Filmová Renesance Slavonice, která proběhne od 13.
do 16. srpna 2026, staví do svého středu bohatý filmový program rozdělený do
několika tematických sekcí. Diváci se mohou těšit na Mezinárodní soutěž a
Česko-rakouskou soutěž, v nichž o vítězných snímcích z uplynulého roku rozhodne
svým hlasováním samotné publikum. Budoucnost kinematografie a nastupující
autory představí sekce Next Generation, zatímco sekce Premiéry nabídne první
festivalová uvedení za osobní účasti tvůrců. Praktický pohled do zákulisí tvorby
přinese sekce Řemeslo, aktuální společenská témata otevře sekce Fokus a
filmovou historii připomene Pocta Osobnosti spolu se sekcí Klasika, která ukáže
významná díla v nových souvislostech. Pro milovníky napětí a hororu je
připravena Půlnoční filmová sekce.
Vedle filmového programu nabídne festival také silnou
hudební scénu. Za projektem Never Sol stojí producentka, zpěvačka a zvuková
umělkyně Sára Vondrášková, která právě vydala nejlepší album letošního roku "Rest
Your Wound On Mine". Budějovicko-slavonické duo Jadran nabídne performativní
smršť na pomezí punku, screama, špinavého oldschool ravu a EBM, kde se dětská
kytara a syntezátory propojují s českými texty do intenzivního rituálu. Z
Berlína dorazí multiinstrumentalistka Teresa Riemann, jejíž tvorba na hraně
jazzu, punku a no wave propojuje bicí, klavír a expresivní hlasový projev. Nová
českobudějovická kapela Rande představí svůj osobitý styl shoemo, který
kombinuje zasněné shoegaze kytary s emoční naléhavostí a tématy mezilidských
vztahů. Berlínský underground dále reprezentuje i kapela ERRORR kolem Leonarda
Kaageho, která přiveze strhující zvukovou stěnu postavenou na noise rocku,
post-punku a masivních fuzzových kytarách. Minimalistické krautrockové trio
Arcane Allies vtáhne publikum do hypnotických struktur psychedelického rocku a
elektronické improvizace s thereminem, zatímco berlínské jazzem políbené trio
13 Year Cicada předvede nepředvídatelný experimentální pop plný rytmických změn
a osobitého humoru.
Celý program doplňují diskuse, výstavy a divadlo v
neopakovatelné kulise historického města. Kompletní informace a předprodej (zvýhodněných) vstupenek na DRUHÝ ročník festivalu najdete na právě aktualizovaných stránkách FRS.
Debutové a zároveň božské album formace Božské Soaré (Dominik Novák, Richard Grimm) vyniká radikální originalitou a překračuje hranice žánrů. Jeho zvuková paleta
připomíná vlídný superpočítač, kde se klasické křídlo střetává s chladnou
modulární syntézou a terénními nahrávkami deště, ptáků či vlaků.
Pětice precizně
vrstvených skladeb nahraných v pěti lokalitách (Praha, Bratislava, Berlín,
Senica, Žilina) odmítá roli pouhé kulisy a vyžaduje plnou pozornost, za kterou
se odměňuje intenzivním emocionálním zážitkem. Celá stopáž funguje jako
sugestivní filmové vyprávění beze slov a soundtrack pro imaginární krajinu/planetu.
Příběh sleduje dvě osamělé postavy, které opouštějí ráj a přes mlhavé stezky
sestupují na zem. Zde objevují pozemské krásy i varování, usazují se v bohatých
městech, ale brzy splývají s šedým davem. Každodenní shon, zákony a společenská
očekávání je uzavírají do kruhu, který připomíná prázdnotu původního ráje.
Zjišťují, že honba za zdánlivými hodnotami je jen jinou formou bezcílnosti.
Opouštějí proto lidskou zkušenost a odcházejí tam, kde nacházejí skutečné
naplnění. Tuto hlubokou meditaci o lidské existenci a fúzi ambientu s
elektroakustickou hudbou ideálně reprezentuje skladba Sladká nevedomosť s
hostujícím českým kytaristou Tomášem Niesnerem. Jeho unikátní doprovod si sice
návštěvníci nedávného festivalu Literatura žije! v Českých Budějovicích nemohli
vychutnat naživo, o to intenzivněji však promlouvá z této pozoruhodné nahrávky,
jejíž obal zdobí podmanivá práce Eleny Špinerové z uměleckého projektu She Held Collective.
Projekt GÖRL, který tvoří ikona elektronické hudby Robert Görl a uznávaná producentka Sylvie Marks, vydal své debutové studiové album s
názvem Dark Silver Moon Light, a to pod vlastní značkou Grönland Records.
Robert Görl je celosvětově známý jako spoluzakladatel
legendární NDW formace Deutsch Amerikanische Freundschaft (R.I.P. Gabi), která
se zapsala do hudební historie revolučními skladbami jako Der Mussolini.
Jeho hudební partnerka Sylvie Marks, producentka posledního/posmrtného DAF alba
Nur Noch Einer (11/2021 Grönland Records), patří k průkopnicím elektronické scény a stala se
historicky vůbec první ženou, která získala rezidentní djské místo ve slavném
frankfurtském klubu Dorian Gray. Společně tvoří sehranou dvojici, která na právě realizované desce DSML kombinuje desítky let zkušeností z klubového prostředí i
undergroundové scény.
Cestu k tomuto albu definitivně otevřel jejich v pořadí
již třetí společný singl s názvem Wir brechen aus. Tato skladba hudebně staví
na typických energických sekvencích Roberta Görla, které doplňuje nekompromisní
beat a hypnotický text o touze vymanit se ze zajetých společenských struktur.
Celé album Dark Silver Moon Light obsahuje celkem deset skladeb a jeho výsledný
zvuk úspěšně propojuje odkaz klasického minimalistického elektro-punku a syrové
EBM s moderní klubovou produkcí. Již od prvních ohlasů, se kterými budete jistě
souhlasit, nejde o pouhý nostalgický pohled do legendární Görlovy tvorby, ale o
hypnotický krok vpřed, transformující minulost. Odborné magazíny vyzdvihují
nahrávku jako pozoruhodné dílo, které mistrně přemosťuje historický přínos DAF
s moderním, hluboce introspektivním elektronickým zvukem, balancujícím na
pomezí chladu a tepla, mechaniky a emocí. Zatímco Görlův hlas s sebou nese
křehké lidství, Sylvie Marks dodává celému konceptu nečekanou klubovou hloubku
a redukované texty fungují jako mantra, která se s každým opakováním zarývá
hlouběji do vědomí posluchače.
Pro mne naprosto nečekané překvapení tohoto roku, ne-li
to nejlepší ze „současné“ Neue Deutsche Welle.
Seraphim je britský enigmatický projekt, jehož debutové
album London Is Tired Of Me právě vyšlo na značce Lost DomainKirana Sandeho, zakladatele
Silent Street či kultovního labelu Blackest Ever Black.
Identita členů projektu i pozadí vzniku jsou záměrně
zahaleny tajemstvím, což tvoří klíčovou součást estetiky celého díla. Oficiální
prezentace projektu vydavatelem navíc uvádí fascinující premisu, že Seraphim je
skupina, jejíž členové se navzájem neznají, a vy sami už možná jste jejím
členem. Album totiž vzniklo na principu surrealistické metody „exquisite
corpse“, tedy řetězové hry, kdy každý umělec navazuje na tvorbu toho
předchozího, aniž by znal celkový kontext či identitu ostatních. Hudební štafeta
se tak v čase přelévala mezi mnoha neznámýma rukama, což desce dává
neuchopitelný, snový a proměnlivý charakter.
Nahrávka působí jako halucinogenní tekutá směs
nepojmenovaných skladeb, která posluchače dezorientuje a vytrhává z reality.
Žánrově se tato kompilace nápadů pohybuje na pomezí abstraktního ambientu a psychedelického
soulu se zpomalenými folkovými motivy temných a elektronických rytmů. Koláže
podivných nahrávek a samplů, vyvolávající spekulace o zákulisí celého projektu.
Dost často se na sítích zmiňuje Tarquin Manek (Act Now), John T. Gast či temně zamlžená
atmosféra Deana Blunta. To vše by ale mohla potvrdit či vyvrátit jedna z
klíčových postav britské experimentální elektronické scény 21. století Miles Whittaker, polovina temně ambientního dua Demdike Stare, který se postaral o finální
zvukový mastering celé nahrávky. Já osobně bych začal s pátráním právě u
něho.
Mezi klíčové momenty první části London Is Tired Of Me patří ústřední bod,
kterým je silně deformovaná, narkotická a zneklidňující verze tradiční folkové
skladby Bedlam Boys od Steeleye Span. Druhá strana vinylu je pak ještě zajímavější,
protože se na ní objevují zatraceně povědomé vokály, které z ničeho nic mizí a následně se vracejí zkreslené až k úplné
nepoznatelnosti.
Další ukázka nekonečnosti hudebních možností a fascinujících zážitků!!
Knives je britská noise-rocková kapela z Bristolu, která
vznikla před čtyřmi lety a rychle se stala nepřehlédnutelným „ostřím“ na
alternativní scéně. Ve své tvorbě divoce kombinuje prvky hardcoru, post-punku,
alternativního rocku a experimentálního jazzu, což zaručuje velmi energický a
nepředvídatelný hudební zážitek. Své kritikou oceňované debutové album Glitter
(5/2025 Marshall Records) nahráli ve studiu Giant Wafer ve Walesu pod vedením
producenta Dominica Bailey-Claye. Deska řeší toxickou maskulinutu, špatné
zkušenosti s okolím a klade důraz na empatii a porozumění.
V listopadu Knives zařadili dvě upravené albové skladby
na EP Reglitter I, které doplnili o dosud nevydané spolupráce s Carsonem Pacem
z The Callous Daoboys a C.A. Francisem z DITZ. Další těžký zářez, na který aktuálně
navázali čtveřicí předělávek z jejich úspěšného debutu Glitter. Zde kapela
pro „zjemnění“ původního zvuku oslovila spřátelené umělce z britského undergroundu,
kteří hlučný základ přetvořili do nových tvarů, zostřili celkovou náladu a do
skladeb vnesli výrazné elektronické textury. Celá nahrávka je hluboce provázána
se silnými tématy úniku, manipulace, korupce a společenského hněvu.
Úvodní skladba I See Them Fall v shoegazeové úpravě od
Sunnbrella (David Žbirka / Mouth Ulcers) kombinuje snovou a neklidnou atmosféru,
reflektující každodenní stagnaci. Následují písně You Think You Know v režii
CLT DRP je zaměřená na manipulaci a Chroma od M/X ventiluje vztek vůči
lhostejnosti elit a korporací. Nahrávku uzavírá syrová a komunitní skladba Rhinestone
Cowboy, reagující na britskou bytovou krizi a chamtivost pronajímatelů (HLHYBD).
Celé EP tak upevňuje stále sílící pozici kapely Knives a společně
s předchozími remixy Reglitter I ji najdete na prozatím jen digitálně zveřejněném
albu Reglitter. Skvělá upoutávka před vydáním jejich druhé studiové desky
plánované na začátek roku 2027 a především na velmi očekávané pražské
vystoupení, ke kterému dojde ve čtvrtek 18. června v Café V lese. Za čtyři stovky tak poznáte kapelu, která funguje jako
manifest pro inkluzi a diverzitu. Partičku pocházející z naprosto
odlišných prostředí, vytvářející na svých koncertech bezpečné, rebelské a
vítající zázemí pro lidi jiné barvy pleti, queer lidi a celou LGBTQ+ komunitu (Jay
Schottlander – zp, Erin Cook – bicí, Ben Marshall – bas, Dan Farren – kyt, Josh
Cook – kyt, Tegan O’Connor – sax).
Dnes v poledne ožijí České Budějovice jednou z
nejočekávanějších studentských a kulturních akcí roku. Budějovický Majáles 2026
nabídne bohatý program plný hudby, zábavy, studentských aktivit a jedinečné
atmosféry, která každoročně přitahuje tisíce návštěvníků. Z mimořádně kvalitně
sestaveného hudebního programu vybírám největší hvězdy, které byste rozhodně
neměli přehlédnout ani přeslechnout. Vstup volný!!
Sokolák – Beduín (středa 3. června)
Eternity Again je pražská alternativní formace, která se
profiluje jako jeden z nejvýraznějších současných objevů české shoegaze, dream
pop a indie scény. Projekt původně vznikl jako čistě sólové „ložnicové“ DIY
úsilí zpěvačky a songwriterky Barbory Cihak, která se později obklopila trojicí
zkušených instrumentalistů – Erikem Petrinou (kyt), Vojtěchem Kouřilem (bas) a
Mikim Papežem (bicí). Kapela mistrně kombinuje melancholii, nostalgický hluk
80. a 90. let s moderní produkcí, čímž si vysloužila srovnání se světovými
ikonami jako Slowdive, My Bloody Valentine či tuzemskou legendou The Ecstasy of
Saint Theresa. Debutové album Prophecy vyšlo loni v srpnu a před pár
měsíci uvedli v pražském klubu Bike Jesus naprosto skvělou Stellu Rose, dceru
Davida Gahana (Depeche Mode).
Good Times Only je pětičlenná pražská alt-popová a
synthpopová kapela, která se do širšího povědomí zapsala jako „česky zpívající
boyband“. Skupina tvořená Filipem Černým, Zdeňkem Prokopcem, Kryštofem
Volkmanem, Matějem Boudou a Lukášem Klavrzou kombinuje chytlavé melodie,
přímočarý songwriting a citlivé, melancholické texty. Své třetí studiové album Tohle mi ještě nikdy nikdo nedělal (X Production) vydali symbolicky 1. května 2026 na
svátek zamilovaných. Deska představuje zásadní milník v jejich kariéře, odrážející
zralost/dospělost a temnější témata.
Sokolák – Beduín (čtvrtek 4. června)
Kosmetik Institut je brněnský avantgardní hudební
projekt, který se pohybuje na pomezí experimentální elektroniky, lo-fi popu,
mluveného slova a post-punkové syrovosti. Skupina je charakteristická svým
ironickým odstupem, minimalismem a schopností transformovat banální reality
všedního dne do absurdních uměleckých výpovědí. Jejich album Lhal jsem v motivačním dopise (5/2026) představuje generaci uvězněnou v koloběhu
korporátního odcizení, syndromu vyhoření a přetvářky moderního trhu práce.
Název desky funguje jako ústřední metafora pro každodenní masky, které lidé
nosí, aby uspěli v systému orientovaném na výkon. Hudebně i textově projekt na
tomto albu kombinuje chladné syntetizátorové plochy s kousavým humorem a
existenciální úzkostí. Výsledkem je trefný, generační manifest, který s
nadsázkou reflektuje nesoulad mezi naším vnitřním já a očekáváním okolního
světa.
Pokoj25 je autorský hudební projekt producenta a
skladatele Vojtěcha Grabače (aka Scorn, SEBE), pohybující se na pomezí alternativního
rapu, elektroniky a melancholického indie-popu. Jeho tvorba propojuje osobní
výpovědi, městskou poetiku a atmosférické produkce, ve kterých se střídá
intimita s taneční energií. Na albu Taneční (5/2025) rozvíjí svůj
charakteristický zvuk směrem k výraznějším rytmům a klubové estetice, aniž by
ztratil cit pro introspektivní texty a obrazotvorné vyprávění. Výsledkem je
kolekce skladeb oscilující mezi nočním městem, vzpomínkami a potřebou pohybu –
hudba pro tanec i zamyšlení zároveň.
Něco něco patří k nejvýraznějším jménům současné české
indie scény. Trio ve složení Alžběta Tkáč Trusinová, Tomáš Tkáč (majitel labelu
Divnosti) a Vašek Švestka kombinuje energické kytary, chytlavé melodie a
osobité české texty na pomezí indie rocku, synth popu a post-punku. Po albech
Začíná (2020), Útržky (2021) a Třetí (2023) přichází s novou deskou Majonéza (5/2026 Divnosti),
která nabízí syrovější zvuk, přímočařejší texty a pořádnou dávku humoru,
nadsázky i emocí. Osm skladeb sevřených do krátké, hlasité a intenzivní
nahrávky potvrzuje, že kapela umí být zároveň drzá, citlivá i nekompromisně
autentická.
Malá stage / Velká stage (pátek 5. června)
Cringe Prince je pražský bedroom projekt pohybující se na
pomezí alternativního popu, elektroniky a temné klubové estetiky. Jeho tvorba
kombinuje osobní výpovědi, ironický nadhled i syrové emoce, které reflektují
témata současné digitální generace. Album TOXIC XII (5/2026 Zombrex Music) představuje
dosud nejucelenější výpověď projektu – dvanáct skladeb propojených atmosférou
vnitřních konfliktů, toxických vztahů a hledání vlastní identity. Deska spojuje
výraznou produkci s introspektivními texty a potvrzuje charakteristický rukopis
Cringe Prince: autentický, zranitelný a zároveň provokativní.
Meowlau je sólový projekt slovenské hudebnice a autorky
Laury Jaškové, známé mimo jiné z působení v kapele Billy Barman a projektu
Meowlau x Val. Ve své sólové tvorbě se představuje jako osobitá autorka, která
propojuje indie a postpunkové vlivy s intimními, autentickými texty o
zranitelnosti, vztazích a hledání vlastní identity. Její fantastický debut KVETY
(2/2026) představuje vrchol této umělecké proměny. Deset skladeb na desce
funguje jako osobní hudební deník zachycující turbulentní období života autorky
a její cestu k nalezení vlastního hlasu. Album je syrovou, introspektivní a
zároveň odvážnou výpovědí, která potvrzuje Meowlau jako výrazný nový hlas
současné slovenské alternativní scény.
Media Service (dj ema & mahr junior) z jihočeského
kolektivu Posh Boys Creative Club se pohybují na pomezí dream popu, elektroniky
a současné alternativní hudby. Jejich tvorba propojuje zasněnou atmosféru,
intimní melodie a moderní produkční postupy, díky nimž vytvářejí osobitý zvuk
odrážející městskou estetiku i generační citlivost. Debutové album My Key Is The Last Sword (5/2025) představuje ucelenou kolekci jedenácti skladeb, které
spojují melancholii, nostalgii a jemně experimentální přístup k písňové formě.
Nahrávka navazuje na dřívější singl Common Cold a potvrzuje Media Service jako
výrazný nový hlas české nezávislé scény. Album bývá charakterizováno jako
„podzimní soundtrack nočního velkoměsta“ – zvuková krajina plná křehkých emocí,
snových nálad a citlivě vystavěných hudebních detailů.
Dukla je pražská indie kapela, která ve své tvorbě
propojuje kytarový pop s vlivy nové vlny, post-punku, devadesátkových kytarovek
i současné klubové hudby. Typické jsou pro ni chytlavé melodie, nostalgické
texty a atmosféra městského života (LP Stejný lepší 2/2024). Na loňském EP Další rok se kapela vrací k
výraznějším kytarám, zároveň ale pracuje s moderní produkcí a inspiracemi ze
současné alternativní scény. Nahrávka vznikla ve spolupráci s londýnským producentem
Davidem Žbirkou (Mouth Ulcers, Sunnbrella) a tematicky zachycuje bilancování po
intenzivním období koncertování, hledání jistot a autentických emocí.
Punkinson je výrazný slovenský alternativní rapový a
producentský projekt, který se pohybuje na pomezí hip-hopu, elektroniky a
punkové estetiky. Charakteristický je žánrovou nevyhraněností, osobitou
produkcí a texty, které propojují osobní výpověď se společenským komentářem.
Projekt si získal pozornost i díky podpoře slovenské undergroundové scény a
vystoupením na akcích jako Pohoda. Album Kľud! (3/2026) navazuje na
Punkinsonovu tendenci experimentovat s výrazovými prostředky a nabízí kontrast
mezi názvem evokujícím klid a energií skladeb, které reflektují městské
prostředí, vnitřní napětí i současnou společenskou realitu.
FVLCRVM je umělecký projekt slovenského producenta a
multiinstrumentalisty Štefana Královiče, který se dlouhodobě pohybuje na pomezí
elektroniky, indie popu a klubové hudby. Jeho tvorba se vyznačuje žánrovou
neukotveností, výraznou vizuální identitou a snahou propojovat taneční energii
s osobními výpověďmi. Po více než desetiletí působení na scéně představil
debutové album EEST (9/2025) , které chápe jako sonický portrét současné
východní Evropy. Název odkazuje na „Eastern European Summer Time“ a reflektuje
společné kulturní zkušenosti regionu, pocit blízkosti i vzájemného odcizení. Album vzniklo jako reakce na uniformitu digitální doby a algoritmy formovaný
hudební vkus, přičemž staví na nepředvídatelnosti, žánrové rozmanitosti a silné
atmosféře. Skladby jako Quit Playing, Shawty či Daily Routine ukazují
FVLCRVM-ovu schopnost propojovat moderní pop, elektroniku a experimentální
přístup do osobitého a současného zvuku. časové pásmo, ve kterém mluvíme podobným jazykem, ale v podstatě jsme si cizí.
Aktuální výstava Věčný návrat renomovaného českého
typografa, grafika, malíře a hudebníka Františka Štorma (Jihosound Records),
instalovaná v prostorách loni zrekonstruovaného historického muzea v Třeboni,
představuje jeden z nejvýraznějších uměleckých počinů letošní sezóny v jižních
Čechách. Projekt, který kurátorsky zaštítila historička umění Kristýna
Jirátová, nabízí ucelený průřez Štormovou volnou tvorbou za poslední čtyři roky
a demonstruje sílu autorova tvůrčího procitnutí po jeho odchodu z rušné Prahy
na samotu nedaleko Domanína.
Expozice je hlubokou reflexí tohoto životního zvratu.
Návrat do divoké přírody a každodenní práce v ateliéru s výhledem na lesy a
vodní hladiny vtiskly vystaveným obrazům, kresbám a grafikám specifickou,
zemitou a zároveň silně spirituální atmosféru. Štorm se v posledním desetiletí
systematicky věnuje volnému umění, v němž mistrovsky navazuje na dekadentní
tendence. Tyto motivy jsou pro něj typické i v hudební sféře – ať už v
legendární black metalové kapele Master's Hammer, nebo v jeho novějším projektu Maldorör Disco. Právě hudební stopa tohoto „bochnatkového alba“, realizovaného
prostřednictvím německých Darkness Shall Rise Productions, je s vizuální částí
výstavy organicky propojena a jednotlivé skladby nacházejí přímou odezvu v
prezentovaných dílech.
Ústředním a divácky nejfascinujícím motivem výstavy jsou
bochnatky, které Štorm s nadsázkou označuje za „mozky rybníků“. Tito bizarní
podvodní tvorové se v jeho podání stávají okouzlujícími bytostmi z jiných
světů. Autor jim věnoval ucelené série pláten inspirované jihočeskou krajinou
(např. rybníkem Děkanec). Dominantou expozice jsou velkoformátová plátna jako
Zjevení bochnatek nebo monumentální Velká
bochnatka, která diváka pohlcují svou syrovou barevností a
expresivním výrazem.
Geniálním krokem bylo umístění části děl vytvořených
přímo na míru renesančním prostorám bývalé radnice na Masarykově náměstí.
Propojení historické architektury s moderním temným expresionismem vytváří
vznosný, a přitom patřičně tísnivý kontrast, který sílu Štormova sdělení ještě
umocňuje.
Velkou zásluhu na úspěchu výstavy má kurátorka Kristýna Jirátová. Expozici vtiskla jasnou strukturu a logický narativ. Návštěvník není
zahlcen, ale je citlivě provázen od realistických krajinných odkazů a fragmentů
autorova nového domova až k čisté, nefalšované mystice a podvodnímu
surrealismu. Věčný návratFrantiška Štorma je vizuálně podmanivá, myšlenkově
ucelená a atmosféricky strhující výstava, která dokazuje, že odchod do ústraní
může paradoxně zrodit jedno z nejvnitřnějších a nejenergetičtějších děl
současné české scény.
Temný expresionismus v srdci Třeboně, spojující mystiku
jihočeských rybníků, renesanční architekturu a disco-metalové bochnatky, můžete
v MGT navštívit až do konce července.
DOPORUČUJI!!
Za autorem olej na plátně: Velká bochnatka a Frankenstein, použitý na obalu bochnatkového "doprovodu" k výstavě
VP TEXI je umělecký projekt nizozemsko-belgické dvojice,
který se původně zaměřoval na experimentální módu a oděvní design. Od stavby
vlastních lodí a práce se sklolaminátem se tvůrci posunuli k tvorbě oblečení s
důrazem na texturu, detaily a přirozené stárnutí materiálů. Postupně značka
rozšířila svou působnost také do oblasti vydávání hudby, kde režíruje vizuální
a uměleckou stránku projektů.
Jejich vůbec prvním titulem je aktuálně vycházející
eponymní debut projektu NO YOU, za kterým stojí hvězdní producenti Diego
Herrera (aka Suzanne Kraft) a Davy Kehoe. V jejich
společné tvorbě se Herrerův cit pro zasněnou melodiku a nostalgickou texturu
prolíná se syrovou spontánností mistra Kehoea, který je spjatý s dublinským labelem
Wah Wah Wino. Nahrávka vznikla mezi jarem 2023 a létem 2024 ve skromných
podmínkách v Los Angeles. K nahrávání často sloužil jen jednoduchý čtyřstopý kazetový magnetofon, což dokonale naplnilo záměr stvořit krásu z nedokonalosti. Hudebně se
album pohybuje na pomezí dream popu, lo-fi indie, shoegazu, post-punku a rozostřené
elektroniky. Připomíná tak jamování jemně rozladěných syntezátorů, melancholických
kytar a vokálu rozpuštěného v mlhavém oparu.
Jde o jednoduše výtečnou nahrávku, která obchází trendová
i sofistikovaná pravidla a umocňuje sílu přirozenosti „neznámých“ VP TEXI. S opakovaným poslechem odkryjete neviditelnou dokonalost, reflektující izolaci v městské aglomeraci a vybízející k naprosté svobodě a spojování nespojitelného - NO YOU.
Před pár dny Kubův (ex-ODS, Naše Česko) poskok
Bauer (ex-ODS, Naše Česko) oživil přeložku silnice II/141, Těšovice – Prachatice,
Nebahovská, která by měla zhodnotit „jisté“ pozemky, se kterými prachatický
starosta Bauer nemá dle „oficiálních“ informací nic společného. Na základě „doptání“
kompetentních úředníků pan Bauer předal „svým divákům“ (komunální volby 9. a
10. října) žhavou informaci, že dokument posouzení vlivů na životní prostředí EIA (v Bauerově klipu opakovaně EA) vypracuje společnost EIA Service s.r.o., se kterou
hejtman Kuba udržuje "nadstandartní" vztahy a smlouvu podepsal už v listopadu
2025 (720 tis. Kč bez DPH, o rok mladší smlouva za 373 tis. ZDE).
Otevírá se tak další „předvolební“ kolo, které může odstartovat
výstavbu dnes již zbytečné přeložky Prachatic, která by poslala k zemi Kralovu vilu. Funkcionalistický objekt, za jehož záchranu se postavilo občanské
sdružení Živá vila se svým multižánrovým festivalem Vivat Vila.
Politickou linku můžete sledovat prostřednictvím uskupení
Živé Prachatice a tu festivalovou právě skrz již šestý roční Vivat Vila. Zde kromě mnoha vynikajících skupin a interpretů vystoupí i plzeňská
indie-folková formace Ida The Young, kterou mnozí zaregistrovali až díky propalestinskému
vystoupení na letošních cenách Anděl, kde zkritizovali hlavního sponzora akce,
společnost Coca-Cola. Kromě tohoto politického gesta kapela získala především
ocenění za nejlepší album v kategorii Alternativa a elektronika.
Deska s názvem
Tell Me When You Pass the Sun vyšla loni v listopadu pod hlavičkou labelu Korobushka Records, který zaštítil i předchozí 10“ EP Silver Thing (5/2024). Aktuálně Ida The Young zvítězili ve 14. ročníku exportního projektu Radia WaveCzeching,
který od roku 2013 pomáhá českým talentům prosadit se v zahraničí. Tento úspěch
zaručuje kapele možnost natočit videosingl za finanční a mediální podpory
Českého rozhlasu a v lednu 2027 vystoupení na evropském showcaseovém festivalu
Eurosonic Noorderslag (ESNS) v nizozemském Groningenu, plus šanci odehrát
koncerty i na dalších showcaseových festivalech napříč Evropou. Prachatice jsou ale nejvíc!!
A1. Decomposing (02:46)
A2. Lava Song (05:09)
A3. Shine On Me (04:09)
A4. Big White Nothing (05:51)
A5. What's Going On? (04:45)
B1. Ghost (06:50)
B2. The Nose (04:38)
B3. Stand Still (04:57)
B4. Common Knowledge (05:22)
Bonus 7“ 33rpm (Home fucking is killing prostitution)
Ecca Vandal je australská punk-rapová rebelka, která se
narodila srílanským uprchlíkům v JAR, odkud společně zmizeli hned po pádu
apartheidu. V Melbourne vyrůstala s gospelovou a jazzovou hudbou (Victorian
College of the Arts) a vůbec první singl White Flag vydala před dvanácti lety u
Poison City Records.
Její eponymní debut Ecca Vandal (10/2017 Dew Process) získal
řadu nadšených reakcí a mnozí mohli její jméno zaregistrovat už po boku slavných mainstreamových
kapel, jako Queens of the Stone Age, Deftones, The Prodigy či Limp Bizkit,
kterým bude 3. června předskakovat v Krakově. A světe div se, hned týden
po Polsku zahraje na Rock For People (ČT art Stage), kam přiveze prozatím jen
digitální „detox“ Looking For People To Unfollow, napěchovaný chaotickou
energií a texty o zkoumání užívání návykových látek a emočního odpojení.
Hluboce v přítomnosti a instinktu zakořeněné album, vnímané jako radikální
očista od tlaku sociálních sítí, algoritmů a povrchních vztahů. Výsledek
mnohaleté práce, které Ecca Vandal spoluvytvořila v malém pokojíčku se svým
skejťáckým parťákem/partnerem a producentem Richiem Buxtonem (aka Kid Not, Squeak E. Clean Studios), „dočasným“
baskytaristou Limp Bizkit, mířících též na hradecký festival.
LFPTU obsahuje 17 skladeb, propojujících řadu žánrů (punk,
hip-hop, jazz, trip-hop, R&B, synth-pop, ..) se záměrně strohým protředím
Richieho dětského pokojíčku a drsně nepředvídatelným vokálním projevem. Vůči
předchozímu debutu autorsky mnohem dospělejší deska, která by měla
prostřednictvím Parkerových signálů Loma Vista Recordings dorazit na pulty až koncem
července.
Po výborném a neprávem přehlíženém debutu One More Thing (2/2024
So Young Records) vyrazila brightonská děvčata Lime Garden do akce Maybe Not
Tonight, „mapující“ průběh jednoho klubového večera, proplouvajícího od nadšení/očekávání
přes chaos až po ranní dojezdy. Místo utápění se v depresích holky přetavily (resp.
zpěvačka a kytaristka Chloe Howard) svá zklamání do cynických, chaotických a
upřímných textů o toxickém chování a vztahových krizích, které oproti debutu protekly
mnohem ostřejšími riffy a výraznou „indie-disco“ produkcí. Zastřené emoce z prožité
zkušenosti, působící bezprostředně a energicky
Lime Garden se na novince Maybe Not Tonight (So Young Records), ukryté v obalu nafoceném Sal Redpath, posouvají od pop-rocku
k tanečnímu punku a drží posluchače v napětí od začátku do konce. Návštěvníky klubů
pak vybízejí k opakovanému „přeleštění“ parketu, smáčeného úzkostmi a
zlomenými srdíčky. A to se netýká jen dvacítek, protože producentem nahrávky je Charlie Andrew, majitel londýnských Square Leg Records.
Po sedmi sklenicích manchesterských MLEKO tu mám další
znamenitou ukázku od tamní značky Heist or Hit, kterou tentokrát zastupuje čtveřice
ladylake z Brightonu. Ta ve složení Georgia Butler (zp/kyt), Spencer
Withey (zp/kyt/synt), Archie Sagers (bas) a James Ely (bicí) mísí jemný
post-rockový nádech s intimním folkem a vytváří tak zvuk, který je zároveň
komplexní i delikátní. Její křehké čarování s atmosférou a upřímně
melancholickými texty sklízí v hudebních kruzích velmi pozitivní ohlasy už od
prvního singlu Southbound (11/2023) a s příchodem debutového EP se mluví o jedné z nejsilnějších nahrávek současnosti. Ta dostala název It’s a
Pleasure of Mine, to Know You’re Fine a vznikla pod producentským dohledem Ali Chanta (Lime Garden, King Hannah, The Murder Capital, Yard Act, ..). Navíc mimořádnost
tomuto „průzkumu“ cyklů obnovy a vytrvalosti dodala Dinked „Early Doors“ Edition, zaměřená na nejlepší nové kapely. Tak co víc připojovat po takovém štemplu.
Snad jen že tahle křišťálová KRÁSA čerpající poezii ze známých frází a
každodenních okamžiků vyšla v omezeném nákladu 500 ks.
The Feast of St. Perpetua je název debutového EP další
manchesterské senzace MLEKO, za kterým stojí tamní producentská hvězda Samuel William Jones, spolutvůrce vynikajících nahrávek Maruja, jejichž vystoupení na
Donaufestivalu rozdýchávám ještě dnes. Hlavně tu ránu saxofonem do hlavy.
Kapelu tvoří sedm multiinstrumentalistů, kombinujících výrazné
dechové nástroje, energické kytary a texty plné politického hněvu, odcizení i
absurdního humoru. Celá tahle instrumentální sestava vytváří příjemný pocit
harmonie, vznášející se nad kontrasty drsného hluku dechových/kytarových „výkřiků“
a melodické soudržnosti. The Feast of St. Perpetua je zkrátka vynikající a necílí
jen mladou generaci, zmítající se v chaosu a úzkosti. Jde o propojení
zmiňovaných Maruja či punkovějších Black Country, New Road.
Jinak tenhle mléčně neobvyklý folk-rock-grunge podmazaný
dechovou sekcí najdete na značce Heist or Hit v Manchesteru. Jo, a pokud pátráte po
pachatelích tohoto „pohanského rituálu“, pak tedy Ed Whirledge (zp/kyt), Rory
Baker (kyt), Tom Houston (sax), Charlotte Nuta (trubka), Myron Endean (bas),
Bruno Evans (kyt/synt) a Ioan Saul (bicí).
Fotbal, hudba, tolerance. Tedy ne to co jsme viděli při
sobotním derby v Edenu, ale to co nás čeká o nadcházejícím víkendu v Rohozné
u Jihlavy, v malebné prostředí Přírodního parku Čeřínek.
Ve dnech 15. a 16. května 2026 se zde uskuteční již 18.
ročník oblíbeného festivalu Fotbal proti rasismu, který propojuje sportovní
nadšení s kulturním programem a diskusemi o aktuálních společenských tématech.
Program odstartuje v pátek 15. května ve 20:30 sérií
koncertů a hudební produkce bude pokračovat i v sobotu od 18:30. Sobotní
dopoledne nabídne sportovním fanouškům od 11:00 FOTBALOVÝ TURNAJ (Drużyna) a
dalším návštěvníkům od poledne kreativní vyžití. Studio Šilo povede workshop
šití textilních bannerů a kolektiv PUNX23 zajistí tradiční sítotisk.
Návštěvníci si tak mohou přinést vlastní oblečení a nechat si ho potisknout
originální grafikou, kterou pro letošní ročník vytvořila Barbora Krmnl. Od 12:00
bude k dispozici Zvuková herna a benefiční střelnice spolku Av Avri z.s.
Milovníci dokumentů se mohou těšit od 12:00 na filmovou projekci Crass: TheSound of Free Speech na Nádvoří Stage. Odpolední blok v šapitó (Stan Stage)
nabídne hlubší pohled na svět sportu a politiky:
16:15 – Fatima Rahimi: Ženský fotbal v zemi bez žen
(přednáška)
17:20 – Lukáš Pulko: Fotbalové týmy Monganguá (debata)
Sportovní část festivalu vyvrcholí v 17:00 vyhlášením
vítězů fotbalového turnaje ve Stanu.
Fotbal proti rasismu dlouhodobě vytváří prostor pro
setkávání lidí bez ohledu na původ či přesvědčení a potvrzuje, že fotbalové
hřiště i koncertní areál mohou být místem vzájemného respektu a bojem proti
předsudkům. Vstupné na oba dny činí 900 Kč a pro více informací pokračujte TUDY.
ROCKS, I MEAN; - STARS (Laura Oyuela & Ádam
Salomvári)
Projekt Hope4Hope je kolektivní umělecká a výzkumná
iniciativa studentů magisterského programu Cross-Disciplinary Strategies na Univerzitě užitého umění ve Vídni, zkoumající roli naděje jako nástroje pro
navigaci v současných globálních krizích. Jeho skupinová výstava, využívající
tzv. mezioborové strategie, patřila k jednomu z nejpozoruhodnějších bodů
„doprovodného“ programu letošního Donaufestivalu. Ze třech příspěvků založených
na živé akci, mě v rámci Hope4Hope nejvíce zasáhla zvuková a prostorová
performance Ádáma Salomváriho a honduraské umělkyně žijící ve Vídni Laury OyuyelyROCKS, I MEAN; – STARS, vytvořená speciálně pro galerii Forum Frohner v
rakouském Kremsu. A jak už název naznačuje, šlo o znázornění napětí mezi tíhou
a materiálností reality (kameny) a prchavou, zářivou povahou naděje (hvězdy).
Zkoumání momentu, kdy se naše vnímání mění a kdy v "těžkých"
situacích začínáme vidět "světlo" nebo možnosti. Pro oba umělce,
kteří se dlouhodobě věnují tématům propojujících společenskou realitu s poetickým
vyjádřením, patří tato kombinace zvukových krajin (Ádam) a mluvených slov
(Laura) k jejich doposud nejvýraznější cestě ke „hvězdám“ jejich fyzického
okolí.
MONGA – Jéssica Teixeira
„Neptám se zda se chcete dožít sta let, ptám se, zda si
vůbec dokážete představit sami sebe ve sto letech,“ začíná otázkou představení
MONGA, které bylo oceněno nejprestižnější brazilskou divadelní cenou Prêmio Shell 2025 (hlavní sponzor paradoxně energetická společnost) za nejlepší režii.
Autorkou této silné reflexe o vnímání těla, vnucených identitách, paměti a
viditelnosti, je brazilská režisérka, performerka a dramatička Jéssica Teixeira, která s nahotou
v performanci pracuje už přes deset let a své vlastní tělo využívá jako
základní dramaturgický materiál k narušování stereotypních pohledů na jinakost
a krásu. Další pozoruhodné představení zařazené do programu letošního Donaufestivalu, inspirované tragickým příběhem Julie Pastranové, domorodé mexické
umělkyně postižené hypertrichózou, kterou v polovině 19. století prodal
její vlastní strýc do cirkusu a musela nuceně vystupovala v evropských freak
show, kde se stala pro „dokonalý“ západní svět symbolem ošklivosti. Jéssica ve
hře propojuje biografii Julie a její „hororová“ vystoupení s vlastním životem a
tělesností, přičemž reflektuje diskriminaci postižených, fetišizaci a
koloniální minulost. Směs radikálního performativního umění, koncertu a
kabaretu, doplněná o živou hudbu a interakci s publikem, vč. společného
tance a popíjení cachaçy, brazilského rumu. MONGA vybízí k představám o způsobech
bytí ve světě v různých budoucnostech, kde se potkáme s menším násilím, a to
nejen s tím brutálním, ale i s jemným a systematicky skrytým, bohužel „vyspělou
společností“ nepochopitelně tolerovaným. „Skutečný strach není představovat si
sám sebe ve sto letech. Strach je představovat si, že byste se sto let
skutečně mohli dožít. Očekávejte rozpad jistoty. Protože přesně to v nás pulzuje
– nejistota. Možnost představit si budoucnost, která může být nejasná, ale
stále možná,“ odpovídá na úvodní otázku fantastické představení MONGA.
