Jiří Votruba je český výtvarník, malíř a populizátor
klasiky, jehož ilustrace jsou dost často spjaty s dětskou literaturou
(Albatros). Velký úspěch zaznamenala ale i jeho grafická tvorba v oblasti vážné
hudby, a to až v dalekém Japonsku, kterou zhruba před dvanácti lety
přenesl díky novému řediteli Jihočeské filharmonieOtakaru Svobodovi i do
Českých Budějovic. Jeho práce tak můžete znát právě z plakátů JF-CB, pro kterou
autor namaloval bezpočet portrétů.
V této souvislosti aktuálně vznikla dvojvýstava ART
TODAY, rozdělená mezi 19 ilustrací portrétů významných hudebních osobností
(Jihočeská filharmonie otevřena v době koncertů) a volnou tvorbu,
zastoupenou díly v multifunkčním prostoru ARTOVNA. Zde více než o
retrospektivní výstavu jde o tématické cykly, reagující v klidu a s humorem
na „konzumní“ situaci ve společnosti. Zaručenost svobody, snadnou dostupnost
věcí, povrchnost či svůdnost mainstreamových značek, odrážejících podstatu/reakci
pop-artu. Jisté „symboly“ masové kultury a komerčních produktů, ukazujících s citem
pro detail a jasné barvy na současnou dobu zbytečností, hanebně nazývanou „spotřební
kultura“.
Výstavu ART TODAY můžete navštívit až do 12. června 2026.
Na svatého Jiří nevylezou letos jen hadi a štíři, ale také
třetí studiové album producentky a zpěvačky Never Sol (Sára Vondrášková). To
dostalo název Rest Your Wound On Mine a oproti předchozím supraphonským titulům
(Chamaleo 10/2018, Under Quiet 9/2013) opouští pro autorku typické „písničkářství“
a proplouvá abstraktnějším prostorem/vesmírem, složeným z temné energie syntezátorů
a dalších modulárních zařízení. Tento „disociáční“ proces nakonec nastínila
již na atmosferickém EP skvostu Tell The Sea I’m Coming Back (12/2024), který vznikl
během jejího rezidenčního pobytu v barokním kostele Povýšení sv. Kříže,
postaveného na počátku 18. století uprostřed morového hřbitova. Dnes toto
unikátní místo známe především pod označením Atrium Žižkov.
Rest Your Wound On Mine už nyní považuji za jednu z nejkrásnějších
desek tohoto roku, a to nejen na tuzemské scéně, což dokládá jak úvodní videoklip Accord režisérky Anežky Horové s vokální podporou Moniky Khot (aka Nordra), tak i další „uvolněné“
skladby Swamp a Patti, která v delší verzi uvedla zmiňované EP (MC 80 ks).
To stejně jako dlouhoočekávané album (spoluprodukce Maurizio „Icio“ Baggio ze
studia La Distilleria) naleznete na nezávislém labelu Stoned To Death kdesi v Pardubicích.
Představte si syrové industriální prostředí poskládané z kovových
součástek, soch a světelných instalací, ve kterém se mezi tepem/teplem lidských
duší prodírá k pódiu za cinkotu zvonku temná postava s usměvavou a
nalíčenou tváří, zdravící se s jednotlivými návštěvníky zvukového rituálu.
Tak takhle nějak vypadal úvod posledního klubového večera evropského turné Lili Refrain, které tahla římská čarodějka/experimentátorka věnovala holešovickému
CROSSu a hlavně novému, naprosto fantastickému albu Nagalite (3/2026 Subsound Records). Jeho nadpozemská, ale zároveň hluboce pozemská spiritualita pronikla během večera i do stařších skladeb splývajících ve vícevrstvém smyčkování, ve kterém jsem zcela
ztratil pojem o čase/světě a seřazení setlistu. Pulzující rytmy, bubnové/pohybové
rituály, kytary a hypnotický vokál připomínající nebeskou operu či nadpozemské
nářky, vytvořily pocit nesmrtelné blaženosti, ve kterém se snoubí šílenství s uměním.
Euforický a naprosto pohlcující mimoprostor, končící opět s osobním navázáním
usměvaného „spojení“ s dušemi svědků mystického zážitku, během kterého se
Lili Refrain podařilo přenést i část svého make-upu na tvář Rachele Fabozzo,
stojící v davu i s dalším protagonistou z videoklipu NagalLeonardem
Salanim.
Koncert pořádala agentura Obscure Promotion a role "předkapely" se ujal dark ambientní projekt Hibernant.
Když loni CHALK uzavřeli EP trilogii Conditions (NiceSwan Records), po které tohle belfastské trio opustil bubeník Luke Niblock,
přistála na stole smlouva s novým newyorským labelem ALTER Music LLC, jehož
majitely jsou pánové z 300 EntertainmentRob Stevenson a Matt Signore. Pro
CHALK vstup do „CRYSTALPUNKového světa“, ve kterém dnes už jen duo (Ross Cullen – zp/kl/synt/bas/kyt,
Benedict Goddard – kyt/zp) přenáší své zkušenosti z dospívání uprostřed
konfliktů a sociopolitické složitosti do napjatého a dynamického „konfliktu“ s industriální
elektronikou a dance-punkem. Emociálně nabitá nahrávka, jejíž obrovská dávka
energie čerpala jak od Underworld, tak určitě také u NIN či The Prodigy.
Hodně,
ale hodně dobrý "rave-punk", který ocení především ročníky, které v době uvedených
„originálů“ nebyly ještě na světě. Pro nás „ostatní“ skvělý tip na vynikající
desku se skvěle natočenými videoklipy, pro kterou bych neváhal vyrazit do nějakého
„stísněného“ klubu. Ale já to mám fakt těžký, když už i LIDO je pro mě obrovský
a tenhle CRYSTALPUNK je tak přitažlivě neodolatelný.
Festival politické písně Sokolov, součást oslav „Vítězného
února“, patřil od 70. let mezi nejdůležitější kulturní události bolševického
režimu a jeho obsah byl věnován komunisticky orientovaným politicky angažovaným
písním. Prostřednictvím tehdejší ideologie docházelo k ohýbání pohledu na
lidská práva, svobodu a demokracii. Po pádu režimu a překabátění "významných" bolševických agentů (Bureš, Pávek, Olda, …), vznikla řada nových/svobodných kulturních
akcí, mezi které patří i vyhlašování výročních cen.
Jedním z mainstreamových
podniků v této oblasti jsou i Ceny Anděl, které od roku 1991 prošly
několika názvy. Od Výročních
československých hudebních cen přes Gramy (1992-1995), Česká Gramy (1996), Ceny
Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000) či Anděl
Allianz (2003-2007) až po současnou verzi, kterou od roku 2019 doprovází značka
Coca-Cola. Proto je velice důležité, že v prozatím svobodné a demokratické
České republice nedochází k podobným snahám umlčovat kulturu jako před
Listopadem 1989, či jak k tomu aktuálně dochází na Slovensku pod
diktátorem Ficem.
Včerejší galavečer na pražském Výstavišti ale považuji za
úplně ten nejvýznamnějším v celé historii Andělů. Vedle oceněných umělců totiž došlo
i k několika politickým proslovům, reagujících na alarmující situaci v česko-slovenské
kultuře, na jejíž destrukci má největší podíl současná vláda Andreje Babiše
(ANO), resp. idiotská „organizace“ Motoristé sobě. Za mě s nejdůležitějšími
projevy přišli písničkář Jan Běták, rapper Josef Změlík (aka Idea), kapela Ida The Young a v Berlíně usazený hudebník Jáchym Kovář (Yasha 96), který získal cenu
za videoklip ke skladbě Shake You Off, režírovaného Jakubem Jiráskem z vynikajících
Cold Cold Nights.
Važme si svobody a odmítejme nastupující fašismus, diktaturu
a všude přítomnou manipulaci, a to jak ze strany současné vlády a její opozice,
tak i ze strany prezidenta ČR!!
„Směr kterým se ubírá současná reprezentace české kultury
není úplně správný a byl bych vděčný, kdyby ty 3,5 roku byly maximum, který
musíme vydržet a aby se to brzy změnilo. Tak držme si palce.“
(Jan Běták),
„Náš kámo Oto Klempíř je v kanceláři asi víc než by
měl. Doufám, že bude v kanceláři čím dál míň. Chová se jako idiot.“
„FU*K Okamura, FU*K Babiš, FU*k Turek a Motoristi, FU*K Klempíř.“
(Yasha 96)
„Žijeme ve světě, ve kterém kvůli honu za mocí a výdělky
politiků, oligarchů a korporátů umírají nevinní lidé. Genocida v Palestině,
kterou páchá Izrael, vzala život přes 73 tisícům obětí. Izrael spolu s USA pokračují
dál ve válečných zločinech, a to i s podporou naší vlády. Hlavní partner
dnešního večera Coca-Cola provozuje jednu ze svých výroben na území Palestiny,
které je v mezinárodním právu považováno za nelegálně okupované Izraelem.
Tím nejenže vydělává na nelegální okupaci, ale také ji to činí komplicem největších hororů naší
generace, a to právě genocidy v Gaze. Umění vždy bylo a bude politické a
také zůstává prostorem k boji za svobodu a rovnoprávnost. Tímto vyzýváme
Ceny Anděl, aby přehodnotilo spolupráci s Coca-Colou a vyzýváme vás
všechny co tady sedí, aby svůj hlas využili pro dobro. Hlavně pro ty, co žijí v nouzi
a bezpráví.
Děkujeme.
FREE PALESTINE!“
(Iris Hobson-Mazur, Ida The Young)
Ten kdo vědomě/kariérně sloužil bolševismu se zbraní v ruce, nemá co pohledávat v nejvyšších patrech české politiky. Tahle kolaborace se nedá nikdy odpracovat, jak je nám manipulativně podsouváno z fanatických klubů sociálních bublin demokratů/nedemokratů!!
New German Cinema je sólový projekt zpěvačky a
skladatelky Jess Weiss, která před patnácti lety založila s Danielem Falveyem dream-popovou
kapelu Fear of Men. Ač tohle brightonské duo až trio funguje s mnoholetými
přestávkami dodnes, Jessica přesto vylétla z hnízda strachu a začala se prohrabovat
v klaustrofobních vztazích a osamělosti, ze kterých vznikl meditativní
památníček emociálních krajin. Filmově oživlé listy bolestných vzpomínek,
zabarvených vrstvami syntezátorů, kytar a nezaměnitelným vokálem, prolínajícím
intimitu s kontrolou.
Tichá, krásná a do sebe "sebedestrukčně" ponořená nahrávka, kterou produkoval Alex DeGroot, jehož zvuková kouzla vynesla až někam do nebes arizonskou pěnici Zolu Jesus. Především její přelomové album Stridulum (8/2010 Souterrain Transmissions). A protože Alex tuhle „německou hérečku“ vůbec nešetřil, můžeme
s deskou Pain Will Polish Me očekávat podobně neodolatelné zážitky. Zvlášť když album vyšlo na kvalitu zaručující kalifornské značce Felte Records a nabídku ke spolupráci neodmítl ani frontman znovudýchajících
MerchandiseCarson Cox (Too Free).
Ve druhé polovině 80. let působilo v Západním Německu
„sourozenecké“ duo MOVEMENT (Gernot Bramkamp / Gernot Bridges – zp/kyt, Stephan
Brüggenthies / Matt Bridges – hudba/texty), kterému tehdejší klubová scéna
přiřadila nálepku münsterští New Order. A to nejen dle názvu debutového alba
manchesterských ikon, realizovaného v listopadu 1981 prostřednictvím legendární
značky Factory Records.
Ve spolupráci s manažerem tamních Fun Factory!Alexem Seitzem, kde vyšla i první deska Pink Turns Blue (If Two Worlds Kiss 10/1987),
vznikl bílý 12“ maxi-singl New Harbour's (6/1988, 1000 ks), produkovaný Grazianem
Mallozzim (Kirlian Camera, Invisible Limits, ..). Ač z plánovaného alba
nakonec sešlo, tak po více než třech dekádách se „bratři“ znovu spojili s Alexem
a oživili několik doposud nezveřejněných skladeb (1987 - 1991), doplněných o 80’s
klubový hit New Harbour's, uvedený hned v několika verzích.
Po mnoha a mnoha letech se tak můžeme konečně ponořit do nového
alba „New Order“ a znovuobjevovat jedinečnou „vintage“ krásu osmdesátkového
synthpopu. V tomto případě pod názvem +, oprášeného španělskou značkou Dead Wax Records.
9/9
A1. New Harbour's (Radio Mix) - 04:35
A2. New Harbour's (Demo - Instrumental) - 04:52
A3. New Harbour's (Demo - Guitar Mix) - 06:52
A4. New Harbour's (Unplugged) - 03:34
B1. Goodbye Love - 05:01
B2. A Winter's Tale - 04:56
B3. Kind Of True - 04:33
B4. Not The End - 03:30
B5. Dreams (Demo - Fast Version - 2nd Mix) - 03:24
