No Age – An Object (Sub Pop Records)

V době vydání svého prvního alba Weirdo Rippers (2007 Fat Cat Records) byli tak trošku výjimkou. Hráli pouze ve dvou a nadělali randálu víc než klasická kapela. Společně s Health světu odšpuntovali losangeleský klub The Smell a po následujících Nouns (2008 Sub Pop), Everything In Between (2010 Sub Pop) a euro-tour kazetě Slow Gag (2011 Rude Fans) se společně s Aaronem Rosem a Mandy Kahn sešli loni na realizaci instrumentálního díla Collage Culture (Living In The Mess / The Death Of Subculture), jištěném jejich vlastní značkou Post Present Medium.

Vzhledem k dnes velmi rozšířeným a naživo víceméně nezáživným one-man, či one-girl projektům, vypadají No Age zase ale až příliš luxusně. Možná i proto věnovali tento týden potichu vydané novince - oficiálně čtvrtému studiovému albu a jejich doposud zvukově nejrozmanitějšímu An Object více „zodpovědnosti“. Čistější a odhlučněná nahrávka, která sice nese stopy předchozího lo-fi randálu, ale jaksi zašpuntovaného před potencionálním, ale zaslouženým zájmem mediálního okruhu o větším průměru, než nabízí tradiční DIY scéna. Šance vidět No Age v Dobrém ránu s Lenny Trčka se neskutečně přiblížila.

A1. No Ground

A2. I Won’t Be Your Generator

A3. C’mon, Stimmung

A4. Defector/Ed

A5. An Impression (cello - Isaac Takeuchi)

B1. Lock Box

B2. Running From A-Go-Go

B3. My Hands, Birch And Steel

B4. Circling With Dizzy

B5. A Ceiling Dreams Of A Floor

B6. Commerce, Comment, Commence