pátek 2. května 2014

DONAUFESTIVAL 30.04.2014 (Krems an der Donau)

Music Temple


Úvodní den druhé části až do soboty probíhajícího jubilejního (10 YEARS REDEFINING ARTS) ročníku DONAUFESTIVALU začnu tam, kde mě loni provázela ta největší zklamání. Od zástupců Britem Robin Carolanem vedených Tri Angle Records, které ve středu naživo očistil liverpoolský benjamínek Matthew Barnes, alias Forest Swords. Společně s v ponožkách hrajícím Fender -jazz basákem Jamesem Binarym obhájili v jednom ze dvou letos pro koncerty vyhrazených Messegelände sálů (hlavní Stadtsaal) temně fascinující atmosféru dub-elektronického debutu Engravings (2013). Hodinové vystoupení o jednom, ten den jediném DONAU-přídavku, doprovázela neméně impozantní psych-retrospektivní videoprojekce a konečně i přesvědčení (satisfakce? no jak chcete), že ne všichni "laptopáři" jsou předurčeni pouze k on-line živákům z vlastních pokojíčků. Skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé!
Dries Verhoeven

Takže po závěrečných, ve dvě ráno končících Forest Swords se časovou smyčkou přesunu zpět do odpoledních hodin, kde kolem páté DONAU odstartoval  hudební instalací Music Temple (Kunstraum Stein) montréalského dua Elfin Sadle (Emi Honda & Jordan McKenzie). Střet dvou rozdílných světů, prezentovaných v prostředí imitujícím mikro-zahrádku starožitnou minulostí (fantazií), kterou v kontrastu s makro-audiovizuálním detailem současnosti snímala videoakamera a přenášela na velké plátno do vedlejší místnosti (realita). Tento nejpřekvapivější středeční zážitek o patro níž vystřídala místy v publiku úšklebky vyvolávající performance Dark Material amerického, v Berlíně usazeného choreografa a tanečníka Jeremy Wadea (plus Maria F. Scaroni), zvukově doprovázeného XIU XIU (Jamie Stewart, Shayna Dunkelman) a šesti černými izolepami Moniky Grzymala. Navazující reprezentant Kranky Records Tim Hecker zase v sousedním Minoritenkirche přiblížil těžký úděl letištních techniků, promítajících svá audiologická vyšetření např. do drone-ambientních projektů.
Snoww Crystal
Z roz-tře-se-nýho kostela se většína návštěvníků přesunula na základnu Messegelände, kde jako první  dostala prostor Halle 2 s australskou techno-mašinkou Gardland (Alex Murray, Mark Smith). Průměr střídaný bohužel jediným, zato však dvojitým zklamáním přišel hned po tomto setu v sousedním sektoru, zařazením kytarových Body/Head místo očekávaných Factory Floor. Že jste o nich ještě neslyšeli? Tak to máte ostudu stejnou jako já, protože jde o Kim Gordon ze Sonic Youth a Billa Naceho, majitele Open Mouth Records. Loni pro Matador Records natočili debutové LP Coming Apart, které však naživo působilo spíše jako vzpomínka na TU z tý legendární kapely. Ale jinak je Kim furt krásná ženská.
Následující složení pak až do zavírací doby patřilo už jen hodně, resp. hodně moc zajímavým momentům. Osobně můj TIP Snoww Crystal ukázali, jak ve Vídni slyší na tvorbu Cocteau Twins a My Bloody Valentine, losangelští clipping. vyšlehali zkreslujícím noise-techno rapem publikum k bouřlivým ovacím, Newyorčance Farmakon (Margaret Chardiet) stačila zhruba dvacetiminutovka k "omotátí" i svých nefanoušků rolí, připomínající Zolu Jesus na prahu šílenství a vítěze Forest Swords jsem už zmíňoval v úvodu.
Summa summarum - ač středu provázel velmi slabý divácký zájem (čtvrtek VYPRODÁN), s mimohudeními zážitky, kde nesmím opomenout návštěvu zoologické zahrady s lidskými exempláři HUMAN ZOO (God's Entertainment), splnil  program DONAUFESTIVALU vše, proč tohle poutní místo u Dunaje pravidelně navštěvuji. Věřím, že příští rok nebude výjimkou.  

Emi Honda & Jordan McKenzie
Dark Material
                                                       
Gardland

Kim Gordon

clipping.
Pharmakon
Forest Swords

Žádné komentáře:

Okomentovat