Téměř před čtyřiceti lety vznikla pod temnou belgickou
oblohou kapela The Arch, kterou dodnes inspiruje tvorba komerčně úspěšných Joy
Division, The Sisters of Mercy, The Cult, Bauhaus či Nine Inch Nails. Ač za
jejich nejlepší album považuji Fates (4/2016 Why2k Music) a prozatím poslední
sedmé Sanctuary Rat vyšlo teprve loni v září u Dryland Records, tak nejvíc miluji
aktuální novinku Pornographic Shadows, kterou ale najdete pod hlavičkou emociálně
dark-popového dua Bella Eterna. Zde vedle textaře a zpěváka Gerda Van Geela najdete
i jeho španělského obdivovatele a autora několika The Arch remixů (The Ribdancer 1/1991 Antler-Subway, Phantom Chase 10/2019 Wool-E Discs) Javi Gola,
známého pod producentským jménem JG Outsider. Výsledkem je devítiskladbový debut s bonusově nepostradatelnou "moon" Ribdancer pro Banschees Records, kterou podpořily magičtí Unknown Pleasures Records (+CLOSER²).
Někde jsem viděl anketu, koho bys chtěl vidět příští rok na
jubilením Prague Gothic Treffen. No tak já třeba právě Bella Eterna nebo řeckou
bohyni Night in Athens. Nakonec klipy The Mirror Of The Soul či Words Unspoken prozrazují mnohé.
"Sýček obecný" je velmi často zmiňován jako
pták spánku, žalu v srdci a zničených měst. Ač se tento posel smrti a špatných
zpráv dožívá průměrně čtyř let, tak právě s tímto číslem mává jeho lidská obdoba
Sýček, vydávající po dvojici nerealizovaných desek novinku IV (Polí 5 / Vlna Records). Tedy sedm let po debutu I (12/2017), který vznikl ještě za účasti
českobudějovických noise-ptáčků NAAB (Noise Assault Agency Budweiss). Po řadě personálních
změn a mnoholetém spánku ožil "Sýček současný" loni, kdy jeho duše
Libor Staněk (zp/kyt, spolek Živá vila, festival Vivat Vila) společně s
kytaristou a zakladatelem košického labelu NepohodaRichardem Steinem (#pokora)
přizvali do nového života bubeníka Jakuba Zháňala (Acute Dose) a členy formací Krstní otcovia (Ambroz Šulej - bas/kyt/zp, Felix Karásek - perkuse) a
"trojkoalice" GRÜNT - Typen - TVÖ (Naty Středová - synt/zp, AdamMilaKřižovenský - kyt/bicí). V této sestavě se tahle "slovenská" kapela
uhnízděná v Táboře představila v tamní Truhlárně, kde za asistence autora obalu
desky a frontmana též vystupujících Sako SakoŠtěpána Blaschka pokřtila "čtvrtou studiovku",
poletující krautrokem v novém kontextu s lidskou živelností. Velmi, ale velmi
povedená nahrávka, která vedle Staňkových textů využívá i překladů indiánské a
eskymácké poezie, či verše Štěpána Alexandra a Radka Štěpánka.
Specialitou tohoto vydání je stokusová edice bílých
vinylů, která v kooperaci s Českou ornitologickou společností reflektuje ohroženost
"sýčka obecného" na našem území, kde ještě počátkem 20. století jeho
populace dosahovala až desítek tisíc párů. V současné době se tohle číslo
snížilo na méně než 100 párů, které si právě zakoupením této limitované edice
můžete adaptovat. Tím bonusově získáte zin s ilustracemi Naty Středové, plakát
s texty, grafický list a certifiát s místem přibližného výskytu vašeho sýčka i s
přiřazeným jménem. A především pomůžete skvělé myšlence, jak zvýšit zájem
veřejnosti o stav zemědělské krajiny a politiku, která může dopomoci k
vytvoření lepších podmínek pro sýčka, tak pro další ptáky zemědělské krajiny.
Za tohle všechno dohromady, vč. v Truhlárně vystupujícího one man projektu Samčo, brat dažďovek dávám 100%
A1. Manifest (07:39)
A2. Na nejvyšším vrcholku popěvek na cestě (04:22)
Propaganda je düsseldorfská synth-popová kapela, kterou založil
v roce 1982 člen německé industriální formace Die KruppsRalf Dörper společně s
Andreasem Theinem (zemřel v květnu 2013) a zpěvačkou Susanne Freytag. A protože ve stejné době kapelu objevil i novinář NME Paul Morley, který zrovna
s producentem Trevorem Hornem a jeho ženou Jill Sinclair zakládali v Londýně
ZTT Records (Frankie Goes To Hollywood, The Art Of Noise, ..), tak se
Propaganda přesunula do Anglie a podepsala s labelem smlouvu. To už se kolem
motají hlavní zpěvačka a Susannina spoluhráčka z dívčího tria Topolinos Claudie Brücken a skladatel Michael Mertens, nahrazující po prvním singlu (The Nine
Lives of Dr. Mabuse - 2/1984) Andrease Theina. Vedle kritikou kladně
přijatého debutového alba A Secret Wish (7/1985) přicházejí ale i problémy s
vydavatelstvím a personální změny (Claudie Brücken sólově), které nakonec vyústí
v první rozpad. Pop-rocková dvojka 1234 (5/1990 Virgin) vznikla již po boku Michaela
Mertense (Betsi Miller - zp,a kluci ze
Simple Minds Derek Forbes - bas a Brian McGee - bicí).
Výrazná etapa Propagandy přichází v roce 1998, kdy
se kapela opět prezentuje v triu (Mertens, Brücken, Freytag), dokonce vzniká i
spolupráce s Martinem Gorem z Depeche Mode, ale očekávané album nakonec
nevyjde. Ač se všichni čtyři původní členové setkali na
koncertech (Brücken, Dörper, Freytag, Mertens) už před deseti lety, tak na "opravdu
v uvozovkách" třetí desku si fanoušci museli počkat až do května 2022, kdy
vyšel "covidový" titul The Heart Is Strange, který pod názvem xPropaganda
natočily Susanne Freytag a Claudie Brücken.
Další skoro (nebo oficiální?) třetí
album Propagandy vyjde už zítra u německých Bureau B a vedle druhé základní
dvojice Michael Mertens & Ralf Dörper či hostujícího pianisty Volkera
Bertelmanna (aka Hauschka), představí i mladou, krásnou a především nadějnou zpěvačku Thunder Bae,
která zase dala přednost Düsseldorfu před rodným Londýnem. Eponymní nahrávka
Propaganda nás vrací, a to nejen hudebně a svým názvem zpět na začátek, kdy tvorbu Propagandy
ovlivňovala studená válka, strach z jaderného konfliktu a vzestup fašismu v Německu.
Dnes po čtyřiceti letech vidíme, že lidstvo je stejně tupé a možná ještě
tupější než tehdy. Reagana, Gorbačova, Thatcherovou či Husáka nyní nahradili Trump,
Putin, Netanjahu či převlečený komunista a lhář Pávek. Násilí, fašismus a války jenom
kvetou a k tomu navíc kritická vize v oblasti globálního oteplování. Stejně
jako "na začátku" je ale Propaganda odvážně nádherná. Díky zástupkyni
"současného umění" Thunder Bae navíc snově přitažlivá a zároveň
strhující. Zvlášť v závěrečné německy otextované Wenn ich mir was wünschen
dürfte.
8/8
A1. They Call Me Nocebo feat. Thunder Bae (05:01)
A2. Purveyor Of Pleasure feat. Thunder Bae (04:15)
A3. Vicious Circle feat. Thunder Bae (03:42)
A4. Tipping Point feat. Thunder Bae (03:39)
B1. Distant feat. Thunder Bae (04:45)
B2. Love:Craft feat. Thunder Bae (04:32)
B3. Dystopian Waltz (05:32)
B4. Wenn ich mir was wünschen dürfte feat. Thunder Bae
(5:17)
Řekne dneska ještě někomu něco post-punkové trio Elephant Factory? Tak v téhle portlandské kapele z druhé poloviny devadesátek hrál na
kytaru jistý Dewey Mahood, jehož No Man vznikli přibližně ve stejné době, jako strahovští
Visáči. Na rozdíl od nich ale Dewey vývojově nezamrzl na LP debutu a vedle
několika dalších hudebních skupin (Rose City Band, Eternal Tapestry, ...) stojí
už téměř čtvrt století za sólovým projektem Plankton Wat, pojmenovaným dle jeho
hudebních vzorů (kraftwerkovský producent Conny Plank a
"minutková" legenda Mike Watt).
Svým experimentálně improvizačním
přístupem k psychedelickému rocku prošel řadou labelů (Shuffle Boil, Debacle Records, Sky Lantern Records, ...), které asi nejvíce zastínila legendární
značka Thrill Jockey Records, kde coby debut vyšel první titul (Spirits 5/2012) s hostujícím Dustinem Dybvigem (aka Brass Clouds).
Od té doby, a to nejen pro zmíněný label (Drifter's Temple 9/2013, Future Times
2/2021), společně rozšiřují Plankton Wat o ekologicky smýšlející geopolitiku a
sociální témata, což "promítá" i do sebe uzavřenější novinka plná
abstraktních kytarových instrumentálek Corridors. V pořadí snad už čtrnácté album Plankton Wat naleznete na londýnské
značce Feral Child Records a vedle producenta Ryana Oxforda roztáčí i temně zasněné
vzpomínky (vrstvy kytar, baskytary, syntezátorů, piana a bicích automatů) na
anglickou nezávislou scénu z přelomu 70. a 80. let minulého století. A kdo jí
miluje, nepustí nadpozemské Corridors (154 ks) z ruky.
Desetilet let bez DVA mi prolomilo až květnové zahájení
unikátního site-specific divadelního festivalu Jižní svéráz, který vznikl v Českých
Budějovicích u příležitosti Evropského hlavního města kultury 2028. Zde na
nedávno zatopené Náplavce jsem totiž poprvé slyšel ukázky z právě vydaného alba Piri
Piri a aniž bych tušil, že se na nahrávce podílel respektovaný britský
producent a objevil Young FathersTim Brinkhurst (aka Timothy London), měl jsem
jasno. Tedy v tom, že pokud tyhle skladby někdy vyjdou, půjde o hudební comeback
roku na tuzemské scéně. To někdy přišlo už koncem prázdnin, kdy na mě mrkla zpráva z
vydavatelství Bumbum Satori, že v polovině září tuhle desku vydají.
Podobně
jako na předchozí řadovce (Nipomo - 2/2014 Northern Spy Records) oba DVA (Bára
Ungerová, Jan Kratochvíl) zůstáli věrni svému vymyšlenému jazyku a
optimistické hravosti. Radostnému tanci s osobnějšími texty, přeloženými uvnitř
alba do češtiny a angličtiny.
Ač podzimní tance dance pojmenované snad dle africké
kořeněné omáčky Piri Piri bylo zahájeno již ve čtvrtek v Plzni, tak k oficiálnímu
křtu desky má dojít 16. října v Paláci Akropolis. Tak si jí nenechte ujít,
tuhle pálivou specialitku!!
