Koncem zimy před dvaceti lety jsem pobíhal po (2) pražských předprodejích, abych si v mrazivých frontách vystál vysněné "šatnové" lupeny za 180 kčs na blížící se akci, v tehdejším politickém systému nevídanou ( ROH výhody jsem neměl). O pár týdnů později se už z ruzyňského letiště valili papalášskou T613 Depeche Mode, na které jsme už od deváté čekali v oblíbené putice Na Kampě a krátili si čas jedenáckou za 3.10 kčs a plácáním nesmyslů, až jsme se dostali i na Petra Jandu. Tehdy nám jeho úvahy o rozpuštění svého bandu po 25ti letech připadaly jako to nejlepší, co do té doby udělali a moc se tomu všichni smáli. Píše se říjen 2007, Olympic jsou tu pořád a v davu pop star s nimi i tehdejší moje jedničky. Bono je už trošku rozhozenej, že ještě nemá Nobelovku, v únoru přijede pana Hušáka pobavit Robert se svojí tarantulí a poslední z trojice DM si asi dávaj kyslík v nějakém sanatoriu. Ne, nechci být krutý. Alan Charles Wilder má už pěkně dlouho Recoil a zajímavou novinku subHuman a Dave Gahan mě se svým druhým sólovým albem Hourglass (Mute) z tohoto týdne naprosto dostal. Dostal mě tak, že s jeho desítkou novinek mě přenesl zase na Kampu, kde mi tenkrát bylo tak dobře, tedy do stavů temných a elektronických. Totálně vystihuje náladu mého "mládí", vrací se tam, kde je Gahanova tvorba nejsilnější a pokud někdo obhajoval čtyři roky starou Paper Monster, pak tyhle protičasové přesýpačky nechávají prvotinku hodně, ale hodně moc daleko za sebou.
Album vyšlo jako CD, CD+DVD, digipack, 2LP+bonusové CD a metodou stahovací a předcházel mu singl Kingdom (8.10.), ke kterému udělal výtečné video Jaron Albertin. Za nejlepší skladbu z celé kolekce považuji úvodní Saw Something a osobně si myslím, že letos už nepřijde z oblasti "Návraty" lepší deska, než jakou nám DaveGahan se svými spoluhráči (Christian, Andrew) připravili.
Žádné komentáře:
Okomentovat