Formal Sppeedwear – Punch Card (Melodic Records)

 

Pokud si chcete představit, jak vypadalo v polovině minulého století programování prvních počítačů, tak tenhle zapomenutý pravěk vám přiblíží obal inspirovaný právě děrnými štítky, ve kterém najdete debutové album britského tria Formal Sppeedwear. To vyšlo pod názvem Punch Card minulý týden a jeho vizuálním posláním je mechanická přesnost a technologická nostalgie, což v kontextu celého alba funguje jako metafora pro lopotný, ale fascinující proces lidského programování a tvoření.

Kapela tvořená multiinstrumentalisty Beckem Clewlowem (zp/bas/kyt), Charliem Ballem (kyt/synt) a Connorem Wellsem (bicí/kyt/synt) přichází z průmyslového města Stoke-on-Trent, kde se dali dohromady během pandemických uzávěr. Jejich excentrický zvuk propojuje post-punk, new wave, art rock a synth-pop, přičemž největší hudební vzory nacházejí v kapelách jako LCD Soundsystem, Devo a především v rané tvorbě Talking Heads z let 1977 až 1979. Jejich eponymní debutové EP Formal Speedwear (12“, 5/2024) už vyšlo pod hlavičkou Melodic Records a obsahovalo úspěšné singly jako Bunto a A Dismount, což triu otevřelo společná pódia s Fat Dog či Warmduscher.

Při poslechu Punch Card můžete mít pocit, že si pouštíte desku z osmdesátek, ale pod nánosem podivínského elánu a provokativní ironie se skrývá nahrávka, která sice křísí staré známé a osvědčené postupy, ale dělá to s geniálním citem pro fascinující drzost a svůdnost. K tomu přispívá i hostování hned několika talentovaných hudebníků, kteří do mechanického a robotického art-punku kapely vnesli výrazné organické prvky.

Příkladem je všestranný doprovodný vokalista několika skladeb Matt Jones (aka Zurich Jones), úzce propojený s manchesterským uměleckým projektem Dilettante. Jeho tváří je další z hostů, multiinstrumentalistka Francesca Pidgeon, která pro skladbu Aardvark x2 nahrála saxofonové party, jež této písni dodávají divokou, energickou a rytmicky spletitou strukturu. Význačným hostem závěrečné dvanácté skladby alba nazvané Friedrich Backs Up Nothing je pak britsko-německá experimentální hudebnice Lili Holland-Fricke. Ta pro tuto píseň nahrála violoncellové party a doprovodné vokály, přičemž stopu jejího klasického nástroje trio následně ve studiu digitálně modifikovalo a deformovalo. Píseň tím získala svou specifickou přízračnou, filmovou a zneklidňující náladu, která celou desku uzavírá.

Celkově vzato je Punch Card mimořádně vydařenou prvotinou, která skvěle balancuje na hraně mezi chladným kalkulem digitálního věku a živelnou lidskou energií. Formal Sppeedwear dokázali, že i s nostalgickým pohledem upřeným do minulosti lze nahrát desku, která zní naprosto současně, svěže a naléhavě. Není to jen retro vzpomínka na éru děrných štítků – je to ambiciózní program pro budoucnost britské nezávislé scény, který rozhodně stojí za pozornost.

 

A1. Hit 'n' Run (03:00)

A2. Who Needs Spain Ball (03:17)

A3. Indecent (03:20)

A4. Knutmo 1-5 (03:26)

A5. Aardvark x2 (02:30)

A6. A Concise History (02:45)

A7. Fleas (03:50)

B1. Wait (Hatchet Gets A New Hide) (04:33)

B2. The Ballad Of DCB (03:26)

B3. New Brother (03:31)

B4. Appointment (03:41)

B5. Friedrich Backs Up Nothing (05:55)

TALIRAW & Csjlla – METAMORPHOSIS (EP)

 

Uplynulý víkend patřil v jihočeském Písku již 17. ročníku festivalu Cool v plotě. Tento unikátní mezinárodní multižánrový festival dává prostor výhradně sólovým umělcům z celého světa. Mezi mnohými vzácnými hosty, kteří vystoupili v historickém centru města, zářila také zpěvačka, skladatelka, violoncellistka a ilustrátorka Natálie Rotterová. Její koncert ve zrekonstruovaném prostoru Městské knihovny se tak stal jedním z vrcholů celého víkendu.

Nádvoří písecké knihovny, které v roce 2019 prošlo úchvatnou modernizací podle návrhu architekta Jana Svobody, vytvořilo pro večerní vystoupení dokonalou kulisu. Prostor založený na harmonickém kontrastu historického dědictví a moderní architektury jako by předznamenal to, co se dělo na pódiu. A právě zde v sobotu večer představila svou show Natálie Rotterová, známá na alternativní scéně pod pseudonymem Taliraw, odkazujícím na domácké jméno Tali a anglické slovo RAW, vyjadřující syrovost a přirozenost.

Natáliiny hudební kořeny sahají do rodného Jeseníku, kde s violoncellem začínala. Přes studentskou Olomouc pak vedly až k pětiletému pobytu na britské nezávislé scéně, jejíž klubové prostředí dalo její tvorbě světový rozměr. Po návratu do Česka našla svůj nový domov ve Znojmě, kde kombinuje hudební dráhu se svou druhou velkou vášní – autorskou ilustrací. Tato multidisciplinarita se naplno promítá i do jejího hudebního projektu. Taliraw totiž není jen o zvuku, je to komplexní vizuální a emocionální zážitek definující její hudební přístup.

Doménou Taliraw bylo vždy vrstvení zvuku violoncella a vokálů přímo na pódiu bez jakýchkoliv sterilních příprav. S příchodem jejího červencového minialba Metamorphosis však přichází radikální zlom, který odlamuje akustické písničkářství. Zde se autorka „kuklí“ do syrové klubové elektroniky a světu servíruje nahrávku, která je sice stopáží krátká, ale svým výsledkem obrovská.

Ústředním motivem celé desky je proměna – proces odhazování starých, nefunkčních vzorců chování, překonávání vnitřního chaosu a hledání vlastní autentické podstaty. Celá nahrávka trvá pouhých jedenáct minut, ale na této minimalistické ploše dokáže chronologicky odvyprávět silný psychologický příběh o transformaci z pomyslné housenky v motýla. Hlavní poselství, které chce Taliraw nahrávkou předat světu, je jasné a osvobozující. Sama říká, že se chce vlnit do rytmu i přesto, že zrovna prochází těžkým obdobím. Ukazuje tím, že o hlubokých krizích se nemusí zpívat jen v plačtivých baladách, ale že největší katarze často přichází skrze tanec, rytmus a pohyb.

Příběh minialba otevírá úvodní skladba Caterpillar (02:22), která zachycuje první fázi proměny, tedy housenku. Je to moment, kdy si uvědomíte, že je stará schránka příliš těsná. Jakožto hlavní singl desky okamžitě definuje nový, energický a taneční směr, kde violoncello ustupuje do pozice rytmického pulsu a hlavní slovo přebírá elektronika. Následuje píseň V oku hurikánu (02:12), která přináší vítané zpomalení a hlubokou introspekci. Text v češtině a bohatě vrstvené vokální textury zde vytvářejí pocit absolutního bezpečí a ticha, které člověk nachází uprostřed té největší životní bouře.

Třetím trackem je Jakoby (01:58), což je minimalistická a útržkovitá skladba o pochybnostech a společenských maskách. Reflektuje moment, kdy se navenek snažíme tvářit, že je vše v naprostém pořádku, zatímco uvnitř nás probíhá zásadní zlom. Experimentálním vrcholem celé nahrávky je píseň Weird Energy (02:47). Zde se naplno projevilo umění maďarské producentky Csilly, se kterou Taliraw na EP úzce spolupracovala. Zvuk je záměrně syrový, lehce disharmonický a kombinuje temnou elektroniku s modulovanými dechovými samply. Exotickou atmosféru navíc umocňuje fakt, že vedle angličtiny v ní zaznívá také maďarština.

Finální katarzi pak přináší závěrečná skladba Nechci to jinak (02:28). Motýl v ní definitivně opouští svou kuklu. Sebevědomý český text, výrazný rytmický náboj a hybné bicí přinášejí optimismus a smíření s minulostí. Z písně se tak stává jasná deklarace nezávislosti, která vás spolehlivě donutí k nastavení funkce Repeat All.

Koncert na festivalu Cool v plotě jasně dokázal, že nová, elektronická tvář Taliraw funguje naživo naprosto fantasticky. Spojení syrových beatů, podmanivého hlasu a hlubokých tónů violoncella vytvořilo na nádvoří písecké knihovny magickou, téměř rituální atmosféru. Pokud jste vystoupení nestihli, nenechte si toto výjimečné EP ujít alespoň na streamovacích platformách. Metamorphosis je totiž důkazem, že ta nejtemnější životní období mohou dát vzniknout té nejkrásnější a nejenergičtější hudbě. Ruku v ruce s odvážným vykročením do neznámých krajin tak vzniklo jedinečné dílo, které zní naprosto světově, a přesto si zachovává syrovou neučesanost a upřímnost české alternativy. Taliraw dokazuje, že vnitřní transformace sice může bolet, ale dá se skrze ni úspěšně protančit k naprosté tvůrčí i osobní svobodě. 

Pokud chcete slyšet, jak tato metamorfóza zní naživo, nenechte si ujít některý z jejích dalších koncertů, kde kompletní Metamorphosis připojuje ke své předchozí tvorbě.

Westside Cowboy - It Goes On (Island Records)

Deska jede do Prahy (7.11.2026 Bike Jesus)

V sobotu 7. listopadu dorazí do pražského klubu Bike Jesus manchesterští Westside Cowboy, a to v rámci svého dosud největšího evropského turné s názvem It Goes On. Ač půjde pro kapelu už o druhé letošní vystoupení v české metropoli – poprvé se tuzemskému publiku představili na konci března, kdy v Lucerna Music Baru otevřeli koncert newyorských Geese –, tak tentokrát už do Prahy dorazí jako hlavní hvězdy večera, aby pokračovali v oslavách svého debutového alba.

Celé turné i samotná deska, která vyšla na konci srpna, odrážejí velký posun v jejich kariéře. Členové kapely vnímají tuto koncertní šňůru jako zásadní milník, na kterém chtějí demonstrovat svou pověstnou pódiovou synergii, respektive svou nadsázkovou „Britainicanu“, čímž odkazují na kombinaci amerických folkových kořenů s drsnou energií severní Anglie. Na tomto naprosto skvělém debutu se kapele podařilo přenést svou divokou koncertní sílu přímo do studia a zachovat si podmanivou hudební syrovost, připomínající rané desky legendárních Pixies či The Velvet Underground. Oproti dřívějším singlům Westside Cowboy mazaně utlumili country vlivy a vsadili na kombinaci kytarového indie popu s „vintage“ folkem, zabalenou do velmi přitažlivé lo-fi produkce. Deska It Goes On nese už oficiální štempl Island Records (podepsáno v srpnu 2025) a vznikla opět ve spolupráci s producentem Lorenem Humphreym v leedském "klenotnictví" Greenmount Studios a divákům přibližuje mladou kapelu běžící na instinktu a dynamice, propojující zmatek s „nadějným“ optimismem.

Role předkapely se pro pražský večer ujmou Wyatt, velká naděje manchesterské scény. Ti se však žánrově zcela vymykají tamnímu tradičnímu post-punku. Místo chladných kytarových ploch čerpají inspiraci spíše z amerického písničkářství, alternative country a syrového indie rocku. Kapelu založili v září 2024 bratři Harvey a Evan O'Tooleovi, kteří spolu hráli už od svých čtrnácti let v rodinné revival kapele po boku svého otce. Sestavu později doplnili bubeník Joe Ward a trumpetistka Emily Mason. Právě netradiční zapojení trubky dodává tvorbě Wyatt specifický, melancholický a nezaměnitelný podpis, který skvěle doplní energický sound dnes už téměř stadionových Westside Cowboy.

 

A1. Kick Stones (The Boys) (03:56)

A2. Paper Chains (02:51)

A3. Dobro (02:45)

A4. Well Done Kid, You Did It (03:27)

A5. Worried Age (03:58)

B1. Big Wheels (03:17)

B2. Pin Up Boys (02:45)

B3. Coyote (03:18)

B4. Patchwork (03:22)

B5. Take My Leaving As I Love You (02:43)

B6. You Could Have Died There On The Dancefloor (02:43)

BONUS DOWNLOAD

Pokud to stihnete do 48 hodin, a budete mezi prvními třemi, získáte ZDE album digitálně zcela zdarma a navíc ještě všechny skladby v instrumentálních verzích.

                                                         

 

Haute & Freddy – Big Discgrace (Atlantic Records)

 

Když jsem poprvé zaslechl Fashion Over Function, myslel jsem si, že jde o nějaký remix Bronski Beat, Kim Wilde či Hazel O'Connor. Díky chytrému Shazamu jsem dopátral autory skladby, kterými je losangeleské duo Haute & Freddy – konkrétně zpěvačka Michelle Buzz (aka Haute) z Houstonu a detroitský producent a bubeník Lance Shipp (aka Freddy). Po dalším ohledání přede mnou vyplulo jejich celé album Big Disgrace, které na sklonku března vyšlo u naprosto klasického příkladu mainstreamového komerčního labelu Atlantic Records. I tak jsem přemohl sobě vlastní odpor k podobným korporacím a dal jsem tuhle desku, budete se asi divit, jedním tahem. Haute & Freddy totiž vytvořili zvuk, který působí jako originál z osmdesátek, a jeho skutečně více než svěží energie dává zapomenout na skutečné nápady z té doby, kterou vyzobali naprosto obdivuhodně. Až se divím, že po nich nikdo nechce náhradu za porušení autorských práv. Ale třeba se mýlím, nebo za tím stojí minulost Michelle a Lance, kteří mají za sebou úspěšnou kariéru studiových autorů popových hitů pro řadu globálních ikon (Katy Perry, Kylie Minogue, Kiana Ledé, Britney Spears…).

V době covidových uzávěr ale zjistili, že je spojuje vášeň pro divadlo, Fantoma opery, staré cirkusové plakáty a obskurní avantgardní sborové skladby. Z toho se zrodil fiktivní koncept dvou outsiderů, kteří se stylizují do uprchlíků z dobového cirkusu a v ukradené maringotce provokují aristokracii. Tento příběh vtiskl duu specifickou estetiku, která kombinuje styl 18. století, baroko a renesanci s novoromantismem a undergroundovou klubovou kulturou odkazující na energický 80’s synth-pop. Vedle dalších hvězd z tehdejších hitparád (Madonna, Kate Bush, New Order, Pet Shop Boys, Cyndi Lauper…) pracují naprosto bravurně s vlastní teatrálností, s alter egy, nekonvenční módou a neustálými uměleckými proměnami, což evokuje Davida Bowieho, Freddieho Mercuryho nebo za mladší generace například The Dresden Dolls či Josefinu Dusk.

Hlavním posláním této třináctiskladbové kolekce je oslava jinakosti, rebelie a vytvoření svobodného prostoru pro každého, kdo se někdy cítil jako vyvrhel společnosti. Prostřednictvím Big Disgrace vzkazuje duo svým posluchačům – které nazývá „Královským dvorem“ –, aby odolávali tlaku na průměrnost, nenechali se omezovat, nesnažili se za každou cenu zapadnout a bez ostychu projevili své pravé a klidně i podivínské já. 

V případě Haute & Freddy odhazuji předsudky o mainstreamových korporátech, protože i zde se občas najde „nezávislé zrnko“ hodně, ale hodně dobré kvality. Právě tato nekompromisní autenticita, zabalená do dokonale chytlavého elektro-popového hávu, dělá z alba jednu z nejzábavnějších a nejvíce překvapujících nahrávek poslední doby. Haute & Freddy dokázali, že i pod křídly hudebního giganta lze stvořit dílo s duší undergroundového kabaretu, které vás donutí tančit a zároveň vám dovolí být stoprocentně sami sebou. Pokud hledáte desku, která má styl, krásu a neskutečnou hitovost, tahle velkolepá „ostuda“ vás rozhodně nezklame.

 

A1. Symphony For A Queen (03:59)

A2. Anti-Superstar (02:34)

A3. Sweet Surrender (01:55)

A4. Scantily Clad (03:17)

A5. Freaks (03:35)

A6. Shy Girl (03:08)

B1. Dance The Pain Away (03:40)

B2. Femme Hysteria (02:53)

B3. Fashion Over Function (02:11)

B4. Sophie (03:13)

B5. Showgirl At Heart (03:17)

B6. Field of Versailles (02:28)

B7. I Like My People Weird (03:16)

A Good Year – Play (ESCHO)

 

A Good Year je kodaňské duo, které tvoří multidisciplinární umělec Albert R. Hildebrand a hudební producent Tobias Laust Hansen, někdejší bubeník „sebevražedných“ indie-popařů Liss. Tento vizuálně-akustický experiment nevznikl z potřeby vytvořit tradiční hudební projekt; jejich fascinace filmem a zvukem je přivedla k vytvoření platformy, kde se vizuální obrazy přirozeně propojují s hudebními texturami. Už jejich první artpopový snímek Sofina (3/2024) vyšel na prestižním dánském labelu ESCHO a posluchače provedl hluboce prožívaným zármutkem a ztrátou, což se odrazilo v jeho intimní, temnější a minimalistické atmosféře.

Nyní se tito umělci vrací se svým druhým titulem Play, který ale vnímají jako svůj skutečný albový debut. Jak už samotný název napovídá, deska vznikla z čisté hravosti, bezstarostné improvizace a organického sdílení nápadů s řadou spřátelených hudebníků. Na ploše průhledného vinylu se zvuk dua posouvá k tradičnějším písňovým strukturám a přináší neobyčejně odlehčený set dánského popu inspirovaného trip-hopem, lo-fi popem a melancholickou elektronikou. Všech dvanáct skladeb se plynule pohybuje mezi akustickou instrumentací, syntetickými texturami a uvolněnými rytmy. Album v sobě vyvažuje ležérní, uvolněné bicí, basově hutnou elektroniku a decentní kytarovou práci. Hlavní inspirací se stal pocit absolutní svobody a reflexivní nálada „nekonečných“ krajin, která evokuje bezcílné cestování, přetavené do radosti z tvorby bez jakýchkoliv pravidel. Hudba vznikala bez pevného plánu, kdy si členové kapely posílali rozpracované nápady přes internet se svými přáteli a dalšími hudebníky, kteří do nich intuitivně nahrávali své party, čímž se stala prostředkem pro komunikaci a socializaci.

Finální materiál je sice precizně produkovaný, ale zároveň si uchovává záměrnou naivitu a lidskost jako přirozený protiklad k dnešnímu světu „naprosté dokonalosti“. Tímto místem vás kromě A Good Year provedou i hvězdná jména jako Riya Mahesh (Quiet Light), Viktor Persson (Late Verlane), Alexxis Glory Princess Steadham (Koilwood), Tiffy Malmgren (Tiffy M), Helena Gao, Karen Marie Ørsted (MØ, MOR), Alba Akvama, Johanne Møller (Suise air) a hudební projekt Horse Vision, za kterým stojí Johan Nilsson a Gabriel von Essen. Album Play je zkrátka úchvatné a hluboké dílo kombinující intimní lo-fi charakter s chytlavými nočními momenty – podmanivý klenot současného skandinávského popu, kterým jsem naprosto pohlcen a nemohu jinak, než jej vřele doporučit.

 

A1. Dealerz feat. Quiet Light & Late Verlane (02:46)

A2. Back of a Car feat. Koilwood (02:31)

A3. Right Back (02:08)

A4. Fight feat. Tiffi M (02:38)

A5. Push & Pull feat. Helena Gao (03:19)

A6. Peace by the Waves feat. Koilwood (02:46)

B1. Blue Flame feat. Tiffi M & MØ (03:03)

B2. If I feat. Alba Akvama (02:56)

B3. Errr feat. Suisse air (03:02)

B4. In Between (01:58)

B5. This is Not Home (03:07)

B6. YSL feat. Horse Vision (02:34)

Grandmas House - Baby You’re A Winner (Brace Yourself Records)

 

Grandmas House je britská post-punková kapela, která vznikla před osmi lety coby spontánní projekt tří studentek uměleckých oborů (Y&P&D). Ty sice zpočátku neuměly hrát na žádný nástroj, ale spojilo je hluboké přátelství a touha vyjádřit se skrze hudbu. Jejich poznávacím znamením je specifický, chraplavý a hluboký hlas frontmanky Yasmin Berndt (zpěv/kytara), v němž kombinuje monotónní deklamování s agresivním punkovým řevem.

Nedostatek zkušeností dívky vykompenzovaly čistým DIY přístupem. Bubenice Poppy Dodgson zpočátku trénovala rytmus s tužkami na papírových krabicích a Yasmin oprášila starou dětskou kytaru. Bez znalosti hudební teorie a pouze podle sluchu začaly skládat své první syrové akordy. Po studiích se dívky přesunuly do Bristolu, jehož energická punková scéna formovala jejich dravý zvuk. Sestavu brzy stabilizovala Zoë Zinsmeister, která se dokázala naučit na baskytaru za pouhý měsíc. Pak už přišel na řadu i oficiální název Grandmas House, který záměrně kontrastuje s jejich nekompromisní a hlasitou hudbou a odkazuje na tetování původní baskytaristky Daisy Forester, jež měla na paži vyobrazený dům své babičky.

Už od první kazety Always Happy / Small Talk (3/2021) kapela vydává pod londýnskou značkou Brace Yourself Records, kde dále naleznete eponymní 7“ EP Grandmas House (10/2021) s queer hymnou Girl, CD/EP Who Am I (3/2023) a vůbec první nahrávku se čtvrtou členkou kapely Polly Jessett (kyt.) – 10“ EP Anything For You (4/2025). No a pochopitelně prozatímní vrchol jejich kariéry, debutové album Baby You’re A Winner, které vyšlo před pár dny „u příležitosti“ výročí vpádu bolševických armád na území bývalého Československa (zdravím soudruha prezidenta Pávka).

Album představuje pro Grandmas House fantastický umělecký skok vpřed a přináší zásadní posun v jejich tvorbě. Díky spolupráci s renomovaným producentem Alim Chantem a příchodu druhé kytaristky kapela doručila dospělý, propracovaný zvuk s bohatými aranžemi a podmanivým gothrockovým nádechem. Písně dostaly prostor dýchat a skvěle gradují od minimalistických pasáží až po explozivní refrény. Korunou alba je rafinovaná práce s vokály a barvitá kytara evokující kultovní Siouxsie and the Banshees, což z desky dělá naprosto triumfální a náladotvornou jízdu. Tento hudební posun ideálně doplňuje syrová a upřímná textová stránka, která funguje jako časová kapsle plná osobních krizí, těžkých časů i hlubokého přátelství. Grandmas House se nebojí otevírat temná témata, jako jsou existenční osamělost, psychické propady nebo vyrovnávání se se zármutkem a ztrátou blízkých. Vedle motivů divoké lásky, posedlosti a kritiky hudebního průmyslu, který má stále tendenci brát queer a ženské umělkyně méně vážně, však deska nabízí i silný moment bezpodmínečné podpory. Samotná titulní píseň Baby You're A Winner je hymnou pro přátele v nouzi a celé album tak přes svou melancholii přináší katarzi a bezpečný prostor, kde mohou posluchači své emoce společně vykřičet nebo vytancovat.

 

A1. Baby You're A Winner (02:57)

A2. DOG (03:34)

A3. Blue Oblivion (03:54)

A4. The Table (03:05)

A5. Hurricane (03:26)

A6. Dance (02:35)

B1.Next Big Hit (Choo Choo) (02:32)

B2. Taxidermy (02:25)

B3. Soaked (03:35)

B4. I Miss That House (02:51)

B5. How It Is (03:12)

B6. Spring (03:15)

OH MADONNA (Cold Transmission Music)

 

Německé dark wave duo OH MADONNA z Mannheimu přináší do současné nezávislé scény intenzivní retro-romantickou atmosféru prosycenou melancholií a touhou. Formaci, která si zakládá na anonymitě, tvoří muž a žena střídající se v hlavních vokálech. Jejich tvorba, vydávaná už od prvního singlu Touch (10/2025) pod hlavičkou frankfurtského labelu Cold Transmission Music, v sobě mistrně kloubí vlivy ikon 80. let, jako jsou Depeche Mode či Visage, s podmanivou nostalgií a naléhavostí přítomného okamžiku. Ve svém zvuku odmítají striktní zaškatulkování a organicky propojují dark wave, synthpop a post-punk. K docílení autentického projevu velmi vědomě vyhledávají a používají originální dobové syntezátory, jako jsou Juno 106 nebo Poly 800. Hudební složku definují pulzující basové linky a podmanivé textury, které posluchače okamžitě přenášejí na potemnělé klubové parkety. Skrze svou tvorbu duo zkoumá hluboká témata oddanosti, lásky a vnitřní bolesti. Celý projekt doprovází silná, minimalistická DIY vizuální identita postavená na rituální atmosféře stínů a mechanických smyčkách. Využívá přitom kontrast hluboké červené a černé barvy – na této kombinaci se kapele líbí, že okamžitě sklouzává k velkým, dramatickým a zdánlivě ohraným obrazům, jako jsou krev, samet, srdce nebo církev. Není to sice nic nového, ale přesně proto to v jejich podání funguje a perfektně podtrhuje napětí mezi zranitelnou romantikou a chladnou tvrdostí, případně mezi něhou a ztrátou kontroly.

O mimořádné síle jejich živého projevu se mohlo domácí publikum přesvědčit během uplynulého víkendu na XXI. ročníku festivalu Prague Gothic Treffen (vstupenky na příští rok již v prodeji - EARLY BIRD 1200 Kč!). Svým pátečním koncertem ve Vile Štvanice OH MADONNA naprosto uchvátili každého z přítomných návštěvníků. Na místě byla poprvé k mání také jejich debutová pětiskladbová kazeta obsahující všechny doposud zveřejněné skladby. Tato unikátní fúze energických rytmů s melancholickou intenzitou má schopnost posluchače okamžitě ovládnout a získat si ho pro své temné až hororové kouzlo. OH MADONNA mistrně pracují s emocionální gravitací a vytvářejí zvukové krajiny, které jsou hluboce intimní, neúprosné a přetrvávající. Je to hudba, která vás bez ptaní vtáhne do svých tanečně nočních hlubin, kde vás temnota pevně a nesmlouvavě sevře.

 

A1/B1. Devotion (05:08)

A2/B2. Desire (03:05)

A3/B3. Touch (05:06)

A4/B4. Rosemary (04:49)

A5/B5. Heaven (03:56)