Včera se na břehu Pískovny u Veselí n. L. představilo
táborské duo KALLE, jehož debutové album Songs from the Room vynesl žánrový Anděl
2014 až na svůj absolutní vrchol alternativní kóty. Přestože osmiskladbová
kazeta (5/2014, cca 250 ks) s letošní masterovanou vinylovou edicí (100
vínových a 400 černých) byly natočeny s „omezeným“ nástrojovým a technickým
vybavením, samotné vystoupení postrádalo snad vše, co zúčastnění mohli během vzniku
této jinak velmi povedené „home“ nahrávky prožít. Něco přes půl hodiny trvající
snaha potichu a v klidu (ne)zaujmout zhruba stopadesátku návštěvníků, nenarazila
jen na výkřiky obsluhujícího personálu (hranolky Karel, křidýlka Jana, párek
Honza, ….. resp. objednávek jídel), ale především na odtažitost obou hudebníků.
Propast mezi publikem a pódiem tak spojovala pouze dvojice na zemi sedících
dívek, které se stejně jako všichni ostatní kromě slušného „díky“ od KALLE mezi jejich „krabičkoými“ lo-fi shoegaze písničkami nedočkali ani slůvka navíc. Snad jen
že zahrají ještě dvě skladby a že si pak můžeme koupit trička a
vinyly. A tak jen doplním, že nejvzrušivější závěrečné smyčce Black Weder ještě
předcházely Fixed in the Morning, Fat Wizard , By All Accounts, My Lost Child a
dvě další, bohužel mnou dnes již nepamatující.
Proč ale tahle jim škodící „skromnost a neprůbojnost“ zde
vyčnívají nad výraznější minulostí (Veena, Nod Nod) obou talentů (Veronika
Buriánková – zp / David Zeman – kyt, zp.), tak to mi ucho (ani oko) nebere.
Takže napůl.
Dovolím si reagovat. Je potřeba ke zmíněnému vystoupení dvojice,o které si tvrdím říct, že vím jak znít live má a jakou energii v minimalistickém obsazení dokáže publiku předat, něco říci. Hned při zvukové zkoušce byl zvukař organizátory velmi důrazně upozorněn, že výchozí zvolená hlasitost není přípustná. Apel samotné kapely, že takto potichu hrát nemohou nebyl rovněž vyslyšen a je pak zcela pochopitelné, že každý kdo jde na trh s vlastní kůží a s jasnou představou co chce a může druhé straně přinést minimálně znejistí. Důvody a potřeby menší hlasitosti mohou být samozřejmě objektivního rázu, ale dovolím si tvrdit, že v takovém případě jde o zabití hudby jako prostředku komunikace a lepší je velmi dobře rozmyslet, zda podobným způsobem akci pořádat. Na druhou stranu bylo ale naprosto transparentní, kdo si co v kiosku objednal a že právě teď na něj přišla řada. A to jistě návštěvníci kteří se přišli občerstvit velmi ocenili.
OdpovědětVymazat