O◉☼ྀ - ⣎⡇ꉺლ༽இ•̛)ྀ◞ ༎ຶ ༽ৣৢ؞ৢ؞ؖ ꉺლ (Text Records)

 

Pokud jste už někde narazili na hodně podivný název O◉☼ྀ - ⣎⡇ꉺლ༽இ•̛)ྀ◞ ༎ຶ ༽ৣৢ؞ৢ؞ؖ ꉺლ, tak vězte, že tohle osmiskladbové album patří britskému producentovi Kieranovi Hebdenovi (aka Four Tet) a vyšlo pod jedním z jeho záměrně nevyhledatelných pseudonymů, které tvoří pouze řetězce nestandardních symbolů, emoji a znaků abecedy Wingdings.

Když jsem se pokoušel k tomuto tajemnému debutu dostat, pátral jsem nejdříve po tom, co přesně hledat, protože Kieran ho záměrně skryl před běžnými vyhledávacími algoritmy a pod jménem Four Tet je naprosto nemožné dojít k úspěšnému cíli. Mezi záplavou symbolů „zaregistrovaných“ pod tímto Wingdings pseudonymem jsem kopíroval/zadával různé pokusy, až se chytil řetězec znaků ⣎⡇ꉺლ. Tato novinka, kterou „tajně“ vydal letos v červnu na svém vlastním labelu Text Records (pod katalogovým označením TEXT059), se sice kvůli netradičním grafickým znakům potýkala s problémy ve vyhledávačích, ale pod tímto vizuálním chaosem se ukrývá mimořádně ucelené a signifikantní dílo. Výjimečnost celého konceptu podtrhuje i fyzické vydání, které právě vyšlo jako jednorázový sběratelský 12“ vinyl v překvapivě vysokém nákladu 2 tisíc kusů.

Tyto nové skladby se nesou v typickém organicko-elektronickém a experimentálním stylu celého projektu, který podle mého názoru mistrovsky balancuje na hraně mezi živelnou energií tanečního parketu a hlubokou spiritualitou. Hudební obsah desky pro mě představuje fascinující průřez větší částí Hebdenovy kariéry. Úvodní pasáže nahrávky se otevírají v pomalejším, zvonivém tempu, kde modulární syntezátory záměrně imitují tón a zabarvení tradičního indického zpěvu, což je přímý a velmi silný odkaz na jeho přelomové dílo Morning/Evening (6/2015 Text Records). Ve střední části Hebden fantasticky servíruje kinetický zvukový design, pálí do posluchačů 8bitové bicí a servíruje směs klubových hymen ovlivněných housem či UK garage, do kterých autor rafinovaně vplétá ženské vokální samply. Kontrastní závěr desky se pak vznáší ve světě honosných harf a dubových rytmů, aby celé album vyvrcholilo v naprostém klidu čistě ambientní a bezrytmové kompozice.

Tento radikální přístup se plně odráží v samotném obalu desky a její celkové vizuální identitě. Samotný fyzický obal vinylové desky ani středová etiketa neobsahují vůbec žádný klasický text, názvy skladeb nebo jméno interpreta. Celý vizuál slouží jako obal pro toto nové studiové album a tvoří ho triptych složený z momentek z festivalového prostředí a západu slunce nad vodní hladinou. Stejně nekompromisní je i zápis digitálního obsahu, kde jsou jednotlivé položky v tracklistu zapsány výhradně pomocí abstraktních symbolů, hieroglyfů a grafických znaků, přičemž tracky začínají sekvencemi jako ()☼ྀ☼ྀ... Nejedná se přitom o žádnou kompilaci starších skladeb, ale o plnohodnotné nové autorské album.

Nevím, zda mám projekt nazývat „Wingdings“ či „Nazdar, tady KH“, ale co mohu říct s jistotou, je, že nejde jen o umělcův další „výrobek“, ale o jednu z nejlepších prací, kterou tenhle spoluzakladatel post-rockových Fridge (1995–2001) a především „sólista“ Four Tet kdy vydal.

Lemonsuckr - Life is a Heist / H.E.A.T. (ALTER Music LLC)

 

Lemonsuckr je dance-punková kapela z Brightonu, kterou založili kamarádi z vysoké školy – textař a zpěvák Guy Ferris, Ollie Thomas (kyt/bas), Oscar Post (kyt) a Matt Saunders (bicí). Od jednoho z příbuzných si pronajali starý skladovací box na venkově v Guildfordu jižně od Londýna, což dalo vzniknout legendě o izolovaném kovovém kontejneru uprostřed ničeho. Ještě pod svým původním názvem Rugrat vydali v říjnu 2024 debutový singl Rarity Jacket a krátce nato přijali současný název Lemonsuckr a definitivně se přestěhovali do Brightonu.

Svého specifického synth-stylu bez použití syntetizátorů dosahují výhradně pomocí speciálních efektových pedálů, do kterých navíc často přimíchávají riffy inspirované blízkovýchodní hudbou. Textově se noří do niterných témat neklidu, úzkostných horečnatých snů a vyrovnávání se s vlastními démony. Jejich debutové EP H.E.A.T. (10/2025) zachycovalo surovou energii jejich živých vystoupení a obsahuje i skladbu Rugrat, která odkazuje právě na jejich původní název. Ústřední singl Stain rozebíral bolestivé následky rozvráceného domova a pocit odcizení, titulní H.E.A.T. pak reflektovala pocity viny, smutku a lítosti. Přestože jejich texty nepatří mezi nejveselejší, nechybí jim nadhled a černý humor, který má z těchto těžkých témat sejmout vážnost.

Letos v červnu pak na americké značce ALTER Music LLC vyšlo nové EP Life is a Heist, které je k dispozici také na limitovaném vinylu v nákladu 500 kusů a obsahuje i předchozí EP. Na této novince se producentsky podíleli Johnny Arthur (Bunker Music) a Fifi Demey (Friedberg), ve studiu s nimi spolupracoval Matt Gleeson, mix obstaral Scott Desmarais a masteringu se ujal slavný držitel cen Grammy Chris Gehringer z newyorského studia Sterling Sound. Materiál nahrávali kombinovaně ve svém provizorním domácím studiu a v profesionálních brightonských Electric Studios.

Při srovnání obou nahrávek je zřejmé, že zatímco „starší béčková“ strana je definována přímočarým, divokým a skvěle surovým post-punkem, novinkové „áčko“ ukazuje kapelu v mnohem vyzrálejším světle. Integruje podstatně více elektronických a deformovaných elementů, aniž by přitom Lemonsuckr ztratili cokoli ze své pověstné dravosti. Skladby navíc získaly pestřejší a barevnější produkci, která se nebojí dynamických kontrastů, takže se většina písní po pomalejším a atmosférickém začátku láme do zkreslené, masivní hlučnosti.

Oproti starším „punkovým“ vypalovačkám tak novinka přináší dospělejší, vrstevnatější zvuk, který dává vyniknout jejich osobitému hudebnímu vizionářství. To už ocenili i pořadatelé několika prestižních podniků, jako jsou The Great Escape Festival či Latitude Festival. Na těchto pódiích kapelu doplnil „stálý pilíř“ jejich živé sestavy, baskytarista Jake Andrews z folk-rockových Bryony Dunn & The Forest.

Prozatím největší komerční průlom pro Lemonsuckr nastal před pár týdny, kdy byl jejich singl Stain vybrán na oficiální soundtrack celosvětově populární videohry EA SPORTS FC. Tento úspěch kapele okamžitě zajistil masivní globální slyšitelnost a raketový nárůst měsíční poslechovosti na platformě Spotify, kde se singl bleskově přiblížil půlmilionové hranici.

 

EP Life is a Heist (6/2026)

A1. Rugrat (03:05)

A2. Stain (03:07)

A3. House on Fire (02:47)

A4. Grandaddy (02:51)

A5. Life is a Heist (03:55)

EP H.E.A.T. (10/2025)

B1. Dead Disco (03:15)

B2. Instant Kinks (02:49)

B3. H.E.A.T. (03:12)

B4. Show Me the Money (03:26)

B5. Sedated (03:12)

KATASTR – MRAW (Kabinet Records)

 

V Africe jsem sice nikdy nebyl, ale ode dneška už znám aspoň jedno slovíčko z berberštiny, a to je MRAW, což v překladu prý znamená deset. Deset let existence experimentálního dua KATASTR z Tábora, jehož přístup k vlastní tvorbě navíc odkazuje na české slovo MRAV. V tomto případě MRAW avizuje především název debutového alba, které tyhle dvě výrazné osobnosti jihočeské DIY scény (Free Dimension Records), Patrik „Tygr“ Kučera (C, Waawe, Night) a Jan „Sváča“ Svačina (Please The Trees, Slut, Veena), vydali právě dnes.

Od svých počátků KATASTR vsadili na syrový dialog analogové elektroniky a nekompromisních živých bicích, zachycených už na prvním minialbu HAUSNUMERO (3/2021), jehož vydání hudebníci oslavili speciálním živým streamovaným koncertem, který odehráli přímo z jeviště táborského Divadla Oskara Nedbala. V listopadu téhož roku vydali dvouskladbové EP Pigamoto pod berlínskou značkou Unsustainable a další zářez přišel až loni v lednu, kdy naprosto fascinující Brány doplnil Aran Satan, jehož Konspirace (6/2026 Silver Rocket) kompletuje řadu jeho vynikajících spoluprací. A právě z těchto základů postavených na punkové přímočarosti a hypnotickém krautrocku kapela vyrostla do své dosud nejvyzrálejší podoby, kterou v červnu připomněl singl Catasterism a zhruba měsíc stará minimalistická skladba Mabaki. To jsou první dvě ochutnávky z oficiálního LP debutu MRAW představující dokonalou fúzi temného analogového techna, ambientu a přímočaré krautrockové energie, která sází na hluboký koncepční podtext života mimo mainstream a hledání vnitřní svobody. KATASTR se na této nahrávce posouvá od prvotního improvizačního „hledání“ k ucelenému studiovému celku s propracovanou dramaturgií a plným zvukem, jištěným Amákem z pražského studia Golden Hive Recording.

Digitální verzi desky si můžete pořídit na bandcampových stránkách kapely již dnes, a to třeba zcela zdarma. Pokud dáváte přednost hmatatelnému formátu a kouzlu praskajícího vinylu, limitovaná edice dvanáctipalců na vás čeká u brněnského vydavatelství Kabinet Records, kde vlastně začne i „živá“ cesta k posluchačům. 30. října totiž v tamním klubu Kabinet MÚZ proběhne křest desky v doprovodu německé noise-rockové legendy DŸSE. Tím nejzásadnějším zážitkem pro „domácí“ fanoušky však bude prosincový koncert v jejich domovském Táboře. Právě v kulisách rodného města, kde jejich hudební fúze vznikla, dostanou hypnotické skladby z alba MRAW ten nejpřirozenější a nejintenzivnější rozměr, u kterého by žádný fanoušek „jihočeské“ alternativní scény neměl chybět.

 

01. Korongo (04:28)

02. Catasterism (03:52)

03. Heparini (04:49)

04. Odyssea 2025 (06:28)

05. Mabaki (03:24)

06. Kingjaba (07:06)

Éliane Radigue – Triptych (Important Records)

Když letos v únoru odešla Éliane Radigue, svět ztratil jednu ze svých nejtišších, a přesto nejradikálnějších vizionářek. Jako průkopnice elektronické avantgardy a dronového minimalismu strávila desítky let modelováním zvuku mimo záře reflektorů. V jejích rukou se legendární analogový syntezátor ARP 2500 proměnil v živoucí organismus. Její hluboké propojení s tibetským buddhismem dalo vzniknout zvukovým krajinám, které posluchače nutí zpomalit, dýchat a intenzivně vnímat. Zvuk pro ni nebyl jen vlněním, ale prostorem k meditaci, v němž i ta nejmenší mikromodulace tónu působila jako tektonický posun. Odkaz umělkyně, která si dokázala vybojovat své nezpochybnitelné místo v tehdejším maskulinním světě hudebních technologií, nyní rezonuje s novou intenzitou.

Přiblížit se k posvátné hoře vyžaduje pokoru a odevzdání, což bezezbytku platí i pro poslech aktuálně vydávaného 2LP Triptych pod hlavičkou značky Important Records. Jde o vůbec první a zároveň posmrtné vinylové vydání této přelomové třídílné kompozice z roku 1978. Album nabízí osamělou, tiše hlubokou a nezapomenutelnou expozici hypnotického vnitřního hlasu jejího ikonického nástroje. Jedná se o vůbec první dílo, které Radigue složila po svém klíčovém seznámení s tibetským buddhismem v roce 1974. Duchovní učení ji v roce 1978 dovedlo k radikálnímu zpomalení a k plnému rozvinutí technik práce s magnetofonovými pásky a manipulací se zpětnou vazbou, které rozvíjela od konce šedesátých let. Tyto postupy nejprve objevovala ve studiu Pierra Henryho a následně je "vybrušovala" na syntezátoru Buchla, který nainstaloval Morton Subotnick v newyorském studiu, jež Radigue sdílela s Laurie Spiegel.

Na popud choreografické zakázky od Douglase Dunna, kterou jí doporučil Robert Ashley, se Éliane rozhodla přenést své tvůrčí vize z modulárního systému Buchla na tehdy relativně nově dostupný nástroj z dílny ARP. Těchto strojů s označením 2500 se mezi lety 1970 a 1981 vyrobilo pouhých sto kusů. Skladatelce však nabídl mnohem větší stabilitu při precizním mikrotonálním ladění, které pro svou práci nezbytně hledala. Zmíněný syntezátor se stal jejím výhradním kreativním partnerem na dalších pětadvacet let. Právě Triptych se stal zásadním bodem odrazu do jejích rozlehlých oceánů zvuku. Předznamenal následné skladby ze série Adnos, přešel přes Jetsun Mila z roku 1986 až k jejímu celoživotnímu mistrovskému dílu, kterým je Trilogie de la Mort. Kompletní třídílná suita nahraná v jejím pařížském studiu přitom na premiéře v Nancy v únoru 1978 zazněla kvůli taneční choreografii pouze zčásti.

Vydání tohoto 2LP na vinylu z německé lisovny Optimal Media s sebou nese silný příběh splněného slibu. Éliane Radigue byla známá svým nekompromisním purismem a striktně trvala na tom, že její hudba smí na gramofonové desce vyjít pouze tehdy, pokud se na ni vejde v kompletní, nezkrácené podobě a bez jakýchkoli editačních zásahů do stopáže. Triptych těmto přísným pravidlům ideálně vyhověl. Všechny tři rozsáhlé části zabírají přesně první tři strany double LP, přičemž čtvrtá strana zůstala volná pro exkluzivní umělecký lept. Posluchači tak mají možnost zažít hypnotické rozplétání frekvencí v té nejčistší a nejhlubší možné podobě, přesně tak, jak si to sama architektka zvuku přála.

A. 17' 47" (17:48)

B. 24' 23" (24:24)

C. 19' 27" (19:26)

D. výtvarný lis

 

Agnes Obel - The Meaning of Flowers (Deutsche Grammophon)

 

The Meaning of Flowers je v pořadí pátým studiovým albem dánské umělkyně Agnes Obel, která se na hudební scéně zapsala jako jedna z nejvýraznějších představitelek moderní neoklasiky a melancholického indie popu. Její umělecké začátky přitom formovalo rodinné zázemí v Kodani, kde od dětství hrála na klavír a objevovala svět klasické hudby a jazzu skrze sbírky své matky. Později se v Berlíně vypracovala v naprosto suverénní autorku, jejíž debutové album Philharmonics (10/2010 PIAS) sklidilo obrovský úspěch u kritiky i posluchačů a přineslo jí pět dánských hudebních cen. Následná alba Aventine (9/2013) a experimentálnější Citizen of Glass (10/2016) upevnila její rukopis postavený na jemných klavírních linkách, étericky vrstvených vokálech a hře s tichem a prostorem. Zatímco dosavadní vrchol její introspektivní tvorby představovalo doma nahrané album Myopia (2/2020) doprovázené odchodem k Deutsche Grammophon, novinka The Meaning of Flowers přináší zásadní zvukový i tematický posun. Právě toto proslulé vydavatelství, známé propojováním klasické tradice s avantgardní moderní hudbou, poskytuje Agnes Obel ideální zázemí pro její žánrově rozkročené nahrávky.

Oproti předchozí tvorbě, jejíž podstatu dánská písničkářka loni nastínila během svého koncertu v pražském prostoru ARCHA+, se nové album otevírá mnohem světlejším, expanzivnějším a organičtějším tématům. V Praze se totiž Agnes Obel představila v komorním duchu, kdy skryta v intimní hře světel a stínů předvedla hypnotický, introvertní průřez svou kariérou doprovázený abstraktními vizualizacemi a snovými aranžemi. Její starší skladby se nesly v duchu paranoie, izolace a hluboké vnitřní melancholie. Aktuální dílo však tuto uzavřenost opouští a nahrazuje ji tématem mateřství, metamorfózy a absolutního propojení se vším živým. Zatímco v minulosti se spoléhala především na vlastní vrstvený hlas a strohé nástroje, v novince se obklopila širokým ansámblem hostujících hudebníků a do svého zvuku vetkala nečekané vlivy dánského popu 80. a 90. let, které kontrastují s hlubokou starověkou poezií a filozofií.

Na zmiňovaném pražském koncertě navíc divákům exkluzivně odhalila dvě zbrusu nové skladby. První z nich byla samotná titulní píseň The Meaning of Flowers, jež do sálu vnesla hřejivou atmosféru mateřské lásky a hlubokého propojení s přírodou. Druhou novinkou byla téměř sedmiminutová mystická kompozice Laymelli, inspirovaná životními cykly hmyzu. Ta na koncertě vynikla svými netradičními snovými aranžemi, hrou s posunem tóniny hlasu a ukázala divákům odklon od dřívějšího minimalismu směrem k vrstveným strukturám plným zvukových samplů a tajuplné energie. Obě písně tehdy organicky zapadly do koncertního setlistu vedle jejích největších historických hitů jako Riverside nebo The Curse.

Samotný název alba v sobě spojuje několik hlubokých myšlenkových rovin a metafor, které autorka objevila během těhotenství a četby filozofických děl. Klíčovým motivem je fascinující kontrast malého a obrovského inspirovaný dílem současného italského filozofa Emanuele Coccii, kde květiny představují sice křehké bytosti, ale s neuvěřitelně složitou vnitřní biologií existující uvnitř monumentální planety. Květina zde zároveň slouží jako jasná metafora mateřství, zrození a přírodní metamorfózy. Odráží autorčin intenzivní pocit absolutní propojenosti všech živých organismů skrze kořeny, půdu a krevní linie. Původní pracovní název titulní skladby navíc zněl „Zázrak, který zachrání svět“, což přímo odkazuje na filozofický koncept nového začátku od Hannah Arendt. Význam celého názvu tak ve své podstatě symbolizuje naději a víru v to, že schopnost přivádět na svět nový život je silou, která udržuje lidstvo v chodu.

The Meaning of Flowers považuji za autorčino nejvyzrálejší dílo, které mě pohltilo svou melodickou bohatostí, snovou elegancí a všudypřítomným podmanivým napětím. Agnes Obel se tak podařilo geniálně propojit hlubokou lidskost s nadpozemským, až starověkým hudebním duchem, přičemž zapojení „nových“ hostujících nástrojů dodává celému albu nádherný trojrozměrný charakter. Celkově na mě deska působí jako vřelé objetí, ve kterém se intelektuální a filozofické myšlenky nikdy nestávají přítěží pro samotnou čistou krásu hudby. Naživo ji lze obejmout třeba už 13. listopadu příštího roku v berlínské Uber Eats Music Hall.

 

A1. The Meaning Of Flowers (03:54)

A2. Laymelli (06:46)

A3. Gemini (05:06)

A4. Never Been (04:36)

A5. Blood So Red (05:53)

B1. No Such Thing As Silence (04:48)

B2. Deem Me Now (04:57)

B3. Jenn's On The Way (03:03)

B4. Beyond The Sun (02:04)

B5. Tangerine (02:36)

B6. Don't Look Down (03:41)

B7. Faustian Deal (04:24)

Včera Agnes Obel vyprodala Sydney Opera House, kterou v roce 1956 navrhl dánský architekt Jørn Utzon.

Gurriers - Nobody's Coming To Save You (PIAS)

                                                               

Křičící ptáče od umělce vystupujícího pod jménem Zaphi symbolizuje hluk, zmatek, naštvání a existenciální úzkost ze současného "moderního" světa; Sny-Rozklad-Touha

 

Gurriers je irská post-punk’n‘noisová kapela, kterou tvoří kamarádi z dětství a spříznění dublinští darebáci. Základy skupiny položili „punkový básník“ a zpěvák Daniel Hoff a kytarista Mark MacCormack, které následně doplnili bubeník Pierce Callaghan, kytarista Ben O'Neill a baskytarista Emmet White.

Vůbec první společnou zkoušku stihli odehrát ještě v lednu 2020, ale krátce nato propukla strašidelná pandemie covidu-19 a chlapci zůstali uzavřeni ve svých pokojíčcích. Tato nucená izolace pak zásadně zformovala úzkostný a klaustrofobický zvuk jejich výborného debutu Come and See (9/2024), který vyšel na nově vzniklém labelu No Filter Music, fungujícím pod distribuční a obchodní strukturou mezinárodního hudebního giganta Play It Again Sam (PIAS). 

Přestože tato divoká deska zachycuje kapelu v jejím „raném vývoji“, okamžitě ji katapultovala na "viditelná" pódia a přinesla jí nový prostor, životní energii i ambice. Po nahrání debutu, ale ještě před jeho vydáním, došlo k jediné personální změně, kdy Emmeta Whitea nahradil baskytarista Charlie McCarthy – původně jen jako záskok na turné, který tyhle lotry jistí dodnes.

Výrazný posun jejich drsného noise-rockového stylu nastínil už vůbec první singl po debutovém albu nazvaný Erasure (9/2025), který fungoval jako nezařazená ochutnávka včera vydané „dvojky“ Nobody’s Coming To Save You. Touto novinkou kapela svého předchůdce hravě překonává a ještě více stupňuje syrovou intenzitu, díky níž na sebe kapela zpočátku upozornila. Zatímco některé formace mají problém přenést živelnost svých koncertů do studia, Gurriers to zvládají s lehkostí, která svědčí spíše o zkušenostech ostřílených veteránů než o kapele, jež teprve před pěti lety vydala svůj debutový singl Approachable.

Nahrávka vznikla pod producentským dohledem Marka Bowena (kytarista IDLES) a Lorena Humphreyho, který stojí za skvělým albem It Goes On od Westside Cowboy. Toto spojení se ukázalo jako naprosto ideální volba, protože nové skladby jako Nothing Happens Twice či Party Lines díky nim nabraly na obrovské síle. Tento drsný hudební styl se na novém albu proměňuje v nekompromisní manifest proti společenské apatii a drtivému tlaku moderního kapitalismu. Kapela se v textech nebojí otevřít témata syndromu vyhoření, ekonomické frustrace ani hluboké vnitřní úzkosti a izolace, které pramení z neustálého koncertování a odloučení od blízkých.

Samotný název alba i stejnojmenná úvodní skladba přitom nevypovídají o bezmoci, ale spíše o síle individuálního činu. Fungují jako naléhavá výzva k akci, která posluchači připomíná, že nikdo zvenčí nepřijde vyřešit nespravedlnosti světa a změna závisí pouze na nás samotných. Pod producentským dohledem však Gurriers nesklouzávají k lacinému nihilismu. Hlavní poselství naděje, které se prolíná všemi deseti skladbami, zároveň připomíná, že umění a politika jsou pro kapelu neoddělitelné a společenská témata jsou pevnou součástí jejich identity. Naživo jsou pak Gurriers agresivním ztělesněním těchto svých "lumpáren", které pumpují bolestí, touhou, vztekem a pocitem nespravedlnosti. Hudební agrese se tak stává očistnou katarzí a druhá studiovka Nobody's Coming To Save You se právem řadí k nejpozoruhodnějším hudebním počinům tohoto roku.

O to větší událostí bude její pražská prezentace v Bike Jesus, kam dorazí v sobotu 21. listopadu v doprovodu neméně divoké čtveřice Enola Gay z Belfastu, servírující energický a hlučný post-punk obohacený o hiphopovou rytmiku a nekompromisní noise rock. Takže asi povinnost, co říkáte?!

A1. Nobody's Coming To Save You (03:42)

A2. Party Lines (02:59)

A3. Shades (02:31)

A4. Pins (04:01)

A5. Today Is Not Enough (04:10)

B1. Drones (05:15)

B2. Nothing Happens Twice (03:42)

B3. Waiting For Fisher (03:00)

B4. I Wish I Was (04:30)

B5. Crybaby (04:10)

Tara Nome Doyle - ROSE (Fat Cat Records)

 

Hypnotická, minimalistická a složená výhradně z vrstvení lidského hlasu a dechu – přesně taková je hudba, která mě k filmu ROSE přitáhla ještě dříve, než jsem spatřil trailer snímku. Autorkou tohoto uhrančivého soundtracku je berlínská zpěvačka, skladatelka a producentka Tara Nome Doyle, uznávaná klavíristka s norsko-irskými kořeny, kterou můžete potkat 19. listopadu ve Vídni (Blue Bird Festival).

Na hudební scéně prorazila v roce 2018 svým prvním singlem Down with You, na kterém ji doprovodila post-punková kapela Isolation Berlin, jejíž baskytarista David Specht se později stal také koproducentem jejího vysoce ceněného debutového alba Alchemy (1/2020 Martin Hossbach). Její tvorba připomínající Kate Bush a Nicka Cavea se dlouhodobě pohybuje na pomezí indie-popu, art-popu a alternativního písničkářství a je hluboce zakořeněná v psychologické hloubce, folklóru a melancholické kráse. Ačkoliv má za sebou již několik dalších velice úspěšných titulů (Værmin 1/2022, Agape 4/2024, Ekko – 4/2025), pro film ROSE vytvořila svůj celovečerní debut, za který si zcela právem odnesla rakouskou cenu Diagonale za nejlepší filmovou hudbu. 

Její doprovod nahrávaný v letech 2024 až 2025 v Berlíně a Vídni vyšel stejně jako předchozí deska Ekko u nezávislého britského labelu Fat Cat Records. Ač má nahrávka celkově pouhých 13 minut rozdělených do deseti skladeb, dle mého názoru jde o geniální tah, protože tato intenzivní a cappella plocha „beze zbraní a nástrojů“ na takto sevřeném prostoru dokonale zrcadlí vnitřní úzkost a potlačované emoce, které v sobě hlavní hrdinka skrývá.

Celkově snímek režiséra Markuse Schleinzera považuji za nesmírně silný a emotivní zážitek, který přibližuje složité téma raně novověkého patriarchátu a genderové identity s hlubokým porozuměním. A to vedle hudby především díky fenomenálnímu výkonu hlavní představitelky, německé herečky Sandry Hüller, jejíž hvězda na mezinárodním filmovém nebi stoupá strmě vzhůru, což tento snímek jen potvrzuje. Tentokrát ji potkáme v roli ženy, která se skrývá po třicetileté válce v mužském oděvu. Hüllerová na plátno přenáší neuvěřitelně precizní, syrový a vnitřně bolestivý psychologický portrét, za který si odnesla Stříbrného medvěda za nejlepší hlavní roli z Berlinale. 

Pro mě osobně je ROSE hlubokým, lidským a audiovizuálně pohlcujícím zážitkem, který ve mně rezonuje už od středeční předpremiéry.

 

01. Es geschah also in jenen Tagen (01:50)

02. Die Zeit ging unübersehbar ins Land (00:44)

03. Die Gier ist ein Rausch (01:18)

04. Das ist dein Name (01:26)

05. Ein Kind kam (00:46)

06. Alles erzählte sie (02:09)

07. Von wem ist das Kind (00:41)

08. Das ausgesprochene Wort (00:55)

09. Der Herr ist kein Herr (00:48)

10. Und hab getan, was ich kann (02:39)