Nevím kde všude starej Maťecha za mlada pobýval, ale Milánek má prostě ještě bráchu. Stál nehnutě u vchodu, v ruce držel pivo a číhal po patnáctkách. Tak začal lehce propršený druhý den na Frequency.
Dole na GS začínali jako první Ghosts z Londýna, nesoucí se na příjemných indie popových melodiích stejně jako domácí Decker Orange (rs), Sugarplum Fairy ze Švédska a šprechtící Fotos.
Příjemná změna dorazila po půl páté (gs), a to až z dalekého Brooklynu. Šestice dospělejch chlapů doplněná o malou zpěvačku černější než uplynulý víkend na našich silnicích, předvedla vynikající disco-punk-funk, během něhož na dvoje bicí hráli i čtyři hudebníci současně. Čtvrteční prvenství partičce sice uniklo těsně o obrovská prsa zmiňované zpěvačky, ale Nic Offer (The Penguin) získal hlavní cenu co by nejlepší tanečník celého festivalu. Řeč byla o !!! (chkchkchk).
Ve stejném čase vystupovala na RS Melory Nox z Takových normálních zabijáků, takže z Juliette (Lewis) & The Licks jsem stihl poslední dvojici skladeb a milé pózování při odchodu do šaten. Škoda.
Druhým čtvrtečním zástupcem reprezentujícím Švédsko se stala popově znějící "Blondie" Maja Ivarsson se skupinou The Sounds, ve které se držel kytary další Šmity. Docela nuda, na Shout Out Louds nemaj!
Úvodní čtveřici kapelek doplnili (a uzavřeli) asi nejzdatnější Snow Patrol (rs) a nastal ten správný čas si vybojovat pěkné místo na zelené. Později - bez problémů.
Příjemná změna dorazila po půl páté (gs), a to až z dalekého Brooklynu. Šestice dospělejch chlapů doplněná o malou zpěvačku černější než uplynulý víkend na našich silnicích, předvedla vynikající disco-punk-funk, během něhož na dvoje bicí hráli i čtyři hudebníci současně. Čtvrteční prvenství partičce sice uniklo těsně o obrovská prsa zmiňované zpěvačky, ale Nic Offer (The Penguin) získal hlavní cenu co by nejlepší tanečník celého festivalu. Řeč byla o !!! (chkchkchk).
Ve stejném čase vystupovala na RS Melory Nox z Takových normálních zabijáků, takže z Juliette (Lewis) & The Licks jsem stihl poslední dvojici skladeb a milé pózování při odchodu do šaten. Škoda.
Druhým čtvrtečním zástupcem reprezentujícím Švédsko se stala popově znějící "Blondie" Maja Ivarsson se skupinou The Sounds, ve které se držel kytary další Šmity. Docela nuda, na Shout Out Louds nemaj!
Úvodní čtveřici kapelek doplnili (a uzavřeli) asi nejzdatnější Snow Patrol (rs) a nastal ten správný čas si vybojovat pěkné místo na zelené. Později - bez problémů.
Proč? Protože The Good The Bad & The Queen. Paul Simonon, Damon Albarn,... Po prvních tónech smyčcového kvarteta krásných víl v cylindrech připomínajících hudbu Křemílka & Vochomůrky nastoupila pětice pánů muzikantů, která odvedla naprosto profesionální výkon s nálepkou "dnes nejlepší". Na závěr setu byl přizván XXL raper, který konečně rozhýbal koncertem uhranuté publikum, představil učinkující a dal zapomenout i na prasklou strunu basáka z The Clash v předposlední skladbě. Dokanalý večerníček pro dospělé.
Po čínských nudlích (co dnes není z Číny, že?) s tunou chilli jsem ještě počkal na německou hvězdu Jana Delaye, ale jedná se jen o jeden z podobně vyhlížejících projektů, jaké u nás vede Roman Holý. Nudle byly lepší.
Na hlavní scéně se chystal další velký okamžik. NIN. V době jejich vzniku se rozpadli The Smiths, The Stone Roses přišli se skvělým debutem a snad proto má orientace nikdy Reznorovo dirty electro nějak nekousla. Nemám žádné album, NIN nemusím, ale lehce odlišný koncert od toho českého proběhl na jedničku.
Interpol (gs) lákali ke srovnání se čtyři roky starým vystoupením v Německu, kluci dorostli, hrají vyrovnanější kopii nevyrovnaných Joy Division, ale ke Curtisovi mají daleko, asi jako já k Bushovi. Není křoví jako křoví, viď Křovi? Cestou na nejočekávanější hvězdy celého festivalu jsem nakoukl do Open (minded) Stage, kde stál za pultíkem Reuben Wu z Ladytron a mastil ňákej DJ set. Já raději Ladytron celé.
Die Ärzte - splnil se mi dětský sen. Ze dvou hodin polovinu prokecali ve svém rodném jazyce, uctili Elvisovo výročí a jeli jeli deutche-punk. Osobně se těším na Pixu a tu jeho partu z ČVUT.
Ve dvě ráno upadám promočenej do (svého) stanu. 2/3 za námi.
Po čínských nudlích (co dnes není z Číny, že?) s tunou chilli jsem ještě počkal na německou hvězdu Jana Delaye, ale jedná se jen o jeden z podobně vyhlížejících projektů, jaké u nás vede Roman Holý. Nudle byly lepší.
Na hlavní scéně se chystal další velký okamžik. NIN. V době jejich vzniku se rozpadli The Smiths, The Stone Roses přišli se skvělým debutem a snad proto má orientace nikdy Reznorovo dirty electro nějak nekousla. Nemám žádné album, NIN nemusím, ale lehce odlišný koncert od toho českého proběhl na jedničku.
Interpol (gs) lákali ke srovnání se čtyři roky starým vystoupením v Německu, kluci dorostli, hrají vyrovnanější kopii nevyrovnaných Joy Division, ale ke Curtisovi mají daleko, asi jako já k Bushovi. Není křoví jako křoví, viď Křovi? Cestou na nejočekávanější hvězdy celého festivalu jsem nakoukl do Open (minded) Stage, kde stál za pultíkem Reuben Wu z Ladytron a mastil ňákej DJ set. Já raději Ladytron celé.
Die Ärzte - splnil se mi dětský sen. Ze dvou hodin polovinu prokecali ve svém rodném jazyce, uctili Elvisovo výročí a jeli jeli deutche-punk. Osobně se těším na Pixu a tu jeho partu z ČVUT.
Ve dvě ráno upadám promočenej do (svého) stanu. 2/3 za námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat