Humpolecká 8smička včera zahájila letní výstavu jedné z
nejvýznamnějších postav českého výtvarného umění a představitele avantgardy
počátku 20. století Jana Zrzavého. Rodáka z Vysočiny, jehož tvorba bez
uměleckého vzdělání odráží smysl duchovní cesty, hledání domova a komplikovanou
sexualitu, se kterou bojoval celý život. Jeho samotářství a odlišnost už
stačily pojmenovat identitu české kultury, kterou mimochodem naprosto skvěle charakterizuje
aktuální nátlak na vedení pražské Národní Galerie a Akademie výtvarných umění.
Výstava Kdybych já byl
krásný jako Dionysos prezentuje Jana Zrzavého jako moderního a progresivního
umělce, navazujícího pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory
a autorkami z Čech, Maďarska, Francie a Itálie. Jeho návrat do Humpolce potrvá až
do konce září a díky Nadačnímu fondu 8smička a kurátorské dvojici Miloš Doležal
a Martin Herold vznikla nádherná publice, obsahující kromě umění (obrazy,
kresby, ilustrace, grafiky, dřevěná řezba, ..), rodinných fotografií a dalších
unikátních objevů též korespondence, vzpomínky malířova synovce a dokonce i
recepty, podle kterých tamní KONZOOM navařil pro včerejší vernisáž. Pro naprosto
skvělou vernisáž, odkrývající úžasné setkání s Janem Zrzavým.
"Kdybych já byl krásný jako Dionysos, šel bych na Václavské do Alhambry, celý bych se svlékl, vstoupil do rotundy, zatančil bych Dionysův tanec". Co by asi na slova Jana Zrzavého řekli tehdy signatáři petice "národních umělců"", kterým dnes vadí nahota "tlusté" Kači Olivové či před proruskou PiS z Polska uprchlá Alicja Knast, ředitelka Národní galerie.
Žádné komentáře:
Okomentovat