ladylike – It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine (Heist or Hit)

 

Po sedmi sklenicích manchesterských MLEKO tu mám další znamenitou ukázku od tamní značky Heist or Hit, kterou tentokrát zastupuje čtveřice ladylake z Brightonu. Ta ve složení Georgia Butler (zp/kyt), Spencer Withey (zp/kyt/synt), Archie Sagers (bas) a James Ely (bicí) mísí jemný post-rockový nádech s intimním folkem a vytváří tak zvuk, který je zároveň komplexní i delikátní. Její křehké čarování s atmosférou a upřímně melancholickými texty sklízí v hudebních kruzích velmi pozitivní ohlasy už od prvního singlu Southbound (11/2023) a s příchodem debutového EP se mluví o jedné z nejsilnějších nahrávek současnosti. Ta dostala název It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine a vznikla pod producentským dohledem Ali Chanta (Lime Garden, King Hannah, The Murder Capital, Yard Act, ..). Navíc mimořádnost tomuto „průzkumu“ cyklů obnovy a vytrvalosti dodala Dinked „Early Doors“ Edition, zaměřená na nejlepší nové kapely. Tak co víc připojovat po takovém štemplu. Snad jen že tahle křišťálová KRÁSA čerpající poezii ze známých frází a každodenních okamžiků vyšla v omezeném nákladu 500 ks.

A1. Burning Heather – 01:01

A2. Rome (in progress) – 03:59

A3. Mountains – 03:25

A4. Burning Heather (continued) – 01.21

B1. Fresh Linen – 06:54

B2. Sour Carol, I – 05:10

MLEKO - The Feast of St. Perpetua (Heist or Hit)

 

The Feast of St. Perpetua je název debutového EP další manchesterské senzace MLEKO, za kterým stojí tamní producentská hvězda Samuel William Jones, spolutvůrce vynikajících nahrávek Maruja, jejichž vystoupení na Donaufestivalu rozdýchávám ještě dnes. Hlavně tu ránu saxofonem do hlavy.

Kapelu tvoří sedm multiinstrumentalistů, kombinujících výrazné dechové nástroje, energické kytary a texty plné politického hněvu, odcizení i absurdního humoru. Celá tahle instrumentální sestava vytváří příjemný pocit harmonie, vznášející se nad kontrasty drsného hluku dechových/kytarových „výkřiků“ a melodické soudržnosti. The Feast of St. Perpetua je zkrátka vynikající a necílí jen mladou generaci, zmítající se v chaosu a úzkosti. Jde o propojení zmiňovaných Maruja či punkovějších Black Country, New Road.

Jinak tenhle mléčně neobvyklý folk-rock-grunge podmazaný dechovou sekcí najdete na značce Heist or Hit v Manchesteru. Jo, a pokud pátráte po pachatelích tohoto „pohanského rituálu“, pak tedy Ed Whirledge (zp/kyt), Rory Baker (kyt), Tom Houston (sax), Charlotte Nuta (trubka), Myron Endean (bas), Bruno Evans (kyt/synt) a Ioan Saul (bicí).

 

Já ráno dám si rád pár sklenic mléka,

a pak je rázem pryč bolest a žal.

Mléko mně stále víc svádí a láká,

připíjím mlékem vám, mléko je král.

přiipíjím sále vám - všem,

kdo má mléko rád.

 

A1. Denouement (03:11)

A2. Lego Sex (03:59)

A3. Gub Rock (05:20)

B1. As It Goes (03:24)

B2. Tom’s Tune (07:34)

Fotbal proti rasismu #18 (Rohozná u Jihlavy, 15. a 16. května 2026)

 

Fotbal, hudba, tolerance. Tedy ne to co jsme viděli při sobotním derby v Edenu, ale to co nás čeká o nadcházejícím víkendu v Rohozné u Jihlavy, v malebné prostředí Přírodního parku Čeřínek.

Ve dnech 15. a 16. května 2026 se zde uskuteční již 18. ročník oblíbeného festivalu Fotbal proti rasismu, který propojuje sportovní nadšení s kulturním programem a diskusemi o aktuálních společenských tématech.

Program odstartuje v pátek 15. května ve 20:30 sérií koncertů a hudební produkce bude pokračovat i v sobotu od 18:30. Sobotní dopoledne nabídne sportovním fanouškům od 11:00 FOTBALOVÝ TURNAJ (Drużyna) a dalším návštěvníkům od poledne kreativní vyžití. Studio Šilo povede workshop šití textilních bannerů a kolektiv PUNX23 zajistí tradiční sítotisk. Návštěvníci si tak mohou přinést vlastní oblečení a nechat si ho potisknout originální grafikou, kterou pro letošní ročník vytvořila Barbora Krmnl. Od 12:00 bude k dispozici Zvuková herna a benefiční střelnice spolku Av Avri z.s. Milovníci dokumentů se mohou těšit od 12:00 na filmovou projekci Crass: TheSound of Free Speech na Nádvoří Stage. Odpolední blok v šapitó (Stan Stage) nabídne hlubší pohled na svět sportu a politiky:

16:15 – Fatima Rahimi: Ženský fotbal v zemi bez žen (přednáška)

17:20 – Lukáš Pulko: Fotbalové týmy Monganguá (debata)

Sportovní část festivalu vyvrcholí v 17:00 vyhlášením vítězů fotbalového turnaje ve Stanu.

Fotbal proti rasismu dlouhodobě vytváří prostor pro setkávání lidí bez ohledu na původ či přesvědčení a potvrzuje, že fotbalové hřiště i koncertní areál mohou být místem vzájemného respektu a bojem proti předsudkům. Vstupné na oba dny činí 900 Kč a pro více informací pokračujte TUDY.

 

PÁTEK 15.5.2026 (400 Kč)

STAN STAGE

20:30 Skiplife

22:00 Pivoňka

23:30 Faüst

NADVORI STAGE

21:15 Zlobivý holky

22:45 Temný Rudo (SK)

00:15 Remdik (SK)

01:00 hrrrhrrrrhrr

SOBOTA 16.5.2026 (700 Kč)

STAN STAGE

18:30 Bumbrle

20:00 Přemysl Soráč

21:30 Beritan (DE)

23:00 Pakosteň

00:30 Plastika (HR)

NADVORI STAGE

19:15 Brvdboi

20:45 Meckenzy (SK)

22:15 Zaffer 9

23:45 PΞB (DE)

01:15 RaveBoy

Jéssica Teixeira (MONGA), Laura Oyuela & Ádam Salomvári (ROCKS, I MEAN; - STARS) – Donaufestival 2026, Krems an der Donau

 

ROCKS, I MEAN; - STARS (Laura Oyuela & Ádam Salomvári)

Projekt Hope4Hope je kolektivní umělecká a výzkumná iniciativa studentů magisterského programu Cross-Disciplinary Strategies na Univerzitě užitého umění ve Vídni, zkoumající roli naděje jako nástroje pro navigaci v současných globálních krizích. Jeho skupinová výstava, využívající tzv. mezioborové strategie, patřila k jednomu z nejpozoruhodnějších bodů „doprovodného“ programu letošního Donaufestivalu. Ze třech příspěvků založených na živé akci, mě v rámci Hope4Hope nejvíce zasáhla zvuková a prostorová performance Ádáma Salomváriho a honduraské umělkyně žijící ve Vídni Laury Oyuyely ROCKS, I MEAN; – STARS, vytvořená speciálně pro galerii Forum Frohner v rakouském Kremsu. A jak už název naznačuje, šlo o znázornění napětí mezi tíhou a materiálností reality (kameny) a prchavou, zářivou povahou naděje (hvězdy). Zkoumání momentu, kdy se naše vnímání mění a kdy v "těžkých" situacích začínáme vidět "světlo" nebo možnosti. Pro oba umělce, kteří se dlouhodobě věnují tématům propojujících společenskou realitu s poetickým vyjádřením, patří tato kombinace zvukových krajin (Ádam) a mluvených slov (Laura) k jejich doposud nejvýraznější cestě ke „hvězdám“ jejich fyzického okolí.

 

MONGA – Jéssica Teixeira

„Neptám se zda se chcete dožít sta let, ptám se, zda si vůbec dokážete představit sami sebe ve sto letech,“ začíná otázkou představení MONGA, které bylo oceněno nejprestižnější brazilskou divadelní cenou Prêmio Shell 2025 (hlavní sponzor paradoxně energetická společnost) za nejlepší režii. Autorkou této silné reflexe o vnímání těla, vnucených identitách, paměti a viditelnosti, je brazilská režisérka, performerka a dramatička Jéssica Teixeira, která s nahotou v performanci pracuje už přes deset let a své vlastní tělo využívá jako základní dramaturgický materiál k narušování stereotypních pohledů na jinakost a krásu. Další pozoruhodné představení zařazené do programu letošního Donaufestivalu, inspirované tragickým příběhem Julie Pastranové, domorodé mexické umělkyně postižené hypertrichózou, kterou v polovině 19. století prodal její vlastní strýc do cirkusu a musela nuceně vystupovala v evropských freak show, kde se stala pro „dokonalý“ západní svět symbolem ošklivosti. Jéssica ve hře propojuje biografii Julie a její „hororová“ vystoupení s vlastním životem a tělesností, přičemž reflektuje diskriminaci postižených, fetišizaci a koloniální minulost. Směs radikálního performativního umění, koncertu a kabaretu, doplněná o živou hudbu a interakci s publikem, vč. společného tance a popíjení cachaçy, brazilského rumu. MONGA vybízí k představám o způsobech bytí ve světě v různých budoucnostech, kde se potkáme s menším násilím, a to nejen s tím brutálním, ale i s jemným a systematicky skrytým, bohužel „vyspělou společností“ nepochopitelně tolerovaným. „Skutečný strach není představovat si sám sebe ve sto letech. Strach je představovat si, že byste se sto let skutečně mohli dožít. Očekávejte rozpad jistoty. Protože přesně to v nás pulzuje – nejistota. Možnost představit si budoucnost, která může být nejasná, ale stále možná,“ odpovídá na úvodní otázku fantastické představení MONGA.

Heavy Axe – A Quiet Bay (Feral Child Recordings)

 

HEAVY AXE je brightonské duo, které vytváří povznášející kosmickou hudbu propojenou s vizuálními efekty, inspirovanou krautrockem, elektronikou berlínské školy, ambientními texturami a psychedelickým driftem. To a mnohem více vysvětluje obsazení tohoto výjimečného projektu, jehož kokpit ovládají už od prvního EP The Goat Is Cold (6/2024 Feral Child) všeumělec Khaled Lowe (A-Side Films, The Pic, Messenger, ...) a modulární cestovatel Neil Hale (Correlations, Proto Droids, SOUNDTRACK, ..).

Jejich teprve druhým titulem, a to hned v podobě debutového alba, je nádherně nad planetou kroužící A Quiet Bay s jedenácti paprsky (a klipy), vrstvícími atmosferické textury kytar, vintage syntezátorů a řadu exotických nástrojů. Jemné a tiše sebevědomé zjevení, jehož pozorování umožnila nejen v naší zátoce severolondýnská observatoř Feral Child Recordings.

11/11

A1. A Quiet Bay (05:50)

A2. Arp Interlude (02:16)

A3. Not Swimming (03:00)

A4. Snow Drift (02:29)

A5. Honduras (02:39)

A6. Enhancer (02:21)

B1. Hills Of Denham (03:53)

B2. Clusters (04:12)

B3. Everything (06:18)

B4. Solina (01:47)

B5. There Is Not Enough Time (01:57)

Rún na Donaufestivalu místo The New Eves (8. května)

                                                                

Včera pořadatelé Donaufestivalu přišli s překvapivou informací, že brightonská čtveřice The New Eves musela zrušit páteční vystoupení v Kremsu a jejich místo nahradí experimentální irské trio Rún. Tak nevím jestli mám plakat nebo skákat radostí, protože jejich eponymní album Rún (8/2025 Rocket Recordings) patřilo mezi jeden z nejočekávanějších irských debutů za poslední roky. A zcela oprávněně. Jeho naprosto pohlcující zážitek umocňují právě živá vystoupení, během kterých dochází dle očitých svědků k duchovní transformaci prostřednictvím rituální improvizace.

Kapela vznikla na základech dlouholeté spolupráce interdisciplinární umělkyně s hypnotickou přítomností Tary Baoth Mooney (aka The Clumsy Giantess) a legendy irského undergroundu Riana Trenche (aka Glen Of The Downs, bicí), tvůrce hudebního studia The Meadow. Po covidových děsech a běsech tento základ doplnil avantgardní multiinstrumentalista Diarmuid MacDiarmad (bas) a společně začali odkrývat význam irského slova Rún. Éteričnost Tary (zp/synt) zde proplouvá různými stavy těla (bolesti/temnoty) a umožňuje propojit nehmotné pocity a myšlenky s „neviditelným“ světem. S brilantně uchopeným zvukovým mixem (folk, drone, noise, metal, elektronika) sledujeme jak zrůdnosti současnosti (G/\ZA), tak ale třeba i formy naprosté dehumanizace, odkazující na tuamskou 796. Vnímání lidských a nelidských utrpení, ovlivňujících každého z nás jako jednotlivce či celé „sociální“ bubliny. Putování jistým stavem života, ve kterém zkreslené zvukové krajiny nutí diváky k hlubokému poslechu a přemýšlení.

Můj osobní tip na pátek 8. května!!

                                                             

MOUTH ULCERS - Silent Pictures EP (LAB Records)

 

13. května vystoupí na brightonském The Great Escape Festivalu projekt česko-slovenského „emigranta“ Davida Žbirky SUNNBRELLA, který loni vydal výbornou třetí studiovku Gutter Angel 4/2025 Music Webside), zkoumající s producentem Oliverem Torrem temnější a drsnější teritoria našich dokonalých životů. V těchto stínech současného Londýna David pokračuje, tentokrát za bicími i v novém uskupení Mouth Ulcers, které v létě založil nezávislý filmař a upír Zak Watson (zp/kyt) spolu s Josephine Rose (kyt/zp) a Jamie-Lee Culver (bas).

Ač kapela čerpá z klasického post-punkového gothic archivu (Joy Division, The Cure, Bauhaus, ..), tak zároveň vnáší svěží oživení pro novou generaci, přežívající ve vnitřním zmatku a chladně temném romantismu. A snad právě proto tento undergroundově „filmový revivalismus“  dělá z Mouth Ulcers jednu z nejdiskutovanějších kapel současnosti na britských ostrovech, vyprodávající kluby ještě před vydáním debutového EP. To by se mělo objevit už 10. července u LAB Records pod názvem Silent Pictures a jeho větší část už je dávno ropzebraná. Tak se asi něco chystá, co?!!

 

A1. Prevail (03:14)

A2. Western Horror Story (02:32)

A3. Space (03:42)

A4. Silent Pictures (03:24)

B1. Closer To You (03:12)

B2. Satisfy (03:14)

B3. A Perfect End (03:55)