Polski film je píčovina. Koprodukčně zvláštní píčovina.
Zvlášť když jdeš do kina v očekávání největší píčoviny roku a ona tě ta píčovina
míchající realitu s fikcí, navíc s prvky (ne)úmyslného amaterismu a
psycho-thrilleru mile překvapí.
Příběh spojuje bývalé spolužáky brněnské JAMU, kteří se pod
dohledem (režiséra) Jana Budaře a polských kolegů rozhodnou natočit svůj dlouho
odkládaný sen (Komediograf). A tak v přímém dokumentu odhalíme finanční
machinace Tomáše Matonohy šukajícího svou skutečnou manželku Lucii Benešovou,
skrytý exhibicionismus schizofrenika Marka Daniela, logopedicko-luďkosobotovské
útrapy rozvádějícího se Pavla Lišky (Boková + Deafmessenge) a opravdovou víru
čuráka Josefa Orbit Poláška. Kromě stále chlastající čtveřice a loňské kolekce
Johna Malkoviche, snímek oživuje ovšem také ženská krása - polská divadelní,
seriálová a zde i filmová herečka Katarzyna Zawadzká (Kasia), promiskuitní
produkční a od Protektora opomíjená Jana Plod(á)ková a čurákovo (ne)skutečná
manželka (Barbora Milotová) Míša Polášková.
Polski film je reflexe zmatené absurdity současné
společnosti, kterou by k „dokonalostí“ povýšila snad jen zkrácená verze. Dvě
hodiny jsou opravdu moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat