Tramhaus – Blister (Subroutine / Vicious Circle / Siluh / Bronson / Lovers & Lollypops / Peleton)

 

Nové album rotterdamské post-punkové formace Tramhaus nese název Blister a vyšlo pod hlavičkou šesti evropských labelů – nizozemských Subroutine Records, francouzských Vicious Circle Records, rakouských Siluh Records, italských Bronson Recordings, portugalských Lovers & Lollypops a polských Peleton Records. Nahrávka vznikla po intenzivním osmnáctiměsíčním období, během kterého kapela odehrála hodně přes stovku koncertů ve více než dvaceti zemích na třech kontinentech. Tento vyčerpávající životní styl přibližuje jak vizuální pojetí desky s artworkem od Marca van Buula v grafickém zpracování výtvarníka a kytaristy Beige Banquet Joea Munseye, tak i samotný název alba. Ten symbolizuje fyzické opotřebování, bolest z neustálého cestování a odloučení, ale zároveň odráží vnitřní sílu a rodinnou soudržnost kapely, která toto intenzivní období dokázala společně přečkat.

Jednotlivé skladby z pera frontmana Lukase Jansena procházejí různorodými stavy mysli i hudebními polohami. Úvodní Plovdiv slouží jako chaotická óda na život na cestách, zatímco temnější Cluster s náznaky syntezátorů naznačuje nečekané žánrové přesahy. K bleskovému post-punku a tématu lidské nejistoty se kapela vrací v The Answer?, naopak ve Sly (Like Ever) rozvíjí vlivy Nicka Cavea a Pixies. Úlevu od punkového řevu přináší melodická stopa Solace, kterou vzápětí střídají explozivní zářezy Recoil a Rat Race s agresivní kritikou konzumní společnosti. Melancholická Overachiever, Big Believer se noří do pochybností o sobě samém, Lap Dog přes post-hardcorovou dynamiku útočí na slepou poslušnost a nekompromisní noise-rocková jízda I Was Never Alone otevírá hluboce osobní téma zpěvákova coming outu. Celou nahrávku pak uzavírá atmosférická goth-rocková tečka Swarm, zkoumající lidskou individualitu tváří v tvář tlaku davu.

Při srovnání s předchozí tvorbou představuje Blister pro Tramhaus zásadní evoluční skok. Jejich debut The First Exit (9/2024 Subroutine Records) stavěl na přímočaré post-punkové agresi, syrovosti a neučesané garážové energii, která definovala i rané singly. Novinka však nabízí mnohem prostornější, propracovanější a čistší zvuk znovu vypomáhajícího producenta Floyda Atemy.

Kapela se zde projevuje všestranněji – nebojí se zpomalit, zapojit syntezátory a experimentovat s prvky shoegaze, noise-rocku nebo grunge. Zatímco starší písně zněly jako rozzuřený výkřik rotterdamské scény, aktuální materiál je dospělejší, citově zranitelnější a hudebně pestřejší, přičemž původní punkový vztek úspěšně přetavuje do hlubší emocionální výpovědi.

Skvělou, ale zároveň trochu smutnou zprávou pro tuzemské fanoušky je, že Tramhaus v rámci svého rozsáhlého turné dorazí i do České republiky. Vystoupí však pouze na jediném koncertě, který se uskuteční v neděli 11. dubna 2027 v brněnském klubu Kabinet Múz, a skupinu na pódiu doplní zatím neoznámený speciální host. Pro představu potenciálních zájemců ochotných utratit čtyři stovky – v Británii je na šňůře doprovodili irští Gurriers, kteří mimochodem už 21. listopadu 2026 ovládnou pražský klub Bike Jesus.

A1. Plovdiv (03:19)

A2. Cluster (04:04)

A3. The Answer? (03:25)

A4. Sly (Like Ever) (03:57)

A5. Solace (03:33)

B1. Recoil (01:53)

B2. Rat Race (01:51)

B3. Overachiever, Big Believer (04:23)

B4. Lap Dog (04:00)

B5. I Was Never Alone (03:28)

B6. Swarm (03:15)

Přeladění / Preladenie (režie: Sára Prokopová)

 

Včera večer vyhlásili organizátoři 30. ročníku festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava vítězné filmy, mezi kterými se objevila i trojice mých tipů – výjimečně empatický snímek Barbara navždy od newyorské dokumentaristky Brydie O'Connor, Mohabat v podání amerického režiséra Jamese Longleyho a Vteřina houby od velmi nadějného Aleše Pojara.

Z hlediska aktuálních politicko-kulturních změn u mě však nejsilněji zarezonoval snímek Preladenie režisérky Sáry Prokopové v produkci CinePunkt. Film přibližuje situaci ve slovenské veřejnoprávní televizi a rozhlasu poté, co tamní vládní koalice ovládla média způsobem, který nemá v éře samostatného Slovenska obdobu. V souvislosti se schválením zákona č. 157/2024 Z. z. k 1. červenci 2024 oficiálně zanikla RTVS a vznikla nová Slovenská televize a rozhlas (STVR). Tato legislativní změna umožnila předčasný odchod tehdejšího legitimně zvoleného managementu. Vládní koalice pak pomocí svých nominantů v Radě STVR podřídila novou instituci přímo státní moci. Médium veřejné služby, které má být ze zákona nezávislé, se tak stalo její prodlouženou rukou, a to v rozporu s Evropským aktem o svobodě médií.

Zásadní dějovou linku filmu tvoří dynamika uvnitř nově vznikajícího stávkového výboru, který se zformoval jako spontánní Iniciatíva za verejnoprávnosť a nezávislosť. Diváci mají jedinečnou možnost sledovat, jak se zpočátku rozpačité debaty na chodbách mění v organizovaný odpor. Kamera citlivě zachycuje zrod solidarity, ale i narůstající paranoiu, kdy si kolegové v redakcích přestávají věřit a schůzky výboru se musí přesouvat mimo budovy televize. Snímek ukazuje, jak se novinářská profese přes noc transformuje v čistý aktivismus za záchranu svobody slova, přičemž počáteční odhodlání postupně střídá vyčerpání, frustrace a bezmoc z neúprosného postupu státní moci. Snímek navíc nepostrádá až tragikomické momenty, když zachycuje situace, kdy do vedení kultury a médií nastupují lidé bez elementárních kompetencí, kteří ve vysílání vážně otevírají debaty o tom, zda Země náhodou není plochá.

Hlavními tvářemi tohoto odporu proti politickému ovládnutí média se stali Vlado Amrich, Rozálie Vlasková a Ivan Brada. Jihlavskou projekci doprovázela mimořádně silná emoce i díky tomu, že Amrich s Vlaskovou byli v sále osobně přítomni. Na následné diskuzi s diváky otevřeně popsali chvíle, kdy se jejich profesionální práce a kreativní tvorba změnily v boj o holou profesní existenci.

Obzvláště silný moment diskuse nastal, když vyšlo najevo, jak široký a bezohledný záběr čistky měly. Politické tlaky a vyhazovy se totiž netýkaly pouze zpravodajství vedeného politickými a ekonomickými redaktory, jako byl právě Amrich. Zdevastovaly i zcela apolitické segmenty – včetně tvorby dětských a mládežnických pořadů, kterým se dlouhá léta věnovala Vlasková. Oba dnes již vyhození tvůrci potvrdili, že realita cenzurních zásahů byla ještě plíživější, než jak se mohlo zdát z novinových titulků.

Jihlavské uvedení však nepůsobilo pouze jako historické ohlédnutí za slovenskými událostmi, ale jako přímé a urgentní varování pro aktuální situaci v české kultuře. Debaty v kuloárech i na pódiu se nevyhnutelně stočily k současnému českému ministrovi kultury Oto Klempířovi a jeho ambicím na transformaci domácích kulturních a mediálních institucí. V diskusích živě ožíval nedávný výrok slovenské exministryně kultury Martiny Šimkovičové, která svému českému protějšku Klempířovi udělila nevyžádanou, avšak všeříkající radu, že až bude chystat nějakou změnu, tak si ji má „pořádně připravit“. Zkušenost protagonistů Přeladění jasně ukázala, co taková „pořádná příprava“ v praxi znamená – systematické legislativní i personální čistky, které pod rouškou reforem likvidují kritické hlasy a autonomii veřejnoprávního prostoru. Pro českou kulturní obec se tak film stává varovným zrcadlem toho, jak tenká je hranice mezi politickým managementem a otevřenou destrukcí nezávislé tvorby.

Pro ty, kteří nestihli festivalová promítání, přicházejí důležité informace o další distribuci. Ačkoliv se kvůli vysoké citlivosti zaznamenaného materiálu a autorskoprávním ujednáním původně nepočítalo se zařazením snímku do online programu, nakonec bude výjimečně zpřístupněn v tradičním online festivalovém archivu v rámci platformy Ji.hlava Online. Jeho kompletní seznam bude zveřejněn dnes v 18:00. Celé dílo však vzniklo v koprodukci s Českou televizí, která se stane jeho hlavním televizním domovem. Vzhledem k tomu, že Slovenská televize (STVR) dokument z pochopitelných politických důvodů do vysílání nenasadí, plánují na Kavčích horách uvést Přeladění na svých obrazovkách v rámci dokumentárních oken na začátku příštího roku. 

Novinka si z Jihlavy odváží pověst jednoho z nejvýraznějších politických počinů roku, protože ukazuje, že ztráta svobody slova a nezávislosti kultury není proces, který se stane přes noc, ale vyžaduje systematické „přelazování“ společnosti, kterému je nutné se postavit dříve, než ministři své změny pořádně připraví. Nejsilnějším mementem celého festivalového uvedení se nakonec stala závěrečná slova Rosalie Vlaskové, která apelovala na české kolegy, aby se poučili z chyb slovenských novinářů. Podle ní byl největším kamenem úrazu fakt, že se do aktivních protestů nakonec zapojila jen malá část zaměstnanců veřejnoprávních médií, zatímco zbytek paralyzoval strach ze ztráty zaměstnání, existenční obavy a nutnost splácet hypotéky. Její výzva k radikálnějšímu postupu vůči držitelům moci a odmítnutí tiché pasivity vyvolala v sále atmosféru nekompromisního odporu – náladu, kterou v současném popkulturním kontextu dokonale podtrhuje třeba i syrová a naštvaná estetika aktuálního videoklipu kapely Berlin Manson.

                                                                                

28.10.2026 - SME.sk

                                                                               

Radwan Ghazi Moumneh & Frédéric D. Oberland - Eternal Life No End (Constellation Records)

 

Ve středu 4. listopadu 2026 ožije pražské A studio Rubín mimořádným koncertním setkáním, které pořádá promotérský kolektiv Jednota. Podzemní prostory na Malostranském náměstí se od půl osmé večer promění v dějiště intenzivního elektroakustického rituálu. Libanonsko-kanadský hudebník Radwan Ghazi Moumneh a francouzský multiinstrumentalista Frédéric D. Oberland zde v živém provedení představí své kritikou ceněné debutové album Eternal Life No End (4/2026), které vydal prestižní montrealský label Constellation Records.

Společné dílo Moumneha a Oberlanda vznikalo v průběhu dvou let a čítá sedm skladeb. Zárodkem se stala série duetů, které Moumneh inicioval v montrealském studiu Hotel2Tango v létě roku 2023. Arabský název nahrávky, v překladu znamenající „Věčný život bez konce“, lze doslovněji interpretovat jako „Temná, prokletá noc, jako sami hledači“. Album se pohybuje na pomezí smyslového vnímání a potlačovaných emocí a přináší poetickou hudební proklamaci proměněné reality a společenské amnézie. Je naléhavým výkřikem uprostřed oceánů nespravedlnosti, která zaplavuje region SWANA (jihozápadní Asie a severní Afrika) a straší v životech i vizích tamního obyvatelstva.

Tato pohlcující hudební syntéza dává nahlédnout do světa, kde se blízkovýchodní tradice pod tlakem společenských krizí a osobního žalu hroutí do hypnotického avant-rocku a rituální elektroniky. Podobně jako Dante a Vergilius v Božské komedii, i kompozice obou autorů mapují emotivní vír, v němž se snový čas přelévá do transovních perkusí a podmanivých melodií. Tyto zvuky usměrňují kolektivní naléhavost, jež proplouvá Radwanovým naříkavým hlasem a arabskými texty.

Diváci se mohou těšit na organické propletení Moumnehova strunného buzuku, který víří a rezonuje skrze elektronické efekty v bouřlivém truchlení nad probíhajícími tragédiemi, s Oberlandovými pasážemi na saxofon a clarineau evokujícími šamanské zažehnávání zla. Tento syrový, hlukový protest vytváří temný, a zároveň třpytivý rytmický vesmír, v němž se sdílená naléhavost střetává s hlubokou spirituální oddaností.

Širokou zvukovou krajinu dotváří bohatá škála nástrojů včetně rámových bubnů daf, bonga, upravené elektrické rababy, chvějivých basových linek a dalších syntetických textur z Oberlandových modulárních syntezátorů Buchla a Deckard's Dream. Celý večer, na který vstupenky pořídíte za pouhých 350 Kč, tak slibuje jedinečný zážitek postavený na hlubokém poslechu, paměti a invenci. V jeho první části ho ideálně dotvoří vzácný host v podobě kanadské houslistky a skladatelky Jessicy Moss, známé z kultovních Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra, se svými vrstvenými postklasickými zvukovými krajinami a živou improvizací.

Eternal Life No End (12")

A1. Squeal Of Swine (06:54)

A2. Dagger Eyes (07:39)

A3. A Silence With No Ceiling (07:53)

B1. A Shadow With No Silhouette (03:08)

B2. The Serpent (05:36)

B3. A Dream That Never Arrived (05:10)

B4. Walked And Walked (07:06)

Na českém filmu nám záleží – MFDF Ji.hlava (26.10.2026)

 

Dnešní mimořádná akce s názvem Na českém filmu nám záleží, která se koná v rámci jubilejního 30. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, přináší zásadní změnu v přístupu pro širokou veřejnost, jelikož celá projekce i následná debata jsou přístupné zcela zdarma, bez nutnosti předchozí akreditace či nákupu vstupenky. Tento krok otevírá dveře všem, které zajímá budoucnost domácí kinematografie a její reflexe ve společnosti.

Hlavním cílem organizátorů je vytvořit svobodný prostor pro otázky, různorodé pohledy a otevřenou diskuzi o tom, co tyto změny mohou reálně znamenat pro samotné tvůrce, tvůrkyně i pro běžné diváky.

Setkání se uskuteční v 17:00 v prostorách DKO I a jeho klíčovou součástí bude panelová diskuze po skončení filmu Přeladění (režie: Sára Prokopová). Do debaty usednou významné osobnosti veřejného a mediálního života, konkrétně generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, zástupce generálního ředitele České televize Milan Fridrich a bývalá místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová. Celým večerem bude v roli moderátora provázet ředitel festivalu Marek Hovorka. Organizátoři festivalu Ji.hlava touto cestou srdečně zvou každého, kdo chce vyjádřit svou podporu českému filmu a aktivně se zapojit do dialogu o jeho dalším směřování.

Ingeborg Bachmann – Někdo, kým jsem kdysi byla (režie: Regina Schilling)

 

Včera byl na jubilejním 30. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v české premiéře uveden německo-rakouský biografický hybridní dokument Ingeborg Bachmann – Jemand, der einmal ich war (6/2026).

Snímkem, který vznikl ke stému výročí narození této významné autorky (25.6.2026 – 17.10.1973), nás v hlavní roli provází má současná filmová favoritka Sandra Hüller, známá z filmů Anatomie pádu nebo Zóna zájmu. Toto výjimečné uvedení na Velké scéně Horáckého divadla navíc osobně doprovodili režisérka Regina Schilling a producent snímku Johannes Rosenberger.

Životní osud Ingeborg Bachmann, jedné z nejvýznamnějších německy píšících spisovatelek, je plný zvratů. Její raketový vzestup popularity v poválečném Berlíně a zapojení do vlivné literární skupiny Gruppe 47 ji dostaly až na obálku časopisu Der Spiegel. Její život však zásadně definovaly také intenzivní, často destruktivní vztahy s muži tehdejší kultury, jako byli Paul Celan nebo Max Frisch. Celá tato „meditace“ o výjimečné ženě a jejím krušném osudu tak vytvořila umělecky výrazné dílo s obrovskou poetickou silou.

Snímek Reginy Schilling se zcela vyhýbá tradičním, suchým dokumentárním šablonám a místo nich volí formu imerzivního hybridního portrétu, ve kterém se naše „průvodkyně“ Sandra Hüller v hraných pasážích nevydává cestou klasického historického herectví. Provází nás skrze jeden fiktivní, imaginární příběh ze současnosti, přičemž režisérka schválně narušuje dobovou iluzi moderními kontrasty, takže se herečka po italské metropoli pohybuje s iPhonem nebo na elektrokoloběžce. Samotný tvůrčí proces popsali autoři jako specifickou seanci, kdy měla představitelka hlavní role texty Bachmannové během natáčení neustále puštěné ve sluchátkách a skrze fyzický pohyb v prostoru a improvizaci reagovala na rytmus a vnitřní sílu autorčina jazyka, což se plynule prolíná s unikátními, citlivě zrestaurovanými archivními materiály, dobovými rozhovory a fotografiemi.

Jedinečnou, hluboce melancholickou atmosféru celého díla umocňuje kompletně autorská instrumentální hudba, kterou pro film složila rakouská umělkyně a skladatelka Anja Plaschg, celosvětově známá svým projektem Soap&Skin. Její soundtrack stojí na minimalistických klavírních motivech provázejících osamělé bloumání římskými uličkami, které citlivě doplňuje temným ambientem, elektronickými ruchy a vrstvením vlastního hlasu bez konkrétních slov. Tento zvukový design skvěle souzní s vnitřním světem spisovatelky, přičemž propojení obou umělkyň má hlubší kořeny, jelikož si Anja Plaschg v minulosti Ingeborg Bachmann osobně zahrála v hraném snímku Die Geträumten (2016).

S využitím fragmentů básní a románů podbarvených touto podmanivou hudbou nám film obnažuje tragický osud umělkyně zkoušené, pochybující a odhodlané zemřít. V průběhu tohoto filmového putování zaznívají pasáže z kultovní básně Reklama, která sžíravým kontrastem básnického slova a reklamních sloganů tematizuje spotřební společnost a lidskou osamělost. Dalším silným momentem je text Obyvatelé předměstí, jenž hluboce reflektuje odcizení, marginalizaci lidského bytí a tíživou atmosféru městských periferií. V neposlední řadě film přináší fragmenty ze slavného psychologického románu Malina, který slouží jako temná, existenciální pitva ženské identity a destrukce, jež v kontextu spisovatelčiny pozdější tragické smrti v Římě nabývá v očích diváka až mrazivých rozměrů.

Zapojení Sandry Hüller dodalo celému projektu obrovskou diváckou přitažlivost a energii, přičemž prestižní filmový magazín Business Doc Europe vyzdvihl, že film díky svému neotřelému zpracování dokáže plně vtáhnout i lidi, kteří se s tvorbou Bachmannové setkávají vůbec poprvé. Zahraniční kritika, včetně rakouského deníku Die Presse nebo odborného portálu Filmdienst, jednohlasně oceňuje tento velmi jemný, avšak neobyčejně naléhavý portrét, který zůstává naprosto věrný autorce a je zcela zbaven zbytečného patosu či senzacechtivosti. Výsledkem je jiskřivý kinematografický kaleidoskop, který v divákovi okamžitě probudí upřímnou touhu znovu otevřít knihy Ingeborg Bachmann a začít její fascinující dílo objevovat nanovo.

 

„Todesarten“- Projekt (Způsoby smrti) je ambiciózní a nedokončený románový cyklus významné rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové, na kterém autorka intenzivně pracovala od šedesátých let až do své tragické smrti v roce 1973. Hlavní myšlenkou tohoto rozsáhlého díla je teze, že fašismus a totalitní mechanismy po druhé světové válce nezmizely, ale přesunuly se do soukromé sféry, rodinných struktur a partnerských vztahů.

Bachmannová v textech zkoumá plíživou, společensky tolerovanou psychickou destrukci žen v patriarchální společnosti, přičemž tyto formy útlaku a citového strádání označuje za moderní způsoby zabíjení. Jediným uceleným a za jejího života vydaným románem z tohoto cyklu je slavná kniha Malina, zatímco ostatní části, jako Případ Franza nebo Requiem za Fanny Goldmannovou, zůstaly v torzech a fragmentu. Celý projekt dnes patří k nejvýznamnějším a literárně nejvlivnějším feministickým počinům poválečné evropské literatury.

Fat Dog - Cancel Me (I'm Tired) (Domino Recording)

 

Již s příchodem debutu WOOF. (9/2024 Domino Recording) bylo jasné, že londýnská sebranka Fat Dog vedená frontmanem Joe Lovem není kapela pro kompromisy. Jejich divoký střet electro-punku a raveové euforie sázel na nepředvídatelné zvraty, hlučné saxofony a syrové tempo připomínající temně zatuchlou párty poháněnou čistým adrenalinem pouličního šílenství, kde texty vznikaly až jako druhotný prvek na poslední chvíli.

To vše nyní mění aktuálně vydané „pokračování“ Cancel Me (I'm Tired), pod kterým je podepsán nový producent Oliver „Oli“ Bayston, známý svým citem pro sofistikovanou elektroniku. Jeho „evoluční“ technika dokázala zkrotit nespoutanou energii tohoto psince do mnohem sevřenějšího a produkčně čistšího tvaru, což je patrné hned na první poslech. Zvukové jádro se posunulo od punkové špíny k zářivějšímu a přímočařejšímu ravu, synťákovým hymnám a panoramatickému pop-rocku. Novinka tak působí jako nablýskaná, ale stále nebezpečná jízda, která ohryzává kostičky psychedelie, country i westernu. Výrazným posunem prošla také textová složka, protože Joe Love tentokrát už tolik nežvaní do prázdna, ale přináší koncepčně sevřené dílo.

Hlavním tematickým bodem celého alba je totální fyzické i psychické vyčeprání a syndrom vyhoření, které Joe Love zažíval po dvou letech nepřetržitého koncertování, což je zřejmé už z názvu nahrávky. Kapela se tak snaží vystoupit ze zběsilého kolotoče „hudebního průmyslu“ a svým typickým černým humorem, nihilismem a cynickým nadhledem prosí okolí o „cancel culture“ odsouzení, jen aby měl člověk konečně svatý klid. Do textů se promítají propady do závislostí, alkoholové úniky i stavy bezmoci, kdy člověk ztrácí kontrolu nad vlastním životem. Jako metaforu pro odcizení a touhu zmizet z této planety navíc skupina využívá motivy mimozemšťanů a sci-fi úniků. Deska tak funguje jako hluboká osobní zpověď unaveného člověka, která je ale záměrně maskovaná za fasádu nablýskaného večírku, kde třeba filmovými smyčci nasáklá Snakes odkazuje až k estetice Ennia Morriconeho.

Tuhle naprosto nadupanou párty představí Fat Dog naživo v rámci evropského turné, které nemine ani Českou republiku. Jejich pověstně divoká koncertní show, během níž frontman Joe Love pravidelně diriguje "mošpit" přímo ze středu parketu, propukne 20. března 2027 v pražském prostoru Fuchs2 na Štvanici. Tento prostor s industriálním nádechem je pro jejich intenzivní fúzi ravu a punku ideální kulisou k představení výborného alba Cancel Me (I'm Tired).

Zde se nabízí vtipné srovnání s irskými Fontaines D.C., kteří minulý týden vydali pátou desku Dopamine Chamber (XL Recordings) a 30. října ovládnou pražskou Sportovní halu Fortuna. Jako support se představí post-punkoví Chalk a lístky vyjdou na patnáct set korun. S lehkou nadsázkou se v kuloárech říká, že Fontaines D.C. chtějí být jako U2, zatímco Fat Dog okázale předstírají, že o nějakých žánrových kolezích v životě neslyšeli, a raději vás za třetinovou cenu zničí v potemnělém undergroundu. Obě formace sice představují absolutní špičku současné kytarové scény, ale pokud chcete zažít čistokrevné koncertní šílenství na dosah ruky, nákup lístků do Fuchs2 rozhodně neodkládejte. Vstupenky za příjemných šest stovek budou v předprodeji už zítra 23. října v 10:00.

A1. Smile and Wave (03:13)

A2. Go Fuck Urself (03:05)

A3. Cancel Me (I’m Tired) (03:42)

A4. Heart Of Darkness (03:27)

A5. Shit Love (02:53)

B1. Call It What You Want (03:00)

B2. Snakes (04:09)

B3. Bad Dog (02:30)

B4. The Devil (03:29)

B5. Aliens (04:56)

Hannah Peel – Underland (Rivertones)

 

Na jaře vstoupil na plátna vybraných kin výjimečný britsko-americký dokument s názvem Underland, který vznikl v režii Roba Petita a pod producentským dohledem slavného vizionáře Darrena Aronofského. Snímek je adaptací stejnojmenného knižního bestselleru britského spisovatele Roberta Macfarlanea. Za mezinárodní distribucí tohoto ambiciózního projektu stojí britská společnost Dogwoof, která dlouhodobě platí za absolutní světovou špičku v oblasti autorského dokumentu. O jejím silném postavení svědčí i fakt, že do jejího portfolia patří současná dokumentární senzace – snímek NAZA od tvůrců Yuvala Abrahama a Rachel Szor, který si letos odnesl Zlatého lva za nejlepší dokument z filmového festivalu v Benátkách. Zatímco tento syrový politický thriller, přinášející děsivé svědectví o válečných zločinech páchaných izraelskou IDF na desetiletí okupovaném území Gazy, vstoupil do britských kin teprve v pátek (v den vydání CD Hannah Peel), magický Underland volí zcela jinou, hluboce filozofickou cestu.

Místo politického neklidu totiž diváky bere na meditativní průzkum lidské fascinace podzemními prostory a stop, které lidstvo hluboko v útrobách Země zanechává. Celým snímkem provází uhrančivý hlas oceňované německé herečky Sandry Hüller, která se zhostila role vypravěčky. Ta publikum provádí třemi paralelními světy – od pravěkých rituálních jeskyní v Norsku přes zatopené katakomby pod Paříží až po špičkové vědecké laboratoře a finské hlubinné úložiště jaderného odpadu Onkalo, které je zavádějící inspirací pro jihočeskou lokalitu Janoch. Cesta těchto „astronautů podsvětí“ začíná v mělké půdě pod kořeny starého jasanu, odkud se postupně noří do prastarých posvátných jeskyní, zaplavených dešťových kolektorů, tajících ledovců, podvodních pohřebních komor a laboratoří postavených k vyřešení záhad vesmíru. Celé dílo skrze jedinečný poetický přístup nabízí alternativní pohled na to, jak bychom měli přehodnotit naše životy na tomto křehkém zemském povrchu.

Česká premiéra filmu se uskutečnila 29. dubna v Olomouci v rámci soutěžního programu 61. ročníku mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Tuto významnou událost v tamních festivalových sálech doprovodila mimořádná mezinárodní delegace. Slavnostního uvedení se osobně zúčastnil sám režisér filmu Robert Petit, kterého doprovodila americká filmařka Erin Espelieová a uznávaný britský vulkanolog i filmař Clive Oppenheimer.

Nedílnou a naprosto klíčovou složkou, která dává celému filmu Underland jeho pohlcující mystickou atmosféru, je soundtrack. Hudbu k filmu složila uznávaná severoirská skladatelka, producentka a multiinstrumentalistka Hannah Peel, stojící za labelem My Own Pleasure. Její doprovod kombinuje ambientní elektroniku, ponuré smyčce a sborový zpěv, přičemž autorka pro autentičnost využila i repliky starověkých nástrojů, jako jsou mayské trubky nebo keltský válečný roh carnyx. Soundtrack byl nejprve vydán digitálně v den britské premiéry filmu (27. března 2026) a teprve nyní v pátek 15. října vyšla nahrávka oficiálně na CD pod londýnským labelem Rivertones. Přinesla devatenáct skladeb, hudebně mapujících koncept takzvaného hlubokého času.

Celé dílo se navíc tento týden dočká své živé koncertní premiéry v prestižním londýnském centru Barbican v rámci speciální dvoudenní autorské série s názvem Hannah Peel: In Focus, která proběhne 23. a 24. října 2026. Zatímco první večer otevře představení PIA propojující živou hudbu sedmnáctičlenné dechové kapely a tanec, následující den přinese hned dvě exkluzivní koncertní premiéry. Hlavním bodem programu bude společné vystoupení Hannah Peel s virtuózní perkusistkou Beibei Wang, které na pódiu oživí své společné album The Endless Dance (5/2026 Real World Records). Celý tento sobotní večer však zahájí právě vokální ansámbl Shards (Erased Tapes Records), který odehraje světovou premiéru Underland. Sborová aranžmá Kierana Brunta propojí pěvecké výkony s elektronikou a úchvatnými vizuálními obrazy přenesenými na scénu přímo z filmu režiséra Roberta Petita.

Tvorba samotné Hannah Peel je dlouhodobě ceněna pro schopnost propojovat klasickou kompozici s moderní syntézou a objevnými tématy, což potvrzuje i její dřívější nominace na cenu Emmy za hudbu k dokumentu Hra o trůny: Poslední hlídka (10/2019) nebo vítězství prestižní ceny Ivor Novello za soundtrack k britskému sci-fi seriálu The Midwich Cuckoos (3/2022 Invada Records). Spolupracovala také s ikonickým hudebníkem Paulem Wellerem a její sólové album Fir Wave (3/2021 My Own Pleasure) se dostalo do užšího výběru na prestižní Mercury Prize. Pro Hannah Peel navíc film Underland neznamená první setkání s autorem knižní předlohy Robertem Macfarlaneem, jehož texty a environmentální myšlení ji silně inspirovaly již při skládání jejího úspěšného staršího alba The Unfolding z roku 2022, na kterém spolupracovala s tělesem Paraorchestra. Vzhledem k tomu, že filmový projekt Underland již úspěšně zasáhl české publikum a nahrávky Hannah Peel si nacházejí stále více příznivců i v tuzemsku, zbývá jen doufat, že se po sérii velkých britských premiér snad brzy dočkáme také jejího vůbec prvního koncertního vystoupení v České republice.