Výtvarník Ladislav Vlna nevyniká jen metalurgickou malbou
(kresba ohněm na ocel), ilustrací knih a pozoruhodným množstvím technik a
projektů, ale především jako sochař, jehož doposud nejrozsáhlejší projekt TVOR můžete
navštívit až do 5. dubna v trutnovském centru současného umění EPO1.
O něco déle, konkrétně do 17. května, zastihnete mistrův
návrat do AJG (MEN – Polarita nevědomí) v bechyňském Mezinárodním muzeu
keramiky, kde byla včera zahájena výstava VLNO-BYTÍ (kurátor Petr Vaňous),
prezentující výběr sochařských děl doplněných monumentálními kresbami a
propojující archetypální motivy s odkazy na současnou literární a filmovou
imaginaci. A jak už název prozrazuje, jde o propojení existence, jména a všudypřítomného
VLNO-BYTÍ lidského jedince, vzdorujícího osudu „stoupání a klesání“. Z tohoto
důvodu byla do výstavy zařazena také drobnější dílá Ladislava Šalouna,
Františka Bílka a dalších.
Současně s VLNOU byla v AJG-MMK otevřena nová stálá expozice Porta Ceramica, vycházející z tendencí moderní japonské keramiky
(kurátorky Alžběta Kočvarová a Nikola Špůrová).
Pokud jsem byl před pár lety ďábelsky překvapený ze šesté
studiovky mexického dua Lorelle Meets the Obsolete, pak její nástupce Corporal
překonává téměř vše, co tohle mexické duo doposud vytvořilo.
Krátce po zmiňovaném
LP Datura (6/2023 Sonic Cathedral) se Lorelle (aka Lorena Quintanilla - zp) a The
Obsolete (aka Alberto González – kyt/bicí) začali přehrabovat ve své
„dystopické“ budoucnosti, kde si pohrávali s psychedelickým post-punkem a
pulzující elektronikou. Vypustili basové kytary, upřednostnili syntezátory,
samply a varhany, a z nádherných vln noise-psych-rocku hodili „melancholickou“
šipku do špinavé noise elektroniky, vycházející z jamování a z nepřipomínání vlastní minulosti. I když Daturu občas zaslechnu i na novince.
Proto bude velmi lákavé vyrazit na některý z trip-květnových
koncertů s novou deskou Corporal, během kterých mají zaznít i starší skladby, ale co nejvíce odpovídající
náladě nových zvuků. V této rovině navíc přichází netrpělivé očekávání, zda si tohle
nepředvídatelné duo vystačí už jen samo, či jejich „politicky“ nabitý neklid zkreslený
taneční/klubovou formou ještě doprovodí bubeník Alvaro Castro a nový
baskytarista Eric Curiel.
U příležitiosti probíhajícího evropského turné vystoupil v pátek
u nás vůbec poprvé australský zpěvák, skladatel a producent Hayden Calnin, zkoumající
hluboké filozofické a existencionální otázky, na které neexistují žádné
jednoznačné odpovědi.
Své hledání smyslu v chaosu, kterým je naše existence, představil
před pár lety na strhujícím třetím albu What It Means to Be Human (9/2021), na
které navázalo několik EP (Something/Anything - 5/2022, A Turning of the Tide: Side A - 3/2023, A Turning of the Tide: Side B - 9/2023), deska All Kinds of Light (8/2024) a doposud nejosobnější EP Middle Night (11/2025). Společně s doprovodným
multiinstrumentalistou Justinem Lewisem (Sons Of May) pootevřeli pražským "zvědavcům" dveře
do svého atmosférického světa, který je zároveň rozlehlý a hluboce lidský.
Filmově podmanivá folktronica, kterou v Café V lese uvedlo švédské indie-folkové
duo Orange Oak (Filippa Frisell a Erik Olsson), mísící syrové vyprávění s
komplexními harmoniemi, což vede ke zvuku, který je zároveň nadčasový a
bezprostřední. Další nádherné překvapení večera, které oproti hlavním „hvězdám“
našlo společnou řeč teprve loni během cestování mezi Stockholmem a Nashvillem.
Voka Gentle je rodinné trio skladatelů, producentů a
multiinstrumentalistů, které se poprvé blýsklo hudbou ve snímku o znepokojivě
tajemném vztahu mezi matkou a dcerou À Table (2014) od edinburské performativní
společnosti Stasis (režie Aniela Piasecka). Tehdy ještě coby experimentální
folkové uskupení Wovoka Gentle, stojící za trojicí EP (Žluté, Modré, Červené) a
nahráním debutového alba Start Clanging Cymbals (11/2020 Nude Records), které
ale už vyšlo pod zkráceným názvem Voka Gentle.
Nyní po čtyřech letech od pro mnohé nejlepší undergroundové
desky dekáty WRITHING! (10/2021 Leafy Outlook), přicházejí Voka Gentle se třetí
a doposud nejvyzrálejší nahrávkou Domestic Bliss (The state51 Conspiracy),
odkazující na žalm „Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se
sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu". Snad proto některé postavy procházejí
scénami formovanými historií, literaturou, popkulturou a zneužíváním tak „voňavé“
moci. Ač jejich žánrová otevřenost přináší směsici psychedelie, beatů,
kolážových zvukových krajin a harmonizovaných vokálů, tak s novinkou přikreslili excentrické detaily, proměňující „intiminitu“ do podivně nových a pro soubor
neslýchaných „tvarů“, plných synt-džemované hravosti. V DINKEDDomestic Bliss edici navíc
rozšířené o CD s remixy a dalšími bonusy (Sonic Boom, Goat Girl, Jonathan
Snipes, Bo Ningen, ..).
Děsivě chytrý, divoký a ostrý pop, který Masonova dvojčátka Ellie s Imogen (ta s vidličkou na obalu uprostřed) a její manžel William J. Stokes spoluvytvořili s bubeníkem Ollie Middletonem
a producentem Samem Petts-Daviesem. Hvězdami, stojícími např. za posledním The Smile titulem Cutouts (4/2024 XL Recordings), které po vizuální stránce doplnila designerka a fotografka Louise Mason.
Bratislavské Rádio_FM i letos udělí hudební ceny Radio_HeadAwards, a to již poosmnácté. Dnes ráno byly prozrazeny finálové nominace s hlasováním
do 8. března, ve kterých coby nahrávka roku v kategorii Elektronická hudba
figuruje album FLOOR JE LÁVA v podání art-popového projektu Julie Julls
MihalyiovéWATERBASED.
Po třech letech od debutu Silent Regions (3/2023 Deadred Records) ještě sólovější nahrávka FLOOR JE LÁVA odkazuje svým názvem ke známé
dětské hře, související s relativním přechodem dětství z amorfního stádia
života do definovaného časového období s vlastními pravidly a hledání
bezpečného prostředí. V dospělosti pokračující level hry formující vzpomínky z
minulosti, balancují mezi vnitřním monologem a upřímnou zpovědí, ve které se
autorka dotýká strachu a hledání nového a bezpečného „světla“.
Album obsahuje devět „novinek“, z nichž některé
skladby dozrávaly i několik let. Asi nejstarší Silence and Sirens vznikla
zhruba už před šesti lety ve spolupráci s americkým producentem Joshem Frigem, singl Negativity zde překvapuje v nové a mnohem krásnější verzi a
se šuplíkovou Episodic Memory si Julls pohrála po vzoru kalifornské písničkařky
Sofie Iselly, kterou 15. května přivítáme v pražském SaSaZu. Nakonec
nemálo inspirací nalezených právě u téhle americké „divošky“ dělá z desky
FLOOR JE LÁVA, uvedené v říjnu singlem Take it Away, I Eat Everything I
Can, jistou demonstraci proti naleštěné bídě současného světa.
Tak pokud vás nahrávka zaujala, můžete už tento čtvrtek 19. února vyrazit do Café V lese, kde WATERBASED v doprovodu
labelového kolegy BULP (Samo Štefanec) pokřtí tohle nádherné a na Radio_Head
Awards 2025 nominované album.
A1. Take it Away, I Eat Everything I Can (03:16)
A2. glued (02:06)
A3. VELOCIRAPTORS (05:42)
A4. Episodic Memory (04:11)
A5. Negativity (03:38)
B1. Dlhý deň (03:55)
B2. full capacity feat. Jakub Krajňák aka Kub0 (03:48)
Tento týden asi nebylo možné přehlédnou obal druhého
studiového alba manchesterské čtveřice Mandy, Indiana (název dle města Gary v Indianě), které si propůjčilo RGB dílo Vesalio Carpet od milánské umělecké a
designérské dvojice Carnovsky (Francesco Rugi & Silvia Quintanilla). Jeho
překrývání tří různých obrazů (každý v jedné primární barvě) umožňuje
prostřednictvím barevného filtru (světlého nebo průhledného materiálu) vidět
jasně vrstvy, ze kterých je obraz složen. Barvy filtru jsou červená, zelená a
modrá, přičemž každá z nich slouží k odhalení jedné ze tří vrstev. Ideální
„anotace“ k aktuálnímu titulu URGH (Sacred Bones Records), které vychází tři
roky po až příliš famózně přijatém debutu i've seen a way (5/2023 Fire Talk).
Na svět kolem agresivně nahněvané album URGH vzniklo během
intenzivní rezidence na okraji Leedsu (Greenmount Studios) a k jeho dokončení
došlo v Berlíně (Flow Studios) a „rodném“ Manchesteru (Airtight Studios).
Ve spolupráci s úchvatnou Heba Kadry zachycuje kapelu ve fúzi klubově industriálního
napětí, které k naprosté dokonalosti žene drsný a niterný vokál Valentiny
Caulfield a její rodná francouzština. Konfrontuje mocenské struktury, osobní
ubližování, systémovou lhostejnost, vč. probíhající genocidy v Gaze. „Budoucnost
patří nám a naše lidskost zničí jejich smrtící ideologie,“ burcuje jedna ze
solidárních skladeb „ist halt so“.
Na celé desce jich najdete deset a jejich neklidně
vzdorovitá přímočarost vytváří jedinečný katarzní zážitek, na kterém s Valentinou
spolupracovala od první desky usazená sestava - kytarista a producent Scott
Fair, Simon Catling (synt) a bubeník Alex Macdougall, který nahradil Liama
Stewarta. Oproti LP debutu mnohem příjemnější nahrávka s jistou dávkou
naděje, i když její vzrušující (alarmující) nálada „mluví“ o opaku. Podobně
jako v „kobercové“ instalaci, kde výsledné obrazy z různých úrovní jsou
nečekané a matoucí. Promíchávání bolestivých témat, která se stávají jednobarevnými
a ne zcela jasnými, přitom bravurně zpracovanými.
Společné EU turné s experimentální no wave post-punkovou
dvojicí z Kanady DELILUH je tak nemalou výzvou, proč si vymodlit ještě
jeden termín pro Česko.
Ve spolupráci s dlouholetým
producentem Jamesem Mottersheadem vytvořil svou doposud nejosobnější instrumentální
krajinu, vykreslenou pulzující analogovou elektronikou s detailem na vzpomínky
z dětství, představivost a transformaci. Intimně konceptuální snímek
prolínající minulost s hledáním budoucnosti, pevně zakotvený v současnosti.
V aktuálním umělcově světě, který od post-hardcorových zkušeností prošel
světlem věčnosti do tajuplné elektroniky, zkreslené snad dle vzoru Board Of
Canada.
