Tam kde před dvěma lety končila „numerologie“ alba Mondo, tam v klidném intru s kroužkem Day After (M5) vzlétla minulý týden vzpurně sporná volavka (nejen) pražských démonů Lvmen. Ač se kapela právě nachází kdesi na koncertech ve Španělsku a sympaticky „nejeví“ (účelově? - nevěřím!) zájem týkající se "propagace" prozatím své nejdokonalejší nahrávky, objevují se u nás doma první konfrontace. Oproti předchozím Lvmen (12“) a Raison d'etre, společně remasterovaných pod titulem An Anthology Of Previously Released Songs, a Šatrovu Mondu, se v patriciálním lakem zdobeném obalu 2LP sice nedočkáme češtiny, ale zato mnoha překvapujících stimulací, hnajících Heron zcela kompaktním prostorem, plného magicky fascinujících zvuků. Padesátiminutový let temně těžkou atmosférou, kterou ve správných úhlech protíná optimisticky se tvářící střemhlav, po jehož „zacelené“ dráze by jednomu i palice ulítla (XX), odměňuje pouze na vinylové (+9‘) verzi pan Bourek (Sporto) svými remixy oběžnic XVIII a XXI.
Díky Ondřeji Ježkovi (jáMOR) jsme se od Lvmen dlé mého nejlepšího vědomí a svědomí dočkali naprosto dokonalé nahrávky až nyní s vydáním opusu Heron, kterému kromě (záměrně?) zanedba(tel)né matematické posloupnosti (B,C) chybí videoprojekce, doprovázející kapelu na živých vystoupeních a diváky k totálně božské destrukci.
Žádné komentáře:
Okomentovat