Gichard - Chins For Lefty (Night School Records)

 

Chins For Lefty je debutové album glasgowského dua Gichard, které tvoří dva zkušení hudebníci z tamní undergroundové scény, působící v psych-garage kapele Dragged Up. Zpěvačka a textařka Lisa Jones s kořeny v poezii a mluveném slovu, připomínajícími u nás velmi oblíbené Dry Cleaning. Druhým z pachatelů je multiinstrumentalista Chas Lalli (VOM, Bad Aura), jehož hudební doprovod vytváří podmanivý a hypnotický doprovod plný minimalistických syntezátorů, automatických bubeníků a zkreslených kytar, balancující na hraně temné melancholie a syrového indie. Do tohoto zvonivého pozadí vstupuje Lisa se svým chladným, úsečným mluveným slovem, plným břitkého skotského humoru, existenciální úzkosti a surrealistických výjevů z každodenního života. Tím s naprosto ledovým klidem dokáže proměnit banální témata, jako jsou seznamovací rituály v písni Soft Face nebo absurdita pozdního kapitalismu, v hluboké a zároveň nesmírně vtipné sociální komentáře. Výsledkem je sevřené, analogově špinavé a hluboce lidské album o moderním odcizení, které s každým dalším poslechem odkrývá nové vrstvy skrytého optimismu i zdravého sarkasmu.

Chins For Lefty je mimořádně osvěžující a návykové dílo, které posouvá hranice současné post-punkové a lo-fi scény a bezpochyby se zařadí mezi nejlepší a nejzásadnější undergroundové desky tohoto roku. Už jen proto nemůže Chris For Lefty jít pod 10 z 10 a vy byste rozhodně neměli minout Night School Records.

 

A1. Cholesterol Test (03:40)

A2. Asking The Apes (02:48)

A3. Posthumous Hologram (04:39)

A4. Break Up With Johnny Dogbirth (05:21)

A5. Human Resources (03:35)

B1. Soft Face (05:09)

B2. Hamming It Up (06:38)

B3. Your Private Hell (06:07)

Federico Fusj – Olam, vy, kteří jezdíte na bílých oslících (AJG – Wortnerův dům České Budějovice)

 

Kadosh I, 2026 - socha z bílého onyxu, který zesiluje napojení na vyšší vědomí a pomáhá tak stahovat vědomosti z kosmické knihovny

Alšova jihočeská galerie zahájila ve svých reprezentativních prostorech Wortnerova domu fascinující výstavu italského umělce Federica Fusje (aka Fusi) s názvem „Olam, vy, kteří jezdíte na bílých oslících“. Vernisáž, která proběhla 17. června, otevřela dveře do světa autora, jenž zcela unikátním způsobem boří hranice mezi tradičním řemeslem a futuristickými vizemi.

Federico Fusj je mimořádně všestranný italský tvůrce, teoretik umění a pedagog. Jeho umělecký záběr sahá od klasického sochařství a malby přes grafiku a medailérství až po moderní instalace, performativní a rozhlasové umění. Mimo vlastní tvorbu je také aktivním hybatelem kulturního dění, což dokazuje jeho role zakladatele a redaktora platformy Radioarte či spoluzakladatele „první“ organizace současného umění v Itálii Inner Room, která svůj program realizuje kontinuálně v rámci řemeslné společnosti. Ve své práci sice pevně vychází z tradičního kamenosochařství, ale s odvahou do něj integruje moderní audiovizuální prvky, práci s architekturou a aktivní zapojení samotných diváků.

Ústředním motivem Fusjovy tvorby je hluboká fascinace materiálem. Autor detailně zkoumá jeho strukturu, historii i jednotlivé prvky, které výsledné dílo utvářejí. Jeho uměleckou praxi navíc doprovází specifická rychlá a elegantní „taneční chůze“, poháněná syntézou klasických a futuristických zvuků. Právě tato zvuková složka, která slouží jako dramatické pozadí i vnitřní energie jeho námětů, dává vzniknout zcela novému a svébytnému žánru, který lze popsat jako sci-fi sochařství.

Aktuální výstava byla stvořena jako site-specific projekt přímo pro historické prostředí Wortnerova domu. Pro Federica Fusje bylo klíčové pracovat s tímto konkrétním prostorem a navázat s ním blízký vztah. Jakmile do expozice vstoupíte, pohltí vás podmanivý dialog mezi architekturou, samotnými díly a přítomnými diváky. Vystavené malé sochy zde nepůsobí jako pouhé fragmenty, ale jako samostatné a úplné celky, které citlivě reagují na specifický charakter místa a navracejí celému prostoru jeho původní intimitu. 

Přijďte tento podmanivý dialog architektury a moderního umění zažít na vlastní kůži až do 18. října a nechte se pohlnit jedinečnou atmosférou, kterou Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích aktuálně nabízí.

něco něco – majonéza (MeetFactory 16.6.2026)

 

Dneska večer poteče v MeetFactory majonéza proudem. Vzpomínáte si ještě, co jste dělali, když propukly covidové uzávěry? Já jsem tehdy kromě hodně hnusné verze covidu poprvé chytil i kapelu něco něco. Živáky kvůli lockdownu nehrozily, a tak se tahle dvojka rozhodla odehrát koncert z domácího studia, který streamovala na YouTube – tedy jestli si to dobře pamatuji. Od té doby něco něco stihli vydat tři studiovky a dneska v pražské MeetFactory pokřtí své v pořadí čtvrté – a dle mého suverénně nejlepší – album s názvem Majonéza (5/2026). Na něm manželské duo Alžbětu Tkáč Trusinovou a Tomáše Tkáče doprovodil "metalový" bubeník Václav Švestka, který se objevil už na předchozí desce Třetí (9/2023 Divnosti).

Majonéza s příchutí přímočarého, hutného a totálně živelného dance-punku obsahuje osm skladeb, které svou bleskovou stopáží 23 minut připomínají spíše minialbum. V tomto případě opět platí, že méně znamená více, protože tahle deska dobíjí baterky mnohem intenzivněji než její předchůdci. Žádné zbytečné protahování, prostě čistá synt-rocková špína, syrové kytary a dravé, nekompromisní bicí. Obrovský skok dopředu udělaly i texty. Alžběta vyměnila starou melancholii za stoprocentní konkrétnost, drzost, humor a skvělý nadhled. Deska s naprostou lehkostí rýmuje vibrátory s reflektory, oslavuje lidskou tělesnost i ženskou sílu a pumpuje do lidí nakažlivou vlnu sebevědomí. Majonéza ukazuje něco něco v té nejkoncentrovanější formě – chytlavé popové melodie tu zabalili do špinavého post-punkového obalu, ze kterého vyčnívá famózni lo-fi hitovka Dýchej. Tohle album zkrátka nepotřebuje žádnou hlubokou analýzu, protože nejlépe chutná naživo, zpocené a uprostřed tančícího davu. 

Celý tenhle jedinečný večírek navíc odstartují dva skvělí hosté z domácí scény, které se vyplatí slyšet. Jako první nastoupí dvojice Kruh 19, která se zapsala do povědomí lidí virálním hitem Dinosaur (1/2024) a zrovna teď boduje s parádním, melancholickým nočním EP Noční tramvaj 93 (4/2026 Andel Sound Records). Program pak doplní děčínsko-olomoucká songwriterka Magdalena Trajerová, která debutovala na Den sesterství albem TO ONY (2/2024). Její tvorba skvěle balancuje na hraně indie folku, popu a rocku, přičemž v textech se nebojí otevřeně reflektovat queer vztahy i nástrahy imposter syndromu. Její poslední singl Píchavka (2/2026) je ale úplně nejvíc.

 

A1. noční plán (03:20)

A2. mám ráda (02:57)

A3. sama doma (02:28)

A4. záporná postava (02:29)

B1. ses zasek (02:37)

B2. dýchej (03:34)

B3. no a co (02:45)

B4. střepy (03:04)

DOUBLESPEAK (Blanc Check LTD / London Records)

 

Doublespeak je britská synth-popová (super)skupina, jejíž debutové, eponymní album právě vyšlo pod hlavičkou vydavatelství London Records. Projekt tvoří tři zásadní osobnosti elektronické scény: Vince Clarke (Depeche Mode, Yazoo, Erasure), frontman Blancmange Neil Arthur (ředitel společnosti Blanc Check LTD) a hudební producent i zvukový/analogový alchymista Ben Edwards, známý jako Benge, přičemž poslední dva jmenovaní jsou zároveň spolutvůrci elektronického dua Fader.

Myšlenka na vznik formace Doublespeak, resp. 11 coververzí mapujících čtyři desetiletí hudební historie, se zrodila v roce 2017. Tehdy Arthur oslovil Clarkea s nápadem na předělávky jejich oblíbených skladeb. Později duo přizvalo Bengeho. Album vznikalo "na dálku" a Clarke se s Bengem údajně nikdy osobně nepotkal. 

Deska balancuje mezi důvěrnou známostí a inovací a představuje promyšlený elektronický pohled na koncept sdíleného hudebního fondu. Pro milovníky klasického analogového zvuku jde o naprostý ráj, na druhou stranu ale nepřináší žádné šokující experimenty. Pro někoho může splývat s aktuální vlnou retro-synth revivalu, ale pro nás „depešáky“ jde o zásadní nahrávku redefinující různé hudební světy v autobiografickém programu DOUBLE-SPEAK.

 

A1. Back to Nature (Fad Gadget, 1979) 

A2. Brand New Life (Young Marble Giants, 1980)

A3. The Visitors (ABBA, 1981)

A4. I Can't Escape Myself (The Sound, 1980)

A5. Goodbye to Love (The Carpenters, 1972)

B1. Rock On (David Essex, 1973)

B2. Smoke and Mirrors (The Magnetic Fields, 1995)

B3. Day Breaks, Night Heals (Thomas Leer & Robert Rental, 1979)

B4. Gentle on My Mind (Glen Campbell, 1967)

B5. Richard! (Ed Dowie, 2017)

B6. End Credits (Laptop, 1997)

 

GAANZ (Dukla & Berlin Manson)

 

GAANZ je další superskupina spojující žánrově protichůdné světy, které se potkávají na společných pódiích současné česko-slovenské nezávislé scény. Na jedné straně stojí Lukáš Vydra z pražské kapely Dukla, který do spolupráce vnáší svou typickou melancholii, nostalgickou atmosféru osmdesátkového synth-popu a niterné texty reflektující městskou každodennost. Proti němu se staví tradice slovenské formace Berlin Manson, zastoupená Patrikem Nagym. Jeho doménou je nekompromisní post-punková energie, syrový projev a agresivnější elektronické beaty na pomezí "vyměklého" hardcoru a rapu.

Celkový dojem z dnes vydaného eponymního alba má ale blíže k zavedenému rukopisu indie-popové zadumanosti vinohradských patriotů, který krotí klubový bordel slovensko-maďarských „Berlíňáků“. Deska obsahuje celkem deset skladeb, jež vznikaly zhruba měsíc. Odráží se v nich různé emočně vypjaté momenty, což dost možná symbolizuje i zdvojené „A“ v samotném názvu kapely. Výsledná nálada nahrávky mi pak v několika momentech připomíná i specifické pražské punkové písničkářství Tří sester.

Zda GAANZ zůstanou jen studiovou záležitostí, netuším, ale společné koncerty dvojice prozatím odmítá. To je z mého pohledu před letní festivalovou sezónou velká škoda. Deska by si pár prázdninových vystoupení jistě zasloužila, stejně jako si zaslouží nemalou pozornost posluchačů. Z „ničeho“ totiž na naše poměry vzniklo opravdu hodně – GAANZ.

 

01. Kafe a cigára (02:19)

02. Závod míru (03:22)

03. Uleť (03:08)

04. Smútok storočia (03:11)

05. Dole to znám (02:37)

06. Jeřáby (02:45)

07. Máj (02:30)

08. Cos dělal dřív (02:18)

09. Temný aleje (01:46)

10. Outro (01:55)

Filmová Renesance Slavonice 2026

 

Filmová Renesance Slavonice, která proběhne od 13. do 16. srpna 2026, staví do svého středu bohatý filmový program rozdělený do několika tematických sekcí. Diváci se mohou těšit na Mezinárodní soutěž a Česko-rakouskou soutěž, v nichž o vítězných snímcích z uplynulého roku rozhodne svým hlasováním samotné publikum. Budoucnost kinematografie a nastupující autory představí sekce Next Generation, zatímco sekce Premiéry nabídne první festivalová uvedení za osobní účasti tvůrců. Praktický pohled do zákulisí tvorby přinese sekce Řemeslo, aktuální společenská témata otevře sekce Fokus a filmovou historii připomene Pocta Osobnosti spolu se sekcí Klasika, která ukáže významná díla v nových souvislostech. Pro milovníky napětí a hororu je připravena Půlnoční filmová sekce.

Vedle filmového programu nabídne festival také silnou hudební scénu. Za projektem Never Sol stojí producentka, zpěvačka a zvuková umělkyně Sára Vondrášková, která právě vydala nejlepší album letošního roku "Rest Your Wound On Mine". Budějovicko-slavonické duo Jadran nabídne performativní smršť na pomezí punku, screama, špinavého oldschool ravu a EBM, kde se dětská kytara a syntezátory propojují s českými texty do intenzivního rituálu. Z Berlína dorazí multiinstrumentalistka Teresa Riemann, jejíž tvorba na hraně jazzu, punku a no wave propojuje bicí, klavír a expresivní hlasový projev. Nová českobudějovická kapela Rande představí svůj osobitý styl shoemo, který kombinuje zasněné shoegaze kytary s emoční naléhavostí a tématy mezilidských vztahů. Berlínský underground dále reprezentuje i kapela ERRORR kolem Leonarda Kaageho, která přiveze strhující zvukovou stěnu postavenou na noise rocku, post-punku a masivních fuzzových kytarách. Minimalistické krautrockové trio Arcane Allies vtáhne publikum do hypnotických struktur psychedelického rocku a elektronické improvizace s thereminem, zatímco berlínské jazzem políbené trio 13 Year Cicada předvede nepředvídatelný experimentální pop plný rytmických změn a osobitého humoru.

Celý program doplňují diskuse, výstavy a divadlo v neopakovatelné kulise historického města. Kompletní informace a předprodej (zvýhodněných) vstupenek na DRUHÝ ročník festivalu najdete na právě aktualizovaných stránkách FRS.

BOŽSKÉ SOARÉ (Slnko Records)

 

Debutové a zároveň božské album formace Božské Soaré (Dominik Novák, Richard Grimm) vyniká radikální originalitou a překračuje hranice žánrů. Jeho zvuková paleta připomíná vlídný superpočítač, kde se klasické křídlo střetává s chladnou modulární syntézou a terénními nahrávkami deště, ptáků či vlaků. 

Pětice precizně vrstvených skladeb nahraných v pěti lokalitách (Praha, Bratislava, Berlín, Senica, Žilina) odmítá roli pouhé kulisy a vyžaduje plnou pozornost, za kterou se odměňuje intenzivním emocionálním zážitkem. Celá stopáž funguje jako sugestivní filmové vyprávění beze slov a soundtrack pro imaginární krajinu/planetu. Příběh sleduje dvě osamělé postavy, které opouštějí ráj a přes mlhavé stezky sestupují na zem. Zde objevují pozemské krásy i varování, usazují se v bohatých městech, ale brzy splývají s šedým davem. Každodenní shon, zákony a společenská očekávání je uzavírají do kruhu, který připomíná prázdnotu původního ráje. Zjišťují, že honba za zdánlivými hodnotami je jen jinou formou bezcílnosti. Opouštějí proto lidskou zkušenost a odcházejí tam, kde nacházejí skutečné naplnění. Tuto hlubokou meditaci o lidské existenci a fúzi ambientu s elektroakustickou hudbou ideálně reprezentuje skladba Sladká nevedomosť s hostujícím českým kytaristou Tomášem Niesnerem. Jeho unikátní doprovod si sice návštěvníci nedávného festivalu Literatura žije! v Českých Budějovicích nemohli vychutnat naživo, o to intenzivněji však promlouvá z této pozoruhodné nahrávky, jejíž obal zdobí podmanivá práce Eleny Špinerové z uměleckého projektu She Held Collective.

Album Božské Soaré vyšlo před pár dny na bratislavském labelu Slnko Records, a to ve spolupráci s Haluzeum Produkt a Sky Burial.

  

A1. Únik z rajskej záhrady (11:02)

A2. Jamakoši na lúke (05:21)

A3. Sladká nevedomosť feat. Tomáš Niesner (07:56)

B1. Unavený Félix (06:17)

B2. Ľahší ako obláčik (11:16)