Poté co Tom Rowley (zp, kyt, kl) s Joe Greenem
(bicí) rozpustili Milburn (Mercury Records) a s Ryanem Sellarsem (bas) proměnili
následující The Backhanded Compliments v Dead Sons, doplnili základní trio
ještě Mathew Byrne (perkuse, harmonika, zp, kyt) s Luke Bakerem (kyt, zp, kl).
O rok později už debutovali svépomocí utkaným 7“ I Am The Lord / City Nights
(2/2011), který hned v červnu doprovodila volně přístupná mp3 Junk Room a na
bandcamp stránkách stále vystavené EP Boom Boom (10/2011).
Nevím jak to budou mít ostatní, ale hned od úvodních
minut debutového alba The Hollers And The Hymns, kterému předcházeli ještě singly
Room 54 / The Execution Of Lily Rose (6/2012 Dead Young Records) a Hangman / Electricity
(10/2012), se mi vybavují nejprotivnější z protivných Arctic Monkeys.
Nafoukaní kreténi, co machrovali před svou první deskou snad ještě víc, než bři
Gallagherovi. V případě též v Sheffieldu usazených a v minulosti
s poloopicemi koncertující Dead Sons se však zatím se svou vyšší a
zdravější dravostí drží trochu zpátky. Kdy však překročí stín na Boulleho
planetu pomalinku odlétajících „vzorů“ a zda o to sami vůbec stojí, není jisté
ani ve hvězdách. Co však mohu s jistotou říci je fakt, že místo zatím cd a
digitálních verzí by celé nahrávce slušelo tak mínus tři-čtyři skladby a vydat
voňavý vinyl a přitažlivým insertem. Pak by z The Hollers And The Hymns mohlo být
dle „neobjektivních“ žebříčků s přehledem album roku. Takhle se s dvaačtyřiceti minutami dostanou jen na desku týdne. Na "začátek"
i tak hodně moc dobré!
01. Ghost Train
02. Shotgun Woman
03. Bangonfullturn
04. A Love As Good As Ours
05. Hangman
06. Temptation Pool
07. Room 54
08. Junk Room
09. Quest For The Fire
10. Stuck In The Maze
11. The Last Man Standing At The Nine Till Noon Inn
12. Black Hole Machines
13. The Hollers And The Hymns
14. Hold On
Žádné komentáře:
Okomentovat