Co já vím, tak Люксъ byl jeden z moskevských azylů pro "nepřizpůsobivé" komunisty, z nichž většina stejně někdejší stalinistické čistky nepřežila. Jestli se touto historkou inspirovali Hotel Lux nevím, ale během jednodenní "opilecké" chůze z Pompey do Londýna se toho dá poznat opravdu hodně. Po jedné takové, ze které už nebylo návratu, vznikl základ "nejtrpělivějších" postpunkerů na jih od Londýna. Jejich předcovidové období reprezentují sedmipalce The Last Hangman / Pulp (11/2017 Too Old For This Records), Daddy / Berlin Wall (5/2018 Big! Score) a DIY produkce English Disease / Charades (8/2019), po kterých sice přišla uzávěra, ale též zářez u londýnského kolektivu Group Therapy (skladba Pulp) a především výborné EP Barstool Preaching (8/2020 Nice Swan Records). Jak by řekl některý z našich "předních" politiků - vyslaný signál k novým zítřkům, který v aktuálním složení Lewis Duffin (zp), Cam Sims (bas), Sam Coburn (kyt/kl), Craig MacVicar (bicí), Max Oliver (kyt), Dillon Home (varhany/housle) dokládá brilantní LP debut Hands Across the Creek, podpořený londýnskou značkou The state51 Conspiracy. Deset plus jedna flexi "upovídaných" hitovek, doplňujících řadu žánrově již provařených objevů (Idles, Fontaines D.C., Squid, Dry Cleaning, The Murder Capital, Shame, ...). Provařených, ale stále skvělých. Mimochodem, těm posledním zmiňovaným dnes vychází u Dead Oceans třetí studiovka Food for Worms.
Žádné komentáře:
Okomentovat