To že The Smashing Pumpkins, resp. jejich lídr Billy Corgan
(zp, kyt, bas, synt), už asi nikdy nepřekonají čtyřikrát multiplatinové album Siamese Dream (7/1993) a 10x multiplatinový zázrak Mellon Collie and the Infinite Sadness (10/1995), je víceméně jasné. Stejně
jako všechny následující tituly (Adore 6/1998, Machina - The Machines of God 2/2000,
Machina II / The Friends & Enemies of Modern Music 9/2000, Zeitgeist 7/2007, Oceania
6/2012, Monuments to an Elegy 12/2014, Shiny and Oh So Bright Vol. 1 - LP: No Past No Future No Sun 11/2018), vč. debutu Gish (5/1991) a "béčkové"
kompilace Pisces Iscariot (10/1994), tak i předvánoční novinka CYR tuhle vysoko
nastavenou laťku "jenom" podlezla.
Realizaci dvojalba CYR předcházela spolupráce s animačním
studiem Deep Sky, kde vznikl Corganův epizodní projekt IN ASHES (EP01-EP05), prezentující
pět na albu zařazených skladeb.Ty stejně jako celé album vznikly ve shodné sestavě
jako předchozí první část Shiny And Oh So Bright (James Iha - kyt/bas/zp, Jeff
Schroeder - kyt/kl, Jimmy Chamberlin - bicí), kterou vokálně podpořily Katie Cole
a Sierra Marie Swan. Přestože je Billy Corgan výjimečný autor, skladatel a zde
též producent (Martha's Music), považuje řada "expertů" jeho CYR (Sumerian Records) za otravnou a dutou
hudební hmotu bez názoru, jejíž sedmdesátiminutová stopáž prý naprosto unudí. Ale,
ale .... Ruku na srdce. Kdo měl před dvaceti lety podobné výhrady k více jak dvouhodinové Mellon
Collie and the Infinite Sadness?! No tak vidíte. Corganův charakteristický
vokální projev a nezaměnitelný rukopis zde vytvořily vzdušnou a hitovou atmosféru,
stavějící na pro The Smashing Pumpkins netypické elektronice, odkazující v
"jemnějších" pasážích až k synth-popovým 80's kapelám. Corgen se
nebojí a dělá dobře. Oproti svým alternativním "vrstevníkům" (Radiohead,
Pixies, R.E.M., Ugly Kid Joe, Faith No More, Soundgarden, ..), se kterými vedli
v devadesátkách kdejakou INDIE CHART, přišel na sklonku roku 2020 s deskou, na
kterou jeho "90's konkurence" prozatím (nebo už?) nemá. Já
sobně jedenáctou studiovku CYR řadím na třetí příčku TSP, tedy hned za fantastické LP Siamese Dream.
A1. The Colour Of Love - EP01 (04:24)
A2. Confessions Of A Dopamine Addict - EP02 (03:14)
A3. Cyr (04:03)
A4. Dulcet In E (03:22)
A5. Wrath (03:46)
B1. Ramona (03:48)
B2. Anno Satana - EP03 (03:50)
B3. Birch Grove (03:17)
B4. Wyttch - EP04 (03:44)
B5. Starrcraft (04:10)
C1. Purple Blood - EP05 (03:19)
C2. Save Your Tears (03:31)
C3. Telegenix (03:23)
C4. Black Forest, Black Hills (04:42)
C5. Adrennalynne (03:42)
D1. Haunted (03:11)
D2. The Hidden Sun (03:24)
D3. Schaudenfreud (03:02)
D4. Tyger, Tyger (02:50)
D5. Minerva (03:33)
Žádné komentáře:
Okomentovat