pátek 17. září 2021

Jindra Viková - Hliněná žena (AJG, Wortnerův dům Č. Budějovice)

 


"A tohle bylo co? To jsme na srazu espéďáků?", ozvalo se tiše po úvodní skladbě výtvarníka a básníka Jiřího Slívy, který zahájil všerejší českobudějovickou vernisáž Jindry Vikové skladbou o mešitách, zastřešujících (zatrašujících) "jeho" svět. Značně rozpačitý úvod jinak nádherné výstavy jedné z nejvýznamnějších představitelek českého sochařství posledních čtyřiceti let, kterou její kurátor Jiří Ptáček, inspirován Věstonickou venuší, pojmenoval Hliněná žena. Ve Wortnerově domě se tak můžete seznámit s pestrou tvorbou této výjimečné umělkyně, pro kterou jsou obličeje a gesta námětem už od konce 70. let minulého století. Všechny její plastiky, ať už z porcelánu, terakoty, drátů či železa, jsou ale především obecnějšími metaforami a symboly. Expozici navíc doplňuje výběr z autorčiných kreseb, asambláží a fotografií, v nichž se oddává bezprostřednímu objevování a spontánní vizuální hře. Třeba takovým autoportrétem, evokujícím poněkud znepokojivě posmrtnou masku, symbolizující naopak prostor pro začátek. Jeho reálný konec čeká na návštěvníky českobudějovické AJG naštěstí až 2. ledna 2022.

 


Autoportrét, 2012

Matka s dítětem, 2007

Osud
Z cyklu Gesta (I-II), 1996

Jiří Slíva (s přízraky)

Až se bude psát rok 2070, až mešity budou ve všech městech stát, pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde hrát? 

Žádné komentáře:

Okomentovat