 |
| Music Temple |
Úvodní den druhé části až do soboty probíhajícího jubilejního
(
10 YEARS REDEFINING ARTS) ročníku
DONAUFESTIVALU začnu tam, kde mě loni
provázela ta největší zklamání. Od zástupců Britem Robin Carolanem vedených
Tri Angle Records, které ve středu naživo očistil liverpoolský benjamínek Matthew
Barnes, alias
Forest Swords. Společně s v ponožkách hrajícím Fender -jazz
basákem Jamesem Binarym obhájili v jednom ze dvou letos pro koncerty
vyhrazených
Messegelände sálů (hlavní Stadtsaal) temně fascinující atmosféru
dub-elektronického debutu
Engravings (2013). Hodinové vystoupení o jednom,
ten den jediném DONAU-přídavku, doprovázela neméně impozantní psych-retrospektivní
videoprojekce a konečně i přesvědčení (satisfakce? no jak chcete), že ne
všichni "laptopáři" jsou předurčeni pouze k on-line živákům z
vlastních pokojíčků. Skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé!
Takže po závěrečných, ve dvě ráno končících
Forest Swords
se časovou smyčkou přesunu zpět do odpoledních hodin, kde kolem páté DONAU
odstartoval
hudební instalací
Music
Temple (Kunstraum Stein) montréalského dua
Elfin Sadle (Emi Honda & Jordan
McKenzie). Střet dvou rozdílných světů, prezentovaných v prostředí imitujícím mikro-zahrádku
starožitnou minulostí (fantazií), kterou v kontrastu s makro-audiovizuálním
detailem současnosti snímala videoakamera a přenášela na velké plátno do
vedlejší místnosti (realita). Tento nejpřekvapivější středeční zážitek o patro
níž vystřídala místy v publiku úšklebky vyvolávající performance
Dark Material amerického,
v Berlíně usazeného choreografa a tanečníka
Jeremy Wadea (plus
Maria F. Scaroni),
zvukově doprovázeného
XIU XIU (Jamie Stewart, Shayna Dunkelman) a šesti černými izolepami
Moniky Grzymala. Navazující reprezentant
Kranky Records Tim Hecker zase v
sousedním
Minoritenkirche přiblížil těžký úděl letištních techniků, promítajících
svá audiologická vyšetření např. do drone-ambientních projektů.
 |
| Snoww Crystal |
Z roz-tře-se-nýho kostela se většína návštěvníků přesunula
na základnu
Messegelände, kde jako první
dostala prostor Halle 2 s australskou techno-mašinkou
Gardland (Alex
Murray, Mark Smith). Průměr střídaný bohužel jediným, zato však dvojitým
zklamáním přišel hned po tomto setu v sousedním sektoru, zařazením kytarových
Body/Head
místo očekávaných
Factory Floor. Že jste o nich ještě neslyšeli? Tak to máte
ostudu stejnou jako já, protože jde o
Kim Gordon ze
Sonic Youth a
Billa Naceho,
majitele
Open Mouth Records. Loni pro
Matador Records natočili debutové LP
Coming Apart, které však naživo působilo spíše jako vzpomínka na TU z tý legendární
kapely. Ale jinak je Kim furt krásná ženská.
Následující složení pak až do zavírací doby patřilo už
jen hodně, resp. hodně moc zajímavým momentům. Osobně můj TIP
Snoww Crystal ukázali,
jak ve Vídni slyší na tvorbu
Cocteau Twins a
My Bloody Valentine, losangelští
clipping. vyšlehali zkreslujícím noise-techno rapem publikum k bouřlivým ovacím,
Newyorčance
Farmakon (Margaret Chardiet) stačila zhruba dvacetiminutovka k "omotátí"
i svých nefanoušků rolí, připomínající
Zolu Jesus na prahu šílenství a vítěze
Forest Swords jsem už zmíňoval v úvodu.
Summa summarum - ač středu provázel velmi slabý divácký
zájem (čtvrtek VYPRODÁN), s mimohudeními zážitky, kde nesmím opomenout návštěvu
zoologické zahrady s lidskými exempláři
HUMAN ZOO (
God's Entertainment), splnil
program
DONAUFESTIVALU vše, proč tohle
poutní místo u Dunaje pravidelně navštěvuji. Věřím, že příští rok nebude výjimkou.
 |
| Emi Honda & Jordan McKenzie |
 |
| Dark Material |
 |
| Gardland |
 |
| Kim Gordon |
 |
| clipping. |
 |
| Pharmakon |
 |
| Forest Swords |
Žádné komentáře:
Okomentovat