Hidden Vibes Netlabel / Linear Bells - Le Cavalier Bleu

David Teboul, nebo-li Linear Bells je francouzský hudební skladatel a multiinstrumentalista, který už v roce 2004 ukryt pod pseudonymem Embark založil dnes již neexistující netlabel Acrylik. Jeho zatím poslení ambientní vize Le Cavalier Bleu vychází dnes, a to prostřednictvím ukrajinských Hidden Vibes, spuštěných před třemi týdny. 

P.S.

Vše zdarma

HV001 - Various Artists - Hidden Vibes Vol. 1

HV002 - Various Artists - Hidden Vibes Vol. 2

HV003 - Various Artists - Hidden Vibes Vol. 3

HV004 - Various Artists - Hidden Vibes Vol. 4

HV005 - Moonshine Blues - Through

HV006 - Linear Bells - Le Cavalier Bleu

Loren Nerell – Point Of Arrival (Forced Nostalgia) / Slow Dream (Projekt Records)

Dělí je více jak čtvrt století a přitom zní "stále" aktuálně. Původní kazeta Point Of Arrival (1986 LAN) a její reediční vinylová verze (500 ks), které se ujal loni v Belgii založený label Forced Nostalgia. Debutové album (Arp 2600, Linn, Moog, Oberheim DMX, ...) kalifornského ethno-ambientního skladatele Lorena Nerella (Barry Craig, Steve Roach), kterému v těchto letních měsících sekunduje v pořadí "teprve" sedmá studiovka Slow Dream. Tu jistí Sam Rosenthal (Black Tape For A Blue Girl) se svou brooklynskou značkou Projekt Records.

Klasické porovnání současné syth-retro vlny s nedávno ještě (ne)známým pravěkem, které by rozhodně neměli nepřehlédnou / nepřeslechnut objevovatelé „nových“ hudebních žánrů.

POINT OF ARRIVAL

A1. Eidolon                  

A2. Sound Scape                     

A3. Matrix                   

A4. Growth                  

B1. Waves Of Time

SLOW DREAM

01. Mentation   

02. Slow Dream           

03. A Sense Of Presence         

04. Persistence Of Dream Imagery

KOMUNISMUS vs. KMOTŘISMUS

Na přelomu starého a nového režimu, rozuměj léta 1989/1990, natočil režisér Karel Smyczek snímek Nemocný bílý slon. Film o nepohodlném ekonomovi (Oldřich Navrátil), potrestaném povýšením na ředitele rozestavěného kulturního domu. Stačilo vysokoškolské vzdělání, stranická legitimace a Večerní univerzita marxismu-leninismu. Naivní opojení ovšem brzy vystřídalo trpké vystřízlivění a hlavní hrdina pro odmítnutí loajality znovu nedobrovolně získal roli outsidera.

Celkem úsměvný příběh s hudbou Pražského výběru, který však při konfrontaci se současností až příliš nebezpečně zamrazí.

Polski film (režie Marek Najbrt, Aerofilms)

Polski film je píčovina. Koprodukčně zvláštní píčovina. Zvlášť když jdeš do kina v očekávání největší píčoviny roku a ona tě ta píčovina míchající realitu s fikcí, navíc s prvky (ne)úmyslného amaterismu a psycho-thrilleru mile překvapí.

Příběh spojuje bývalé spolužáky brněnské JAMU, kteří se pod dohledem (režiséra) Jana Budaře a polských kolegů rozhodnou natočit svůj dlouho odkládaný sen (Komediograf). A tak v přímém dokumentu odhalíme finanční machinace Tomáše Matonohy šukajícího svou skutečnou manželku Lucii Benešovou, skrytý exhibicionismus schizofrenika Marka Daniela, logopedicko-luďkosobotovské útrapy rozvádějícího se Pavla Lišky (Boková + Deafmessenge) a opravdovou víru čuráka Josefa Orbit Poláška. Kromě stále chlastající čtveřice a loňské kolekce Johna Malkoviche, snímek oživuje ovšem také ženská krása - polská divadelní, seriálová a zde i filmová herečka Katarzyna Zawadzká (Kasia), promiskuitní produkční a od Protektora opomíjená Jana Plod(á)ková a čurákovo (ne)skutečná manželka (Barbora Milotová) Míša Polášková.

Polski film je reflexe zmatené absurdity současné společnosti, kterou by k „dokonalostí“ povýšila snad jen zkrácená verze. Dvě hodiny jsou opravdu moc.       

AKATOMBO - False Positives (Hand-Held Records)

"Ano, byl to Okamura". Jeden ze současných čekatelů na Klausovo narcismem proprděné prezidenské křeslo, co se dle svých slov necítí Čechem, ani Japoncem. Prokami, co tam chce tenhle švihák dělat? Škoda že se tohoto významného okamžiku nedožil Strýček Jedlička. Ten zase nevěděl jestli je člověk, nebo zvíře.

Tolik trochu rozvinutá odpověď na otázku z minulého kola, a nyní přichází další zadání:

„A jak je na tom Paul Thomsen Kirk“?

Odpověď: V případě pseudonymu AKATOMBO lze jeho mezinárodní "indispozici" považovat naopak za velmi pozitivní. Mírně odtaživý pocit z „cizího“ prostředí už skvěle zhmotnil na předloňském albu Unkonfirmed Reports a s aktuální novinkou proniká do stále důmyslnějších spektrálních zvuků, ke kterým tentokrát dopomohli, světe div se, ještě živí hudebnící (bas, kyt, housle). Třetí a doposud nejbohatší False Positives vyšly opět na Kirkovo značce Hand-Held Recordings a kromě několika žánrově nově přidaných ingrediencí vč. českého odpočítávání 3-2-7 (Precariat), je na bonusovém DVD-R doprovázejí klipy skladeb z předchozího titulu a jedna čerstvá Necessary Fiction. Přesně tak! Bez nich by totiž tenhle svět byl jen obrovskou a nudnou koulí. A to False Positives (vs 岡村 富夫) rozhodně není.

5/5

CD

01. Kleptokrat

02. Melt Again

03. Shi-Shi Mai

04. The Right Mistake

05. Dominion

06. Torsk

07. Precariat

08. Hikiko Mori

09. Necessary Fiction

10. Masked

11. False Positives

DVD-R

01. Friend For Hire

02. Portable Pariah

03. A Prior Disengagement

04. The Sand Collector

05. Pragmatism

06. Necessary Fiction

Broken Water – Tempest (Hardly Art)

Na americké Broken Water jsem narazil úplně náhodou, a to díky našim Sedmikráskám. V dubnu totiž svépomocí vydaly 12“ EP obsahující skladby Seaside a Daisy, jejíž vysmátá shoegazová patnáctiminutová verze mě dovedla až do hlavního města Washingtonu, k pramenu tohoto „90’s“ tria. To vzniklo na základech noise-popových Sisters (LP Everybody, 2009 Part Unknown Records), když si Jon Hanna (kyt, zp) s Kanako Wynkoop (bicí, zp) přizvali ke spolupráci Abigail Ingram (bas, zp). Po několika zkouškách natočili první Demo, později zaznamenané na kazetě u Night People, kde paralelně s labelem Radio Is Down vydali v březnu 2010 i debutové album Whet. Po loňském 12“ EP Peripheral Star (Perennial Death) nyní přicházejí s velmi ambiciózní premiérou pro značku Hardly Art, příznačně pojmenovanou Tempest. Deskou, která svou silou určitě strhne také všechny původní oběti vichřic My Bloody Valentine a Sonic Youth!

A1. Drown                 

A2. Coming Down                 

A3. Orange Blossom Stains                

A4. Yanka Dyagileva              

A5. Underground                   

B1. Thread To Connect                      

B2. Paranoid              

B3. River Under The River                 

B4. Chantal Seder                  

B5. When You Said

Bartholomew JoJo "Bart" Simpson

HOLOGRAMS (Captured Tracks)

Podobně jako řadu (nejen) punkových kapel z konce sedmdesátých let, tak i stokholmské Holograms inspiruje v jejich tvorbě sociální nespokojenost. Zda-li jde pouze o účelový trik, či o skutečné zástupce dělnické třídy nevím, ale za aktuálně vycházející eponymní debut bych jim k platu určitě nějakou tu kronu přihodil.

Kapelu vycházející z tamní punk-garážové scény dal dohromady zpěvák a kytarista Andreas Lagerström a společně s bratry Antonem (kyt, zp) a Filipem Spetzeovými (synth, zp) a bubeníkem Antonem Strandbergem natočili během loňského roku velice dravou sbírku, jejíž první dvě ukázky představili už na dubnovém 7“ ABC City / Hidden Structures. Průsvitného, k reedici chytaného nosiče se ujal brooklynský label Captured Tracks, kde také album pokryté fotografiemi významného amerického malíře, filantropa a piktorialisty F. Hollanda Daye (St. Sebastian, Nude Youth With Laurel Wreath) začátkem července vyšlo. Určitě se nejedná o nej(ne)originálnější počin roku, ale pokud dáte na silnou punkovou linku syntíky rozmělněnou pro hitové ambice, pak HOLOGRAMS (a jejich 500 ks limitované igelitce) bezpochyby podlehnete jako já.

A1. Monolith              

A2. Chasing My Mind                        

A3. Orpheo                

A4. Memories Of Sweat                    

A5. Transform                        

A6. Apostate              

B1. ABC City             

B2. Stress                   

B3. Astray                  

B4. A Tower              

B5. Fever                   

B6. You Are Ancient (Sweden's Pride)

FREE PUSSY RIOT!

DVA ROKY ZA PÍSNIČKU?
Doufám, že náš pan prezident Václav Klaus s výrokem soudkyně Mariny Syrovové souhlasí. Nebo že by zklamal?

Divadlo Continuo (Antoine de Saint-Exupéry) – Citadela (Cihelna u Vodňan, 15.08. 2012)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, teda kromě Otrhance. Ale protože se rybníky nepočítají, navíc ty sousedící s malovickým zázemím DivadlaContinuo, dostál režisér Pavel Šťourač opět „svých“ slov. Dostál? Respektive dostal. Dostal text, ne svůj, ale citáty Antoina de Saint- Exupéryho do nového projektu Citadela, odvozeného právě od tohoto francouzského spisovatele a pilota, údajně sestřeleného během 2. sv. války. Společně s týmem třiadvaceti performerů, tanečníků, hudebníků a výtvarníků z několika evropských zemí (FR, PL, RU, SK, SP, DE, HU, IT, TUR) nastudovali další divadelní pouť o sočasném stavu společnosti, kterou až do úterý 22. srpna odehrávají v prostorách bývalé Stožické cihelny na okraji Vodňan.  

Oproti předchozím s přírodou a geniem loci magicky propojenými lokalitami však tentokrát na návštěvníky čeká nevábné nádvoří sběrného dvora Městského hospodářství, popelářské vozy, slisované PET lahve a smutný pohled na víceméně demoliční než industriální objekt, kde místo nápisu KASA (vstup) má spíše viset cedule ZÁKAZ VSTUPU. První otazník střídá další, a to v podobě fasovaných respirátorů. Po vstupu do objektu se naopak nabízí otázka ohledně chybějící půjčovny ochranných přileb a školení BOZP.

Zahájení samotného představení připomíná úvod z Krajinyna znamení, kdy se pseudodiváci také postupně proměňovali v herce. Z foajé „divadla“ vzniklo jakési náměstí plné dynamických osobností s příjemnou hudební kulisou ženského kvinteta, kterou drsně narušily pískové deště, padající z okapů na provizorní paletový bar - první řádná dávka pro osoby nesnášející prašné prostředí. Druhá přišla hned v následující hale s po písčitých dunách se povalujícími démoniskými dívkami a do písku hlavu strkajícím „průvodcem“, metajícím po havranech co jiného, než písek. Čerstvý nádech přišel během přesunu dlouhou temnou chodbou, lemovanou různými lampičkami a doprovázený lidovými písněmi v jazyce spřátelených zemí. Závěrečná a zároveň nejdelší část sedmdesátiminutového představení se odehrála v hlavním sále pískovny, pardon, cihelny, kde živá hudba hrála z „patra“ a taneční exhibice (vč. odhalených ženských ňader a rekvizit jako popelnice, elektrický vařič, drátěné křeslo, cyklistické sedlo, plechová vana, ...) s citovanými texty bez českých titulků „dusila“ slabou stovku návštěvníků v přízemí. I zde, snad po úspěšného zásahu kamínkem do hlavy, se mi opět vybavila další podobnost, tentokrát se snímkem Petra Zelenky Карамазови. Na ten ovšem „pevnost“ Divadla Continuo z daleka nedosáhla.  

ANGELS USA - Vh1 Drunk (∆ Hundebiss Records ∆)

„Potřebujeme víc psychopatických umělců“, hlásá na adresu Ariel Pink titulek aktuálního NME. Správně! Jen tak dál! Už jsme/jste všichni psycho? Dnes, kdy dle právníků lobbisty Janouška naší politiku ovládají nepříčetní pacienti? Pcha

Zmateně neutěšený svět shora fantasticky komentovaný dvojicí Iked-Out Jezebel a Lingerie Jack, jejichž původní jména Merv Listen a Moppy Pont si už od montrealského roku 2007 prošla názvy Miami Angels In America a Angels In America. Nyní jako newyorští Angels USA se však s aktuální kazetou Vh1 Drunk značně vzdalují své původní tvorbě (dark ambient, synth-pop, drone, neofolk, ...). Ono vlastně ani nejde o standardní album, ale spíše o takovou lo-fi sci-fi rozhlasovou hru o novém vynálezu, stahujícím během pojídání chipsů do lidských myslí zvláštní chutě. Každému „éčku“ je pak přiřazena hudební ukázka a přes zdeformované dialogy a hlas jejich známého neznámého se proberete až k dokonale schizoidní realitě. Neskutečné realitě. Boží? Nebo neboží?

Každopádně velice zvláštní čtyřicetiminutovka, které se ujal italský label Simone Trabucchiho (pod pseudonymen Dracula Lewis vystoupí 2.12. v Rhizu před The Soft Moon) Hundebiss Records, kde Angels USA aktuálně sekunduje další skvělá dvojice Sissy Biasin / Johnny Donadihi, nebo-li Fantamatres.

Dotkni se Andělů, určitě Tě překvapí!

  

CZECH TEAM v duchu uměleckém

G R A T U L U J E M E za fantastické výkony a celkové 19. medailové umístění na XXX. LOH v Londýně. Tímto skláníme velikou poklonu a  
D Ě K U J E M E  vám všem (nejen) níže uvedeným za důstojnou reprezentaci naší neutěšené společnosti. 

Fugenn & The White Elephants – Archetype Zero (Nomadic Kids Republic)

 Sotva u PROGRESSIVE FOrM doschlo druhé album Prays (debut An4rm vyšel loni), přichází Shuji Saito se svým dalším titulem. Podporován dlouholetým kolegou a duší (Home Normal, Nomadic Kids Republic, Tokyo Droning) pendlující mezi Londýnem a Tokyem Ianem Hawgoodem (Mobeer), sestavili silně hypnotickou sbírku Archetype Zero, která obsahuje starší skladby „sepsané“ už pod jménem Fugenn & The White Elephants. Do té doby (2008) Saito figuroval spíše coby pouštěč desek v Sama doma (SOMA). Kromě obalu a skladby The Sunset Industry, jejíž původním autorem je Hawgoodův pseudonym Koen Park (LP Everything In Shadow, 9/2008 Experimedia) a vyšla v Los Angeles na stokusovém 2cd-r Remixes, Reworkings And Reimaginings (I, Absentee), jde celý obsah za japonským R.D. Jamesem, milujícím koláže chladných beatů a jemných ambientních nevinností.      

01. Temptation (04:04)

02. Fog (04:33)

03. The Sunset Industry (03:17)

04. Temple in the Moon (06:20)

05. Connection (04:45)

06. Nether (05:12)

07. Different Space (07:00)

08. Purgatorium (04:20)

09. Vacuum (06:07)

Pohádka na dobrou noc

Dobrý večer, děti! Dovolíte, jsem Hajaja.

To se jednou z akce „Terénní úpravy Hluboká“ stalo soukromé parkoviště ...

Karen Novotny X - Nothing here now but these Recordings 78-79 (The Great Pop Supplement)

Píše se rok 1978, Vláďa Remek (29) nám zmizel v Союз 28, bratranci Barešovi ve školním autobuse a ve východní části Londýna se trojice vysokoškoláků pokouší pod názvem Karen Novotny X zaznamenávat své první experimenty. Ty sice zmizely také, ale své realizace se Cy Legend (synth, varhany, zp), Anna Bloom (synth, zp) a Niko Nocolotti (aut. bicí) nakonec přece jen dočkali. Minulý měsíc totiž vyšlo pozornostihodné album Nothing here now but these Recordings 78-79 (500 x 12“), mapující sice krátké, ale nesmírně plodné období jedné ze zapomenutých legend elektronické hudby. Sbírka, které opět prostřednictvím londýnských The Great Pop Supplement předcházelo v prosinci 2010 pětiskladbové (7“ x 300 ks, MC x 30 ks) EP Untitled (All We Want / D M Z / Soft Death Count / Medium Wave / Future On).

Oba skvostné tituly remasterované majitelem Trace Recordings Markem Beazleym (Rothko, Signals) navíc doplňují koláže Ruth Le Vene a kopie tehdejšího Wandsworth obalu (Balham Discrict Library)!!

A1.Free Radio                       

A2.Horror Partner                  

A3.Eye Of The People                       

A4.I Can Feel The Heat (Closing In)              

A5.Messier 54                       

B1.W.A.R.M             

B2.Munich Melodic                

B3.Aug77                   

B4.Soft Opening                     

B5.Vega Sunny                      

B6.Ono Summer

Savages – Flying to Berlin / Husbands (Pop Noire Records)

Před dvěma lety jsem v Brightonu narazil na výbornou francouzskou dvojici John & Jehn (Johnny Hostile aka Nicolas Congé, Jehnny Beth aka Camille Berthomier), která si o rok později otevřela v Londýně vlastní značku Pop Noire Records. Zde v reedici vydala svá alba John & Jehn (Faculty Music Media), Time for the Devil (Naïve Records), dva nové singly a poskytla prostor Mathieu Peudupinovi (alias Lescop) a hvězdě ženského post-punku Savages. Londýnské čtveřici, kterou tvoří patronka Jehnny Beth (zp), Ayse Hassan (bas), Fay Milton (bicí) a Gemma Thompson (Hindley), mimochodem autorka kresby uvedené na obalu jejich debutového 7“ Flying to Berlin / Husbands (producent Johnny Hostile) a kytaristka John & Jehn. Podobně jako spřátelení O Children v dobách svého eponymního opusu, tak i Savages proplouvají černobílou historií, kde míjejí trosky Siouxsie and the Banshees, Joy Division, Echo and the Bunnymen a řady dalších významných korábů tehdejší vlny. Škoda že ta současná tuto silnou čtyřveslici dofoukala v pátek jen na Scenu Trójki katovického OFF Festivalu. Zlatou by si zasložila!

A. Flying to Berlin

AA. Husbands

The Slaves – Spirits of the Sun (Digitalis Recordings)

Jméno portlandského hudebníka Birch Coopera je povětšinou spojováno s uměleckým sdružením Oregon Painting Society a audiovizuálním projektem MSHR, podpořeným Brennou Murphy. Kromě aktuálně vydaného sólového alba I Was A Teacher (Digitalis Recordings) nyní na stejné sanfranciské značce představuje i vynikající dílo dua The Slaves, kde mu tentokrát sekunduje OPS Barbara Kinzle. Po několika svépomocí natočených kazetách a loňském debutu Grey Angel u londýnských Paradigmat Recordings, je novinka Spirits of the Sun prozatímním vrcholem těchto dvou otrokářských andělů. Rekognoskací temných stránek pokroucené drone-psychiky pozemského života, zlehčované mystickými chorály ambientní melancholie nebeské dokonalosti.

4/4 je v tomto případě pořád málo!!.

A1. 111 (5:20)

A2. River (9:52)

B1. The Field (5:32)

B2. Born Into Light (12:38)