Lorelle Meets the Obsolete – Corporal (Sonic Cathedral)

 

Pokud jsem byl před pár lety ďábelsky překvapený ze šesté studiovky mexického dua Lorelle Meets the Obsolete, pak její nástupce Corporal překonává téměř vše, co tohle mexické duo doposud vytvořilo.

Krátce po zmiňovaném LP Datura (6/2023 Sonic Cathedral) se Lorelle (aka Lorena Quintanilla - zp) a The Obsolete (aka Alberto González – kyt/bicí) začali přehrabovat ve své „dystopické“ budoucnosti, kde si pohrávali s psychedelickým post-punkem a pulzující elektronikou. Vypustili basové kytary, upřednostnili syntezátory, samply a varhany, a z nádherných vln noise-psych-rocku hodili „melancholickou“ šipku do špinavé noise elektroniky, vycházející z jamování a z nepřipomínání vlastní minulosti. I když Daturu občas zaslechnu i na novince.

Proto bude velmi lákavé vyrazit na některý z trip-květnových koncertů s novou deskou Corporal, během kterých mají zaznít i starší skladby, ale co nejvíce odpovídající náladě nových zvuků. V této rovině navíc přichází netrpělivé očekávání, zda si tohle nepředvídatelné duo vystačí už jen samo, či jejich „politicky“ nabitý neklid zkreslený taneční/klubovou formou ještě doprovodí bubeník Alvaro Castro a nový baskytarista Eric Curiel.

 

A1. Regresar / Recordar (05:56)

A2. Ker (06:26)

A3. Dilación (03:25)

A4. Casi no estar (06:05)

B1. Palabra (06:01)

B2. Riesgo (05:02)

B3. Reanimar el cuerpo (03:42)

B4. Control (06:34)

Blízká budoucnost s Corporal

Vzdálená minulost se Sýčkem

Hayden Calnin & Orange Oak (Café V lese, 20.02.2026 Praha)

 

U příležitiosti probíhajícího evropského turné vystoupil v pátek u nás vůbec poprvé australský zpěvák, skladatel a producent Hayden Calnin, zkoumající hluboké filozofické a existencionální otázky, na které neexistují žádné jednoznačné odpovědi.

Své hledání smyslu v chaosu, kterým je naše existence, představil před pár lety na strhujícím třetím albu What It Means to Be Human (9/2021), na které navázalo několik EP (Something/Anything - 5/2022, A Turning of the Tide: Side A - 3/2023, A Turning of the Tide: Side B - 9/2023), deska All Kinds of Light (8/2024) a doposud nejosobnější EP Middle Night (11/2025). Společně s doprovodným multiinstrumentalistou Justinem Lewisem (Sons Of May) pootevřeli pražským "zvědavcům" dveře do svého atmosférického světa, který je zároveň rozlehlý a hluboce lidský. Filmově podmanivá folktronica, kterou v Café V lese uvedlo švédské indie-folkové duo Orange Oak (Filippa Frisell a Erik Olsson), mísící syrové vyprávění s komplexními harmoniemi, což vede ke zvuku, který je zároveň nadčasový a bezprostřední. Další nádherné překvapení večera, které oproti hlavním „hvězdám“ našlo společnou řeč teprve loni během cestování mezi Stockholmem a Nashvillem.

Voka Gentle - Domestic Bliss (The state51 Conspiracy)

 

Voka Gentle je rodinné trio skladatelů, producentů a multiinstrumentalistů, které se poprvé blýsklo hudbou ve snímku o znepokojivě tajemném vztahu mezi matkou a dcerou À Table (2014) od edinburské performativní společnosti Stasis (režie Aniela Piasecka). Tehdy ještě coby experimentální folkové uskupení Wovoka Gentle, stojící za trojicí EP (Žluté, Modré, Červené) a nahráním debutového alba Start Clanging Cymbals (11/2020 Nude Records), které ale už vyšlo pod zkráceným názvem Voka Gentle.

Nyní po čtyřech letech od pro mnohé nejlepší undergroundové desky dekáty WRITHING! (10/2021 Leafy Outlook), přicházejí Voka Gentle se třetí a doposud nejvyzrálejší nahrávkou Domestic Bliss (The state51 Conspiracy), odkazující na žalm „Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu". Snad proto některé postavy procházejí scénami formovanými historií, literaturou, popkulturou a zneužíváním tak „voňavé“ moci. Ač jejich žánrová otevřenost přináší směsici psychedelie, beatů, kolážových zvukových krajin a harmonizovaných vokálů, tak s novinkou přikreslili excentrické detaily, proměňující „intiminitu“ do podivně nových a pro soubor neslýchaných „tvarů“, plných synt-džemované hravosti. V DINKED Domestic Bliss edici navíc rozšířené o CD s remixy a dalšími bonusy (Sonic Boom, Goat Girl, Jonathan Snipes, Bo Ningen, ..).

Děsivě chytrý, divoký a ostrý pop, který Masonova dvojčátka Ellie s Imogen (ta s vidličkou na obalu uprostřed) a její manžel William J. Stokes spoluvytvořili s bubeníkem Ollie Middletonem a producentem Samem Petts-Daviesem. Hvězdami, stojícími např. za posledním The Smile titulem Cutouts (4/2024 XL Recordings), které po vizuální stránce doplnila designerka a fotografka Louise Mason.

 

A1. Cheddar Man - 04:03

A2. Creon I - 03:19

A3. Torpedo Mike 04:03

A4. Battle Sequence (I'm Atomic) - 04:04

A5. You Deserve It! - 04:07

B1. Kinema feat. Josh Flowers - 05:20

B2. The Creature - 05:00

B3. K Sees The Deal Go Down - 04:24

B4. Jude Law For Vogue (1995) - 04:26

B5. Ultra Aura Glow feat. Hamish Hawk - 05:44

Bonus CD (remixes & exclusive live sessions)

01 – 06:44

02 – 04:23

03 – 04:56

04 – 04:49

05 – 02:43

06 – 05:05

07 – 03:21

WATERBASED – FLOOR JE LÁVA (Deadred Records)

 

Bratislavské Rádio_FM i letos udělí hudební ceny Radio_HeadAwards, a to již poosmnácté. Dnes ráno byly prozrazeny finálové nominace s hlasováním do 8. března, ve kterých coby nahrávka roku v kategorii Elektronická hudba figuruje album FLOOR JE LÁVA v podání art-popového projektu Julie Julls Mihalyiové WATERBASED.

Po třech letech od debutu Silent Regions (3/2023 Deadred Records) ještě sólovější nahrávka FLOOR JE LÁVA odkazuje svým názvem ke známé dětské hře, související s relativním přechodem dětství z amorfního stádia života do definovaného časového období s vlastními pravidly a hledání bezpečného prostředí. V dospělosti pokračující level hry formující vzpomínky z minulosti, balancují mezi vnitřním monologem a upřímnou zpovědí, ve které se autorka dotýká strachu a hledání nového a bezpečného „světla“.  

Album obsahuje devět „novinek“, z nichž některé skladby dozrávaly i několik let. Asi nejstarší Silence and Sirens vznikla zhruba už před šesti lety ve spolupráci s americkým producentem Joshem Frigem, singl Negativity zde překvapuje v nové a mnohem krásnější verzi a se šuplíkovou Episodic Memory si Julls pohrála po vzoru kalifornské písničkařky Sofie Iselly, kterou 15. května přivítáme v pražském SaSaZu. Nakonec nemálo inspirací nalezených právě u téhle americké „divošky“ dělá z desky FLOOR JE LÁVA, uvedené v říjnu singlem Take it Away, I Eat Everything I Can, jistou demonstraci proti naleštěné bídě současného světa.

Tak pokud vás nahrávka zaujala, můžete už tento čtvrtek 19. února vyrazit do Café V lese, kde WATERBASED v doprovodu labelového kolegy BULP (Samo Štefanec) pokřtí tohle nádherné a na Radio_Head Awards 2025 nominované album.  

 

A1. Take it Away, I Eat Everything I Can (03:16)

A2. glued (02:06)

A3. VELOCIRAPTORS (05:42)

A4. Episodic Memory (04:11)

A5. Negativity (03:38)

B1. Dlhý deň (03:55)

B2. full capacity feat. Jakub Krajňák aka Kub0 (03:48)

B3. Silence and Sirens (04:05)

B4. Perfect Host (03:14)

             

Mandy, Indiana – URGH (Sacred Bones Records)

 

Tento týden asi nebylo možné přehlédnou obal druhého studiového alba manchesterské čtveřice Mandy, Indiana (název dle města Gary v Indianě), které si propůjčilo RGB dílo Vesalio Carpet od milánské umělecké a designérské dvojice Carnovsky (Francesco Rugi & Silvia Quintanilla). Jeho překrývání tří různých obrazů (každý v jedné primární barvě) umožňuje prostřednictvím barevného filtru (světlého nebo průhledného materiálu) vidět jasně vrstvy, ze kterých je obraz složen. Barvy filtru jsou červená, zelená a modrá, přičemž každá z nich slouží k odhalení jedné ze tří vrstev. Ideální „anotace“ k aktuálnímu titulu URGH (Sacred Bones Records), které vychází tři roky po až příliš famózně přijatém debutu i've seen a way (5/2023 Fire Talk).

Na svět kolem agresivně nahněvané album URGH vzniklo během intenzivní rezidence na okraji Leedsu (Greenmount Studios) a k jeho dokončení došlo v Berlíně (Flow Studios) a „rodném“ Manchesteru (Airtight Studios). Ve spolupráci s úchvatnou Heba Kadry zachycuje kapelu ve fúzi klubově industriálního napětí, které k naprosté dokonalosti žene drsný a niterný vokál Valentiny Caulfield a její rodná francouzština. Konfrontuje mocenské struktury, osobní ubližování, systémovou lhostejnost, vč. probíhající genocidy v Gaze. „Budoucnost patří nám a naše lidskost zničí jejich smrtící ideologie,“ burcuje jedna ze solidárních skladeb „ist halt so“.

Na celé desce jich najdete deset a jejich neklidně vzdorovitá přímočarost vytváří jedinečný katarzní zážitek, na kterém s Valentinou spolupracovala od první desky usazená sestava - kytarista a producent Scott Fair, Simon Catling (synt) a bubeník Alex Macdougall, který nahradil Liama Stewarta. Oproti LP debutu mnohem příjemnější nahrávka s jistou dávkou naděje, i když její vzrušující (alarmující) nálada „mluví“ o opaku. Podobně jako v „kobercové“ instalaci, kde výsledné obrazy z různých úrovní jsou nečekané a matoucí. Promíchávání bolestivých témat, která se stávají jednobarevnými a ne zcela jasnými, přitom bravurně zpracovanými. 

Společné EU turné s experimentální no wave post-punkovou dvojicí z Kanady DELILUH je tak nemalou výzvou, proč si vymodlit ještě jeden termín pro Česko.

 

A1. Sevastopol (02:22)

A2. Magazine (03:30)

A3. try saying (02:32)

A4. Dodecahedron (03:22)

A5. A Brighter Tomorrow (03:05)

B1. Life Hex (04:19)

B2. ist halt so (03:58)

B3. Sicko! ft. billy woods (03:25)

B4. Cursive (04:26)

B5. I'll Ask Her (03:29)

James Adrian Brown – Forever Neon Lights (Castles In Space)

 

James Adrian Brown, do covidu kytarista leedské kapely Pulled Apart By Horses, představuje debutové album Forever Neon Lights, potvrzující silné pouto s výtečným labelem Castles In Space. 

Ve spolupráci s dlouholetým producentem Jamesem Mottersheadem vytvořil svou doposud nejosobnější instrumentální krajinu, vykreslenou pulzující analogovou elektronikou s detailem na vzpomínky z dětství, představivost a transformaci. Intimně konceptuální snímek prolínající minulost s hledáním budoucnosti, pevně zakotvený v současnosti. V aktuálním umělcově světě, který od post-hardcorových zkušeností prošel světlem věčnosti do tajuplné elektroniky, zkreslené snad dle vzoru Board Of Canada.

Neviditelná síla, oslňující vlastní krásou - Forever Neon Lights.

A1. Forever Neon Lights (03:02)

A2. Generator (03:06)

A3. Sidestep (03:01)

A4. The Firing Range (03:07)

A5. Promenade (03:28)

B1. Northwestern (05:05)

B2. Poster Child (03:11)

B3. Up In The Nest (03:08)

B4. Somewhere I'm Not (03:39)

B5. Remember (03:32)

Ceny české filmové kritiky za rok 2025

 

Absolutním vítězem/vítězkou dnešního večera je režisérka a scénáristka snímku OTEC Tereza Nvotová se svým děkovným projevem za záchranu kultury a především demokracie!!

NEJLEPŠÍ FILM

Karavan – Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín

Otec – Veronika Paštéková, Anton Škreko, Karel Chvojka, Miloš Lochman, Marta Gmosińska, Mariusz Włodarski

Sbormistr – Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský

NEJLEPŠÍ DOKUMENT

Dům bez východu – Tomáš Hlaváček

Ta druhá – Marie-Magdalena Kochová

Velký vlastenecký výlet – Robin Kvapil

NEJLEPŠÍ REŽIE

Karavan – Zuzana Kirchnerová

Otec – Tereza Nvotová

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ

Letní škola, 2001 – Dužan Duong, Jan Smutný, Lukáš Kokeš

Otec – Tereza Nvotová, Dušan Budzak

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ HEREC

Karavan – David Vodstrčil

Otec – Milan Ondrík

Sbormistr – Juraj Loj

NEJLEPŠÍ HEREČKA

Karavan – Aňa Geislerová

Otec – Dominika Morávková

Sbormistr – Kateřina Falbrová

AUDIOVIZUÁLNÍ POČIN

Nahoře nebe, v dolině já, kamera – Tomáš Kotas

Otec, kamera – Adam Suzin

Tony má plán, set design – Beáta Kuraj

CENY INNOGY PRO OBJEV ROKU

Dužan Duong – Letní škola, 2001

Kateřina Falbrová – Sbormistr

Katarína Gramatová – Nahoře nebe, v dolině já

MIMO KINO

Medvěd – Miro Remo, Juro Šlauka

Potížistky – Bibiana Beňová, Kateřina Kořínková Sobotková

Studna – Tereza Kopáčová, Miro Šifra, Kristina Májová

NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM

I Died in Irpin – Anastasia Falileieva

Kámen Osudu – Julie Černá

malý film o znásilnění – Nebe Motýlová