YARD - The Self Titled EPs YARD I & YARD II (Dinked Early Doors)

 

YARD je electropunková kapela z Dublinu, míchající už asi sedm let industriální techno, elektronický rock a drsný post-punk. Díky svým živelným koncertům patří mezi nejodvážnější projekty na současné irské scéně a ten kdo je viděl naživo, točil se prý na hlavě ještě hodně dlouho do noci. Minimálně pak po fantastické „předehře“ Auto Erotic, uzavírající reinterpretační EP II (11/2025). Tomu v květnu předcházelo současnou zvukovou identitu upevňující debutové EP I (už bez čtvrtého z YARD party Bena O'Neilla - zp/synt/kyt), které s DVOJKOU spojili hledači pokladů z Dinked Early Doors a společně s ilustrátorkou Claire Schorman připravili uchvacující album The Self Titled EPs YARD I & YARD II, smíchané Jamesem Eagerem a Ivanem Jackmanem v dublinských Hellfire Studios. Začátek a konec chaoticky radikálního cyklu, zkoumajícího s punkovou energií a avantgardním experimentováním psychologii života.

Naprosto výtečná záležitost, která v rámci 23. ročníku tradičního festivalu UNITED ISLANDS připluje 2. května ke břehům pražské Štvanice. Za pár korun potkat tuhle trojku (Emmet White - zp/synt, Dan Malone - kyt, George Ryan - bicí/synt), kterou jistě znáte ze Surfaře s Nicolasem Cagem (2024, režie Lorcan Finnegan) či z netflixové série Rod Guinnessů (2025, režie Mounia Akl & Tom Shankland), je více než lákavá povinnost.

 

YARD I (5/2025)

A1. Trevor (05:31)

A2. Appetite (05:05)

A3. Slumber (05:00)

A4. Sunlight (06:13)

YARD II (11/2025)

B1. Essential Tremor (03:21)

B2. Big Shoes (03:33)

B3. Friction (02:49)

B4. Lawmaker (03:41)

B5. Auto Erotic (05:40)

Westside Cowboy – So Much Country 'Till We Get There (ADVENTURE Recordings)

 

V pátek 13. března dorazí do pražského Lucerna Music Baru newyorští Greese, kteří zde kromě dlouho očekávaného třetího alba Getting Killed (9/2025 Partisan Records) představí i fantastickou předkapelu Westside Cowboy, která si z Manchesteru přiveze právě vydané EP So Much Country 'Till We Get There. To stejně jako v případě Greese produkoval americký živočich Loren Humphrey, kterého můžete znát z u nás velmi oblíbených Florence And The Machine či The Willowz.

Deska vznikla s Toddem Carderem v newyorských Diamond Mine Studios v polovině srpna a dle slov kapely zachycuje okamžik v čase. Tedy dobu, která byla pro Westside Cowboy definována poměrně rychlými a místy ohromujícími změnami. Odraz nových a posluchače mnohem více pohlcujících momentů, které zaštítil čerstvý label ADVENTURE Recordings (Island Records), debutující krátce před Vánocemi s multitalentovaným Seanem Trelfordem.

V pořadí již druhé EP So Much Country 'Till We Get There rozšiřuje charakteristicky nádherný styl této „jiné“ indie rock-folkové skupiny, jejíž náladu už zachycuje snímek na obalu v podání londýnského fotografa a režiséra Paula J. Rojase (aka POLOCHO).

A1. Strange Taxidermy (04:52)

A2. Can't See (02:26)

B1. Don't Throw Rocks (03:01)

B2. The Wahs (02:24)

B3. In The Morning (01:52)

Kid Kapichi – Fearless Nature (Spinefarm Records)

 

Tam kde asi před tisíci lety proběhla významná bitva o Anglii, vznikla v roce 2013 punk rocková čtveřice Kid Kapichi, která spíš připomínala hodně naštvané Arctic Monkeys, The Libertines či rappera Mikea Skinnera (aka The Streets).

Po svépomocí realizovaném debutu This Time Next Year (2/2021) kapela podepsala smlouvu s finským labelem Spinefarm Records (Here's What You Could Have Won - 9/2022, There Goes The Neighbourhood - 3/2024), se kterým spolupracuje dodnes. Tedy jen s tím rozdílem, že krátce po loňském vystoupení na Mighty Sounds v Táboře si Ben Beetham (kyt/kl/zp) s Georgem Macdonaldem (bicí) sbalili svý cajky a z Kid Kapichi ve všem dobrém, a víceméně v tom nejlepším odešli. Tím myslím po natočení čtvrtého alba Fearless Nature, k jehož aktuální live prezentaci si Jack Wilson (zp/kyt) s Eddie Lewisem (bas) přizvali kytaristu Lee Martina a bubeníka Milese Gilla.

Deska vyšla minulý týden a dokonale zachycuje konec jedné éry a odvážný (hitový) začátek další. Vedle tradičně politického okénka rozebírá především Wilsonovo krizové období a ukazuje duo v novém světle, a to nejen „zranitelných“ textů. Po zvukové stránce Fearless Nature navíc honosně vyčnívá nad minulostí, což do jisté míry zařídil spoluproducent nahrávky Mike Horner (Placebo, Hot Chip, The XX, ..). 

Pro někoho možná vyměknutí, pro mě nová a nejpevnější cesta v Hastingsu, po jaké mě kdy Kid Kapichi svou punkovou umíněností tahali. VYNIKAJÍCÍ

 

A1. Leader Of The Free World (04:35)

A2. Intervention (02:37)

A3. Shoe Size (02:55)

A4. Stainless Steel (03:24)

A5. Worst Kept Secret (04:18)

A6. Dark Days Are Coming (04:39)

B1. Patience (03:48)

B2. If You've Got Legs (03:53)

B3. Head Right (02:55)

B4. Saviour (04:07)

Sophia Djebel Rose + Sunwell + Kailas (17. března Punctum Praha)

 

Velice rád a s láskou k terapeutické skupině pražských (ne)závislých promotérů JEDNOTA přeposílám tiskovou zprávu, lákající na druhou pražskou návštěvu francouzské písničkářky Sophie Djebel Rose. Její minimalistický šanson zalitý dark-folkem očaruje žižkovský prostor Punctum těsně před prvními jarními paprsky. V balíčku za úžasných 250 Kč získáte navíc i další dva hosty večera – Sunwell a domácí Kailas. 

***  

Po dvou letech přivítáme nazpět francouzsko-marockou umělkyni Sophii Djebel Rose. Sama tento čas vyplnila nespočtem koncertů a novou deskou Sécheresse (v překladu Sucho), kde dále rozvíjí svůj hudební jazyk v linii inspirací Catherinou Ribeiro, Nico, Diamandou Galás a Emmou Ruth Rundle. Tahle linka by se dala vzhledem k výrazné akcentaci temné a invokační stránky protáhnout i přes jména jako Buffy Sainte-Marie, Jarboe a Chelsea Wolfe. Sophia je aranžérsky střídmá, ale působivá: více než jako písničkářka působí jako zaříkávačka, u které hudba, ať už jde o kytaru nebo dronové podmazy, posiluje hlavně její vokální projev, což jde ruku v ruce s její touhou psát básně, když jako dítě často migrovala mezi dvěma rozdílnými krajinami. Její hlas je dalek pouhým deklamacím, obsáhne sametové hloubky i vypjaté výšky, a stejně jako jí v hudbě lze přiřknout vlivy středomořského folku či gotiky, aniž by tím byl plně vystižen výsledný charakter, svým zpěvem se dotýká nepojmenovaného.

Za aliasem Sunwell najdete francouzskou multiinstrumentalistku Elyi, která je součástí plejády místních experimentálních kapel (Deûle, Death By Fog, Ladeûlas, Otto Ruth, Brutal Beatnik, Anastaise nebo Songe-Creux), jejichž stylový rozptyl je řádný. Zde se ale poprvé realizuje sólově a na debutu připomene již zmíněné dámy jako Rundle či Wolfe, aniž by bezduše opakovala stejné vzorce. Žánrově se vetkla do klíčových slov folk/doom/gaze, přičemž překvapí, jak vyzrále a autenticky její tvorba působí, zvlášť pokud má jít v zásadě o gotické love songy. Jeden z mnoha důkazů, jak je frankofonní scéna opomíjená, potažmo nedoceněná.

Hodně skloňovaný projekt Kailas tvoří trojice Eva Porating, která je známá především jako agilní DJka (třeba na Rádiu 1, Rádiu Punctum nebo jako rezidentka Ankali), ale kořeny má též v slovenském hardcoru, Arash Ghasemi, který nedávno vydal i své první sólové album na labelech Řehole a Xion a má vynikající projekt Gnäw se Simem Hakalistem (aka Shakali), a bubenice Daria Samo. Jejich tvorba na pomezí mlžného ambientu a zkreslených kytarových ploch slibuje zatěžkanou zvukovou pouť.

BAREETLBLAD x TAYMOUR – NOS INSAN (diy records)

 

Že lze v hudbě najít stále něco „neobjeveného“, dokládá pozoruhodné minialbum o rozchodu a emociálním vyprázdnění NOS INSAN (نص انسان), za kterým stojí palestinský rapper a zpěvák Bareetlblad. Ve spolupráci s jordánským producentem Taymourem, propojeným s londýnskou komunitou a labelem diy records, vznikla kolekce šesti skladeb, míchající arabský emo-rap se „západními“ styly. Od chladně „kjůrovských“ textur přes shoegaze, hip hop až někam k hypnagogickému popu. To vše v podmanivě rozostřené elektronice, ve které blízkovýchodní tradice a Bareetlbladův procítěný vokál povyšují tamní indie scénu na hodně vysokou úroveň. Proto nebude asi tajemstvím, že za masteringem najdete v Brooklynu žijící Heba Kadry, která vypilovala i velmi oceňovanou novinku Secret Love (4AD) od úspěšně rostoucích Dry Cleaning.

Pokud bych si měl ale vybrat, tak určitě šáhnu po NOS INSAN, a to nejen z důvodu vinylové limitky. Navrávka totiž nebude dostupná v digitálních formátech a každý ze 300 artefaktů (vůbec první 12“ společnosti diy records) doprovází snímek Ahmada Zaghmouriho v artworkové úpravě MOONI Studia.

100%

 

A1. SORT AKRHEK / AD MA BA7EBEK (02:12)    

A2. ES2ALI 7ALEK (03:58)

A3. T2DDAMET (02:47)

B1. BDOUNEK (01:30)   

B2. MSAFREH (02:29)

B3. 3ISHNA WSHOFNA (03:11)

Komu se líbí NOS INSAN, ten přijme i propalestinskou neziskovku Sa7ten 

Sleaford Mods - The Demise of Planet X (Rough Trade Rocords)

 

Jedna z pódiově nejnudnějších (textově ale jedna z nejnaléhavějších) „kapel“ světa Sleaford Mods je zpět, a to rovnou v postapokalyptické „konspiraci“ The Demise Of Planet X, kolem které už nějakou dobu poletuje pět hitparádových družic (Megaton 16/9, The Good Life 21/10, Bad Santa 20/11, No Touch No Touch 16/12, Elitest G.O.A.T. 12/1 - Aldous Harding vystoupí 22. června v Roxy). Pochopitelně že hvězdně obsazených družic, z nichž ta první Megaton podpořila charitativní organizaci War Child.

The Demise of Planet X je v pořadí už 13. studiové album (čtvrté pro Rough Trade Records), které tahle elektro-punková dvojka s Nottinghamu stačila zplodit během téměř dvaceti let od první zmínky o That's Shit, Try Harder, tedy od nultých let Sleaford Mods. Jejich jak jinak než ufňukaně jedovaté nadávky podávané s inteligentní satirou i zde směřují na nejaktuálnější sračky současného světa (zbrojení, genocida, krajní pravice či ču**k Trump), které tentokrát bratři fucku rozdělili mezi doposud nejpočetnější skupinu hostů a dali prostor novým myšlenkám. Navíc tento tah nahrávku zvukově posouvá novými směry, čímž kapela konečně překonává mnoho let unuděný vzorec – vždy jiní, vždy stejní. 

Pro mě osobně probuzení starých Sleford Mods, kteří před vlastním „zakuklením“ přinášeli nadšení z čehosi „nového“, co dnes sice působí komerčně nejpřístupněji, ale zároveň jako dosud nejambicióznější album této konfrontační dvojice. Skvělý počin, odrážející atmosféru nottinghamského studia JT Soar.   

 

A1. The Good Life feat. Gwendoline Christie & BIG SPECIAL (03:00)

A2. Double Diamond (04:18)

A3. Elitest G.O.A.T feat. Aldous Harding (03:25)

A4. Megaton (02:52)

A5. No Touch feat. Sue Tompkins (03:03)

A6. Bad Santa (03:23)

B1. The Demise of Planet X (02:23)

B2. Don Draper (04:17)

B3. Gina Was (03:25)

B4. Shoving the Images (02:26)

B5. Flood the Zone feat. Liam Bailey (03:21)

B6. Kill List feat. Snowy (03:11)

B7. The Unwrap (02:25)

Desinteresse – Onschuld (Fabrika Records)

 

Tento týden byla zveřejněna poslední jména, která začátkem února vystoupí v centru Haagu na multižánrovém festivalu Grauzone 2026 (R.I.P. Luise), zaměřeném na umělce ovlivněné undergroundovou hudbou. Mezi zástupci nizozemské coldwave scény zahraje i původně duo Desinteresse (dříve Robby's Song) z limburgské provincie (textař Sem van den Munckhof – zp/kyt/synt, Bart Vranken – bas), které společně s bubeníkem Joppe de Swartem debutovalo na kazetě Voor Altijd (4/2023 Decadence, 150 ks). Koncem uplynulého roku Desinteresse vydali své oficiálně první LP Onschuld, podpořené řeckým labelem Fabrika Records a uvedené sedmipalecem Grijze Dromen / De Helse Poort (8/2024, 520 ks), který opět připomněl značku Decadence, provozovanou přímo kapelou.

Ač už první momenty nizozemštinou promlouvající Onschuld nemohou minout vzpomínky na rané The Cure, tak právě analogový komfort amsterdamského studia The Lullabye Factory umožnil navodit jedinečnou atmosféru z přelomu 70. a 80. let, kdy vznikaly naprosto legendární desky pouze za využití magnetonových pásek, nástrojů, efektů a zesilovačů. Střet „pravěku“ s neoptimistickou současností v podání Desinteresse přináší snivou naději o neexistujících pocitech ztracených v čase, jehož ponurá nálada připomíná snění o chůzi po vodě od Polar Noire. Cestu "průmyslové kultury" přes Rúrský viadukt u německého Herdecke.

8/8

A1. Onschuld (04:35)

A2. Silhouet (03:28)

A3. Niets Te Zeggen (04:14)

A4. Brekend Glas (05:39)

B1. Zwart Wit (02:39)

B2. Grijze Dromen (02:14)

B3. Fantomen (04:07)

B4. Denkt U? (06:36)