Hannah Peel – Underland (Rivertones)

 

Na jaře vstoupil na plátna vybraných kin výjimečný britsko-americký dokument s názvem Underland, který vznikl v režii Roba Petita a pod producentským dohledem slavného vizionáře Darrena Aronofského. Snímek je adaptací stejnojmenného knižního bestselleru britského spisovatele Roberta Macfarlanea. Za mezinárodní distribucí tohoto ambiciózního projektu stojí britská společnost Dogwoof, která dlouhodobě platí za absolutní světovou špičku v oblasti autorského dokumentu. O jejím silném postavení svědčí i fakt, že do jejího portfolia patří současná dokumentární senzace – snímek NAZA od tvůrců Yuvala Abrahama a Rachel Szor, který si letos odnesl Zlatého lva za nejlepší dokument z filmového festivalu v Benátkách. Zatímco tento syrový politický thriller, přinášející děsivé svědectví o válečných zločinech páchaných izraelskou IDF na desetiletí okupovaném území Gazy, vstoupil do britských kin teprve v pátek (v den vydání CD Hannah Peel), magický Underland volí zcela jinou, hluboce filozofickou cestu.

Místo politického neklidu totiž diváky bere na meditativní průzkum lidské fascinace podzemními prostory a stop, které lidstvo hluboko v útrobách Země zanechává. Celým snímkem provází uhrančivý hlas oceňované německé herečky Sandry Hüller, která se zhostila role vypravěčky. Ta publikum provádí třemi paralelními světy – od pravěkých rituálních jeskyní v Norsku přes zatopené katakomby pod Paříží až po špičkové vědecké laboratoře a finské hlubinné úložiště jaderného odpadu Onkalo, které je zavádějící inspirací pro jihočeskou lokalitu Janoch. Cesta těchto „astronautů podsvětí“ začíná v mělké půdě pod kořeny starého jasanu, odkud se postupně noří do prastarých posvátných jeskyní, zaplavených dešťových kolektorů, tajících ledovců, podvodních pohřebních komor a laboratoří postavených k vyřešení záhad vesmíru. Celé dílo skrze jedinečný poetický přístup nabízí alternativní pohled na to, jak bychom měli přehodnotit naše životy na tomto křehkém zemském povrchu.

Česká premiéra filmu se uskutečnila 29. dubna v Olomouci v rámci soutěžního programu 61. ročníku mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Tuto významnou událost v tamních festivalových sálech doprovodila mimořádná mezinárodní delegace. Slavnostního uvedení se osobně zúčastnil sám režisér filmu Robert Petit, kterého doprovodila americká filmařka Erin Espelieová a uznávaný britský vulkanolog i filmař Clive Oppenheimer.

Nedílnou a naprosto klíčovou složkou, která dává celému filmu Underland jeho pohlcující mystickou atmosféru, je soundtrack. Hudbu k filmu složila uznávaná severoirská skladatelka, producentka a multiinstrumentalistka Hannah Peel, stojící za labelem My Own Pleasure. Její doprovod kombinuje ambientní elektroniku, ponuré smyčce a sborový zpěv, přičemž autorka pro autentičnost využila i repliky starověkých nástrojů, jako jsou mayské trubky nebo keltský válečný roh carnyx. Soundtrack byl nejprve vydán digitálně v den britské premiéry filmu (27. března 2026) a teprve nyní v pátek 15. října vyšla nahrávka oficiálně na CD pod londýnským labelem Rivertones. Přinesla devatenáct skladeb, hudebně mapujících koncept takzvaného hlubokého času.

Celé dílo se navíc tento týden dočká své živé koncertní premiéry v prestižním londýnském centru Barbican v rámci speciální dvoudenní autorské série s názvem Hannah Peel: In Focus, která proběhne 23. a 24. října 2026. Zatímco první večer otevře představení PIA propojující živou hudbu sedmnáctičlenné dechové kapely a tanec, následující den přinese hned dvě exkluzivní koncertní premiéry. Hlavním bodem programu bude společné vystoupení Hannah Peel s virtuózní perkusistkou Beibei Wang, které na pódiu oživí své společné album The Endless Dance (5/2026 Real World Records). Celý tento sobotní večer však zahájí právě vokální ansámbl Shards (Erased Tapes Records), který odehraje světovou premiéru Underland. Sborová aranžmá Kierana Brunta propojí pěvecké výkony s elektronikou a úchvatnými vizuálními obrazy přenesenými na scénu přímo z filmu režiséra Roberta Petita.

Tvorba samotné Hannah Peel je dlouhodobě ceněna pro schopnost propojovat klasickou kompozici s moderní syntézou a objevnými tématy, což potvrzuje i její dřívější nominace na cenu Emmy za hudbu k dokumentu Hra o trůny: Poslední hlídka (10/2019) nebo vítězství prestižní ceny Ivor Novello za soundtrack k britskému sci-fi seriálu The Midwich Cuckoos (3/2022 Invada Records). Spolupracovala také s ikonickým hudebníkem Paulem Wellerem a její sólové album Fir Wave (3/2021 My Own Pleasure) se dostalo do užšího výběru na prestižní Mercury Prize. Pro Hannah Peel navíc film Underland neznamená první setkání s autorem knižní předlohy Robertem Macfarlaneem, jehož texty a environmentální myšlení ji silně inspirovaly již při skládání jejího úspěšného staršího alba The Unfolding z roku 2022, na kterém spolupracovala s tělesem Paraorchestra. Vzhledem k tomu, že filmový projekt Underland již úspěšně zasáhl české publikum a nahrávky Hannah Peel si nacházejí stále více příznivců i v tuzemsku, zbývá jen doufat, že se po sérii velkých britských premiér snad brzy dočkáme také jejího vůbec prvního koncertního vystoupení v České republice.

Továrna na krásno (8smička Humpolec)

 

Včera večer byla v humpolecké zóně pro umění 8smička zahájena výroční výstava Továrna na krásno, která se stává zároveň velkou oslavou osmého výročí fungování této jedinečné galerie. Expozice, jež slavnostně završuje dosavadní výstavní trilogii po kapitolách Prolog a Intermezzo, představuje hluboce osobní rekapitulaci tří desetiletí sběratelského úsilí manželů Zdeňka a Magdy Rýznerových. Kurátorkám Emmě Hanzlíkové a Anežce Chalupové se podařilo dát tomuto rozsáhlému souboru fascinující tvar. Výstava pod jejich vedením záměrně rezignuje na strohé akademické škatulky a představuje díla vybraná ryze subjektivním klíčem, kde hlavním měřítkem zůstává silný osobní vztah, rodinné vazby, přátelství, sepětí s místním krajem nebo zkrátka pohnutí, které ve sběratelích přetrvává od prvního setkání s obrazem či plastikou i po třech dekádách.

Jejich soukromá sbírka českého umění 20. a 21. století se začala rodit už v polovině devadesátých let a prostor bývalé textilní továrny se za posledních osm let od svého otevření v roce 2018 proměnil v pulzující, respektované centrum kultury. V záplavě skvostů české moderny a současného umění okamžitě upoutá ikonické plátno od Toyen s názvem Polní strašák, kterému dal přízvisko Válka sám slavný francouzský básník a zakladatel surrealismu André Breton, jenž byl blízkým přítelem a obdivovatelem české malířky. Právě válečná tíseň a trauma z prožitých hrůz, které tehdy hluboce zasáhly a ovlivnily celou generaci tvůrců, se staly ústředním motivem, jejž Toyen zprostředkovala v řadě svých zásadních prací. Toto konkrétní plátno patří k jejím posledním obrazům reflektujících válečné období v čistě surrealistickém pojetí. Jde o dílo se silným, až mrazivým autorským výrazem. Mnohé detaily zde zhmotňují syrové hrůzy doznívajícího konfliktu a člověk se při pohledu na něj neubrání tísnivému pocitu. Až děsivě přesně totiž zrcadlí paralelu se současným stavem světa – s tou bezohlednou touhou mocných po ovládání a následném ničení všeho lidského. Jako by se historie neustále opakovala a strašáci minulosti ožívali v dnešních geopolitických krizích. Toyen však na plátno vnesla i nesmělý náznak naděje v podobě bělavého oblaku na modrém nebi, který diváka nenechává v úplné beznaději a připomíná, že i po té nejtemnější destrukci musí přijít procitnutí.

Výstava je ale doslova nabitá dalšími silnými momenty. Fascinuje syrová exprese obrazu Bez Kleopatry od Vladimíra Skrepla i strukturální, existenciálně naléhavé dílo Cranachovská nadlyrika s imperialistickou květinou z dílny Mikuláše Medka. Temnou a podmanivou atmosféru vnáší do prostoru skulptura Zkáza od Františka Pacíka a hned opodál provokuje svou nespoutanou formou velkoformátové plátno Bez názvu od Milana Knížáka. Skvělým kurátorským tahem pak bylo zařazení konceptuálně čistého díla Vyvržené insignie od Jana Merty, které v divákovi rezonuje ještě dlouho po odchodu z galerie.

Celkový prožitek z vystavených děl posouvá na zcela novou úroveň unikátní prostorové řešení. Architekturu výstavy dostalo na starosti renomované studio Schwestern, za nímž stojí sestry Monika Cihlářová a Iveta Šalamounová. Pro 8smičku navrhly minimalistický vestavný mobiliář se smyslem pro ten nejmenší detail, který dokonale souzní s industriálním duchem budovy. Jejich architektura nenásilně provází diváka spletitými vztahy a klíčovými událostmi sbírky. Čisté konstrukce skvěle slouží nejen pro prezentaci artefaktů, ale architektonické studio do nich citlivě integrovalo i odpočinkové zóny a speciální prvky určené pro pohodlné usazení a nerušený poslech.

Samotný název projektu je skvěle vymyšlenou parafrází románu Karla Čapka Továrna na absolutno. Odkazuje nejen na genia loci industriální budovy, ale připomíná zásadní roli, kterou bratři Čapkové v celém příběhu sehráli, protože to byli právě oni, kdo u Zdeňka Rýznera kdysi probudili hluboký zájem o výtvarné umění a literaturu. Tato „čapkovská“ linie propojování obrazu a slova se stala přímo páteří celého kurátorského konceptu. Skutečným vrcholem a mimořádností je pak závěr výstavy umocněný audiovizuálním zážitkem. Skrze důmyslné architektonické řešení jsou diváci vtahováni do hry literárních světů osmi současných českých spisovatelek a spisovatelů. Ti na motivy konkrétních děl ze sbírky vytvořili vlastní autorské texty, které návštěvník vnímá skrze zvukovou stopu v audiopostech (téměř 150 minut načtených povídek) zakomponovaných přímo do výstavních panelů.

Při průchodu prostorem je nesmírně obohacující sledovat, jak přesně tyto vybrané dvojice autorů a děl spolu komunikují. Milana Slavická napsala texty k dílům Motýlí čas, Strom a V kuchyni od Jiřího Johna, Petr Borkovec se nechal inspirovat Itálií Olgy Karlíkové a Emma Kausc vytvořila povídku k obrazu Vánoční modř III od Františka Kupky. Další osobité stopy zanechali Miloš Doležal píšící o díle Rodný list Gustava Mahlera (Formulář č. 7) Petra Veselého, Kateřina Tučková s textem reagujícím na díla Já a Láhve Naděždy Plíškové, a Vratislav Maňák, jehož slova doprovázejí jiný podmanivý obraz od Jana Merty, konkrétně Bez názvu (Ubrousky). Celou audiovizuální osmičku pak uzavírá Sylvie Shaborová inspirovaná dílem ML (Vejce, Obraz, Rovnováha, MZ) Josefa Šímy a Ondřej Buddeus píšící k dílu Lípa Pavla Büchlera.

Slova se tu prolínají s plátny přesně v duchu citátu japonského zenového mistra Dógena, který doporučuje „naslouchat okem a vidět sluchem“. Kurátorskému týmu se ve spolupráci se studiem Schwestern podařilo stvořit expozici, která díky svému vrstvení barev, tvarů a literárních významů funguje jako skutečný ostrov zklidnění. Není pochyb o tom, že se do Humpolce během ročního trvání výstavy jistě vrátí mnozí účastníci včerejší vernisáže, obzvlášť když obě kurátorky slibují v průběhu času pravidelné sezónní obměny vystavených děl.

Rue Oberkampf – Wehmut (Young & Cold Records)

 

Dnes 15. října vylétlo z mystické přírody Bavorského lesa nové EP mnichovského darkwave projektu Rue Oberkampf, které pod názvem Wehmut (Young & Cold Records) ukrývá šest „pocitů“ na pomezí melancholie a nostalgie. Deskou prostupuje stesk po krásných místech, která formovala oba tvůrce nahrávky – Julii de Jouy a Olivera Maiera, kteří vyrůstali uprostřed lesů, potoků, zasněžené krajiny a odlehlých vesnic v Dolním Bavorsku. Tahle jejich atmosférická proměna tak dává zapomenout na jejich předchozí a především typický agresivní klubový zvuk, který zde nahradili niternější hudební poezií a hlubokou melancholií.

Celé EP vznikalo mimo klasické studio, přičemž klíčovou roli v tvůrčím procesu sehrálo těsné sepětí s přírodou a výzvy lidského bytí. Ať už šlo o soutěsku Buchberger Leite na Zlaté stezce (Triftsteig), drsná mořská pobřeží či kreativní platformu Haus Nostromo (turistická meditace Wanderweg), za kterou stojí Rachel a Thomas z brightonských Esben and the Witch, výsledkem je výrazný zvukový posun. Některé skladby totiž pro vytvoření hutného, atmosférického prostoru využívají akustické nástroje a autentické terénní nahrávky. Prvky, jako jsou akustická kytara Josipa Tijana (aka THYMIAN) a "divočina" v závěrečné Darkness, tak obohacují aranžmá a dodávají albu naprosto neodolatelný rozměr. 

Mezi další výrazné momenty desky patří úvodní skladba Tonight a píseň Sonne. V tomto promyšleně zkonstruovaném zvukovém světě, kde jdou analogové a digitální prvky ruku v ruce, tradiční coldwave a elektronické plochy Rue Oberkampf nově prorůstají s dobovými myšlenkovými náladami, kulturním klimatem a etickými hodnotami. Zvukovou mozaiku dotvářejí právě zmíněné field recordings – ať už jde o šumění lesa, houkání sovy, bublající potok či mořský příboj. Wehmut tak funguje jako průvodce zneklidňujícím kontrastem mezi lidskou zranitelností a lhostejnou monumentalitou přírodního světa a vyzývá posluchače k návštěvě nedotčené a mnohými opomíjené „divočiny“ tohoto nádherného, ale na druhé straně zbytečně krutého světa.

 

A1. Tonight (04:06)

A2. Come on Moon (05:00)

A3. Blanc Poney (04:00)

B1. Into the Woid (04:39)

B2. Sonne (03:44)

B3. Darkness (03:11)

LVMEN – 23. října v Českých Budějovicích (MC Fabrika)

LVMEN je česká post-hardcorová kapela, jejíž naprosto kultovní status nezávislého undergroundu podtrhovaly kromě spojenectví s labelem Day After Records i nekompromisní časové prodlevy mezi jednotlivými alby. Ta poslední tři, konkrétně Heron (11/2008), Mitgefangen Mitgehangen (6/2017) a nejnovější Amen (7/2025), od sebe dělí dlouhé roky tvůrčího zrání. Právě toto rozvážné tempo dává každému novému počinu punc výjimečné události. Už od svých začátků v devadesátých letech přitom kapela netajila, že její velkou inspirací byla americká legenda Neurosis se svým silným, fyzicky i psychicky náročným, katarzním zvukem.

Šesté studiové album Amen vzniklo v pražském studiu Golden Hive pod producentským dohledem Amáka Goldena a přináší celkem čtyři rozsáhlé, vzájemně provázané kompozice tradičně označené římskými číslicemi XXVI až XXIX. Koncepční dílo si zachovává pro formaci signifikantní filmové samply, včetně útržků z děl režiséra Františka Vláčila, které doplňuje minimalistickými, vícejazyčnými vokálními vrstvami v češtině, němčině a angličtině.

Oproti minulé nahrávce Mitgefangen Mitgehangen je novinka (12"), tedy aspoň dle mé krátké paměti, hudebně ještě sevřenější, přímočařejší a žánrově se posouvá k o něco výraznějšímu, valivějšímu sludge metalu. Výrazným posunem je i další redukce klasického zpěvu, který už téměř neplní roli sdělovatele textu, ale spíše funguje jako další atmosférický nástroj skrytý v nánosech hluku.

I přes zásadní personální obměny na kytarových postech, kde se nově etabloval Honza Tomáš a vrátil dřívější člen Tomis, neztratili LVMEN nic ze své magické dynamiky. Zatímco předchozí deska nabízela o něco členitější a post-rockovější pasáže, album Amen působí jako monolitický rituál tlaku a těžkých riffů, který bez laciných triků směřuje až k finální katarzi doprovázené chorály. Kapela touto deskou jasně demonstruje, že na tuzemské alternativní scéně patří stále k těm nejzásadnějším jmenům.

Tuto hypnotickou atmosféru nového materiálu navíc bude možné brzy zažít i naživo, jelikož kapela chystá dvojici exkluzivních koncertů. První se uskuteční v pátek 23. října 2026 v Českých Budějovicích, konkrétně v klubu MC Fabrika. Hned následující den, v sobotu 24. října 2026, pak formace vystoupí v litvínovském hudebním klubu Ponorka. Na obou štacích kapelu doprovodí plzeňská formace Code Name Linhart, která se sama s nadsázkou označuje jako „současná hudba česko-kubánského přátelství“ a jejich projev je prý silně ovlivněn špinavým a divným rock'n'rollem undergroundového San Diega. Rozhodně však nepůjde o žádné nováčky, protože kapela vznikla na troskách řady dobře známých alternativních a punkových formací, jako jsou Climatizado, I Am Pentagon, Kovadlina, Balaclava či Esgmeq. 

 

O◉☼ྀ - ⣎⡇ꉺლ༽இ•̛)ྀ◞ ༎ຶ ༽ৣৢ؞ৢ؞ؖ ꉺლ (Text Records)

 

Pokud jste už někde narazili na hodně podivný název O◉☼ྀ - ⣎⡇ꉺლ༽இ•̛)ྀ◞ ༎ຶ ༽ৣৢ؞ৢ؞ؖ ꉺლ, tak vězte, že tohle osmiskladbové album patří britskému producentovi Kieranovi Hebdenovi (aka Four Tet) a vyšlo pod jedním z jeho záměrně nevyhledatelných pseudonymů, které tvoří pouze řetězce nestandardních symbolů, emoji a znaků abecedy Wingdings.

Když jsem se pokoušel k tomuto tajemnému debutu dostat, pátral jsem nejdříve po tom, co přesně hledat, protože Kieran ho záměrně skryl před běžnými vyhledávacími algoritmy a pod jménem Four Tet je naprosto nemožné dojít k úspěšnému cíli. Mezi záplavou symbolů „zaregistrovaných“ pod tímto Wingdings pseudonymem jsem kopíroval/zadával různé pokusy, až se chytil řetězec znaků ⣎⡇ꉺლ. Tato novinka, kterou „tajně“ vydal letos v červnu na svém vlastním labelu Text Records (pod katalogovým označením TEXT059), se sice kvůli netradičním grafickým znakům potýkala s problémy ve vyhledávačích, ale pod tímto vizuálním chaosem se ukrývá mimořádně ucelené a signifikantní dílo. Výjimečnost celého konceptu podtrhuje i fyzické vydání, které právě vyšlo jako jednorázový sběratelský 12“ vinyl v překvapivě vysokém nákladu 2 tisíc kusů.

Tyto nové skladby se nesou v typickém organicko-elektronickém a experimentálním stylu celého projektu, který podle mého názoru mistrovsky balancuje na hraně mezi živelnou energií tanečního parketu a hlubokou spiritualitou. Hudební obsah desky pro mě představuje fascinující průřez větší částí Hebdenovy kariéry. Úvodní pasáže nahrávky se otevírají v pomalejším, zvonivém tempu, kde modulární syntezátory záměrně imitují tón a zabarvení tradičního indického zpěvu, což je přímý a velmi silný odkaz na jeho přelomové dílo Morning/Evening (6/2015 Text Records). Ve střední části Hebden fantasticky servíruje kinetický zvukový design, pálí do posluchačů 8bitové bicí a servíruje směs klubových hymen ovlivněných housem či UK garage, do kterých autor rafinovaně vplétá ženské vokální samply. Kontrastní závěr desky se pak vznáší ve světě honosných harf a dubových rytmů, aby celé album vyvrcholilo v naprostém klidu čistě ambientní a bezrytmové kompozice.

Tento radikální přístup se plně odráží v samotném obalu desky a její celkové vizuální identitě. Samotný fyzický obal vinylové desky ani středová etiketa neobsahují vůbec žádný klasický text, názvy skladeb nebo jméno interpreta. Celý vizuál slouží jako obal pro toto nové studiové album a tvoří ho triptych složený z momentek z festivalového prostředí a západu slunce nad vodní hladinou. Stejně nekompromisní je i zápis digitálního obsahu, kde jsou jednotlivé položky v tracklistu zapsány výhradně pomocí abstraktních symbolů, hieroglyfů a grafických znaků, přičemž tracky začínají sekvencemi jako ()☼ྀ☼ྀ... Nejedná se přitom o žádnou kompilaci starších skladeb, ale o plnohodnotné nové autorské album.

Nevím, zda mám projekt nazývat „Wingdings“ či „Nazdar, tady KH“, ale co mohu říct s jistotou, je, že nejde jen o umělcův další „výrobek“, ale o jednu z nejlepších prací, kterou tenhle spoluzakladatel post-rockových Fridge (1995–2001) a především „sólista“ Four Tet kdy vydal.

Lemonsuckr - Life is a Heist / H.E.A.T. (ALTER Music LLC)

 

Lemonsuckr je dance-punková kapela z Brightonu, kterou založili kamarádi z vysoké školy – textař a zpěvák Guy Ferris, Ollie Thomas (kyt/bas), Oscar Post (kyt) a Matt Saunders (bicí). Od jednoho z příbuzných si pronajali starý skladovací box na venkově v Guildfordu jižně od Londýna, což dalo vzniknout legendě o izolovaném kovovém kontejneru uprostřed ničeho. Ještě pod svým původním názvem Rugrat vydali v říjnu 2024 debutový singl Rarity Jacket a krátce nato přijali současný název Lemonsuckr a definitivně se přestěhovali do Brightonu.

Svého specifického synth-stylu bez použití syntetizátorů dosahují výhradně pomocí speciálních efektových pedálů, do kterých navíc často přimíchávají riffy inspirované blízkovýchodní hudbou. Textově se noří do niterných témat neklidu, úzkostných horečnatých snů a vyrovnávání se s vlastními démony. Jejich debutové EP H.E.A.T. (10/2025) zachycovalo surovou energii jejich živých vystoupení a obsahuje i skladbu Rugrat, která odkazuje právě na jejich původní název. Ústřední singl Stain rozebíral bolestivé následky rozvráceného domova a pocit odcizení, titulní H.E.A.T. pak reflektovala pocity viny, smutku a lítosti. Přestože jejich texty nepatří mezi nejveselejší, nechybí jim nadhled a černý humor, který má z těchto těžkých témat sejmout vážnost.

Letos v červnu pak na americké značce ALTER Music LLC vyšlo nové EP Life is a Heist, které je k dispozici také na limitovaném vinylu v nákladu 500 kusů a obsahuje i předchozí EP. Na této novince se producentsky podíleli Johnny Arthur (Bunker Music) a Fifi Demey (Friedberg), ve studiu s nimi spolupracoval Matt Gleeson, mix obstaral Scott Desmarais a masteringu se ujal slavný držitel cen Grammy Chris Gehringer z newyorského studia Sterling Sound. Materiál nahrávali kombinovaně ve svém provizorním domácím studiu a v profesionálních brightonských Electric Studios.

Při srovnání obou nahrávek je zřejmé, že zatímco „starší béčková“ strana je definována přímočarým, divokým a skvěle surovým post-punkem, novinkové „áčko“ ukazuje kapelu v mnohem vyzrálejším světle. Integruje podstatně více elektronických a deformovaných elementů, aniž by přitom Lemonsuckr ztratili cokoli ze své pověstné dravosti. Skladby navíc získaly pestřejší a barevnější produkci, která se nebojí dynamických kontrastů, takže se většina písní po pomalejším a atmosférickém začátku láme do zkreslené, masivní hlučnosti.

Oproti starším „punkovým“ vypalovačkám tak novinka přináší dospělejší, vrstevnatější zvuk, který dává vyniknout jejich osobitému hudebnímu vizionářství. To už ocenili i pořadatelé několika prestižních podniků, jako jsou The Great Escape Festival či Latitude Festival. Na těchto pódiích kapelu doplnil „stálý pilíř“ jejich živé sestavy, baskytarista Jake Andrews z folk-rockových Bryony Dunn & The Forest.

Prozatím největší komerční průlom pro Lemonsuckr nastal před pár týdny, kdy byl jejich singl Stain vybrán na oficiální soundtrack celosvětově populární videohry EA SPORTS FC. Tento úspěch kapele okamžitě zajistil masivní globální slyšitelnost a raketový nárůst měsíční poslechovosti na platformě Spotify, kde se singl bleskově přiblížil půlmilionové hranici.

 

EP Life is a Heist (6/2026)

A1. Rugrat (03:05)

A2. Stain (03:07)

A3. House on Fire (02:47)

A4. Grandaddy (02:51)

A5. Life is a Heist (03:55)

EP H.E.A.T. (10/2025)

B1. Dead Disco (03:15)

B2. Instant Kinks (02:49)

B3. H.E.A.T. (03:12)

B4. Show Me the Money (03:26)

B5. Sedated (03:12)

KATASTR – MRAW (Kabinet Records)

 

V Africe jsem sice nikdy nebyl, ale ode dneška už znám aspoň jedno slovíčko z berberštiny, a to je MRAW, což v překladu prý znamená deset. Deset let existence experimentálního dua KATASTR z Tábora, jehož přístup k vlastní tvorbě navíc odkazuje na české slovo MRAV. V tomto případě MRAW avizuje především název debutového alba, které tyhle dvě výrazné osobnosti jihočeské DIY scény (Free Dimension Records), Patrik „Tygr“ Kučera (C, Waawe, Night) a Jan „Sváča“ Svačina (Please The Trees, Slut, Veena), vydali právě dnes.

Od svých počátků KATASTR vsadili na syrový dialog analogové elektroniky a nekompromisních živých bicích, zachycených už na prvním minialbu HAUSNUMERO (3/2021), jehož vydání hudebníci oslavili speciálním živým streamovaným koncertem, který odehráli přímo z jeviště táborského Divadla Oskara Nedbala. V listopadu téhož roku vydali dvouskladbové EP Pigamoto pod berlínskou značkou Unsustainable a další zářez přišel až loni v lednu, kdy naprosto fascinující Brány doplnil Aran Satan, jehož Konspirace (6/2026 Silver Rocket) kompletuje řadu jeho vynikajících spoluprací. A právě z těchto základů postavených na punkové přímočarosti a hypnotickém krautrocku kapela vyrostla do své dosud nejvyzrálejší podoby, kterou v červnu připomněl singl Catasterism a zhruba měsíc stará minimalistická skladba Mabaki. To jsou první dvě ochutnávky z oficiálního LP debutu MRAW představující dokonalou fúzi temného analogového techna, ambientu a přímočaré krautrockové energie, která sází na hluboký koncepční podtext života mimo mainstream a hledání vnitřní svobody. KATASTR se na této nahrávce posouvá od prvotního improvizačního „hledání“ k ucelenému studiovému celku s propracovanou dramaturgií a plným zvukem, jištěným Amákem z pražského studia Golden Hive Recording.

Digitální verzi desky si můžete pořídit na bandcampových stránkách kapely již dnes, a to třeba zcela zdarma. Pokud dáváte přednost hmatatelnému formátu a kouzlu praskajícího vinylu, limitovaná edice dvanáctipalců na vás čeká u brněnského vydavatelství Kabinet Records, kde vlastně začne i „živá“ cesta k posluchačům. 30. října totiž v tamním klubu Kabinet MÚZ proběhne křest desky v doprovodu německé noise-rockové legendy DŸSE. Tím nejzásadnějším zážitkem pro „domácí“ fanoušky však bude prosincový koncert v jejich domovském Táboře. Právě v kulisách rodného města, kde jejich hudební fúze vznikla, dostanou hypnotické skladby z alba MRAW ten nejpřirozenější a nejintenzivnější rozměr, u kterého by žádný fanoušek „jihočeské“ alternativní scény neměl chybět.

 

01. Korongo (04:28)

02. Catasterism (03:52)

03. Heparini (04:49)

04. Odyssea 2025 (06:28)

05. Mabaki (03:24)

06. Kingjaba (07:06)