Futurum Music Bar se stane ve středu 11. prosince hostitelem brightonské kapely Porridge Radio (ale už bez baskytaristky Maddie Ryall, nahrazené Danem Hutchinsem), která o měsíc dřív vydá nové studiové album Clouds In The Sky They Will Always Be There For Me (Secretly Canadian). Pokud dobře počítám, tak už čtvrté. Dospat obě události nemohu už teď.
Minulý týden zveřejněné nominace na prestižní britskou Mercury Prize mi udělaly více než obrovskou radost. Mezi dvanácti kritiky vybranými ostrovními
alby se totiž objevili i famózní English Teacher s deskou This Could Be Texas (4/2024
Island) a můj tip na vítěze Beth Gibbons, která je za sólový debut o stárnutí a
loučení Lives Outgrown (5/2024 Domino) nominovaná rovných 29 let poté, co už
cenu získala za triphopové zjevení Dummy (8/1994 Go! Beat), nahrané pod
hlavičkou Portishead. A jak asi i víte, v této dobře že nesmrtelné kapele
figuruje i jistý Geoff Barrow, jehož BEAK> vydali po šesti letech nové a naprosto pohlcující album >>>> (4/2024 Invada Records).
A ač se mi zdá, že tenhle svět je už úplně v pr**li, tak pořád existují
nadpozemské nahrávky, dávající svou krásou zapomenout na okolní realitu. S
Lives Outgrown i se "čtyřkou" trojky BEAK> se mi chce fakt řvát. Beth, a tobě držím palce už teď!!
Kdyby existovala hitparáda nejvíce podceňovaných kapela
na světě, tak by v první desítce určitě něchybělo jiholondýnské trio Goat Girl,
schované už osm let pod stříškou Rough Trade Recordings. Po drobných personálních
změnách, kdy coby první odešla hned po vydání brilantního debutu Goat Girl
(4/2018) baskytaristka Naima Bock (aka Naima Jelly), kterou krátce před
natáčením aktuálního třetího alba Below The Waste následovala Ellie Rose Davies
(aka L.E.D.), potkáte nyní Goat Girl v nejmelancholičtější sestavě - Lottie
Pendlebury (aka Clottie Cream, zp/kyt), Rosy Jones (aka Rosy Bones, bicí) a
Holly Mullineaux (aka Holly Hole, ex-Wyldest), nahrazující kytaristku Ellie. Po
dvojici desek (2. LP On All Fours - 1/2021) produkovaných majitelem Speedy WundergroundDanem Careym holky vyrazily do Dublinu, kde je v Hellfire
Studios očekával producent a zakladatel Guerrilla Sounds StudiosJohn "Spud" Murphy (Caroline, Lankum, ...).
Ve spolupráci s TřináckouDamona Albarna (Blur) a Sawmills Studio vznikla
doposud nejnádhernější deska Goat Girl, zrozená ze zoufalé situace na jejich "potápějícím se ostrově", kde se odpady (Below
The Waste) staly tak trochu metaforou nepotřebných věcí, souvisejících s
klimatem, kapitalismem a ekofeminismem. Takže jistá naděje do budoucna, doprovázená
pro post-punkovou kapelu "experimentálními" kolážemi (syntpop, noise,
folk, dechové nástroje, smyčce, zvuky zvířat, deště, ...). Below The Waste proráží idealizovanou přirozenost s destruktivní realitou, která kromě úžasného
zážitku může mnohé posluchače nemálo inspirovat.
Dalším číslem londýnských Lucky Number je v Česku stále nepochopitelně
nepochopená glasgovská kapela Walt Disco, která stejně jako v případě
debutového alba Unlearning kráčí českou stopou. Jejich aktuálně vydané druhé
album The Warping, které produkoval Chris McCrory - někdejší člen Casual Sex a Pinact, nabízí mnohem "podivnější" zvukovou paletu, posouvající hranice
Walt Disco ještě dále. Vedle orchestrální bujnosti dechových nástrojů, žesťů, smyčců
a místy až industriálnějších textur, vyzařují z nahrávky hluboké otázky
genderové identity a sebepojetí. Dojemně vzrušující novoromantismus
současnosti, připomínající Davida Bowieho v tričku Pulp. Snad i proto nabrávka
vznikala na mnoha různých místech, jako např. ve studiu u Phila Manzanera z
Roxy Music či během trošku divočejší týdenní návštěvy u Chrise D'Addyho v The Vale (Worcestershire).
Nevím jak vy, ale The Warping mě dostalo hned po prvním
poslechu.
World, Interrupted jsou zdárným příkladem toho, že i odporné
covid-uzávěry přinesly pozornosti hodné objevy. V tomto případě sblížily
žánrově odlišné postavičky z varšavského podzemí, které vytvořily emotivně industriální
darkwave zážitek, pasovaný před dvěmi lety deníkem Gazeta Wyborcza mezi nejnadějnější
umělce v Polsku. Kromě impozantních koncertů tedy hlavně díky debutovému EP Deception, Follow Me (9/2021), které stejně jako jeho aktuální pokračování When You See Me, Run vyšlo na berlínské značce Detriti Records.
World, Interrupted ve své tvorbě kombinují osobní zážitky a sebereflexe s hudebními žánry jako darkwave, EBM, post-punk a techno,
propírané špinavým industriálním zvukem. A protože oba protagonisté (Marta Sobczyk
- zp, Piotr Murawski - synt/bicí/kyt) milují kulturní dědictví své země, tak tuhle
naprosto úžasnou novinku podělili anglickými a polskými texty.
Skvělé, skvělé a ještě aspoň jednou SKVĚLÉ!!!! Třeba jako tuzemští Body of Pain.