DonauFeatival (1.5.2008 Krems)

Zatímco si Ádovo a Klémovo příznivci včera připomněli První máj dle vlastních stupňů mozkového postižení, v hornorakouském Kremsu proběhl osmým dnem 4. ročník DonauFestivalu, tentokrát podtitulkovaný jako Angst-Obsession-Beauty.

Již přilehlý Stadtpark naznačil značně „upraveným“ altánem (Gazebo Extensions) z dílny místního umělce Rainera Prohasky oproti loňsku určitý krok vpřed, potvrzený přístupovou komunikací, olemovanou auto-audio instalací The Mystery Of The Enchanted Cars. Zde k nepřehlédnutelným kouskům patřil střet dodávky se dvěma vozíčkářkami, bubnující hudebník sedící uvnitř ve dvou na sobě střechami se dotýkajících vozech a dobrovolníci v airbackovém pokusu s „kytkovým“ pirátem silnic. Hlavní program začal v 21 hodin berlínským elektro-experimentálním duem Schnee (Chrustot Kurzman, Burkhard Stangl), doprovázejícím sociálně politickou Urshulu Rocker z Philadelphie, nahrávající pro !K7 Records. Na prodloužené devadesátiminutové vystoupení střídavě v Halle 1 a Halle 2 navazovali v hodinových intervalech následující účinkující, z nichž tou první na „dvojce“ byla Janine Rostron, známější jako Planningtorock. One woman show Whats The Rock anglické performerky žijící v Berlíně, zakládající si každé své číslo (Kate Bush / Apex Twin) na jiném kostýmu a ujíždějící na geometrických tvarech, patřilo společně s její dokonalou videoprojekcí k mému největšímu překvapení celého večera. Po dva roky starém debutu Have It All z vlastní značky Rostron Records, posléze tlačeným Chick On Speed, se možná dočkáme i vynikajících novinek u DFA Records. Ale to asi ještě hodně předbíhám.

Po menších technických problémech v úvodu nezklamala ani oaklandská trojice Xiu Xiu, doplněná o baskytaristu, s fascinujícími skladbami z letošní novinky Women As Lovers (Kill Rock Stars) a po nich v Kremsu zcela osamocený zpěvák a kytarista Matthew Houk aka Phosphorescent, který si z Brooklynu přivezl loňskou nahrávku Pride (Dead Oceans).

Pro většinu přítomných však největší tahákem byli závěreční Tortoise z Chicaga, jejichž plazící se třeskavá instrumentální hudba vyvolala někdy kolem půl třetí ráno takových nadšení, že se vrátili na jedničku i po dvojskladbovém přídavku. Tímto zhruba osmdesátiminutovým představením čekalo poslední nejsilnější FM4 Lounge, které jsme si však už dle vlastních představ „naladili“ při zpáteční cestě k našim domovům.

Za rok nashledanou, Krems an der Donau!