Donaufestival #9 (Krèms Brûlée 25.-27.4.2013 naživo)

Začalo to ve čtvrtek za úplňku. Ve Waagnerově altánu vyhrávaly klavíry bez hudebníků, nad nimi zakotvený kajak a v nedalekém Klangrum sále probíhala světová premiéra Paradisiacal Rites. Nejnovější performance v Seattlu usazené skupiny Saint Genet vedené provokujícím umělcem Ryanem Mitchellem, který se na Donaufestival do rakouského Kremsu vrátil po třech letech. Oproti tehdy projektem Implied Violence uvedené The Doroty K. s vystupujícím Penningtonem z Parenthetical Girls, funguje aktuální stopadesátiminutová  transformace baletu, symfonií  a opery se znovuobjevováním podstaty přirozenosti naprosto fenomenálně. Potoky krve a alkoholu očišťující od ponížení, nadřazenosti, sektářského šílenství a podobných současnou společnost rozkládajících poruch osobností.

Tak tolik z úvodu již devátého ročníku s delikátním podtitulem Krèms Brûlée, jehož první polovinu provázela velmi nízká návštěvnost. Snad i proto zůstala velká hala (Halle 1) uzavřena a veškerá představení v Messegelände probíhala pouze ve Dvojce, Trojce a Stadtsaalu. Samozdřejmě nesmíme opomenout ani Minoritenkirche ze XIII. století, kde berlínský label PAN prezentoval své laptopové inženýry (Lee Gamble, Helm, SND, NHK'Koyxeи) a přivítal vynikající Jenny Hval z Norska Innocence Is Kinky, 2013 Pure Grammofon), londýnské (live) trio Halls a výše zmiňované Parenthetical Girls z Portlandu. Pokud zatím nevlastníte jejich říjnový 5x12" boxset Privilege, pak zkrácenou verzi vč. (pouze) sedmiskladbového DVD seženete opět na Penningtonovo značce Slender Means Society.

Mojí druhou nejsilnější trojicí uplynulého víkendu se stalo hodně divoké, místy až nebezpečné vystoupení Doug Cheatwooda a jeho The Bastards of Fate (Who's A Fuzzy Buddy?, 2012 This Will Be Our Summer), fascinujícího dua z Brooklynu Buke and Gase (dříve Buke and Gass) a bristolských BEAK, založených věhlasným Barrowem z Portishead, kterého jste na festivalu mohli potkat ještě v projektu DROKK s Benem Salisburym.

Největší zklamání však přišlo v sobotu, když začali čarovat "hvězdy" z TriAngle Records. Jindy z desek skvěle znějící nahrávky (oOoOO, The Haxan Cloak, WIFE (Left Blank), Evian Christ) zde vyzněly jako retro-DJing amatérů, vydělávajících na jistém "kultu". Děs běs, co před deseti lety hrával kdejakej vesnickej space/vision/explosion Pepík. O krok k přijatelnosti se pak dostali tak akorát Hype Williams, Холли Херндон a Laurel Halo, ale i tak londýnští Raime, či Demdike Stare strčili všechny z tohoto odstavce hravě do kapsy. Inu, rozděl plevel od zrna. Přesně tak, jako během představení moji letošní vítězové Saint Genet, které v Kremsu můžete zastihnou ještě ve druhé části Krèms Brûlée mezi 2. až 4. květnem!    

Jenny Hval

Halls

Parenthetical Girls

Buke and Gase

The Bastards of Fate

Beak

Zs

Raime

Holly Herndon

Drokk

zleva: Evian Christ, WIFE (hrající), The Haxan Cloak, oOoOO

Horn Wax Five (Timothy J Fairplay / Forever Sound)

Londýnští Tusk Records -  to jsou Tusk Wax s deseti a Porn Wax s HornWax se čtyřmi tituly. Pátým z posledních jmenovaných je další ručně razítkovaný a číslovaný 12", roztáčející rychlostí 45rpm dva electro-mimozemšťany. Výlet do temné budoucnosti zajišťuje Antoine Rouge alias Timothy J Fairplay, britský producent, kterého letos značně zviditelnil  společný debut s legendárním Andrew Weatherallem The Asphodells - Ruled By Passion, Destroyed By Lust (Rotters Golf Club).

Druhým tchajkonautem směřujícím však směrem opačným je berlínský Forever Sound, nebo-li Neil Wells, oprašující nejen jihoevropské disco-parkety. Ty však v době svého největšího lesku byly pro "východňáry" tabu, takže už jenom kvůli téhle zapovězené, ale nádherné atmosféře po HORN WAY FIVE určitě šáhněte. Protančíte dvoje boty (A, AA)

 A.  Timothy J Fairplay - In Collusion

AA. Forever Sound - Glowworm

Kdo nechlastá není Čech - hop/hop/hop

Že se u nás chlastá extraliga, o tom žádná. A tak se nedivme, že i naše HLAVA státu NESMÍ abstinovat a pro vlastní alkoholickou bezpečnost si pořídí Ramanův spektrometr. Pokud by se mu však miliónová investice pro odhalování otráveného jídla, pití a údajně i bomb (ne blomb) zdála příliš vysoká, nabízím své služby prvního ochutnávače.

AJG Hluboká nad Vltavou - #1 Osvobozování sentimentu / Podoby středoevropského romantismu a biedermeieru - #2 Sochař a zahradník

Nevšední zážitek prožili v sobotu odpoledne návštěvníci hlubocké AJG, kde proběhla vernisáž výstavního projektu (č.1) Osvobozování sentimentu / Podoby středoevropského romantismu a biedermeieru (Adam Hnojil), podpořeného zápůjčkami Národního památkového ústavu (Ing. arch. Naděžda Goryczková).  Kromě ukázek z tuzemských zámeckých sbírek přibližujících (do 23. června) v Zámecké jízdárně 19. století, vrcholil v prostorách „sochařského“ parku U zlodějíčka (U Brennera) workshop, jehož aktéři zastupovali pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (MgA. Dominik Lang, Mgr. Edith Jeřábková) a Akademie der bildenden Künste ve Vídni (Prof. Florian „Gelitin“ Reither). Zde po sedmé večerní vernisáží č.2 ožila stávající exteriérová expozice sochařství 20. století, kterou pod spontánním výsledkem zhruba pětatřiceti studentů a názvem Sochař nebo zahradník (Gardener or Sculptor) můžete shlédnout do 6. října 2013. Doporučuji však s návštěvou příliš neotálet, protože některé z vystavených exponátů/úprav nemusí na svých původních základech parazitovat zas až tak dlouho.