POTOCHKINE - Sang d'Encre (Young & Cold Records)

 

Toulonské duo POTOCHKINE registruji už pár let, ale rozhodně mě jejich kombinace darkwave, techna a francouzského šansonu nikdy příliš nebavila. Od jejich vzniku v roce 2016 mě tak vzájemně dost odlišná alba Potochkine (5/2018 Data Airlines), Mythes (5/2019 DIY) a Sortilèges (2/2021 Young & Cold Records) víceméně míjela. Tedy než přišel videoklip Endorphines (6/2024) režírovaný samotnou Pauline Alcaïdé, kterou od počátku POTOCHKINE doprovází producent Hugo Sempé. Už následující singl BI (9/2024) napověděl že se chystá něco velkého, což potvrdil prozatím poslední klip Pénurie de Larmes (11/2025). Oficiální uvedení čtvrté studiovky Sang d'Encre, zachycující POTOCHKINE v novém, pronikavě expresivním „světle“. Oproti předchozí tvorbě zde "Secred Twins" sází na precizní coldwave a EBM linky, které působí chladně a horkokrevně zároveň. Ostré syntezátory, neúprosná rytmika a nad tím vším se vznáší teatrální projev zpěvačky, přecházející od ledového šepotu až po exaltovaný křik, čímž do elektronické strohosti vnáší ještě sevřenější a dramatičtější podoby.

Největší překvapení pak naleznete v samém závěru alba, kde se tiše až děsivě vznáší téměř sedmnáctiminutová La Source, dodávající celé nahrávce další rozměr, který tohle původně divadelní duo doposud ukrývalo. Zda jde o další nápovědu netuším, ale Sang d'Encre překonala všechna má očekávání a zároveň zkrátila čekání na letošní Prague Gothic Treffen, kde se s účastí POTOCHKINE počítá.   

 

A1. BI (03:59)

A2. Endorphines (03:34)

A3. Partir (03:41)

A4. Tristesse Fantasmée (03:13)

A5. Bonnie (03:43)

B1. Pénurie de Larmes (04:10)

B2. La Source (16:30)

Literatura žije 2026 ČB (Božské Soaré, Weronika M. Lewandowska, Miloš Hroch, Vilagosh, …)

 

Českobudějovický festival Literatura žije! patří už 14 let mezi výrazné literární akce v ČR a i letos propojil literaturu s hudbou, divadlem a komunitním životem. Jeho multižánrový koncept nelákal jen na „nejviditelnější a nejoblíbenější“ stan na náměstí Přemysla Otakara II., kam lidé mohli přinést knihy které už nechtějí a jiné si naopak odnést, ale tradičně i na řadu „neviditelných“ míst.

Hlavní novinkou byl přesun BookFestu do bývalého dominikánského kláštera, kde probíhaly autorská čtení, besedy a hudební vystoupení (Rajská zahrada, Čítárna, Klubovna, Křížová chodba, Zahrada). Za mnohé připomenu polskou performerku a básnířku mluveného slova Weroniku M. Lewandowskou, pracující s novými médii a imerzivními zážitky, která dokáže předpovídat „počasí budoucnosti“ (Hey Siri, do you have a body?). Hudební novinář Miloš Hroch představil v doprovodu Jana Kašpara (Obelisk of Light, Sítě) skorovítěze výročních knižních cen Magnesia Litera (ČRo Plus Litera za publicistiku) knihu Šeptej nahlas s podtitulem „Český shoegaze mezi Východem a Západem“, která dostane všechny pamětníky „klubové scény“ z přelomu let, kdy znovunabytá svoboda pohřbila aspoň naoko bolševický režim. Díky za nejednu slzu.

Ale za naprosto výjimečnou událost považuji vystoupení slovenských mistrů Božské Soaré v kostele Svaté Rodiny, kde se propojily dva hudební světy (Richard Grimm, Dominik Novák) a vytvořily organický celek, ve kterém ústřední roli hrály klavír a modulární syntezátor. Taková budějcká Machina Bristronica, která v této "nekulturní" KUBAdestinaci snad ještě nikdy neožila. Naprostá senzace, vycházející v těchto dnech coby debutové album Božské Soaré na vinylech u společnosti Slnko Records. Uťatý Vilagosh pak nemohli být lepší tečkou za tímto budějckým zjevením.  

IRKED - The Grievance (Wrong Speed Records)

 

Michael Hill – bas/kyt/zp 

Simon Hubbard - kyt

Zachary McDade - bicí

Helen Walkinshaw - zp

The Grievance je název dlouhoočekávaného debutového alba anglické kapely IRKED vycházející stejně jako oba předchozí vinyly (The Hardest Man In Billingham - 2/2025, EP - 7/2024) u Wrong Speed Records, které na vrcholu covidové pandemie založil baskytarista londýnských Hey Colossus Joe Thompson.

Na desce najdete čtrnáct zuřivě povznášejících kousků čerpajících ze syrové energie moderního garage punku, 80’s hardcoru a post-punku, odrážející radost a nadšení ze živých vystoupení. V této „strategii“ postavené na chytlavosti a zároveň politickém obsahu, řešícím osobní i společenskou frustraci, sálá tanečně nas*aná přitažlivost, fungující nejlíp nahlas a ideálně naživo. Špinavý zvuk a naléhavost drží desku od začátku do konce, který nenabere konce, pokud ucítíte autentičnost, ironii a hlavně upřímnost. Minimálně tu vám zaručí producent a kytarista 7xPigs Sam Grant, v jehož Blanc Studios dostali jeho newcastlovští sousedé prostor k natočení více než hodně dobré desky, kterou na CD nosiči doplňuje obsah předloňského EP. Vykopněte dveře a vstupte, potížisté -  The Grievance!!

 

A1. I.R.K.E.D.F.U

A2. Repeat Offender

A3. Running

A4. Who Asked?

A5. The ACP

A6. Settle Down

A7. The Grievance

B1. Green Space

B2. Death Cult

B3. The Hardest Man In Billingham

B4. The Keynote Speaker

B5. Freak Pub

B6. Vomit

B7. Irked Vs Area Manager

CD bonus

15. Snakes         

16. Backstreets

17. Crippling Empath     

18. Lanzerote   

19. Move

Jiří Votruba: ART TODAY (České Budějovice – Artovna / Jihočeská filharmonie)

 

Jiří Votruba je český výtvarník, malíř a populizátor klasiky, jehož ilustrace jsou dost často spjaty s dětskou literaturou (Albatros). Velký úspěch zaznamenala ale i jeho grafická tvorba v oblasti vážné hudby, a to až v dalekém Japonsku, kterou zhruba před dvanácti lety přenesl díky novému řediteli Jihočeské filharmonie Otakaru Svobodovi i do Českých Budějovic. Jeho práce tak můžete znát právě z plakátů JF-CB, pro kterou autor namaloval bezpočet portrétů.

V této souvislosti aktuálně vznikla dvojvýstava ART TODAY, rozdělená mezi 19 ilustrací portrétů významných hudebních osobností (Jihočeská filharmonie otevřena v době koncertů) a volnou tvorbu, zastoupenou díly v multifunkčním prostoru ARTOVNA. Zde více než o retrospektivní výstavu jde o tématické cykly, reagující v klidu a s humorem na „konzumní“ situaci ve společnosti. Zaručenost svobody, snadnou dostupnost věcí, povrchnost či svůdnost mainstreamových značek, odrážejících podstatu/reakci pop-artu. Jisté „symboly“ masové kultury a komerčních produktů, ukazujících s citem pro detail a jasné barvy na současnou dobu zbytečností, hanebně nazývanou „spotřební kultura“.

Výstavu ART TODAY můžete navštívit až do 12. června 2026.

Never Sol - Rest Your Wound On Mine (Stoned To Death)

                                                                       

Na svatého Jiří nevylezou letos jen hadi a štíři, ale také třetí studiové album producentky a zpěvačky Never Sol (Sára Vondrášková). To dostalo název Rest Your Wound On Mine a oproti předchozím supraphonským titulům (Chamaleo 10/2018, Under Quiet 9/2013) opouští pro autorku typické „písničkářství“ a proplouvá abstraktnějším prostorem/vesmírem, složeným z temné energie syntezátorů a dalších modulárních zařízení. Tento „disociáční“ proces nakonec nastínila již na atmosferickém EP skvostu Tell The Sea I’m Coming Back (12/2024), který vznikl během jejího rezidenčního pobytu v barokním kostele Povýšení sv. Kříže, postaveného na počátku 18. století uprostřed morového hřbitova. Dnes toto unikátní místo známe především pod označením Atrium Žižkov.

Rest Your Wound On Mine už nyní považuji za jednu z nejkrásnějších desek tohoto roku, a to nejen na tuzemské scéně, což dokládá jak úvodní videoklip Accord režisérky Anežky Horové s vokální podporou Moniky Khot (aka Nordra), tak i další „uvolněné“ skladby Swamp a Patti, která v delší verzi uvedla zmiňované EP (MC 80 ks). To stejně jako dlouhoočekávané album (spoluprodukce Maurizio „Icio“ Baggio ze studia La Distilleria) naleznete na nezávislém labelu Stoned To Death kdesi v Pardubicích.

 

A1. Patti (04:49)

A2. Swamp (03:29)

A3. Accord feat. Nordra (09:31)

A4. IHYD (04:16)

B1. With All (10:08)

B2. Rose Garden (05:58)

B3. Naked Water (05:45)

Lili Refrain čarovala v Crossu (Praha 16.4.2026)

 

Představte si syrové industriální prostředí poskládané z kovových součástek, soch a světelných instalací, ve kterém se mezi tepem/teplem lidských duší prodírá k pódiu za cinkotu zvonku temná postava s usměvavou a nalíčenou tváří, zdravící se s jednotlivými návštěvníky zvukového rituálu. Tak takhle nějak vypadal úvod posledního klubového večera evropského turné Lili Refrain, které tahla římská čarodějka/experimentátorka věnovala holešovickému CROSSu a hlavně novému, naprosto fantastickému albu Nagalite (3/2026 Subsound Records). Jeho nadpozemská, ale zároveň hluboce pozemská spiritualita pronikla během večera i do stařších skladeb splývajících ve vícevrstvém smyčkování, ve kterém jsem zcela ztratil pojem o čase/světě a seřazení setlistu. Pulzující rytmy, bubnové/pohybové rituály, kytary a hypnotický vokál připomínající nebeskou operu či nadpozemské nářky, vytvořily pocit nesmrtelné blaženosti, ve kterém se snoubí šílenství s uměním. Euforický a naprosto pohlcující mimoprostor, končící opět s osobním navázáním usměvaného „spojení“ s dušemi svědků mystického zážitku, během kterého se Lili Refrain podařilo přenést i část svého make-upu na tvář Rachele Fabozzo, stojící v davu i s dalším protagonistou z videoklipu Nagal Leonardem Salanim.

Koncert pořádala agentura Obscure Promotion a role "předkapely" se ujal dark ambientní projekt Hibernant.

100%

CHALK – Crystalpunk (ALTER Music LLC)

 

Když loni CHALK uzavřeli EP trilogii Conditions (NiceSwan Records), po které tohle belfastské trio opustil bubeník Luke Niblock, přistála na stole smlouva s novým newyorským labelem ALTER Music LLC, jehož majitely jsou pánové z 300 Entertainment Rob Stevenson a Matt Signore. Pro CHALK vstup do „CRYSTALPUNKového světa“, ve kterém dnes už jen duo (Ross Cullen – zp/kl/synt/bas/kyt, Benedict Goddard – kyt/zp) přenáší své zkušenosti z dospívání uprostřed konfliktů a sociopolitické složitosti do napjatého a dynamického „konfliktu“ s industriální elektronikou a dance-punkem. Emociálně nabitá nahrávka, jejíž obrovská dávka energie čerpala jak od Underworld, tak určitě také u NIN či The Prodigy. 

Hodně, ale hodně dobrý "rave-punk", který ocení především ročníky, které v době uvedených „originálů“ nebyly ještě na světě. Pro nás „ostatní“ skvělý tip na vynikající desku se skvěle natočenými videoklipy, pro kterou bych neváhal vyrazit do nějakého „stísněného“ klubu. Ale já to mám fakt těžký, když už i LIDO je pro mě obrovský a tenhle CRYSTALPUNK je tak přitažlivě neodolatelný.   

 

A1. Tongue (02:28)

A2. Pain (03:01)

A3. Can't Feel It (03:37)

A4. Longer (04:58)

A5. One-Nine-Eight-Zero (04:06)

B1. Eclipse (00:56)

B2. Skem (03:48)

B3. I.D.C. (03:31)

B4. Béal Feirste (07:59)

B5. Ache (04:31)