Ve dnech 3.-8.10.2007 se Praze a vlastně i širší veřejnosti v naší zemi představí zlomek aktuálního islandského "nezávislého" umění, prostřednictvím výstav, filmů a hudby. Dnes, když už se za alternativu berou Fixy, Billové i Anetka, nemám námitek proti zařazení hudební části festivalu do "vybraného" sektoru, jenž se uskuteční v prostorách pražského Abatonu 6. října.
Takže, když proti hlavnímu proudu, tak tedy i proti času. Snad v půl dvanácté zahraje elektropopová čtveřice Sometime, po desáté ve stejném tempu i obsazení 3:1 v neprospěch něžnějšího pohlaví Worm Is Gree, kde asi nebude chybět ani Love Will Tear Us Apart od Joy Division a o lehkou změnu se postará o deváté někdejší člen Gus GusDaníel Águst s komorním orchestrem.
No a jak to většinou bývá, na začátek to nejlepší - Australan Ben Frost, který před dvěma lety během svého hudebního hledání zakotvil až na Islandu. V rodné zemi zanechal kamarády z rockové kapely Something For Kate, EP Music For Sad Children (2001 Independent AU) a úspěšné debutové album Steel Wound na značce ROOM40 z února 2004. Po vylodění v Kouřové zátoce začal spolupracovat s Björk a rozjel dramaticky znějící elekronický projekt School Of Emotional Engineering, kerého využil třeba Steven Allan Spielberg ve filmu Mnichov.
Následovalo společné vystoupení na Royal Festivalu s Vincentem Gallem a "tajná" spolupráce se stejně starým producentem Valgeirem Sigurdssonem (27), který složil hudbu pro Tanec v temnotách režiséra Larse Von Triera a věcičky pro CocoRosie, Maps, Múm (podepsané LP Finally We Are No One), Sigur Rós (pamatujete Akropolis 2001?) a asi 4 desky Björk. Jinak je navíc ještě majitelem parádního labelu Bedroom Community, kde jako třetí titul vyšlo v září jeho debutové dílko Ekvílibríum, kde na oplátku hostuje Bonnie 'Prince' Billy.
No a začátkem května na této značce vyšla i pětiskladbová deska Theory Of Machines mého "hrdiny" sobotního festivalu - Bena Frosta. Zvukově zaplulo do typické křišťálovitě ledové islandské elektroniky, klouzající mezi Christianem Fenneszem a Sigur Rós.
No a jak to většinou bývá, na začátek to nejlepší - Australan Ben Frost, který před dvěma lety během svého hudebního hledání zakotvil až na Islandu. V rodné zemi zanechal kamarády z rockové kapely Something For Kate, EP Music For Sad Children (2001 Independent AU) a úspěšné debutové album Steel Wound na značce ROOM40 z února 2004. Po vylodění v Kouřové zátoce začal spolupracovat s Björk a rozjel dramaticky znějící elekronický projekt School Of Emotional Engineering, kerého využil třeba Steven Allan Spielberg ve filmu Mnichov.
Následovalo společné vystoupení na Royal Festivalu s Vincentem Gallem a "tajná" spolupráce se stejně starým producentem Valgeirem Sigurdssonem (27), který složil hudbu pro Tanec v temnotách režiséra Larse Von Triera a věcičky pro CocoRosie, Maps, Múm (podepsané LP Finally We Are No One), Sigur Rós (pamatujete Akropolis 2001?) a asi 4 desky Björk. Jinak je navíc ještě majitelem parádního labelu Bedroom Community, kde jako třetí titul vyšlo v září jeho debutové dílko Ekvílibríum, kde na oplátku hostuje Bonnie 'Prince' Billy.
No a začátkem května na této značce vyšla i pětiskladbová deska Theory Of Machines mého "hrdiny" sobotního festivalu - Bena Frosta. Zvukově zaplulo do typické křišťálovitě ledové islandské elektroniky, klouzající mezi Christianem Fenneszem a Sigur Rós.
Už jenom kvůli BF by určitě stálo za to si uškudlit na víkend čtyři stovky a do Abatonu vyrazit. Ta jeho Theory Of Machines je prostě úžasná.
Žádné komentáře:
Okomentovat