PLATTENBAU - Shape / Shifting (DedStrange)

 

Na počátku ledna 1990 se davy lidí ve východním Německu (DDR) bránily snahám tehdejší tajné policie skartovat spisy po pádu berlínské zdi. Zatímco tamní společnost v čele se současnou nejvyšší hlavou Německa Frankem-Walterem Steinmeierem tehdy vyzývala k aktivismu a poučení, u nás podobné zahlazování stop zločinů komutisnického režimu stálo víceméně mimo pozornost běžných občanů. Nakonec kořeny OF a pozdější Klausova mafiánská перестройка ODS by mohly vyprávět. Bývalý skanzen "enderáckého" totalitního utlačování (Ministerium für Staatssicherheit) najdete v berlínské lokalitě Lichtenberg na Ruschestraße poblíž Frankfurter Allee a stanice U-Bahn Magdalenenstraße.  A právě tohle otřesné místo co poznamenalo tisíce svobodně myslících lidí, se stalo "filmovou" předlohou pro původně londýnského režiséra Lewise Lloyda, který před deseti lety uvedl post-punkové "Stasi" duo 𝕻𝖑𝖆𝖙𝖙𝖊𝖓𝖇𝖆𝖚. Konkrétně se jednolo o demo Square Squares (10/2012), Demos 2015 (1/2015), EP (9/2015) a eponymní album Plattenbau (3/2016), které vznikly ve spolupráci s Brandonem Walshem (bicí) a Hansem Duvefjordem (zp/kyt). Toho ale už na prvním 7" Sleep / Paralysis (2/2018) z aktuálního alba Shape / Shifting nahradil baskytarista Justin Scott, jehož projektu No Diving se během živých vystoupení účastní nejaktuálnější sestava 𝕻𝖑𝖆𝖙𝖙𝖊𝖓𝖇𝖆𝖚. Ale to až později (Sally, Brandon, Lewis). V květnu 2018 se Lewis Lloyd prezentoval coby sólista s dodnes volně dostupným digi-EP PTD a v době vzniku LP  (Lewis Lloyd - zp/bas, Brandon Walsh - bicí, Justin Scott - bas,  Justin Hunter - kyt/synt) "pronikl" do 𝕻𝖑𝖆𝖙𝖙𝖊𝖓𝖇𝖆𝖚 skrz titulní Shape / Shifting americký songwriter Jesper Munk, sdílející se svou ex-ženuškou 𝕻𝖚𝖇𝖑𝖎𝖈 𝕯𝖎𝖘𝖕𝖑𝖆𝖞 𝕺𝖋 𝕬𝖋𝖋𝖊𝖈𝖙𝖎𝖔𝖓 (P.D.O.A.), kde zcela náhodou figuruje i baskytarista Lewis Lloyd (aka Loui Affection). Loni v srpnu se fanoušci tohoto post-ideologického surrealismu (neplést se Sozialistischer Plattenbau) dočkali remixu skladby Hollywood, které se ujali A Place To Bury Strangers. Dá se říci dnes už legenda brooklynského post-punku, jejíž frontman Oliver Ackerman, zakladatelel Death By Audio, provozuje navíc label DedStrange, kde fantastický záznam o bolestivém vývoji lidského vědomí 21. století právě naleznete. Jmenuje se Shape / Shifting a pokud vyrazíte na některý z jejich nezapomenutelných koncertů, tak v hlavních rolích uvidíte Jespera Munka (kyt), Sally Brown (bas), Brandona Walshe (bicí) a pochopitelně Lewise Lloyda (zp).

A1. Shape / Shifting (02:41

A2. Hollywood / Love LLC (05:53)

A3. Crime / Scene (05:34)

A4. Tutankhamun (03:22)

A5. Aquarius / Aquarius (04:29)

 

B1. Self / Help (05:01)

B2. Oppression / Horizon (05:20)

B3. Sleep / Paralysis (Dub) (04:10)

B4. Ultraviolet / Ultraviolence (03:26)

B5. Tomahawk (06:14)

 

Zen Mother - Millennial Garbage Preach (Weyrd Son Records)

 

Kdo si vzpomíná na některý z tuzemských koncertů seattlovské multiinstrumentalistky Moniky Khot alias Nordra (SIGE Records), bezpochyby se mu vybaví kapela Summer Of Seventeen a především avant-tragedy psych projekt Zen Mother, inspirovaný francouzským skladatelem Igorem Wakhévitchem. Původně ještě jako duo Monika Knot (zp, kyt) & Adam Wolcott Smith (bas, synt, zp) odehráli své první koncerty zhruba před osmi lety a coby Zen Mother debutovali s albem I Was Made To Be Like Her (7/2017) u Illuminasty Records. Zde se již k živým vystoupením přidal bubeník Sheridan Riley, se kterým vznikl nový soundtrack ke kultovnímu snímku The Holy Mountain (1973, režie Alejandro Jodorowsky), realizovaný svépomocí pod názvem The Ascent (5/2019) v nákladu 100 audiokazet.

Pro aktuálně vycházející třetí titul Millennial Garbage Preach se nyní v Brooklynu usazení Zen Mother obrátili na svého starého kámoše a producenta ze Seattlu Randalla Dunna (Avast! Recording Co., Boris, Kinski, Sunn O))), Earth, ...), pod jehož dohledem natočili svou doposud nejlepší nahrávku. Ohromující, vizionářskou a přitom neprávem stojící mimo zorný úhel "nezávislých" médií, hrabajících se v morbidně melodramatických fantaziích a  v temných vlnách elektroniky.

Desku zaštítily bruselští Weyrd Son Records a kromě základní sestavy zde potkaté ještě hostující trio Shahzad Ismaily (variophon, synt), Luke Bergman (bas) a Skerik Sin Carne (sax).

 

A1. Henri Matisse (05:32)

A2. Sleep (05:17)

A3. Order (04:13)

 

B1. The Pharmacy (06:51)

B2. Vengeance (05:44)

B3. Lil Jesus (05:17)

B4. The Fugitive (05:54)

 

Weyrd Son Records • Henri Matisse

The Smile + Robert Stillman (Forum Karlín, Praha, 19.5. 2022)

 

Téměř na den přesně u příležitosti pětadvacátin jedinečnosti jménem OK Computer a prvního koncertu The Smile, se v prážském prostoru Forum Karlín zastavilo trio, které právě pod názvem The Smile vydá 17. června na fyzických nosičích své debutové album  A Light For Attracting Attention (Self Help Tapes LLP / XL Recordings). "Pandemickou" nahrávku, kterou už částečně multiinstrumentalisté Thom Yorke a Jonny Greenwood v doprovodu jazzového bubeníka Toma Skinnera (Sons OfKemet, Wildflower, ...) představili loni na uzamčeném Glastonbury Festivalu. Ač v základní hodinové části koncertu se uspořádání albových skladeb mírně odlišovalo od karlínského programu (první tři LP kousky zazněly jako poslední), mohli si návštěvníci A Light For Attracting Attention užít kompletní, navíc s přídavkovou Feeling Pulled Apart by Horses (9/2009 _Xurbia_Xendless Limited), glastonburgskou Just Eyes and Mouth a novinkou Friend of a Friend. Diváci tak měli jedinečnou příležitost sledovat, jak to všechno teprve vzniká, jak si v úvodu Free in the Knowledge Johnny Greenwood vystřihl se smyčcem už skladbu následující (A Hairdryer), či jak se sám Thom Yorke spletl v "přísně" daném setlistu.   

Nevím jak The Smile vnímají ročníky narozené až po všech platinových albech Radiohead (Pablo Honey - 1993, The Bends - 1995, OK Computer - 1997, Kid A - 2000, Amnesiac - 2001, Hail to the Thief - 2003, In Rainbows - 2007), ale tihle tři mistři bez obav z trendů prodlužují bezpochyby zaručenou kvalitu značky Radiohead i nadále. Ač ve velmi experimentálním podání, navíc s jazzovými odéry. Jediné co bych čtvrtečnímu zastaveníčku ve Foru Karlín vytkl, tak byl předražený merch, který ale levněji nepořídíte ani na oficiálních stránkách The Smile, a pořadatelská nařízení společnosti Charmenko CZ, kdy mi nebyl povolen vstup se starým fotoaparátem, zatímco kdejaký majitel běžného mobilního telefonu s vyšším rozlišením než jakým disponuji já, mohl fotit i natáčet videa naprosto bez omezení. Tak snad se tahle absurdita už konečně někam pohne a nebude kazit podobně jedinečné kulturní události. Tu s hostujícím Robertem Stillmanem, který se saxofonem podpořil zuřivou You Will Never Work in Television Again, tipuji za jednu z nejzásadnějších tohoto roku u nás. 

 

MEN - Mužské tělo ve sbírce Roberta Runtáka (AJG Hluboká n. Vlt)

 

Téměř devět desítek autorů prezentuje výstava MEN, kterou s podtitulem "Mužské tělo ve sbírce Roberta Runtáka" dnes zahájila Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou. Ale dříve než si tuto hlavní sezónní výstavu představíme, připomeňme si osobu s monogramem RR, vlastnící mj. olomoucké centrum Telegraph. To figuruje coby jeden z projektů JUDr. Runtáka (1976), předsedy olomouckého hnutí spOLečně (součást olomoucké radniční koalice s ANO, ODS a KDU-ČSL), sběratele umění a ředitele Exekutorského úřadu v Přerově. A právě Runtákovo propojení s exekutorským úřadem bylo důvodem, proč v listopadu 2019 uspořádala skupina studentů uměleckých škol během zahajovací vernisáže výstavy Václava Stratila performativní protest proti otevření centra (Telegraph Hub s.r.o.). Toho se "V.I.P." návštěvníci dočkali hned po kurátorském proslovu, kdy studenti začali střílet do vzduchu přinesené konfety s nápisem "exekuce" a část z nich se svlékla do dresů s nápisem "Exekuce.cz", reagujícím na Runtákovo akcionářství ve fotbalovém klubu Sigma Olomouc. Poté tato "závadová mládež" v galerii ještě vylepila na stěny nálepky "exekučně zabaveno" s fakty o exekuční praxi v České republice a z vernisáže odešla.

Nic podobného se ale dnes proti majiteli největší továrny na exekuce v Zámecké jízdárně Aleše Seiferta nekonalo. Dost možná i proto, že naprostou většinu návštěvníků tvořili přátelé a kamarádi pana exekutora, t.č. "mecenáše" umění. Jeho patnáctiletá sbírka totiž obsahuje zhruba dva a půl tisíce uměleckých děl, což docela dobře vystihuje výše uvedené podnikání v exekucích. Jak už samotný název MEN napovídá, výstava je zaměřena na znázornění mužského těla. Zachycuje období od konce 19. století do současnosti a vedle malby a kresby je zde zastoupana též fotografie, plastika a video. A právě dvě v hlavním sálu umístěná mikro erotic-kina, uvádějící snímky Marka Thera (Golo - 2021, Was für Material! - 2007), charakterizují celou výstavu - natural bez provokace. Jen ŠKODA (vernisáž 2. července), že zde není ani jedno dílo, zachycující "legální" zisky iniciálů RR. Ale i tak jde o jednu z nejúžasnějších hlubockých výstav, jejíž atmosféru dnes umocnil skvělý hudebník a optiqa designér Ondřej Vicena.

Soubor MEN můžete zhlédnout až do 2. října. Navíc během léta proběhnou doprovodné programy, slibující panelovou diskuzi, taneční performaci, komentované prohlídky a velmi očekávaný křest publikace MEN - Mužské tělo ve sbírce Roberta Runtáka. 

 

Martin Skalický  - Nebojím se II (2021)

 

Tea Smetanová - Muž (2021)

Michal Gabriel - Červená postava (2010)

Matouš Háša - Hříšník (2016), Matouš Háša - Hříšník II (2017), Matouš Háša - Kolaps (2021), Filip Kůrka - Chybíš mi (2016)

Julie Běna - Vzrůst (2020)

Jan Uličný - Tři veteráni (2016)

David Černý - Svatý penis (2013)

Richard Štipl - Block Sabbath (2003)

MEN 'n' ***

OV

 

Robert Runták (exekutor) & Jan Kudrna (kurátor) - "Koukej prachy se koulí, mám jich na dlani víc než dost, a já ptám se Tě jsou-li, Tvým dlaním mé prachy vhod."