Oceán / Keluar (a třeba ještě Light Asylum)

Dělí je téměř třicet let a i když si naše domácí hudební scéna brala tehdy, tedy v dobách totality (nejen před r. 1989) inspirace ze „západu“, srovnávat českobudějovické Oceán (nezaměňovat za Oceaán z Manchesteru) se žhavými a velmi ceněnými novinkami ze světa nemístné není. Navíc, když tuzemští zástupci znějí občas „originálněji“. Samozdřejme v dnes již nenavrátivší se původní sestavě bez Jitky z Dubného.

Když v roce 1988 získali na Rockfestu (komunistický Palác kultury v obležení pankáčů!) zvláštní ocenění a vstoupili mezi laureáty festivalu, vydali prostřednictvím Supraphonu (a Větrníku vysílaného stanicí Vltava) debutový sedmipalec  s „hebrejskou“ Ráchel  - tedy na poměry v ČSSR naprosto nevídané, neslýchané. Díky prvnímu demu dostali nabídku od Vince Clarkea na britské turné s Erasure a jen díky soudruhům, ukrytých dnes převážně v SPOZ, jim další koncerty (Japonsko, Sevearní a Jižní Amerika) umožněny nebyly.

Poslechněte si jejich obě alba - Dávná zem (Opus 1990, reedice Sony Music/Bonton 2001) a Pyramida snů (Opus 1991, reedice Sony Music/Bonton 2001) a srovnávejte. Třeba s velmi nadějnými a do Prahy 11. října mířícími Kelluar (Zoè Zanias, Sid Lamar) z Berlína, nebo dnes už „klasikou“ Light Asylum. Možná že dojdete ke stejnému názoru jako já, že Oceán jsou zkrátka lepší. O třídu lepší - bohužel.

 Oceán – Ráchel / Dávná zem (Supraphon 1984)

Keluar – Ennoea EP (Desire Records 2013)

A1. Ennoea

A2. Cleo

A3. Detritus

B1. Fractures

B2. Fusion

B3. Rivers