Jednou je to díra ve střeše, potom třeba hlavní hrdinky
Maruny (Tatiana Vilhelmová), ale vždy coby základ názvu celovečerního debutu
"dejvického" režiséra
Miroslava Krobota Díra u Hanušovic. Společně se
svým bývalým spolužákem a dnes psychologem
Lubomírem Smékalem oprášili rodné
Jesenicko a vytvořili jeden z dalších reálných obrazů současného venkova. Pro
Pražáky možná komedie s prvky černého humoru, která ne že by si z nářečí a
tamního života přímo utahovala, ale po sociálních tématech
Bohdany Slámy, popř.
Jiřího Vejdělka, působí už značně okoukaně. Jde jen o jiné místo (Vikantice),
jiné lidi, ale jinak hodně podobné problémy, resp. zoufalství. V současné době bohužel
stále narůstající.
V úvodu díváky do téhle díry stahuje jistá
natěšenost na "srandovní" herce z
Dejvického divadla, která však
především v druhé polovině stominutového snímku téměř vyprchá. Komických čísel
si tedy "prodejvický" divák užije dostatek (např. scénou stojícího
tria Čermák, Novotný a Babčáková v trenkách jsem se prosmál na vlastní vrchol
Smile-Top10), ale vleklé situace a v hercích až příliš viditelné kamenné grimasy
oživující na plátně samotného režiséra Krobota, spíše této černohumorné
nadsázce s prvky absurdní trapnosti nenapomáhají.
Na prvotinu nadprůměr, pro filmového fanouška povinnost.
Pro ostatní doporučení s odkazem na první ročník
Slavonice Festu, kde
Díru u
Hanušovic (
Evolution Films) uvedou už v úterý 29. července.
