Zrají-li některá alba s každým jeho dalším poslechem jako vína, pak v případě letošního ročníku U2 půjde pravděpodobně o (další?) výjimku. Z jedenácti „novinek“ podepsaných producentskou trojicí Brian Eno, Daniel Lanois a Steve Lillywhite, které mě sice hned napoprvé dohnaly až k navlečení propašovaného trika z evropského turné The Joshua Tree s výkřikem o konečně pořádné desce tohoto irského čísburgru, mi nyní zůstala už jen výborná a na taneční parket vyzývající Magnificent a ještě tak Being Born, Cedars of Lebanon a titulní No Line on the Horizont. Typicky se opakující Edgovka s o Nobelovku usilujícím vokálem pana V(F)oxe nevnášejí do jinak slušně se jevící nahrávky (3/5) žádné výrazné změny a stejně jako v předchozích případech kapelu spíše nechávají plácat ve stojatých vodách.
Určitou atraktivitu můžete získat snad jen Box formátem obsahujícím kromě digipacku také DVD s filmem Antona Corbijna Linear a až tak trošíčku propagací zavánějícím „sporem“ o na albu použitou fotografii, jejímž autorem je japonský umělec Hiroshi Sugimoto. Originál naleznete na pětačtyřicetiminutovém jednoskladbovém CD Specification. Fifteen, které si na vlastní značce 12k vydal newyorský designér a fotograf Richard Chartier s Taylorem Deupreem, spoluzakladateli sublabelu Line. Tři roky starý a zároveň uklidňující „pohled“ do bezpečí pořídíte za jednu libru např. zde. Tohle smysl už dává …
Žádné komentáře:
Okomentovat