Ve čtvrtek 19.6.2008 začal v hlavním městě již popáté mezinárodní multižánrový hudební festival United Islands of Prague, jehož včerejší (třetí) závěrečné Open Air části, prodloužené o afterparty v Meet Factory (Recyclit night), se mj. zúčastnili NoJazz a I Am Kloot. Zatímco kvintet (bronz) z Francie, míchající do jazzu drum’n’bass, house, electro, funk, world-music a hip hop roztančil svými novinkami z očekávaného třetího alba a energickou show celou Kampu, vyklidněné trio I Am Kloot mou aortu neminula. Ač kapela s vokálem (John Bramwell) připomínajícím Brett Andersona (společný loňský koncert) ze Suede vznikla ve stejném prostředí jako Doves a Elbow, zcela neprávem jejich úspěchů, stejně jako Alfie, nedosáhla. V hodinovém setu představila na hlavní scéně Střeleckého ostrova našemu publiku premierově (konečně) ukázky ze všech čtyřech desek, z nichž největší podíl patřil debutové a pro mě i nejlepší Natural History (Wall of Sound). Novinku Play Moolah Rouge (Skinny Dog Records) zastupovaly One Man Braws, Ferrit Wheel, zazněla Maybe I Should vydaná před třemi lety pouze digitálně, Avenue Of Hope z filmového snímku Sunshine (Danny Boyle 2007) a s dvojicí přídavků No Fear Of Falling a I Believe se s Prahou rozloučili. Já však věřím, že díky „ostrovní“ SMS soutěži se vrátí opět za rok, ne-li dřív. I Am Kloot více než pod nebe patří do malého klubu, ale i tak ze zlomku mnou navštívených sobotních akcí se jednalo o to nejlepší (zlato), co letošní United Islands of Prague nabídli.
Po hbitém přesunu do smíchovské nádražky Meet Factory nás uvítal snad hodinový Cinemix set v podání VDJOoF z Paříže, zkracovaný sledováním hudebního dokukumentu v „místním“ kině, po kterém se se „zdařilou“ více jak půlhodinovou zvukovkou představila jedna z nejpříšernějších kapel mé současnosti - Toxique, otravující svou infantilní zpěvačkou vzor Mardoša snad i ČD potkany. Oživení nastalo až s příchodem pražského punkové trojky The Flickers, která z důvodu podivně promíchaného (že by rukou RGM?) pořadí vystupující před(do)běhla Mirka Papeže a jeho Magnetik a stali se přímým supportem hlavních hvězd afterparty The Whip. Časovým posunem lehce znavená manchesterská čtveřice ve dvě ráno zcela ožila a nabídla v hodinovém vystoupení přetlakovaný electro-dance-punk, schématicky sice kopírující bonusové DVD letošního alba X Marks Destination, ale svou dravostí a energií vyznělo zcela nesrovnatelně - samozdřejmě že lépe. Po vynikajících, vynikajících a ještě jednou vynikajících The Whip (stříbro) měli následovat Magnetik, The Fakes a Boycotlettes z Tábora (!!!), ale po tomhle nářezu jsem stejně jako Fiona sebral poslední síly a raději vykročil k domovu.
Dokonalá oslava začátku léta!
Žádné komentáře:
Okomentovat