František Štorm: Věčný návrat (Muzeum a galerie Třeboň)

 

Aktuální výstava Věčný návrat renomovaného českého typografa, grafika, malíře a hudebníka Františka Štorma (Jihosound Records), instalovaná v prostorách loni zrekonstruovaného historického muzea v Třeboni, představuje jeden z nejvýraznějších uměleckých počinů letošní sezóny v jižních Čechách. Projekt, který kurátorsky zaštítila historička umění Kristýna Jirátová, nabízí ucelený průřez Štormovou volnou tvorbou za poslední čtyři roky a demonstruje sílu autorova tvůrčího procitnutí po jeho odchodu z rušné Prahy na samotu nedaleko Domanína.

Expozice je hlubokou reflexí tohoto životního zvratu. Návrat do divoké přírody a každodenní práce v ateliéru s výhledem na lesy a vodní hladiny vtiskly vystaveným obrazům, kresbám a grafikám specifickou, zemitou a zároveň silně spirituální atmosféru. Štorm se v posledním desetiletí systematicky věnuje volnému umění, v němž mistrovsky navazuje na dekadentní tendence. Tyto motivy jsou pro něj typické i v hudební sféře – ať už v legendární black metalové kapele Master's Hammer, nebo v jeho novějším projektu Maldorör Disco. Právě hudební stopa tohoto „bochnatkového alba“, realizovaného prostřednictvím německých Darkness Shall Rise Productions, je s vizuální částí výstavy organicky propojena a jednotlivé skladby nacházejí přímou odezvu v prezentovaných dílech.

Ústředním a divácky nejfascinujícím motivem výstavy jsou bochnatky, které Štorm s nadsázkou označuje za „mozky rybníků“. Tito bizarní podvodní tvorové se v jeho podání stávají okouzlujícími bytostmi z jiných světů. Autor jim věnoval ucelené série pláten inspirované jihočeskou krajinou (např. rybníkem Děkanec). Dominantou expozice jsou velkoformátová plátna jako Zjevení bochnatek nebo monumentální Velká bochnatka, která diváka pohlcují svou syrovou barevností a expresivním výrazem.

Geniálním krokem bylo umístění části děl vytvořených přímo na míru renesančním prostorám bývalé radnice na Masarykově náměstí. Propojení historické architektury s moderním temným expresionismem vytváří vznosný, a přitom patřičně tísnivý kontrast, který sílu Štormova sdělení ještě umocňuje.

Velkou zásluhu na úspěchu výstavy má kurátorka Kristýna Jirátová. Expozici vtiskla jasnou strukturu a logický narativ. Návštěvník není zahlcen, ale je citlivě provázen od realistických krajinných odkazů a fragmentů autorova nového domova až k čisté, nefalšované mystice a podvodnímu surrealismu. Věčný návrat Františka Štorma je vizuálně podmanivá, myšlenkově ucelená a atmosféricky strhující výstava, která dokazuje, že odchod do ústraní může paradoxně zrodit jedno z nejvnitřnějších a nejenergetičtějších děl současné české scény.

Temný expresionismus v srdci Třeboně, spojující mystiku jihočeských rybníků, renesanční architekturu a disco-metalové bochnatky, můžete v MGT navštívit až do konce července. 

DOPORUČUJI!!

Za autorem olej na plátně: Velká bochnatka a Frankenstein, použitý na obalu bochnatkového "doprovodu" k výstavě

                                                                                   

Holubí letka se zvukem

NO YOU (VP TEXI)

 

VP TEXI je umělecký projekt nizozemsko-belgické dvojice, který se původně zaměřoval na experimentální módu a oděvní design. Od stavby vlastních lodí a práce se sklolaminátem se tvůrci posunuli k tvorbě oblečení s důrazem na texturu, detaily a přirozené stárnutí materiálů. Postupně značka rozšířila svou působnost také do oblasti vydávání hudby, kde režíruje vizuální a uměleckou stránku projektů.

Jejich vůbec prvním titulem je aktuálně vycházející eponymní debut projektu NO YOU, za kterým stojí hvězdní producenti Diego Herrera (aka Suzanne Kraft) a Davy Kehoe. V jejich společné tvorbě se Herrerův cit pro zasněnou melodiku a nostalgickou texturu prolíná se syrovou spontánností mistra Kehoea, který je spjatý s dublinským labelem Wah Wah Wino. Nahrávka vznikla mezi jarem 2023 a létem 2024 ve skromných podmínkách v Los Angeles. K nahrávání často sloužil jen jednoduchý čtyřstopý kazetový magnetofon, což dokonale naplnilo záměr stvořit krásu z nedokonalosti. Hudebně se album pohybuje na pomezí dream popu, lo-fi indie, shoegazu, post-punku a rozostřené elektroniky. Připomíná tak jamování jemně rozladěných syntezátorů, melancholických kytar a vokálu rozpuštěného v mlhavém oparu.

Jde o jednoduše výtečnou nahrávku, která obchází trendová i sofistikovaná pravidla a umocňuje sílu přirozenosti „neznámých“ VP TEXI. S opakovaným poslechem odkryjete neviditelnou dokonalost, reflektující izolaci v městské aglomeraci a vybízející k naprosté svobodě a spojování nespojitelného - NO YOU. 

 

A1. Decisions (04:28)

A2. High Dive (03:52)

A3. Speaking Parts (05:26)

A4. Side Effect (03:55)

A5. Invisible (03:35)

B1. Baby (03:55)

B2. So Far Gone (04:15)

B3. Put Up A Dream (06:11)

B4. [Untitled] (00:28)

B5. 79 (02:01)

B6. Miracle Mile (04:58)

Ida The Young - Tell Me When You Pass The Sun (Korobushka Records)

 

Iris Hobson-Mazur - zp 

Pavel Kielberger – kyt/bas/kl 

Marek Koliha – kyt/bas 

Jakub Richtárech – kl/bas/perkuse 

Filip "Slimer" Simon - bicí/perkuse

Před pár dny Kubův (ex-ODS, Naše Česko) poskok Bauer (ex-ODS, Naše Česko) oživil přeložku silnice II/141, Těšovice – Prachatice, Nebahovská, která by měla zhodnotit „jisté“ pozemky, se kterými prachatický starosta Bauer nemá dle „oficiálních“ informací nic společného. Na základě „doptání“ kompetentních úředníků pan Bauer předal „svým divákům“ (komunální volby 9. a 10. října) žhavou informaci, že dokument posouzení vlivů na životní prostředí EIA (v Bauerově klipu opakovaně EA) vypracuje společnost EIA Service s.r.o., se kterou hejtman Kuba udržuje "nadstandartní" vztahy a smlouvu podepsal už v listopadu 2025 (720 tis. Kč bez DPH, o rok mladší smlouva za 373 tis. ZDE).

Otevírá se tak další „předvolební“ kolo, které může odstartovat výstavbu dnes již zbytečné přeložky Prachatic, která by poslala k zemi Kralovu vilu. Funkcionalistický objekt, za jehož záchranu se postavilo občanské sdružení Živá vila se svým multižánrovým festivalem Vivat Vila.

Politickou linku můžete sledovat prostřednictvím uskupení Živé Prachatice a tu festivalovou právě skrz již šestý roční Vivat Vila. Zde kromě mnoha vynikajících skupin a interpretů vystoupí i plzeňská indie-folková formace Ida The Young, kterou mnozí zaregistrovali až díky propalestinskému vystoupení na letošních cenách Anděl, kde zkritizovali hlavního sponzora akce, společnost Coca-Cola. Kromě tohoto politického gesta kapela získala především ocenění za nejlepší album v kategorii Alternativa a elektronika. 

Deska s názvem Tell Me When You Pass the Sun vyšla loni v listopadu pod hlavičkou labelu Korobushka Records, který zaštítil i předchozí 10“ EP Silver Thing (5/2024). Aktuálně Ida The Young zvítězili ve 14. ročníku exportního projektu Radia Wave Czeching, který od roku 2013 pomáhá českým talentům prosadit se v zahraničí. Tento úspěch zaručuje kapele možnost natočit videosingl za finanční a mediální podpory Českého rozhlasu a v lednu 2027 vystoupení na evropském showcaseovém festivalu Eurosonic Noorderslag (ESNS) v nizozemském Groningenu, plus šanci odehrát koncerty i na dalších showcaseových festivalech napříč Evropou. Prachatice jsou ale nejvíc!!

 

A1. Decomposing (02:46)

A2. Lava Song (05:09)

A3. Shine On Me (04:09)

A4. Big White Nothing (05:51)

A5. What's Going On? (04:45)

B1. Ghost (06:50)

B2. The Nose (04:38)

B3. Stand Still (04:57)

B4. Common Knowledge (05:22)

Bonus 7“ 33rpm (Home fucking is killing prostitution)

C1. Upturn (03:53)

D1. Metal (04:40)

Ecca Vandal - Looking For People To Unfollow (Loma Vista Recordings)

 

Ecca Vandal je australská punk-rapová rebelka, která se narodila srílanským uprchlíkům v JAR, odkud společně zmizeli hned po pádu apartheidu. V Melbourne vyrůstala s gospelovou a jazzovou hudbou (Victorian College of the Arts) a vůbec první singl White Flag vydala před dvanácti lety u Poison City Records.  

Její eponymní debut Ecca Vandal (10/2017 Dew Process) získal řadu nadšených reakcí a mnozí mohli její jméno zaregistrovat už po boku slavných mainstreamových kapel, jako Queens of the Stone Age, Deftones, The Prodigy či Limp Bizkit, kterým bude 3. června předskakovat v Krakově. A světe div se, hned týden po Polsku zahraje na Rock For People (ČT art Stage), kam přiveze prozatím jen digitální „detox“ Looking For People To Unfollow, napěchovaný chaotickou energií a texty o zkoumání užívání návykových látek a emočního odpojení. Hluboce v přítomnosti a instinktu zakořeněné album, vnímané jako radikální očista od tlaku sociálních sítí, algoritmů a povrchních vztahů. Výsledek mnohaleté práce, které Ecca Vandal spoluvytvořila v malém pokojíčku se svým skejťáckým parťákem/partnerem a producentem Richiem Buxtonem (aka Kid Not, Squeak E. Clean Studios), „dočasným“ baskytaristou Limp Bizkit, mířících též na hradecký festival.

LFPTU obsahuje 17 skladeb, propojujících řadu žánrů (punk, hip-hop, jazz, trip-hop, R&B, synth-pop, ..) se záměrně strohým protředím Richieho dětského pokojíčku a drsně nepředvídatelným vokálním projevem. Vůči předchozímu debutu autorsky mnohem dospělejší deska, která by měla prostřednictvím Parkerových signálů Loma Vista Recordings dorazit na pulty až koncem července.  

 

01. AIRPLANE MODE (00:44)

02. EYES SHUT (02:33)

03. SORRY! CRASH! (03:09)

04. VERTICAL WORLDS (03:15)

05. BLEED BUT NEVER DIE (02:50)

06. CRUISING TO SELF SOOTHE (02:30)

07. MOLLY (04:20)

08. OKAY NOT TO BE OKAY (02:07)

09. LEVITATE PART 1 + 2 (03:42)

10. LOOKING FOR PEOPLE TO UNFOLLOW (00:40)

11. THEN THERE'S ONE (01:16)

12. BLEACH (02:28)

13. DID A LITTLE MORE TO FORGET (00:54)

14. DO IT ANYWAY (03:02)

15. DANCE IN DEBT (00:33)

16. GHOSTS (03:21)

17. CAME HERE FOR THE LOOT (04:13)

Lime Garden – Maybe Not Tonight (So Young Records)

 

Po výborném a neprávem přehlíženém debutu One More Thing (2/2024 So Young Records) vyrazila brightonská děvčata Lime Garden do akce Maybe Not Tonight, „mapující“ průběh jednoho klubového večera, proplouvajícího od nadšení/očekávání přes chaos až po ranní dojezdy. Místo utápění se v depresích holky přetavily (resp. zpěvačka a kytaristka Chloe Howard) svá zklamání do cynických, chaotických a upřímných textů o toxickém chování a vztahových krizích, které oproti debutu protekly mnohem ostřejšími riffy a výraznou „indie-disco“ produkcí. Zastřené emoce z prožité zkušenosti, působící bezprostředně a energicky 

Lime Garden se na novince Maybe Not Tonight (So Young Records), ukryté v obalu nafoceném Sal Redpath, posouvají od pop-rocku k tanečnímu punku a drží posluchače v napětí od začátku do konce. Návštěvníky klubů pak vybízejí k opakovanému „přeleštění“ parketu, smáčeného úzkostmi a zlomenými srdíčky. A to se netýká jen dvacítek, protože producentem nahrávky je Charlie Andrew, majitel londýnských Square Leg Records.

 

01. 23 (02:48)

02. Cross My Heart (02:40)

03. Downtown Lover (02:37)

04. All Bad Parts (02:59)

05. Maybe Not Tonight (02:45)

06. Body (03:13)

07. Lifestyle (02:21)

08. Undressed (03:20)

09. Always Talking About You (03:33)

10. Do You Know What I'm Thinking (02:41)

ladylike – It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine (Heist or Hit)

 

Po sedmi sklenicích manchesterských MLEKO tu mám další znamenitou ukázku od tamní značky Heist or Hit, kterou tentokrát zastupuje čtveřice ladylake z Brightonu. Ta ve složení Georgia Butler (zp/kyt), Spencer Withey (zp/kyt/synt), Archie Sagers (bas) a James Ely (bicí) mísí jemný post-rockový nádech s intimním folkem a vytváří tak zvuk, který je zároveň komplexní i delikátní. Její křehké čarování s atmosférou a upřímně melancholickými texty sklízí v hudebních kruzích velmi pozitivní ohlasy už od prvního singlu Southbound (11/2023) a s příchodem debutového EP se mluví o jedné z nejsilnějších nahrávek současnosti. Ta dostala název It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine a vznikla pod producentským dohledem Ali Chanta (Lime Garden, King Hannah, The Murder Capital, Yard Act, ..). Navíc mimořádnost tomuto „průzkumu“ cyklů obnovy a vytrvalosti dodala Dinked „Early Doors“ Edition, zaměřená na nejlepší nové kapely. Tak co víc připojovat po takovém štemplu. Snad jen že tahle křišťálová KRÁSA čerpající poezii ze známých frází a každodenních okamžiků vyšla v omezeném nákladu 500 ks.

A1. Burning Heather – 01:01

A2. Rome (in progress) – 03:59

A3. Mountains – 03:25

A4. Burning Heather (continued) – 01.21

B1. Fresh Linen – 06:54

B2. Sour Carol, I – 05:10

MLEKO - The Feast of St. Perpetua (Heist or Hit)

 

The Feast of St. Perpetua je název debutového EP další manchesterské senzace MLEKO, za kterým stojí tamní producentská hvězda Samuel William Jones, spolutvůrce vynikajících nahrávek Maruja, jejichž vystoupení na Donaufestivalu rozdýchávám ještě dnes. Hlavně tu ránu saxofonem do hlavy.

Kapelu tvoří sedm multiinstrumentalistů, kombinujících výrazné dechové nástroje, energické kytary a texty plné politického hněvu, odcizení i absurdního humoru. Celá tahle instrumentální sestava vytváří příjemný pocit harmonie, vznášející se nad kontrasty drsného hluku dechových/kytarových „výkřiků“ a melodické soudržnosti. The Feast of St. Perpetua je zkrátka vynikající a necílí jen mladou generaci, zmítající se v chaosu a úzkosti. Jde o propojení zmiňovaných Maruja či punkovějších Black Country, New Road.

Jinak tenhle mléčně neobvyklý folk-rock-grunge podmazaný dechovou sekcí najdete na značce Heist or Hit v Manchesteru. Jo, a pokud pátráte po pachatelích tohoto „pohanského rituálu“, pak tedy Ed Whirledge (zp/kyt), Rory Baker (kyt), Tom Houston (sax), Charlotte Nuta (trubka), Myron Endean (bas), Bruno Evans (kyt/synt) a Ioan Saul (bicí).

 

Já ráno dám si rád pár sklenic mléka,

a pak je rázem pryč bolest a žal.

Mléko mně stále víc svádí a láká,

připíjím mlékem vám, mléko je král.

přiipíjím sále vám - všem,

kdo má mléko rád.

 

A1. Denouement (03:11)

A2. Lego Sex (03:59)

A3. Gub Rock (05:20)

B1. As It Goes (03:24)

B2. Tom’s Tune (07:34)