МЮZИKK: DONAUFESTIVAL 2015 (Krems an der Donau, 30.04

Dnes nad ránem se v rakouské Kremži uzavřely brány jedné z nejprogresivnějších uměleckých akcí DONAUFESTIVAL, jehož letošní ročník vstoupil do své druhé dekády s nádherným podtitulkem SOLD OUT. Tomu tak bezpochyby napomohla nejen jména z minulého týdne (Stars of the Lid, Grouper, Gazelle Twin, Ben Frost, Battles, Godspeed You! Black Emperor, ..), ale určitě i ta včerejší (Autechre, Clark, …) a mnou preferované tipy dvou dnů předchozích.

Místo pálení čarodějnic tak dostaly přednost třeba bezprostřednost s nezpochybnitelným talentem berlínkého klavíristy Nilse Frahma, jehož náladový ambient s komorní vážnou hudbou a „tanečními“ výstřelky zafungovaly v Minoritenkirche jako naprostá očista – chci se vůbec ještě vrátit do Čech? Pokud toužite po podobně ozdravné kůře, zajděte si 7. května do pražské Akropole, kde bude k mání i jeho jinak volně dostupné (MP3 / WAV) březnové album Solo (Erased Tapes).

Patnáctiminutový přesun (po svých) do hlavního „kulturáku“ Messegelände (Stadtsaal, Halle 1-3) dále nabídl fantastický a evropské turné uzavírající koncert cimbálově black-metalových Botanist ze San Franciska a řadu oblíbených notebook-artists. Prvním a zároveň pro mě nejzajímavějším interpretem se stal Reznorův spoluhráč z NIN Alessandro Cortini (LP Sonno, 2014 Hospital Productions) alias Sonoio, následujícího Alva Notu bohužel zužuvaly technické problémy a tak hravě, a to nejen co do počtu, jej hravě převálcovala mezinárodní čtyřčlenka Noise Manifesto .... rRoxymore / Oni Ayhun (1/2 The Knife) / Jaguar Woman / Aquarian Jugs, kde se ukrývala i jedna z hvězd pomalu vstávajícího dělnického svátku.

A právě poslední jmenovaný pseudonym patří vystudované houslistce Janine Rostron, dnes Jam Rostron nebo-li Planningtorock, který(á) v pátek vyprodal(a) výše uvedený kostel ze XIII. století. Angličanka žijící v Berlíně, která stejně jako jí velice blízcí The Knife a Peaches působí na kreuzbergské Kottbusser Tor. Podobně androgynní „techno“ zážitek nabízející otázku genderové příslušnosti, mohli návštěvníci zaregistrovat na hlavním „Výstavišti“, kde se prezentoval spolutvůrce Björčiny Vulnicury Alejandro Ghersi aka Arca, venezuelsko-londýnský producent, jehož loňský debut Xen podpořily Mute Records. Vedle tohohle kocoura v červených botách pak nesmím nepřipomenout můj osobní vrchol letošního XI. ročníku, tedy předposlední evropské vystoupení australského song-writera Scotta Matthewa. Díky „leteckému“ zpoždění Jam City (Jack Latham), se tak během prodlouženého koncertu dostalo kromě aktuální páté studiovky This Here Defeat (Glitterhouse Records) také na řadu starších skladeb a tradiční poředělávky od Jesus and Mary Chain (Darklands), Whitney Houston (I Wanna Dance With Somebody) a Nicka Cavea (Into my Arms).

Fantastická tečka, za kterou dodávám, že DONAUFESTIVAL není jen o hudbě, ale o mnoho dalších uměleckých prezentacích. Z těch NEJ NEJlepších zmíním aspoň queer 'n' gender hudební performaci Wu Tsang & boychild feat. Patrick Belaga (Minoritenkirche), do konce června trvající rozsáhlou instalaci švýcarské visualistky Pipilotti Rist (Elisabeth Charlotte Rist) v Kunsthalle Krems a výstavu kreslířské ikony mého dětství Guillermo MORDILLA. Toho v sousedním muzeu Karikatur můžete navštívit až do 22. listopadu.