Zítra je 24. prosince a marketingový manager Josef očekává se svou do března ještě pannou Marií, jinak neodolatelnou sexy webdesignerkou, kterou nešťastně přeřízl na jednom z podnikových večírků, přírůstek do nové, v pořádí již třetí rodiny. V malém satelitním městečku u významné metropole, v kouzelném domečku se dvěma garážemi, zatíženého hypotékou na 30 let, samozdřejmě v dosahu MHD, nechali Josef s Marií renomovanou firmou, zaměřenou na dětský svět, vybudovat děťátku nádherný pokojíček, vybavený nábytkem od švédské Ikei.
Že by se na tomto základě mohl vybudovat „nový“ příběh, který si za 2 tisíciletí budou naši potomci předávat a uctívat? Proč se vlastně Vánoce, jako den narození JK slaví, když nikde toto datum nenajdeme? Ať je to tak, či onak, tento „svátek“ zůstane (asi) v mém ateistickém myšlení navždy tradicí, spojující mě s bezstarostným a nádherným dětstvím a láskou k těm, kteří předčasně odešli. Ale kam? Kam že to šli? Nebo nešli nikam? Věc, kterou lidstvo zatím není schopno pochopit a jen tak asi ani nepochopí. A co to černé (nekonečné?) tajemství obklopující naší, stále se oteplující planetu? Snad právě pro tyto nevysvětlitelné útvary mohlo vzniknout v prvních letech našeho letopočtu (proč našeho?) přijatelné vysvětlení. A není vlastně všechno to boží jen dobře prodaná reklama?
Každopádně si tradičně jako každý rok po obědě vyšlápnu k Alšovce na koledy, kde mi popřejí šťastných a veselých zvonečky třímající lidé, co mě jinak ani nepozdraví, zákazem se nahoru proženou se ženou majitelé vozů od jednoho miliónu výše, aby ukázali, jak jim ten rok zase vynesl a všichni si společně dají éčkový punč s instatním svařákem za nekřesťanské peníze.
No a večer pod stromečkem se nejedna milenka potěší klíčky od nového zahraničního vozu, či bytu, kam si bude chodit nejeden pan Josef odpočinout od práce a své třetí rodiny.
A´t žije Štědrý den, den, kdy se většina lidí zase stane člověkem – aspoň v přetvářce.
Žádné komentáře:
Okomentovat