Vedle Bibione doporučuji ze stáje STD též "hromotluka" Spiral Sadness
V době, kdy nadržení Čechoslováci vyráželi za "západním" mořem a plážemi
s "východními" cenami do původně bažinaté benátské oblasti plné
vojenských opevnění, odfukovala tahle děvčata dost možná teprve první měsíce
svého života. V následujícím století, resp. po zkušenostech z kapel jako The Maggie's
Marshmallows, Jirka (MJ) či Orient (KT), se někdy před dvěma lety z nich vyklubal
ekofeministický boyband garage-grrrlpunkerek (textařka a promotérkaMerkéta "Malagelo"
Janderová- zp, bas, Kristýna "Aardvark"
Trochtová - kyt, Kristýna "Porcelain" Plesková - bicí), který pod
přímořským názvem Bibione natočil loni v létě s Lukášem Polákem (Smuteční slavnost, Bahral) v karlínské oáse bez vizuálního smogu (KK) svůj eponymní EP debut (7", 166
ks). Ten vč. aktuálně o dvě skladby rozšířené, a taktéž vyprodaně audiokazety (50
ks), vyšel u pardubických Stoned To Death. Pokud ale vyrazíte na jejich od
pátku z Českých Budějovic (Světadílna) frčící turné, zahrnující mj. také zastávku na 25. ročníku
Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, máte šanci ještě nějaký
ten bibionskej artefakt sehnat. Sice jediný v češtině nazpívaný "dojezd"
Kafe je kyselý (Crooked to Death vol. III) tam nenajdete, ale už samotný obal
od brněnského výtvarníka, básníka a hudebníka prof. PhDr. Antonína Přidala
vytvořil nemalou záruku o další výjimečné událosi na naší DIY scéně. Ačkoli se
uvedené holky/děvčata/ženy nehlásí k politickým postojům, jejich Dance příspěvek
na benefiční kompilaci Refugges Welcome (Mad Duck Booking) a podobné aktivity (Prague Pride, Keychange, ...) určitě neberte s rezervou. Za dva týdny totiž o budocnosti
naší země rozhodnou volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých můžete např. díky iniciativě
Jsme fér, usilující o úplné zrovnoprávnění LGBT lidí v ČR, mnohé ze
"zavedených" post-komunistických tradic radikálně změnit. Pak si snad
konečně s láskou natáhnu deku na některé z bibionských pláží. Tedy, když mě tam
tyhle anti-sexsistické krásky pozvou.
Asi rok po vydání v několika zemích zlatého alba Music For The Masses jsem na známé hudební nástěnce strahovských kolejí nalezl inzerát,
nabízející údajně novou desku "ztracených" nahrávek od Depeche Mode. Ač
na první poslech to skutečně vypadalo na depešáky, tak přes dvojče pořízenou
nahrávku jsem identifikoval až po mnoha letech. War And Emotion (5/1988) totiž
patřila švédskému synt-popovému triu Etage Neun, které v roce 1986 založili
Rickard Karlsson, Magnus Jönsson a později dorazivší textař a zpěvák Fredrik
Bergman. Už od prvního dema Chapagne bylo víceméně jasné, že půjde o kapelu
"reagující" mj. na studenou válku a další jaderné hrozby (Radioactive
Rain). K dnešnímu dni vydali s malou pauzou (1990 -1998) svépomocí ještě další
tři alba (From The Cradle To The Grave 1990, In My Place 2013, This Too Shall Pass 2017), dvojici kompilací (One 1998, Once 2020) a letošní singl Blinders,
předznamenávajícípáté studiové LP.
Zda-li jej stihnou do konce letošního rolu sice netuším, ale jejich prozatím
nejsilnější a pro mě dlouho záhadné War And Emotions nyní najdete v
neodolatelné reedici u španělských Dead Wax Records 💓💓💓
Přestože tokijští post-rockeři MONO (Takaakira
"Taka" Goto - kyt, Hideki "Yoda" Suematsu - kyt, Tamaki
Kunishi - bas/kl, Yasunori Takada - bicí do prosince 2017) považují za svou
domovinu brooklynské Temporary Residence Limited, v Evropě jim už sedm let (TheLast Dawn, Rays of Darkness) poskytují přístřešek berlínští Pelagic Records. Zde
jim také v pátek vyšlo v pořadí jedenácté album Pilgrimage Of The Soul, které produkoval
s titulem Requiem For Hell (10/2016) ke kapele navrátivší Steve Albini - EAR
(Pixies, Nirvana, PJ Harvey, ...). Po naprosto famózním předchůdci Nowhere Now Here (1/2019), kde za bicími už seděl Dahm Majuri Cipolla, tak jde opět o
neodolatelný výběr dvojvinylů, které byly sice v první várce okamžitě vyprodány,
ale následující nábídka je neméně NÁDHERNÁ. Stejně tak, jako především jejich emociálně
meditativní obsah, léčící těžce hojící se rány z uplynulých covid měsíců. Jen
škoda, že tentokrát tuzemské pacienty nebudou tihle instrumentální felčaři, provozující tuto praxi už 22 let, léčit osobně.
P.S.
Všechny výše uvedené tituly si můžete stáhnou za libovolnou cenu, začínající na částce NULA.
A1. Riptide (05:51)
A2. Imperfect Things (06:25)
B1. Heaven in a Wild Flower (07:10)
B2. To See a World (04:00)
C1. Innocence (08:10)
C2. The Auguries (07:30)
D1. Hold Infinity in the Palm of Your Hand (12:21)
"A tohle bylo co? To jsme na srazu espéďáků?",
ozvalo se tiše po úvodní skladbě výtvarníka a básníka Jiřího Slívy, který
zahájil všerejší českobudějovickou vernisáž Jindry Vikové skladbou o mešitách, zastřešujících
(zatrašujících) "jeho" svět. Značně rozpačitý úvod jinak nádherné
výstavy jedné z nejvýznamnějších představitelek českého sochařství posledních
čtyřiceti let, kterou její kurátor Jiří Ptáček, inspirován Věstonickou venuší,
pojmenoval Hliněná žena. Ve Wortnerově domě se tak můžete seznámit s pestrou tvorbou
této výjimečné umělkyně, pro kterou jsou obličeje a gesta námětem už od konce
70. let minulého století. Všechny její plastiky, ať už z porcelánu, terakoty,
drátů či železa, jsou ale především obecnějšími metaforami a symboly. Expozici
navíc doplňuje výběr z autorčiných kreseb, asambláží a fotografií, v nichž se
oddává bezprostřednímu objevování a spontánní vizuální hře. Třeba takovým autoportrétem,
evokujícím poněkud znepokojivě posmrtnou masku, symbolizující naopak prostor
pro začátek. Jeho reálný konec čeká na návštěvníky českobudějovické AJG
naštěstí až 2. ledna 2022.
Autoportrét, 2012
Matka s dítětem, 2007
Osud
Z cyklu Gesta (I-II), 1996
Jiří Slíva (s přízraky)
Až se bude psát rok 2070, až mešity budou ve všech městech stát, pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde hrát?
