První mínus čekalo hned u vstupu, kde se musel každý návštěvník dobrovolně a navždy zbavit svého oblíbeného deštníku i přes fakt, že třídenní silně deštivé počasí doprovázené záplavami si jen v naší zemi vyžádalo už 11 obětí. To však naštěstí modernímu komplexu bez šaten na deštníky nehrozilo a návštěvník „události roku“ (po Evě & Vaškovi pod Řípem) si mohl v suchu, resp. bez dešťových přeháněk, užívat stodvaceti minut ve společnosti téměř padesátiletých průkopníků elektronické hudby.
Druhé záporné znaménko putuje za otřesným zvukem v předních řadach, třetí žetonovému kurzu (1 žeton = 50 kč = 1 světlé 10° pivo Budvar v černém „dm“ kelímku určeném jinak pro tmavé), další dávno dopředu známému (stálému) setlistu a poslední přiděluji apatické reakci mnoha návštěvníků, za kterou možná jako v mém případě stálo prvních 75 minut průměrného vystoupení.
Absolutní zlom nastal až během vesmírného poselství šestnácté Enjoy The Silence, od něhož koncert společně s úbytkem denního světla začínal teprve získávat na síle. Škoda že se jednalo už o předposlední skladbu, po níž následovala jen Never Let Me Down Again a dvojice přídavků Stripped, Master And Servant, Strangelove – Personal Jesus a Waiting For The Night.
Šestá pražská zastávka basildonských depešáků dopadla především díky vynikající formě Davida Gahana a vizuální stránce Antona Corbijna nad má očekávání velice dobře, jen mi tak trošku s úsměvem na rtech připomněla jednadvacet let starou debatu Na Kampě, kde jsme se nad 11° Bráníkem za 3.10 Kč posmívali s gahanovskými účesy dinosauřím fanouškům The Rolling Stones. Kdo se asi ve čtvrtek smál nám?
Žádné komentáře:
Okomentovat