Ceny české filmové kritiky za rok 2025

 

Absolutním vítězem/vítězkou dnešního večera je režisérka a scénáristka snímku OTEC Tereza Nvotová se svým děkovným projevem za záchranu kultury a především demokracie!!

NEJLEPŠÍ FILM

Karavan – Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín

Otec – Veronika Paštéková, Anton Škreko, Karel Chvojka, Miloš Lochman, Marta Gmosińska, Mariusz Włodarski

Sbormistr – Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský

NEJLEPŠÍ DOKUMENT

Dům bez východu – Tomáš Hlaváček

Ta druhá – Marie-Magdalena Kochová

Velký vlastenecký výlet – Robin Kvapil

NEJLEPŠÍ REŽIE

Karavan – Zuzana Kirchnerová

Otec – Tereza Nvotová

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ

Letní škola, 2001 – Dužan Duong, Jan Smutný, Lukáš Kokeš

Otec – Tereza Nvotová, Dušan Budzak

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ HEREC

Karavan – David Vodstrčil

Otec – Milan Ondrík

Sbormistr – Juraj Loj

NEJLEPŠÍ HEREČKA

Karavan – Aňa Geislerová

Otec – Dominika Morávková

Sbormistr – Kateřina Falbrová

AUDIOVIZUÁLNÍ POČIN

Nahoře nebe, v dolině já, kamera – Tomáš Kotas

Otec, kamera – Adam Suzin

Tony má plán, set design – Beáta Kuraj

CENY INNOGY PRO OBJEV ROKU

Dužan Duong – Letní škola, 2001

Kateřina Falbrová – Sbormistr

Katarína Gramatová – Nahoře nebe, v dolině já

MIMO KINO

Medvěd – Miro Remo, Juro Šlauka

Potížistky – Bibiana Beňová, Kateřina Kořínková Sobotková

Studna – Tereza Kopáčová, Miro Šifra, Kristina Májová

NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM

I Died in Irpin – Anastasia Falileieva

Kámen Osudu – Julie Černá

malý film o znásilnění – Nebe Motýlová

The Molotovs - Wasted on Youth (Marshall Records)

 

Agresivní Molotovův koktejl Wasted on Youth je debutové album sourozenecké dvojice The Molotovs, která tuhle směsku britského rocku 70. let a namyšlených retro-kapel à la The Strokes či Arctic Monkeys nahrála s producentem Jasonem Perrym, frontmanem anglické legendy A. Za bicí tentokrát usedl Noah Riley a vedle oficiálního obalu s pohovkou najdete nahrávku i v černobílých MC verzích, na kterých mistr Nick Benoy, frontman belgických Hulder, zachytil ústřední dvojici jednotlivě. Osobně jsem šáhl po pro mě přitažlivější Issabelle Cartlidge (bas/zp), i když její bráška Mathew (zp/kyt) je autorem všech skladeb. 

Na desce jich najdete celkem jedenáct a naprosto skvěle/nenánásilně kombinují řadu hudebních žánrů a velikánů. Od The Beatles přes Oasis až třeba k našim Visáčům. Cílené propojení hluboké minulosti (new wave, punk, indie, garage, ..) se současným „popem“, ve kterém Molotovci zmiňují špínu hudebního průmyslu, nástrahy současnosti (chlast, sociální sítě, ..) či vlastní dospívání. Zapomeňte na energeťáky typu Red Bull a dejte si Wasted on Youth od Marshall Records, které během prvního týdne nakoplo oficiální žebříčky a stalo se třetím nejprodávanějším albem ve Velké Británii.

The Molotovs sice odrážejí pohled mladé generace, ale jejich společenské požadavky a tvůrčí instinkty jsou adresované každému, kdo odmítá apatii a pro vlastní nezávislost udělá víc, než že tiše mlčí a v koutku se krčí. Skvělá mod-punk výzva a ještě lepší deska!!

 

A1. Get a Life (01:54)

A2. Daydreaming (03:09)

A3. More More More (02:07)

A4. Come on Now (03:59)

A5. Nothing Keeps Her Away (03:09)

A6. Wasted on Youth (02:31)

B1. Geraldine (02:52)

B2. Newsflash (03:03)

B3. Rhythm of Yourself (03:50)

B4. Popstar (02:09)

B5. Today’s Gonna Be Our Day (03:29)

                                                                    

Stella Rose v Bike Jesus s Eternity Again (3.2.2026 Praha)

 

Z mlhy pražského undergroundu Bike Jesus se včera o půl desáté vynořila newyorská hudebnice Stella Rose Gahanová, spojující ve své tvorbě melancholické kytary, niternou lyriku a filmové zvukové krajiny inspirované Patti Smith, PJ Harvey a Nickem Caveem. „Tímhle pánem“ také zahájila v doprovodu baskytaristy Adama a bubeníka Attily zhruba hodinové vystoupení složené z debutového alba Eyes of Glass (5/2023) a EP Hollybaby (10/2024), podpořených kalifornskou značkou KRO Records. 

Vedle osvědčených hitů zazněly i dvě novinky (Cruel, Miss America) z na konec roku chystaného druhého alba My Favorite 8, které bylo nahráno v pařížském sklepení starého domu La Frette. A právě mystika a krása tohoto místa, které pamatuje i Marianne Faithfull, jeden z velkých vzorů Stelly Rose, zabalily nové skladby do temně zamyšlené atmosféry, odkazující tentokrát k triphopové scéně (Massive Attack, Portishead, ..). Takže určitě je nač se těšit.

Beznadějně vyprodaný večer s diváckou převahou „starých“ depešáků a depešaček, uvedl pražský shoegaze projekt Eternity Again, za kterým stojí zpěvačka a songwriterka Barbora Cihak.

Intro, Pray, Hollybaby, MS.45, Faithful, Cruel, Miss America, Beautiful Twentysomethings, Maid, Muddled Man

---

Angel, Drugstore Romeo

PETICE proti stavbě hokejové haly na Štvanici

YARD - The Self Titled EPs YARD I & YARD II (Dinked Early Doors)

 

YARD je electropunková kapela z Dublinu, míchající už asi sedm let industriální techno, elektronický rock a drsný post-punk. Díky svým živelným koncertům patří mezi nejodvážnější projekty na současné irské scéně a ten kdo je viděl naživo, točil se prý na hlavě ještě hodně dlouho do noci. Minimálně pak po fantastické „předehře“ Auto Erotic, uzavírající reinterpretační EP II (11/2025). Tomu v květnu předcházelo současnou zvukovou identitu upevňující debutové EP I (už bez čtvrtého z YARD party Bena O'Neilla - zp/synt/kyt), které s DVOJKOU spojili hledači pokladů z Dinked Early Doors a společně s ilustrátorkou Claire Schorman připravili uchvacující album The Self Titled EPs YARD I & YARD II, smíchané Jamesem Eagerem a Ivanem Jackmanem v dublinských Hellfire Studios. Začátek a konec chaoticky radikálního cyklu, zkoumajícího s punkovou energií a avantgardním experimentováním psychologii života.

Naprosto výtečná záležitost, která v rámci 23. ročníku tradičního festivalu UNITED ISLANDS připluje 2. května ke břehům pražské Štvanice. Za pár korun potkat tuhle trojku (Emmet White - zp/synt, Dan Malone - kyt, George Ryan - bicí/synt), kterou jistě znáte ze Surfaře s Nicolasem Cagem (2024, režie Lorcan Finnegan) či z netflixové série Rod Guinnessů (2025, režie Mounia Akl & Tom Shankland), je více než lákavá povinnost.

 

YARD I (5/2025)

A1. Trevor (05:31)

A2. Appetite (05:05)

A3. Slumber (05:00)

A4. Sunlight (06:13)

YARD II (11/2025)

B1. Essential Tremor (03:21)

B2. Big Shoes (03:33)

B3. Friction (02:49)

B4. Lawmaker (03:41)

B5. Auto Erotic (05:40)

Westside Cowboy – So Much Country 'Till We Get There (ADVENTURE Recordings)

 

V pátek 13. března dorazí do pražského Lucerna Music Baru newyorští Greese, kteří zde kromě dlouho očekávaného třetího alba Getting Killed (9/2025 Partisan Records) představí i fantastickou předkapelu Westside Cowboy, která si z Manchesteru přiveze právě vydané EP So Much Country 'Till We Get There. To stejně jako v případě Greese produkoval americký živočich Loren Humphrey, kterého můžete znát z u nás velmi oblíbených Florence And The Machine či The Willowz.

Deska vznikla s Toddem Carderem v newyorských Diamond Mine Studios v polovině srpna a dle slov kapely zachycuje okamžik v čase. Tedy dobu, která byla pro Westside Cowboy definována poměrně rychlými a místy ohromujícími změnami. Odraz nových a posluchače mnohem více pohlcujících momentů, které zaštítil čerstvý label ADVENTURE Recordings (Island Records), debutující krátce před Vánocemi s multitalentovaným Seanem Trelfordem.

V pořadí již druhé EP So Much Country 'Till We Get There rozšiřuje charakteristicky nádherný styl této „jiné“ indie rock-folkové skupiny, jejíž náladu už zachycuje snímek na obalu v podání londýnského fotografa a režiséra Paula J. Rojase (aka POLOCHO).

A1. Strange Taxidermy (04:52)

A2. Can't See (02:26)

B1. Don't Throw Rocks (03:01)

B2. The Wahs (02:24)

B3. In The Morning (01:52)

Kid Kapichi – Fearless Nature (Spinefarm Records)

 

Tam kde asi před tisíci lety proběhla významná bitva o Anglii, vznikla v roce 2013 punk rocková čtveřice Kid Kapichi, která spíš připomínala hodně naštvané Arctic Monkeys, The Libertines či rappera Mikea Skinnera (aka The Streets).

Po svépomocí realizovaném debutu This Time Next Year (2/2021) kapela podepsala smlouvu s finským labelem Spinefarm Records (Here's What You Could Have Won - 9/2022, There Goes The Neighbourhood - 3/2024), se kterým spolupracuje dodnes. Tedy jen s tím rozdílem, že krátce po loňském vystoupení na Mighty Sounds v Táboře si Ben Beetham (kyt/kl/zp) s Georgem Macdonaldem (bicí) sbalili svý cajky a z Kid Kapichi ve všem dobrém, a víceméně v tom nejlepším odešli. Tím myslím po natočení čtvrtého alba Fearless Nature, k jehož aktuální live prezentaci si Jack Wilson (zp/kyt) s Eddie Lewisem (bas) přizvali kytaristu Lee Martina a bubeníka Milese Gilla.

Deska vyšla minulý týden a dokonale zachycuje konec jedné éry a odvážný (hitový) začátek další. Vedle tradičně politického okénka rozebírá především Wilsonovo krizové období a ukazuje duo v novém světle, a to nejen „zranitelných“ textů. Po zvukové stránce Fearless Nature navíc honosně vyčnívá nad minulostí, což do jisté míry zařídil spoluproducent nahrávky Mike Horner (Placebo, Hot Chip, The XX, ..). 

Pro někoho možná vyměknutí, pro mě nová a nejpevnější cesta v Hastingsu, po jaké mě kdy Kid Kapichi svou punkovou umíněností tahali. VYNIKAJÍCÍ

 

A1. Leader Of The Free World (04:35)

A2. Intervention (02:37)

A3. Shoe Size (02:55)

A4. Stainless Steel (03:24)

A5. Worst Kept Secret (04:18)

A6. Dark Days Are Coming (04:39)

B1. Patience (03:48)

B2. If You've Got Legs (03:53)

B3. Head Right (02:55)

B4. Saviour (04:07)

Sophia Djebel Rose + Sunwell + Kailas (17. března Punctum Praha)

 

Velice rád a s láskou k terapeutické skupině pražských (ne)závislých promotérů JEDNOTA přeposílám tiskovou zprávu, lákající na druhou pražskou návštěvu francouzské písničkářky Sophie Djebel Rose. Její minimalistický šanson zalitý dark-folkem očaruje žižkovský prostor Punctum těsně před prvními jarními paprsky. V balíčku za úžasných 250 Kč získáte navíc i další dva hosty večera – Sunwell a domácí Kailas. 

***  

Po dvou letech přivítáme nazpět francouzsko-marockou umělkyni Sophii Djebel Rose. Sama tento čas vyplnila nespočtem koncertů a novou deskou Sécheresse (v překladu Sucho), kde dále rozvíjí svůj hudební jazyk v linii inspirací Catherinou Ribeiro, Nico, Diamandou Galás a Emmou Ruth Rundle. Tahle linka by se dala vzhledem k výrazné akcentaci temné a invokační stránky protáhnout i přes jména jako Buffy Sainte-Marie, Jarboe a Chelsea Wolfe. Sophia je aranžérsky střídmá, ale působivá: více než jako písničkářka působí jako zaříkávačka, u které hudba, ať už jde o kytaru nebo dronové podmazy, posiluje hlavně její vokální projev, což jde ruku v ruce s její touhou psát básně, když jako dítě často migrovala mezi dvěma rozdílnými krajinami. Její hlas je dalek pouhým deklamacím, obsáhne sametové hloubky i vypjaté výšky, a stejně jako jí v hudbě lze přiřknout vlivy středomořského folku či gotiky, aniž by tím byl plně vystižen výsledný charakter, svým zpěvem se dotýká nepojmenovaného.

Za aliasem Sunwell najdete francouzskou multiinstrumentalistku Elyi, která je součástí plejády místních experimentálních kapel (Deûle, Death By Fog, Ladeûlas, Otto Ruth, Brutal Beatnik, Anastaise nebo Songe-Creux), jejichž stylový rozptyl je řádný. Zde se ale poprvé realizuje sólově a na debutu připomene již zmíněné dámy jako Rundle či Wolfe, aniž by bezduše opakovala stejné vzorce. Žánrově se vetkla do klíčových slov folk/doom/gaze, přičemž překvapí, jak vyzrále a autenticky její tvorba působí, zvlášť pokud má jít v zásadě o gotické love songy. Jeden z mnoha důkazů, jak je frankofonní scéna opomíjená, potažmo nedoceněná.

Hodně skloňovaný projekt Kailas tvoří trojice Eva Porating, která je známá především jako agilní DJka (třeba na Rádiu 1, Rádiu Punctum nebo jako rezidentka Ankali), ale kořeny má též v slovenském hardcoru, Arash Ghasemi, který nedávno vydal i své první sólové album na labelech Řehole a Xion a má vynikající projekt Gnäw se Simem Hakalistem (aka Shakali), a bubenice Daria Samo. Jejich tvorba na pomezí mlžného ambientu a zkreslených kytarových ploch slibuje zatěžkanou zvukovou pouť.