Sobotním vystoupením v českobudějovickém Domě umění zakončil italský
audiovizuální projekt Mushy svou zimní část evropského turné, trávicího
poslední dny převážně na tuzemských "pódiích". Po dva roky staré premiéře (Cross) přivezla
architekturu studující Valentina Fanigliulo společně se svým přítelem a
majitelem z Říma do Berlína se stěhujícího labelu Mannequin Alessandro Adrianim
(Newclear Waves) listopadovou novinku Breathless, která až na závěrečnou sólovku
Too Far (LP Faded Heart, 2011) tvořila převažující část z vyhrazených čtyřiceti
minut. Oproti víceméně sběrně-testovacímu "witch-haus" debutu, označeného
mj. londýnskými Rough Trade za album týdne, se Mushy nyní během koncertů věnuje
především vokálnímu projevu, zatímco obsluhu elektroniky přenechala Adrianimu. Kdo
naživo poznal Zolu Jesus, pak k současné Mushy má tento drobek asi nejblížeji.
Temně melancholicky chytlavá cold-nálada, podpořená vizuálním slepencem jugoslávského
(srbského) filmového archívu DKSG (Ivko R. Šešić ), která pro údajně úzkosti vyvolávající
pocity zanechala téměř polovinu ze
zhruba sedmdesáti návštěvníků na ještě promrzlejším schodišti. Zkrátka Budějce,
tentokrát ignorující jednu z velkých syth-popových nadějí.
Mezinárodní večer pod Zeppelinem zahájilo ve čtvrt na
devět trio (v závěru kvarteto) pardubického hudebníka Tomáše Kopáčka (Tempelhof, Mon Insomnie) Black Tar Jesus, ujíždějícího docela hodně slušně na americkém alt. rocku 80. a 90. let
minulého století a krátce před jedenáctou se s jediným přídavkem prvního
letošního Ostinato Festivalu (OF) rozloučil kanadský experimentální songwriter Eric
Chenaux (Phleg Camp).
MUSHY
Dream / My Life So Far / I Don't Care / Scratch My Skin /
To Be Lost / Black Forest / Too Far
BLACK TAR JESUS
Ill At Ease / Visit 2 / Walz / Wallflower / Anton / Don't
Ask Me I Got No Clue / Haunted Souls / Downtown/ Comedown
Žádné komentáře:
Okomentovat