Včera večer se poprvé (nejen) českému publiku představil v pražské sportovní hale (tentokrát přejmenováné na Tesla Arenu) na Výstavišti v rámci svého World Tour kanadský zpěvák a písničkářská legenda Leonard Cohen, kterému u nás v těchto dnech oproti koncertní zastávce výchází s téměř nepatrným zpožděním básnická sbírka Kniha toužení (Argo). V obou případech k nám pan Cohen přivezl své celoživotní umělecké ohlednutí za svou tvorbou a životem, kterou odstartoval před více jak čtyřiceti lety prostřednictvím hledače talentů Johna Hammonda, s jehož pomocí natočil také debutové album Songs Of Leonard Cohen (Columbia Records 1967). Po pětileté „léčebné“ kůře v zen buddhistickém centru u Los Angeles se na konci devadesátých let opět vrátil k neveřejné hudbě, odkud mu „pomohla“ k živým vystoupením po dlouhých patnácti letech manažerka Kelley Lynchová poté, co „vyčistila“ jeho bankovní účet pro vlastní potřeby. Zda je to ten pravý důvod nevím, ale každopádně díky jeho návratu na pódia se včera návčevníci kapacitně zmenšené a sedící sportovky zúčastnili dle mého názoru koncertní události tohoto roku v ČR, odstartovanou krátce po osmé Dance Me To The End Of Love. Ne žluto-červeno-modré scéně umělce doprovázelo šest hudebníků(*), spoluautorka písní a vokalistka Sharon Robinson a sopránové okouzlující duo The Webb (Charlie & Hattie) Sisters z anglického Kentu, v jejichž režii (kytara, harfa, vokály) se nádherně třpytila I Fit Be Your will. Páteří fascinujícího večera se staly dvě vyklidněná hodinová vystoupení rozdělená dvacetiminutovou pauzou, následovaná hodinovým setem trojice přídavků, po nichž naprosto vyprodaná hala tleskala ještě hodně dlouho a beznadějně do noci. Stoprocentně odvedenou práci suše vtipkujícího (Bird On The Wire) čtyřiasedmdesátníka doporučuji jako lék pro všechny osobnosti narušené vlastní hypochondrií a globálizací tohoto aktuálně podivného světa.
Praha 27.9.2008
Dance me to the end of love, The Future, Ain't no cure for love, Bird on the wire, Everybody knows, In my secret life, Who by fire, Hey, that's no way to say good bye, Anthem
Tower of song, Suzanne, Gypsy wife, The partisan, Boogie Street, Hallelujah, Democracy, I'm your man, Heart With No Companion, Take this waltz
So long Marianne, First we take Manhattan, Famous blue raincoat
If it be your will, Closing time
I tried to leave you
(*) Roscoe Beck (basa), Neil Larsen (klávesy), Javier Mas (loutna, kyt.), Bob Metzger (kyt.), Rafael Gayol (bicí), Dino Soldo (dechové nástroje)
Podepisuji každé slovo,byl to úžasný zážitek...Cohena sleduju už 20 let, od chvíle, kdy u nás, jaksi nedopatřením:)vyšlo album I´m Yout Man..úžasné texty,podmanivá muzika, vzrušivý hlas,charizmatická osobnost interpreta..a jeho pokora vůči divákům a posluchačům..jsem ráda,že jsem u toho mohla být!
OdpovědětVymazat