M O N E Y – The Shadow of Heaven (Bella Union Records)

V jednou našem hudebním plátku, o kterém jsem si myslel že už ani neexistuje, vyšla hodně zatracující recenze na album The Shadow of Heaven. Debutový počinu manchesterské skupiny M O N E Y (Jamie Lee - zp/kyt, Charlie Cocksedge - kyt/kl, Scott Beaman - bas/kl, Billy Byron - bicí), užívající dříve jmen jako Youth, Books, Youth/Books a Meke Menete. Ač pisatelův názor respektuji, s jeho řádky souhlasit určitě nemusím. Navíc, když tuhle desetiskladbovou kolekci z konce prázdnin považuji za jednu z nejpovedenějších "neo-kytarovek", vracejících této scéně nové posluchače. Tzv. klišové trendy škrtám a přepisuji uchvacujícím tajemstvím dnes již nefungujících WU LYF (sólista Ellery Roberts vs. rozšířený zbytek Los Porcos), ovšem obměkčeným devadesátkovou melancholií kapel typu Coldplay a Travis.

Pod současným názvem se kapela poprvé představila letos v březnu na tamním štítku Sways Records, a to se singlem Who's Gonna Love You Now / Goodnight London, další sedmipalec So Long (God Is Dead) / I'll Be The Night vyšel v červenci prostřednictvím Almost Musique a ve stejný měsíc je čekala ještě premiéra u Simona P. Raymondea. Bývalého člena jedinečných Cocteau Twins a dnes majitele londýnských Bella Union, kde se uvedli znamenitým 12" Hold Me Forever / Bluebell Fields. Pro někoho nuda, pro mě esoterické vnímání nejen podzimního, ale i větší části současného světa.

01. So Long (God Is Dead) 5:30

02. Who's Going To Love You Now 4:07               

03. Bluebell Fields 4:40

04. Goodnight London 7:02       

05. Letter To Yesterday 5:44      

06. Hold Me Forever 5:42           

07. Cold Water 4:16       

08. The Cruelty Of Godliness 3:06           

09. The Shadow Of Heaven 5:15             

10. Black 5:10