Pro mě bezesporu nejsilnějším okamžikem letošního The Great Escape Festivalu bylo vystoupení manchesterských The Charlatans v klubu The
Haunt, kde se několika skladbami (Different Days, Not Forgoten, Plastic
Machinery) představilo minulý týden vydané album Different Days (BMG). Třináctý
titul registrovaný skrz účet jedné z nejvýznamnějších indie-legend, kterou v
době naší slavné sametové revoluce "převzal" Tim Burgess (ex- TheElectric Crayons), jehož tradiční smysl pro anglický humor vybral pro tuhle znamenitou
nahrávku (jak jinak než) třináct nejlepších. Sinusoidu mezi melancholií a
"roztančenou" tamní historií (The Stone Roses, Happy Mondays, ...),
kde si kapela i přes nedávné úmrtí bubeníka Jona Brookese udržela laťku v
poloze nejvyšší. Metu, odrážející jak úspěšnou minulost, tak aktuální Trump-brexitové
"chmury", vytlačující tvorbu The Charlatans opět na vrchol UK
Charts!!
Berte okamžitě, a to vč. zúčastněných hzvězd, jakými jsou Johny Marr (The Smiths), Pete Salisbury
(Verve), Stephen Morris (New Order) a ještě třeba duo Lambschopáků Ian Rankin
& Kurt Wagner. Jo, a koncert je poviností pro každého, kdo aspoň jednou
vyslovil slova indie-music, či sedí ve vagónku Tima Burgesse. Třeba jako já.
A1. Hey Sunrise (04:14)
A2. Solutions (04:07)
A3. Different Days (04:01)
A4. Future Tense (00:50)
A5. Plastic Machinery (03:43)
A6. The Forgotten One (00:41)
A7. Not Forgotten (05:36)
B1. There Will Be Chances (04:37)
B2. Over Again (04:01)
B3. The Same House (02:52)
B4. Let's Go Together (04:17)
B5. The Setting Sun (01:38)
B6. Spinning Out (04:36)
Žádné komentáře:
Okomentovat