pátek 9. března 2012

Čtyři slunce (Four Suns) - režie Bohdan Sláma (Negativ s.r.o. / Falcon)



Včera vstoupil do tuzemských kin snímek, za jehož evropskou (Internationale Film Festival Rotterdam - Spectrum) a světovou premiérou (Sundance Film Festivalu - World Cinema Dramatic Competition) pravděpodobně stojí magické čtyřky. Ne že by se zrovna měla Čtyři slunce vyhýbat čínským a japonským plátnům, ale jako čtvrtý celovečerní snímek Bohdana Slámy mírně za výbornými předchozími tituly Divoké včely, Štěstí a Venkovský učitel pokulhává. Nebo si jen se smrtí pohrává? Každopádně čtyři roky po Venkovském učiteli, rekognoskujícím Sundance již v roce 2009 (nesoutěžní 10 Directors to Watch - Variety) tu máme další Slámovu klasiku, přibližující životy bez X6 a manažerské hantýrky. Skutečné životy lidí, které sice nechce v reálném životě nikdo „hrát“, ale když už to díky Poupatům pochopil i Český lev ...
S „novými“ osudy Bohdan Sláma zůstal opět na Písecku, kde na disfunkční manželství svého později nezaměstnaného otce Járy (Jaroslav Plesl) a nevlastní matky (Aňa Geislerová) reaguje patnáctiletý Véna (Marek Šácha) po svém, čímž nejen sobě způsobuje nemalé problémy. Chytá se místní joint-punkové partičky (Jiří Mádl, Kateřina Jandáčková), chodí za školu, což dominovým efektem přivádí k nevěře jeho macechu s třídním učitelem (Igor Chmela) a vrcholí závěrečným (málem posledním) útěkem (odjezdem) z domova. Jasné, ne však zlaté světlo přináší do černé tragikomedie místní podivín (Karel Roden), jehož cesta za svým Mistrem (Vladimír Merta) má Járovi otevřít oči tím správným směrem. Kam, to však netuší asi ani on sám.
Přestože se stopětiminutová novinka zatím u diváků setkává pouze se zhruba padesátiprocentním pochopením, díky detailně roztřesené kameře, hudbě (SPS, N.V.Ú., E!E, Totální nasazení, Vypsaná fiXa – free EP) a značně přesvědčivým výkonům všech herců i neherců, mi Čtyři slunce vypálily na srdce 80%. Velice zdařilá a poctivá práce o naprosto „obyčejném“ životě kolem nás. Otevřte (opět) oči i vy.



1 komentář: