Popravdě řečeno/napsáno, po pochvalných reakcích Mirky
Spáčilové a její dcerky Terky (spolupracovnice snímku) se mi režijní debut Jirky
Mádla zdál ještě falešnější, než jejich subjektivní recenze. Přesto coby
rezident nedalé vsi od Českých Budějovic, kde převážná část filmu Pojedeme k
moři loni vznikala, jsem exteriérní zvědavosti (zda mě někde inflagranti nezabrala
skrytá kamera) neodolal a vyvezl celou rodinku do kina. A právě zde mohou mnozí
diváci narazit na distributorem filmu (Falcon) uváděnou mírně zavádějící informaci,
že jde o rodinný snímek. První dvě třetiny z celkových devadesáti minut obsadil
filmařsky naivní amatérismus dětí školou povinných (např. Ambrozia) a zbytek připadl
sociálně dramatickým tématům, které pochopí zase spíše jejich starší sourozenci
(ti však v pupertálním věku "nepůjdou s fotrem do kina na takovou kravinu")
a vyšší ročníky.
Celý děj je postaven na snaze mladého Tomáše "Formana"
Hrobského (nadaný Petr Šimčák) natočit (Edita Kainrathová - kamera) se svým
polochorvatským kamarádem Harisem Kubálkem (ostřílený Jan Maršál) film o své
rodině a spolužácích, přičemž narazí na podezřelé chování (ne)vlastního otce
(Odřej Vetchý). Výsledkem detektivní akce se nakonec stane odhalení Tomášovy skutečné
identity, ke které dojde v centru pro rehabilitaci osob se zdravotním
postižením ARPIDĚ, kde jako fyzioterapeutka pracuje jeho (ne)biologická matka (Lucie
Trmíková).
V Šmídmajerovo produkci (Bio Illusion) tak sice na domácí
poměry vznikl pozoruhodný dětský příběh (a snad i naplnění Mádlova snu natočit
film - o sobě?) o problémech dospělých (a to nejen pro Budějovičáky), ale jeho podstatu až
příliš často zastiňují excelentní výkony ve vedlejších rolích - především
fotbalově trenérská guma v podání Romana Nevěčného a domácí trýznitel Harisovo
matky (Michaela Majerníková, sestra Karolíny alias Liny Mayer) a čórkař Ondřej
Veselý.
85% (průměr za celou naší rodinu)
Žádné komentáře:
Okomentovat