jako šestice na Glastonbury festivalu, do konce června je čeká každý večer publikum v Londýně a pak zmiňovaný End Of The Road Festival v září. Moc milé a krásné poslouchání a řekl bych to nejlepší ze vzorů v úvodu.

MORDANT MUSIC - CARRION SQUARED

Mordant Music je hudebním vydavatelstvím projektu Mordant Music, londýnské dvojice Baron Mordant a Admiral Greyscale, jinými slovy, ex-člen Portion Control Ian Hicks (DJ Hixxy) z Porthmounthu a Gary Mills. Tyhle dvě třicítky před pěti lety vydali svůj první 7" Band With You / Shot Away a od té doby stihli do oficiálního debutového alba ještě singl Dark Side Of The Autobahn (7"), Petri Dish (3"CD-mini album), Filthy Danceheng EP (12"), Stalker (7"), The Tower (Parts 1-8), a Fallen Faces (7").

Rok starý Dead Air v tisíci kopiích a samolepkou zaujme nejen svou stopáží (66 minut 6 vteřin) a dvaceti skladbami, míchajícími hudbu z televizního vysílání 90. let se sedmdesátkovými, ale i velice kladným přijetím od profesionálních pisálků z The Sunday Times, PlanB a Wire. Následoval 10" I Want To Eat You / Hummdrumm v listopadu 2006 a před týdnem mě potěšili Mordant Music hned dvakrát. Ve stejný den jim totiž vyšly dvě "odlišná" alba. Zatímco The Tower - Parts 8-18 je pokračováním dva roky staré smrtonosné avantgardy, Carrion Squared je abstraktní TV elektronika v industriálně kaleidoskopickém obalu. Experimentálně pojatých čtyřicet skladeb "bez konce", pohybujících se od 22 do 154 vteřin, ukazuje možná jeden z budoucích hudebních postupů, nejen elektronické hudby. Snad proto je odmítlo "klasické" vydavatelství Boosey & Hawkes.

Carrion Squared si pouštím už poněkolikáté a kouzlo, ukryté v tomto digipacku, mi zcela odstranilo prvotní pocit "chybějícího vyvrcholení" jednotlivých skladeb. Prostě, kouzelná a velice příjemná nahrávka, ke které se bude v dalších letech ještě hodně lidí vracet.

HEARTYEAH - TRAPS

Aka huka daka, tak tu máme léto, a díky vysílání Radiožurnálu jsem měl tu možnost, vychutnat si novinkový hit Petra Kotvalda, směřující nejen do šamponových disko barů (dnes trendem "in" žurnálů přezdívaných na cluby), kde silikonové soutěsky šmrncovních tanečnic vybízejí k co nejtěsnějšímu kontaktu. Inu ...

Aka huka daka
hezky tělo na tělo
aka huka daka
komu by se nechtělo
aka huka daka
neťukej si na čelo
aka huka daka
od ráje se svádělo.

Aka huka daka Heartyeah yeah yeah, tak tu máme léto, týden před oficiálním vydáním debutového alba Traps, jehož autoři Waren John Myles a Jack Robert Fabian už svou nahrávku prostřednictvím Thee Sheffield Phonographic Corporation (Thee SPC) rozesílají s malinkým předstihem. Jejich elektro - kytarový děs svým hlukem musí přivést všechny krysy z odporných skládek, kde větší bordel můžou udělat už jen Heartyeah, k naprostému šílenství.
Devět věcí, z nichž Estaban Child Of The Sun a Aeris Gainsboroughse se objevily na dva roky starém demu 2K5, zasytí během 36 minut všechny punkery, kterým nevadí zvuk osmdesátkových syntíků a mají pajšl ještě trošku v pohodě. Doporučuji tuto skvělou smaženici zapít sklenkou něčeho ostřejšího.

V lednu jsem psal o vynikající hitovce Chris Huelsbeck, která byla vybrána jako první (virtuální) singl a společně s béčkem AAAEnd je zcela zdarma ke stažení v mp3 podobě. Zde vidíte trošku odlišný přístup k posluchačům, než nám nabízejí čeští "nestahovači" - Ať žije zasmrádlý techno-pop Aka huka daka (hymna opic).

Heartyeah yeah yeah yeah!!! Album Traps se moc povedlo!!!

BROMHEADS JACKET - HURRICANE FESTIVAL

Když jsem v lednu poprvé psal o sheffieldských Bromheads Jacket, přijel jsem z práce dřív a bylo kouzelné, skoro jarní odpoledne. Dnes je první letní den, zastihla mě brutální průtrž mračen, ze které se suším ještě teď a v háku mě zdrželi až do tmy. No a protože je toho asi pořád málo, před chvilkou mě Boby, Jono a Dan ujistili, že zítra nevystoupí na letos výborně obsazeném Hurricane festivalu, kde měli vyhrazeno od deváté večerní "celých" 45 minut. Tím odpadá i Southside festival, probíhající současně jako Reading / Leeds Carling Weekend (24.-26.8.2007). Pokud dodrží svých slov, tak se letos ještě (jenom) v Německu ukážou.

Pokud váháte, no tak neváhejte, vezměte 104 EUR a vyražte ráno na původně plochodrážní stadion nedaleko Sheesselu (Hamburg), kde (snad) už nebudou chybět např. Jet, Sonic Youth, Kings Of Leon, The Blood Arm, Tokyo Police Club, Arcade Fire, Bright Eyes, či The Good The Bad & The Queen.

SHADY BARD - FROM THE GROUND UP

Shady Bard milují stromy, co rostou ze země až do nebe, při tom zvláštním pozorování vymýšlejí nádherný psychedelický folk pop a nám konečně v poslední květnové pondělí naservírovali sklenici kouzelně vášnivého koktejlu.
Již vyprodaná Treelogy EP, Three Songs demo, 7"Penquins a pro nedočkavce před měsícem vydané 3" Promo CD naznačily, že album bude určitě stát za pozornost, a to nejen v Británii, ale třeba i v Japonsku, kde se jedenáctiskladbové From The Ground Up ukáže příští týden.
Kromě Frozen Lake, Winter Coats a Summer Came When budete ostatní věcičky (pokud máte to štěstí) znát už z předchozích nahrávek. Takže dejte vařit čaj, z altánku si prohlížejte (nebo aspoň představujte) barevnou podzimní zahrádku s nebeskými stromy a nechte vstoupit koláž kytar, houslí, piana, violončela, lesních rohů a miloučkého zpěvu do své duše. Určitě se vám za to odmění.

From The Ground Up se náhrávalo v Amplisound studiu v Stockportu, produkce se kromě hlavní postavy a skladatele Shady Bard s českými kořeny Lawrence Bečka ujal Robin Housman z Manchesteru, podepsaného třeba i na prvním singlu Polytechnic - Won't You Come Around? (Transgressive Records).
Obal digipacku vytvořil Ben Javens a to vše je zaštítěno super značkou Static Caravan.

Před rokem mi Lawrence psal, že se do ČR chtějí podívat, ale moc to nevypadá. Za zmínku ale určitě stojí Supersonic Festival v Birminghamu, kde se Shady Bard ve dnech 13.-14.7.2007 představí vedle Mogwai, Kling Klang, Wolf Eyes, Voice Of The Seven Woods (debut 6.8. na Twisted
Nerve!!!) a dalších třiceti "hvězd" za parádních 35 liber. No a co je se splitovým 7" na The Great Pop Supplement? To asi neví ani Shady Bard, Tunng, Woodcraft Folk, Eighteeth Day Of May. Hlášení o zpoždění - 2 měsíce. Počkáme!

LET'S WRESTLE

Let's Wrestle ze severního Londýna je jedna z mnoha dalších, ale ne zase takových, o kterých se mluví jako o nejlepší pro ten, či onen rok a podobné bláboly.
Let's Wrestle je obyčejná kytarová kapelka hrající neobyčejně debilně a o něco hůř je na tom i polofalešný zpěv kytaristy WPG, lehce víc připomínající Pavement, kterého doprovází na basu Mike Hankin a na bící Louis Scase.

Prostřednictvím kamaráda Simona Troughta se podařilo u něj doma v Spitalfields studiu natočit nějaký ten materiál a po zadrápnutí u Marquis Cha Cha (vydávaj tam i moje hvězdičky Bromheads Jacket, Tiger Force, O Fracas a DALŠÍ), kde chlapíci vybrali skladby Song For Abba Tribute Record a I Want To Be In Husker Dü, vyšel koncem května debutový 7". Uvažovalo se i o Quazar Blues, ale méně v tomto případě asi znamená víc, aspoň podle WPG, který stojí i za neobyčejně živočišným obalem.

Takže, dejte si Let's Wrestle, zapomeňte na nějakou tu vážnost a užívejte si, blbněte, užívejte si, blbněte, užívejte si, blbněte ..., třeba jako ...

DANNY NORBURY - DUSK

Danny Norbury je mladý nadějný hudebník z Manchesteru, jehož talent zhodnotilo vynikajicí vydavatelství Static Caravan, a to vydáním jeho debutového EP Dusk minulý týden. Človíček, jinak polovina Cortina Deluxx, si nahrál celé album sám a skladby Speak Memory, From The Look Out, Hoarfrost, Pedal, 1983 a závěrečná Lullaby vás vysvobodí ze sebevětšího napětí.
Jedná se o kombinaci klavíru a violončela, uloženou do instrumentálních klasických kompozic, pohlazených nádhernou křehkou melodií, plnou emocí. Po tom dnešním úmorným vedru nebylo nic krásnějšího (kromě mojich holčiček), než si sednout se sluchátky na zahradu a pozorovat pomalu usínající přírodu. Tak asi takhle, teda. 3"CDr-EP je uloženo v papírovém skládacím obalu, jehož foto má na svědomí Jenny Moore a Pete Philipson dotáhl poslední zvukové úpravy do podoby, ze které se může radovat pouze 200 šťastlivců. Pokud půjdete oficiální cestou samozdřejmě.

Zmiňovaný projekt Cortina Deluxx, kteří snad letos vystoupí i na Glastonbury, doplňuje hezoučká zpívající a na piáno tvořící Jojo Thomas a neoficiální člen Jon Torne, známý asi více jako kontrabasista Lamb. V prosinci jim vyšel první 10" EP Ready About (Humble Soul) se čtyřmi skladbami a stejně jako Dannyho sólové nahrávky vás spojí se jmény jako Hauschka, Cocorosie, nebo stále oblíbenější Antony (And The Johnsons).

Nechte se příjemně unášet téměř 22 minutami srdečné hudby Dusk a zapomeňte na ten shon kolem vás. Nestojí za nic.

DIE!DIE!DIE!

Pokud jste někdo dneska po půl šesté procházel kolem jednoho z manchesterských krámků s hudbou, tak vězte, že uvnitř hrála novozélandská trojice Die!Die!Die! a bez větších ofuků kdekomu podepsala svojí britskou verzi (Pet Piranha Records) květnového debutuvého (bezejmenného) alba. Od původních deseti skladeb na dva roky starém originálu se liší o další čtyři přidané věci z Locust Weeks EP (I Wanna, Drop Off, Untitled, 155). Album má sice necelých 25 minut, ale když si k nim přidáte i EP, tak se dostanete na úžasných 32 minut! A to na 14 kousků už docela ujde, co?

Michael Prain, Henry Oliver a Andrew Wilson se hudebně potkali v roce 2003, koncertně projeli NZ, Austrálii, pro americké a UK turné si je vybrali Franz Ferdinand a Wire a po návratu na NZ je čekala nabídka.... producent Steve Albini (Nirvana, Low, Mogwai,...), jinak také člen Shellac, kterým minulý týden vyšla výborná deska Excellent Italian Greyhound na Touch And Go Records, je pozval do svého studia v Chicagu a během čtyř dnů společně natočili debutové album Die!Die!Die!

Těsně po návratu domů se v obchodech objevilo první CDEP (Ashtray! Ashtray!, Made Up In Red, Auckland Is Burning, Shyness Will Get You Nowhere, Rat, Brat), kterému se dostalo i vinylové (12") podoby 21.7.2005. Samotné "Albiniho" album bylo ještě v červnu masterováno v Abbey Road studiích a 5. září 2005 vyšlo stejně jako předchozí EP na Capital Recordings (NZ).

Vřelé přijetí nahrávky dokázalo pozvání na americké turné od Wolfmother, dále SXSW Festival, The Annex a následoval druhý výlet do Británie, kde byl v září 2006 poprvé pro místní trh nabídnut díky maličkému Zap System Records 7" Ashtray! Ashtray! / Shyness Will Get You Nowhere. V listopadu se ještě na Novém Zélandu objevuje v úvodu zmiňované čtyřskladbové EP Locust Weeks (Tardus Music).

Tak a co závěrem na skromnou půlhodinku divoké jízdy vzor Fugazi, Sonic Youth, Mclusky, Pixies, či Therapy?? Modlit se za jejich koncert někde u nás. Drahý určitě (aspoň zatím) nebudou. Tak si kurňa někdo pořádně pospěšte, jinak zase, jako je tu téměř pravidlem, utřeme a možná přivítáme Die!Die!Die! až budou hudebně mrtví.

DYŠKANTI

Na budějovické PFDJ vyučuje hudební teorii a dějiny hudby a téměř před čtvrt stoletím založil vokální soubor Dyškanti. Mluvím (píší) o Martinu Horynovi, díky jehož objevování se nám nabízí možnost hlubšího pochopení zvláštností hudby, kterou nám tu zanechali naši předci.

Soubor, ve kterém se vystřídala již řada skutečných hudebníků, ale i studentů, se ve svých počátcích představoval v monotématických programech (Hudba v Č. Krumlově v 16. století, Česká řeč v hudbě renesance a baroka) a později vlastní vícehlasé pojetí skladeb bylo zaznamenáno na audio kazetách (Rosa). V roce 1995 se podařilo realizovat Českou televizí snímek Hudba pětilisté růže a pořad věnovaný hudební tvorbě Michaela Mayera.

Kromě čtyřleté pauzy ve druhé polovině 90. let, si Dyškanti stále drží svoje vyjímečné postavení na jednom z mnoha zájmových okrajů nádherné a zajímavé hudby. Budete-li mít zájem se s jejich tvorbou seznámit, využijte příležitosti již tento čtvrtek 14. června v "naší" hlubocké Alšově jihočeské galerii.

Na koncertě zazní Hudba renesance a baroka v Čechách (Moneta z českého repertoáru) a druhá část Z českého písňového repertoáru 17. století. A to vše v prostředí retrospektivní výstavy díla Zdeňka Berana.

65DAYSOFSTATIC v Akropoli

Včerejší parné nedělní odpoledne větřilo cosi podivného ve vzduchu. Už když jsem nastupoval do vnitrostátní autobusové linky mi bylo jasné, že se prostě něco stane. Mé předtuchy se téměř vyplnily během cesty, kdy řidič "našeho" spoje zabloudil a vyloupl se po hodině úplně někde jinde, než všichni doufali. V tom horku - paráda. Ale stále ještě něco chybělo....

Anglické město Sheffield (South Yorkshire) už zdaleka není rodištěm jen Warp Records, či Autechre, ale dnes hlavně díky retro scéně jej hlavně proslavili Arctic Monkeys, The Long Blondes a Milburn. Stále (a moc dobře) tak trošku stranou stojí dnes už čtveřice 65daysofstatic, kteří včera konečně po šesti letech své existence zavítali do naší vlasti, konkrétně pražská Akropole se stala zastavením, kvůli kterému jsem vážil tuto tajemnou cestu.

Předkapelou se pro tento večer stali River For Sale z Dolního Podluží v severních Čechách, které jsem právě před rokem viděl na strahovské Sedmičce s Volcano! RFS tvoří kytarista, zpěvák a skladatel Koza, baskytarista Hukot (dříve Thema 11) a v pozadí postávající obsluha elektrických mašinek Yan. Hrají téměř tři roky, vydali pětiskladbové Live From Living Room EP, z něhož zazněly dvě věci a zbytek tvořil nový materiál. Docela zajímavý garážový hukot plný zpětných vazeb, propletený občasným českým textem. Jejich tvorba stojí rozhodně za pozornost!

Po necelých třiceti minutách museli uvolnit místo pro 65daysofstatic (Monotreme Records), kteří vtrhli na pódium ve 20.45 a mastili tam svůj instrumentální post-rock plných 80 minut. Úvodní A Failsafe najdete na novinkovém třetím albu The Destruction Of Small Ideas, ze kterého zazněla většina odehraných skladeb (Primer, When We Were Younger & Better, White Peak/Dark Peak, These Things You Can't Unlearn). Retreat! Retreat! a This Car Is A Landmine připomněla tři roky starý debut The Fall Of Math a předloňské One Time For All Time zastoupily 65 Doesn't Understand You a parádička Radio Protector, ketrá společně s Asphalt & Trouble vyšla v únoru na 7" jako singl.

Těsně před desátou se kapela rozloučila , aby se vzápětí vrátila před docela slušně zaplněný sál Akropole a přidala zkrácenou (rádiovou) verzi Don't Go Down To Sorrow a tím dodržela "hodinu 22". Škoda, chlapíci byli při chuti a určitě by hráli dál. Jinak takhle rozstřílenej "palác" jim mohlo Sturgesovo Sedm statečných jen závidět. A to byli jen čtyři - doufám, ze přijde pokračování.

NO AGE - WEIRDO RIPPERS

Dean Spunt a Ranny Randall začínali v punkovém triu Wives (2001), natočili dva 7", z nichž jeden měl 4 skladby a o druhý se dělili s Kit, 12" split s Moving Units (PPM) a na Cold Sweet, kde se také ohřáli vynikající Battles, natočili debutové album Erect The Youth Problem. Před dvěma lety, po londýnském koncertě v Highbury Buffalo Baru se rozpadli. Vloni během příprav nezávislého filmu 40 Bands / 80 Minutes (Sean Carnage), mapujícím undergroundovou hudební scénu v Los Angeles, se ještě jednou sešli ke společné spolupráci bubeník Jeremy Villalobos s Deanem.

Dean s Rannym si pod novým názvem No Age poprvé stoupli před publikum 1. dubna 2006 (The Smell) a pokud se mluvilo o debutu Wives jako o skvělé desce, tak s prvními nahrávkami tohoto dua se dostali minimálně o třídu výš. Na letošní jaro připravili sérii pěti EP, z nichž to nejlepší se představí na jejich prvním jedenáctiskladbovém albu Weirdo Rippers, vycházející pro Evropu v pondělí 11.6.2007 na značce Fat Cat. Americký kontinent si na "kompilaci" bude muset počkat až do konce letních prázdnin.

Originalitou téhle partičky je rozhodně způsob, jakým naservírovali svá jarní EP. Každé totiž vyšlo u jiného labelu. Začnu třeba Deanovo vydavatelstvím PPM (Post Present Medium), kde vyšly nahrávky Wives a zrodil se dvoutrackový 7" Every Artists Needs A Tragedy. Druhé vydavatelství najdete také v Los Angeles, jmenuje se Teenage Teadrops a zasloužilo se o 12" Dead Plane se čtyřmi kousky. New York zastupuje společnost Youth Attack se třemi věcičkami na 7" Neck Escaper. Další 12" nás přenese do Londýna k UTR (Upset The Rhythm), kde kromě titulní Get Hurt najdete ještě Everybody's Down, Switches, Neck Escapah, Great Faces a I Wanna Sleep. Poslední EP Sick People Are Safe se zrodilo v Amsterdamu na Deleted Art a obsahuje Boy Void, Vacation Pay a Semi-Sorted.

Pokud se chcete přesvědčit, do jaké míry No Age jsou ovlivněni The Ramones, Black Dice, či My Bloody Valentine, zastavte se třeba 12. července ve Vídni (Chelsea), kde jim bude sekundovat punk-funková pětice švihlých čarodějnic Mika Miko z L.A. Asi se pojedu podívat. Syrovost No Age mě hodně baví.

THE BOX DELUXE EP

Malé, avšak svým významem veliké vydavatelství The Great Pop Supplement, mě potěšilo svým dalším, již dvacátým klenotem, tentokrát nesoucí jméno The Box Deluxe. Za tímto jednočleným elektro-folkovým projektem z Birminghamu se ukrývá Keith Morris, jehož debutové 3"CD EP Smashed Dreams dal dohromady za pomoci několika svých přátel.

Na první skladbě Luggage se podílel další můj oblíbenec Movement a vokál patří B. Warnerovi, jehož uslyšíte i ve čtvrté, závěrečné Search The Stars, pod kterou je kromě Morrise podepsán i Shwalbe. Druhá a titulní Smashed Dreams využila bicích pana M. Rice a trojka stejně jako vše ostatní na 3" je v rukou The Box Deluxe.

Každý ze všech 250 exemplářů je uložen do jiné textilní peněženky, vytvořené třicetiletou Daisy The Patchy Witch z Michiganu, využívající patchwork techniku. Krom CD uvnitř najdete ještě složený nádherný očíslovaný plakát. Můj poklad je černě vyšívaný na hnědém podkladu s číslem 163.

Úchvatné dílo, připomínající Woodcraft Folk, Tunng a odkazy psychedelie šedesátých let minulého století.

PAUL HAIG - Reason / Maybe

Říká něco dnešním conversujícím indýšům s polodlouhýma patkama, jméno Paul Haig? No jestli ne, tak zout, ostříhat a zpět do lavic, milé děti.
Josef K byla (a tak trošku stále ještě je) skotská post-punková kapela, kterou právě kytarista, zpěvák a skladatel Paul Haig založil na konci sedmdesátých let a přejmenoval z původních TV Art. Povšiml si jich John Peel, Postcard Records a kapela se dala do (krátkého) pohybu. První album z roku 1980 Sorry For Laughing vyšlo až po deseti letech a to druhé The Only Fun In Town (1981) předehnalo vlastně to první. Pak si řekli všichni čtyři páááá a od té doby vycházejí jen všelijaké kompilace, z nichž ta poslední Entomology (Domino) se dostala ven v listopadu 2006.

Paul Haig, který byl krom několika spoluprací s kytaristou Malcolmen Rossim výhradním skladatelem zmiňované kapely, tohoto nadání využil a po uvolnění z Josef K vyrazil za sólovými pokusy na vlastní značce Rhythm Of Life. Vydal asi patnáct singlů, nějaké to album a včera se po deseti letech připomenul zcela novým 7" Reason / Maybe v nákladu 300 kusů. Tento singlík vracející se do osmdesátek, kde by jej přijali za své Kraftwerk, nebo Cabaret Voltaire, předznamenává album Electronik Audience, které snad dotlačí mezi lid příští, nejpozději další týden.

Jen tak pro připomenutí. Nebýt Josef K a jejich kamarádíčků z Orange Juice, kdo ví, jak by zněli miláčci (skoro) všech indies Franz Ferdinand, kteří je vybrakovali, jak mohli. A pak že největší zloději století jsou Sunshine. Sunshine je nejlepší kapela v ČR - a hotovo!!!

WHITE RABBITS - FORT NIGHTLY

Nejen Češi, ale třeba i britští Mystery Jets mají problémy s vystavováním víz a následným vpouštěním na US půdu. Náš problém jistě bez větších (doufám) potíží vyřeší zítra pan Bush s našimi politickými špičkami, který před několika okamžiky dosedl se svým Boeingem 747 Air Force One na ruzyňské letiště.

Klucí z Mystery Jets tudíž zrušili americké turné, na kterém měli být doprovázeni White Rabbits. Tahle partička původně ze středozápadu, dnes usazená v Brooklynu, si těch šest vystoupení odehraje asi sama a jejím prvním zastavením se stane zítra Chicago. Kapelu tvoří dva vokalisté, hrající navíc na kytaru a piano, dva bubeníci, baskytarista a kytarista, vypomáhající té první dvojici se zpěvem.

Hudebně se tihle králíčci (oproti Sunshine) upelešili tam, kde se pohybovali (a znovu letos v létě pohybovat budou) Madness, či portlandští The Decemberists. White Rabbits před rokem dotáhl Chris Zane do NY Say Hey Records (Inouk, Kiila), kde dnes vychází jejich debutové album Fort Plot.

Úvodní Kid On My Shoulders našlápne a zašlápne snad každého a následující The Plot, jinak první singl, potvrzuje plky o koncertní divokosti bandu. Škoda, že zbytek desky nedosahuje stoprocentnosti této dvojice. Ale netruchlete, dalších devět skladeb je jen 85 procentní. Prostě velice vydařená deska pohodových chlapíků, kterým je nějakej B 747 úplně ukradenej.

Fort Plot si dámy a páni pořiďte, (nejen) noční představení White Rabbits začíná!

ARCTIC MONKEYS / ANIMAL COLLECTIVE

Druhým singlem z letošní dvojky sheffieldských Arctic Monkeys se stane začátkem července skladba Fluorescent Adolescent (Domino), se kterou se do obchodů dostanou i The Bakery, Plastic Tramp a Too Much To Ask.
Japonská verze alba Favourite Worst Nightmare obsahovala navíc
skladby Matador a Da Frame 2r a právě tyhle dvě se 18. června objeví na bílém 7" v nákladu 1000 ks. Tak neváhejte a objednávejte.
Jinak kapela zahraje 11. 7. ve vídeňské Areně společně s The Coral, slibujícími na letošek nové album. Hurááááááá

Dalším důvodem pro návštěvu Areny bude 29. červenec, kdy zahrají baltimorští Animal Collective s místními "folkaři" A Thousand Fuegos, kteří počátkem dubna vydali krásné debutové album Like Big Black Clouds Through Burning Eyes s osmi věcičkami na značce Fettkakao Records. Toto milé vydavatelstí najdete také ve Vídni a můžete se tu dále seznámit třeba s Vortey Rex, Lonely Drifter Karen, 8 Hours Manatee, Seven Sioux a Spoenk. Moc příjemná společnost.

Animal Collective mají připravenou na září již osmou desku, dostala název Strawberry Jam, obsahuje devět skladeb a bude to jejich první věc pro Domino Records. Prvním EP se stane Peacebone a možná se na něm objeví i koncertně známá věc Safer, která měla původně ozdobit i novinkové album.

Vstupenku na AC / ATF pořídíte o deset EUR levněji než AM / TC, tedy za dvacku. První "hvězdy" jsem už viděl a stejně je jedenáctého už asi vyprodáno, ale na konec první poloviny prázdnin si určitě volno udělám. Tak nashle a těším se moc.

KNIFE AND FORK - Tábor (Orion)

Eric Drew Feldman je americký hudebník a producent, jehož kvalit využili třeba The Polyphonic Spree, Custard, The Residents, Pere Ubu, Pixies, dEUS, nebo PJ Harvey, se kterou stejně jako s Frankem Blackem (And The Catholics) společně koncertoval. Tento vzrůstem malinký a zakulacený človíček, připomínající jednoho ze Sněhurčiných trpaslíků, vypadal spíše jako doplňující muzikant a ne jako hlavní postava kNIFE & fORK ze San Francisca.
Se spoluzakladatelkou, zpěvačkou a basistkou tohoto projektu Laurie Hall, jinak i členkou undergroundových Ovarian Trollex a dámské vokální kapely The Hallflowers, její sestrou , zde stojící bubenicí Jennifer, kytaristkou Sunshine Haire a panáčkem u bicích, se včera díky svým táborským kamarádům ze Sabot ukázali v místním Orionu. S produkcí asi před dvaceti platícími diváky začali úderem desáté večerní a představili tři roky staré debutové a zatím jediné album Meserycord (Cuttingboard Records), které naživo zní syrověji, než její nosičová podoba. Tím se sice její uklidňující kytarová, trošku bluesová a vokálem Laurie až nebeská atmosféra vytratila, ale u mě naopak více zabodovala.
Koncert stejně jako celé album netrval déle než 40 minut, ale jeho profesionální sestava úplně normálních lidiček, kteří si nehrají na žádné hvězdy a nedbají na image, odvedli příjemný a skromný koncert, o němž vypovídá i cena vstupného - 50 kč.
Jen více takových!!! Díky.