Ecca Vandal - Looking For People To Unfollow (Loma Vista Recordings)

 

Ecca Vandal je australská punk-rapová rebelka, která se narodila srílanským uprchlíkům v JAR, odkud společně zmizeli hned po pádu apartheidu. V Melbourne vyrůstala s gospelovou a jazzovou hudbou (Victorian College of the Arts) a vůbec první singl White Flag vydala před dvanácti lety u Poison City Records.  

Její eponymní debut Ecca Vandal (10/2017 Dew Process) získal řadu nadšených reakcí a mnozí mohli její jméno zaregistrovat už po boku slavných mainstreamových kapel, jako Queens of the Stone Age, Deftones, The Prodigy či Limp Bizkit, kterým bude 3. června předskakovat v Krakově. A světe div se, hned týden po Polsku zahraje na Rock For People (ČT art Stage), kam přiveze prozatím jen digitální „detox“ Looking For People To Unfollow, napěchovaný chaotickou energií a texty o zkoumání užívání návykových látek a emočního odpojení. Hluboce v přítomnosti a instinktu zakořeněné album, vnímané jako radikální očista od tlaku sociálních sítí, algoritmů a povrchních vztahů. Výsledek mnohaleté práce, které Ecca Vandal spoluvytvořila v malém pokojíčku se svým skejťáckým parťákem/partnerem a producentem Richiem Buxtonem (aka Kid Not, Squeak E. Clean Studios), „dočasným“ baskytaristou Limp Bizkit, mířících též na hradecký festival.

LFPTU obsahuje 17 skladeb, propojujících řadu žánrů (punk, hip-hop, jazz, trip-hop, R&B, synth-pop, ..) se záměrně strohým protředím Richieho dětského pokojíčku a drsně nepředvídatelným vokálním projevem. Vůči předchozímu debutu autorsky mnohem dospělejší deska, která by měla prostřednictvím Parkerových signálů Loma Vista Recordings dorazit na pulty až koncem července.  

 

01. AIRPLANE MODE (00:44)

02. EYES SHUT (02:33)

03. SORRY! CRASH! (03:09)

04. VERTICAL WORLDS (03:15)

05. BLEED BUT NEVER DIE (02:50)

06. CRUISING TO SELF SOOTHE (02:30)

07. MOLLY (04:20)

08. OKAY NOT TO BE OKAY (02:07)

09. LEVITATE PART 1 + 2 (03:42)

10. LOOKING FOR PEOPLE TO UNFOLLOW (00:40)

11. THEN THERE'S ONE (01:16)

12. BLEACH (02:28)

13. DID A LITTLE MORE TO FORGET (00:54)

14. DO IT ANYWAY (03:02)

15. DANCE IN DEBT (00:33)

16. GHOSTS (03:21)

17. CAME HERE FOR THE LOOT (04:13)

Lime Garden – Maybe Not Tonight (So Young Records)

 

Po výborném a neprávem přehlíženém debutu One More Thing (2/2024 So Young Records) vyrazila brightonská děvčata Lime Garden do akce Maybe Not Tonight, „mapující“ průběh jednoho klubového večera, proplouvajícího od nadšení/očekávání přes chaos až po ranní dojezdy. Místo utápění se v depresích holky přetavily (resp. zpěvačka a kytaristka Chloe Howard) svá zklamání do cynických, chaotických a upřímných textů o toxickém chování a vztahových krizích, které oproti debutu protekly mnohem ostřejšími riffy a výraznou „indie-disco“ produkcí. Zastřené emoce z prožité zkušenosti, působící bezprostředně a energicky 

Lime Garden se na novince Maybe Not Tonight (So Young Records), ukryté v obalu nafoceném Sal Redpath, posouvají od pop-rocku k tanečnímu punku a drží posluchače v napětí od začátku do konce. Návštěvníky klubů pak vybízejí k opakovanému „přeleštění“ parketu, smáčeného úzkostmi a zlomenými srdíčky. A to se netýká jen dvacítek, protože producentem nahrávky je Charlie Andrew, majitel londýnských Square Leg Records.

 

01. 23 (02:48)

02. Cross My Heart (02:40)

03. Downtown Lover (02:37)

04. All Bad Parts (02:59)

05. Maybe Not Tonight (02:45)

06. Body (03:13)

07. Lifestyle (02:21)

08. Undressed (03:20)

09. Always Talking About You (03:33)

10. Do You Know What I'm Thinking (02:41)

ladylike – It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine (Heist or Hit)

 

Po sedmi sklenicích manchesterských MLEKO tu mám další znamenitou ukázku od tamní značky Heist or Hit, kterou tentokrát zastupuje čtveřice ladylake z Brightonu. Ta ve složení Georgia Butler (zp/kyt), Spencer Withey (zp/kyt/synt), Archie Sagers (bas) a James Ely (bicí) mísí jemný post-rockový nádech s intimním folkem a vytváří tak zvuk, který je zároveň komplexní i delikátní. Její křehké čarování s atmosférou a upřímně melancholickými texty sklízí v hudebních kruzích velmi pozitivní ohlasy už od prvního singlu Southbound (11/2023) a s příchodem debutového EP se mluví o jedné z nejsilnějších nahrávek současnosti. Ta dostala název It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine a vznikla pod producentským dohledem Ali Chanta (Lime Garden, King Hannah, The Murder Capital, Yard Act, ..). Navíc mimořádnost tomuto „průzkumu“ cyklů obnovy a vytrvalosti dodala Dinked „Early Doors“ Edition, zaměřená na nejlepší nové kapely. Tak co víc připojovat po takovém štemplu. Snad jen že tahle křišťálová KRÁSA čerpající poezii ze známých frází a každodenních okamžiků vyšla v omezeném nákladu 500 ks.

A1. Burning Heather – 01:01

A2. Rome (in progress) – 03:59

A3. Mountains – 03:25

A4. Burning Heather (continued) – 01.21

B1. Fresh Linen – 06:54

B2. Sour Carol, I – 05:10

MLEKO - The Feast of St. Perpetua (Heist or Hit)

 

The Feast of St. Perpetua je název debutového EP další manchesterské senzace MLEKO, za kterým stojí tamní producentská hvězda Samuel William Jones, spolutvůrce vynikajících nahrávek Maruja, jejichž vystoupení na Donaufestivalu rozdýchávám ještě dnes. Hlavně tu ránu saxofonem do hlavy.

Kapelu tvoří sedm multiinstrumentalistů, kombinujících výrazné dechové nástroje, energické kytary a texty plné politického hněvu, odcizení i absurdního humoru. Celá tahle instrumentální sestava vytváří příjemný pocit harmonie, vznášející se nad kontrasty drsného hluku dechových/kytarových „výkřiků“ a melodické soudržnosti. The Feast of St. Perpetua je zkrátka vynikající a necílí jen mladou generaci, zmítající se v chaosu a úzkosti. Jde o propojení zmiňovaných Maruja či punkovějších Black Country, New Road.

Jinak tenhle mléčně neobvyklý folk-rock-grunge podmazaný dechovou sekcí najdete na značce Heist or Hit v Manchesteru. Jo, a pokud pátráte po pachatelích tohoto „pohanského rituálu“, pak tedy Ed Whirledge (zp/kyt), Rory Baker (kyt), Tom Houston (sax), Charlotte Nuta (trubka), Myron Endean (bas), Bruno Evans (kyt/synt) a Ioan Saul (bicí).

 

Já ráno dám si rád pár sklenic mléka,

a pak je rázem pryč bolest a žal.

Mléko mně stále víc svádí a láká,

připíjím mlékem vám, mléko je král.

přiipíjím sále vám - všem,

kdo má mléko rád.

 

A1. Denouement (03:11)

A2. Lego Sex (03:59)

A3. Gub Rock (05:20)

B1. As It Goes (03:24)

B2. Tom’s Tune (07:34)

Fotbal proti rasismu #18 (Rohozná u Jihlavy, 15. a 16. května 2026)

 

Fotbal, hudba, tolerance. Tedy ne to co jsme viděli při sobotním derby v Edenu, ale to co nás čeká o nadcházejícím víkendu v Rohozné u Jihlavy, v malebné prostředí Přírodního parku Čeřínek.

Ve dnech 15. a 16. května 2026 se zde uskuteční již 18. ročník oblíbeného festivalu Fotbal proti rasismu, který propojuje sportovní nadšení s kulturním programem a diskusemi o aktuálních společenských tématech.

Program odstartuje v pátek 15. května ve 20:30 sérií koncertů a hudební produkce bude pokračovat i v sobotu od 18:30. Sobotní dopoledne nabídne sportovním fanouškům od 11:00 FOTBALOVÝ TURNAJ (Drużyna) a dalším návštěvníkům od poledne kreativní vyžití. Studio Šilo povede workshop šití textilních bannerů a kolektiv PUNX23 zajistí tradiční sítotisk. Návštěvníci si tak mohou přinést vlastní oblečení a nechat si ho potisknout originální grafikou, kterou pro letošní ročník vytvořila Barbora Krmnl. Od 12:00 bude k dispozici Zvuková herna a benefiční střelnice spolku Av Avri z.s. Milovníci dokumentů se mohou těšit od 12:00 na filmovou projekci Crass: TheSound of Free Speech na Nádvoří Stage. Odpolední blok v šapitó (Stan Stage) nabídne hlubší pohled na svět sportu a politiky:

16:15 – Fatima Rahimi: Ženský fotbal v zemi bez žen (přednáška)

17:20 – Lukáš Pulko: Fotbalové týmy Monganguá (debata)

Sportovní část festivalu vyvrcholí v 17:00 vyhlášením vítězů fotbalového turnaje ve Stanu.

Fotbal proti rasismu dlouhodobě vytváří prostor pro setkávání lidí bez ohledu na původ či přesvědčení a potvrzuje, že fotbalové hřiště i koncertní areál mohou být místem vzájemného respektu a bojem proti předsudkům. Vstupné na oba dny činí 900 Kč a pro více informací pokračujte TUDY.

 

PÁTEK 15.5.2026 (400 Kč)

STAN STAGE

20:30 Skiplife

22:00 Pivoňka

23:30 Faüst

NADVORI STAGE

21:15 Zlobivý holky

22:45 Temný Rudo (SK)

00:15 Remdik (SK)

01:00 hrrrhrrrrhrr

SOBOTA 16.5.2026 (700 Kč)

STAN STAGE

18:30 Bumbrle

20:00 Přemysl Soráč

21:30 Beritan (DE)

23:00 Pakosteň

00:30 Plastika (HR)

NADVORI STAGE

19:15 Brvdboi

20:45 Meckenzy (SK)

22:15 Zaffer 9

23:45 PΞB (DE)

01:15 RaveBoy

Jéssica Teixeira (MONGA), Laura Oyuela & Ádam Salomvári (ROCKS, I MEAN; - STARS) – Donaufestival 2026, Krems an der Donau

 

ROCKS, I MEAN; - STARS (Laura Oyuela & Ádam Salomvári)

Projekt Hope4Hope je kolektivní umělecká a výzkumná iniciativa studentů magisterského programu Cross-Disciplinary Strategies na Univerzitě užitého umění ve Vídni, zkoumající roli naděje jako nástroje pro navigaci v současných globálních krizích. Jeho skupinová výstava, využívající tzv. mezioborové strategie, patřila k jednomu z nejpozoruhodnějších bodů „doprovodného“ programu letošního Donaufestivalu. Ze třech příspěvků založených na živé akci, mě v rámci Hope4Hope nejvíce zasáhla zvuková a prostorová performance Ádáma Salomváriho a honduraské umělkyně žijící ve Vídni Laury Oyuyely ROCKS, I MEAN; – STARS, vytvořená speciálně pro galerii Forum Frohner v rakouském Kremsu. A jak už název naznačuje, šlo o znázornění napětí mezi tíhou a materiálností reality (kameny) a prchavou, zářivou povahou naděje (hvězdy). Zkoumání momentu, kdy se naše vnímání mění a kdy v "těžkých" situacích začínáme vidět "světlo" nebo možnosti. Pro oba umělce, kteří se dlouhodobě věnují tématům propojujících společenskou realitu s poetickým vyjádřením, patří tato kombinace zvukových krajin (Ádam) a mluvených slov (Laura) k jejich doposud nejvýraznější cestě ke „hvězdám“ jejich fyzického okolí.

 

MONGA – Jéssica Teixeira

„Neptám se zda se chcete dožít sta let, ptám se, zda si vůbec dokážete představit sami sebe ve sto letech,“ začíná otázkou představení MONGA, které bylo oceněno nejprestižnější brazilskou divadelní cenou Prêmio Shell 2025 (hlavní sponzor paradoxně energetická společnost) za nejlepší režii. Autorkou této silné reflexe o vnímání těla, vnucených identitách, paměti a viditelnosti, je brazilská režisérka, performerka a dramatička Jéssica Teixeira, která s nahotou v performanci pracuje už přes deset let a své vlastní tělo využívá jako základní dramaturgický materiál k narušování stereotypních pohledů na jinakost a krásu. Další pozoruhodné představení zařazené do programu letošního Donaufestivalu, inspirované tragickým příběhem Julie Pastranové, domorodé mexické umělkyně postižené hypertrichózou, kterou v polovině 19. století prodal její vlastní strýc do cirkusu a musela nuceně vystupovala v evropských freak show, kde se stala pro „dokonalý“ západní svět symbolem ošklivosti. Jéssica ve hře propojuje biografii Julie a její „hororová“ vystoupení s vlastním životem a tělesností, přičemž reflektuje diskriminaci postižených, fetišizaci a koloniální minulost. Směs radikálního performativního umění, koncertu a kabaretu, doplněná o živou hudbu a interakci s publikem, vč. společného tance a popíjení cachaçy, brazilského rumu. MONGA vybízí k představám o způsobech bytí ve světě v různých budoucnostech, kde se potkáme s menším násilím, a to nejen s tím brutálním, ale i s jemným a systematicky skrytým, bohužel „vyspělou společností“ nepochopitelně tolerovaným. „Skutečný strach není představovat si sám sebe ve sto letech. Strach je představovat si, že byste se sto let skutečně mohli dožít. Očekávejte rozpad jistoty. Protože přesně to v nás pulzuje – nejistota. Možnost představit si budoucnost, která může být nejasná, ale stále možná,“ odpovídá na úvodní otázku fantastické představení MONGA.

Heavy Axe – A Quiet Bay (Feral Child Recordings)

 

HEAVY AXE je brightonské duo, které vytváří povznášející kosmickou hudbu propojenou s vizuálními efekty, inspirovanou krautrockem, elektronikou berlínské školy, ambientními texturami a psychedelickým driftem. To a mnohem více vysvětluje obsazení tohoto výjimečného projektu, jehož kokpit ovládají už od prvního EP The Goat Is Cold (6/2024 Feral Child) všeumělec Khaled Lowe (A-Side Films, The Pic, Messenger, ...) a modulární cestovatel Neil Hale (Correlations, Proto Droids, SOUNDTRACK, ..).

Jejich teprve druhým titulem, a to hned v podobě debutového alba, je nádherně nad planetou kroužící A Quiet Bay s jedenácti paprsky (a klipy), vrstvícími atmosferické textury kytar, vintage syntezátorů a řadu exotických nástrojů. Jemné a tiše sebevědomé zjevení, jehož pozorování umožnila nejen v naší zátoce severolondýnská observatoř Feral Child Recordings.

11/11

A1. A Quiet Bay (05:50)

A2. Arp Interlude (02:16)

A3. Not Swimming (03:00)

A4. Snow Drift (02:29)

A5. Honduras (02:39)

A6. Enhancer (02:21)

B1. Hills Of Denham (03:53)

B2. Clusters (04:12)

B3. Everything (06:18)

B4. Solina (01:47)

B5. There Is Not Enough Time (01:57)

Rún na Donaufestivalu místo The New Eves (8. května)

                                                                

Včera pořadatelé Donaufestivalu přišli s překvapivou informací, že brightonská čtveřice The New Eves musela zrušit páteční vystoupení v Kremsu a jejich místo nahradí experimentální irské trio Rún. Tak nevím jestli mám plakat nebo skákat radostí, protože jejich eponymní album Rún (8/2025 Rocket Recordings) patřilo mezi jeden z nejočekávanějších irských debutů za poslední roky. A zcela oprávněně. Jeho naprosto pohlcující zážitek umocňují právě živá vystoupení, během kterých dochází dle očitých svědků k duchovní transformaci prostřednictvím rituální improvizace.

Kapela vznikla na základech dlouholeté spolupráce interdisciplinární umělkyně s hypnotickou přítomností Tary Baoth Mooney (aka The Clumsy Giantess) a legendy irského undergroundu Riana Trenche (aka Glen Of The Downs, bicí), tvůrce hudebního studia The Meadow. Po covidových děsech a běsech tento základ doplnil avantgardní multiinstrumentalista Diarmuid MacDiarmad (bas) a společně začali odkrývat význam irského slova Rún. Éteričnost Tary (zp/synt) zde proplouvá různými stavy těla (bolesti/temnoty) a umožňuje propojit nehmotné pocity a myšlenky s „neviditelným“ světem. S brilantně uchopeným zvukovým mixem (folk, drone, noise, metal, elektronika) sledujeme jak zrůdnosti současnosti (G/\ZA), tak ale třeba i formy naprosté dehumanizace, odkazující na tuamskou 796. Vnímání lidských a nelidských utrpení, ovlivňujících každého z nás jako jednotlivce či celé „sociální“ bubliny. Putování jistým stavem života, ve kterém zkreslené zvukové krajiny nutí diváky k hlubokému poslechu a přemýšlení.

Můj osobní tip na pátek 8. května!!

                                                             

MOUTH ULCERS - Silent Pictures EP (LAB Records)

 

13. května vystoupí na brightonském The Great Escape Festivalu projekt česko-slovenského „emigranta“ Davida Žbirky SUNNBRELLA, který loni vydal výbornou třetí studiovku Gutter Angel 4/2025 Music Webside), zkoumající s producentem Oliverem Torrem temnější a drsnější teritoria našich dokonalých životů. V těchto stínech současného Londýna David pokračuje, tentokrát za bicími i v novém uskupení Mouth Ulcers, které v létě založil nezávislý filmař a upír Zak Watson (zp/kyt) spolu s Josephine Rose (kyt/zp) a Jamie-Lee Culver (bas).

Ač kapela čerpá z klasického post-punkového gothic archivu (Joy Division, The Cure, Bauhaus, ..), tak zároveň vnáší svěží oživení pro novou generaci, přežívající ve vnitřním zmatku a chladně temném romantismu. A snad právě proto tento undergroundově „filmový revivalismus“  dělá z Mouth Ulcers jednu z nejdiskutovanějších kapel současnosti na britských ostrovech, vyprodávající kluby ještě před vydáním debutového EP. To by se mělo objevit už 10. července u LAB Records pod názvem Silent Pictures a jeho větší část už je dávno ropzebraná. Tak se asi něco chystá, co?!!

 

A1. Prevail (03:14)

A2. Western Horror Story (02:32)

A3. Space (03:42)

A4. Silent Pictures (03:24)

B1. Closer To You (03:12)

B2. Satisfy (03:14)

B3. A Perfect End (03:55)

Mu – Mu (The Death Of Rave)

 

Ve spolupráci značek Elhellell, Privacy Paradise a především The Death Of Rave, sublabelu manchesterských experimentátorů Boomkat, ožila zhruba rok stará nahrávka losangelského projektu s izraelskými kořeny MU. Ten vznikl z pozice moci anonymity (Lee) Bootee, spojené např. s D.N.A., Surf Gang Records či C.Z. (aka Colby Zinser). Po EP titulech Anonymity is a position of Power (12/2020), Secrets Of The Heads (9/2021), Defender of Innocence (2/2022) a Bio-Regenesis (7/2022) tak přichází debutový počin MU co do nádherného obsahu v adekvátně důstojné verzi také na vinylech (12", 45 rpm, 150 ks).

Čtveřice skladeb vyvěrajících ze skalních dutin řecké mytologie, hledajících pravdu skrze probuzení v současnosti. Návrat k dávným „evolučně“ překonaným znakům, vlastnostem a instinktům po vzdálených „DNA“ předcích. Příběhy o hledání duše, znovuzrození, svobodě, válkách a smrti, zabalené do atmosférického dance-popu ze sklonku 80. let, který ve svém studiu upravil Russell Haswell. Odkrývání zaniklých míst, kde romantickou krásu a moudrost nahradily exodus a dvojznačné pohledy/nepoučitelnost, aby společně nalezly „věčný život“.     

Navigating the fallen realm through blood memory

 

A1. Flesh (07:28)

A2. Kingdom (03:56)

B1. Sacrifice (04:26)

B2. Underworld Quanta (02:31)

POTOCHKINE - Sang d'Encre (Young & Cold Records)

 

Toulonské duo POTOCHKINE registruji už pár let, ale rozhodně mě jejich kombinace darkwave, techna a francouzského šansonu nikdy příliš nebavila. Od jejich vzniku v roce 2016 mě tak vzájemně dost odlišná alba Potochkine (5/2018 Data Airlines), Mythes (5/2019 DIY) a Sortilèges (2/2021 Young & Cold Records) víceméně míjela. Tedy než přišel videoklip Endorphines (6/2024) režírovaný samotnou Pauline Alcaïdé, kterou od počátku POTOCHKINE doprovází producent Hugo Sempé. Už následující singl BI (9/2024) napověděl že se chystá něco velkého, což potvrdil prozatím poslední klip Pénurie de Larmes (11/2025). Oficiální uvedení čtvrté studiovky Sang d'Encre, zachycující POTOCHKINE v novém, pronikavě expresivním „světle“. Oproti předchozí tvorbě zde "Secred Twins" sází na precizní coldwave a EBM linky, které působí chladně a horkokrevně zároveň. Ostré syntezátory, neúprosná rytmika a nad tím vším se vznáší teatrální projev zpěvačky, přecházející od ledového šepotu až po exaltovaný křik, čímž do elektronické strohosti vnáší ještě sevřenější a dramatičtější podoby.

Největší překvapení pak naleznete v samém závěru alba, kde se tiše až děsivě vznáší téměř sedmnáctiminutová La Source, dodávající celé nahrávce další rozměr, který tohle původně divadelní duo doposud ukrývalo. Zda jde o další nápovědu netuším, ale Sang d'Encre překonala všechna má očekávání a zároveň zkrátila čekání na letošní Prague Gothic Treffen, kde se s účastí POTOCHKINE počítá.   

 

A1. BI (03:59)

A2. Endorphines (03:34)

A3. Partir (03:41)

A4. Tristesse Fantasmée (03:13)

A5. Bonnie (03:43)

B1. Pénurie de Larmes (04:10)

B2. La Source (16:30)

Literatura žije 2026 ČB (Božské Soaré, Weronika M. Lewandowska, Miloš Hroch, Vilagosh, …)

 

Českobudějovický festival Literatura žije! patří už 14 let mezi výrazné literární akce v ČR a i letos propojil literaturu s hudbou, divadlem a komunitním životem. Jeho multižánrový koncept nelákal jen na „nejviditelnější a nejoblíbenější“ stan na náměstí Přemysla Otakara II., kam lidé mohli přinést knihy které už nechtějí a jiné si naopak odnést, ale tradičně i na řadu „neviditelných“ míst.

Hlavní novinkou byl přesun BookFestu do bývalého dominikánského kláštera, kde probíhaly autorská čtení, besedy a hudební vystoupení (Rajská zahrada, Čítárna, Klubovna, Křížová chodba, Zahrada). Za mnohé připomenu polskou performerku a básnířku mluveného slova Weroniku M. Lewandowskou, pracující s novými médii a imerzivními zážitky, která dokáže předpovídat „počasí budoucnosti“ (Hey Siri, do you have a body?). Hudební novinář Miloš Hroch představil v doprovodu Jana Kašpara (Obelisk of Light, Sítě) skorovítěze výročních knižních cen Magnesia Litera (ČRo Plus Litera za publicistiku) knihu Šeptej nahlas s podtitulem „Český shoegaze mezi Východem a Západem“, která dostane všechny pamětníky „klubové scény“ z přelomu let, kdy znovunabytá svoboda pohřbila aspoň naoko bolševický režim. Díky za nejednu slzu.

Ale za naprosto výjimečnou událost považuji vystoupení slovenských mistrů Božské Soaré v kostele Svaté Rodiny, kde se propojily dva hudební světy (Richard Grimm, Dominik Novák) a vytvořily organický celek, ve kterém ústřední roli hrály klavír a modulární syntezátor. Taková budějcká Machina Bristronica, která v této "nekulturní" KUBAdestinaci snad ještě nikdy neožila. Naprostá senzace, vycházející v těchto dnech coby debutové album Božské Soaré na vinylech u společnosti Slnko Records. Uťatý Vilagosh pak nemohli být lepší tečkou za tímto budějckým zjevením.  

IRKED - The Grievance (Wrong Speed Records)

 

Michael Hill – bas/kyt/zp 

Simon Hubbard - kyt

Zachary McDade - bicí

Helen Walkinshaw - zp

The Grievance je název dlouhoočekávaného debutového alba anglické kapely IRKED vycházející stejně jako oba předchozí vinyly (The Hardest Man In Billingham - 2/2025, EP - 7/2024) u Wrong Speed Records, které na vrcholu covidové pandemie založil baskytarista londýnských Hey Colossus Joe Thompson.

Na desce najdete čtrnáct zuřivě povznášejících kousků čerpajících ze syrové energie moderního garage punku, 80’s hardcoru a post-punku, odrážející radost a nadšení ze živých vystoupení. V této „strategii“ postavené na chytlavosti a zároveň politickém obsahu, řešícím osobní i společenskou frustraci, sálá tanečně nas*aná přitažlivost, fungující nejlíp nahlas a ideálně naživo. Špinavý zvuk a naléhavost drží desku od začátku do konce, který nenabere konce, pokud ucítíte autentičnost, ironii a hlavně upřímnost. Minimálně tu vám zaručí producent a kytarista 7xPigs Sam Grant, v jehož Blanc Studios dostali jeho newcastlovští sousedé prostor k natočení více než hodně dobré desky, kterou na CD nosiči doplňuje obsah předloňského EP. Vykopněte dveře a vstupte, potížisté -  The Grievance!!

 

A1. I.R.K.E.D.F.U

A2. Repeat Offender

A3. Running

A4. Who Asked?

A5. The ACP

A6. Settle Down

A7. The Grievance

B1. Green Space

B2. Death Cult

B3. The Hardest Man In Billingham

B4. The Keynote Speaker

B5. Freak Pub

B6. Vomit

B7. Irked Vs Area Manager

CD bonus

15. Snakes         

16. Backstreets

17. Crippling Empath     

18. Lanzerote   

19. Move

Jiří Votruba: ART TODAY (České Budějovice – Artovna / Jihočeská filharmonie)

 

Jiří Votruba je český výtvarník, malíř a populizátor klasiky, jehož ilustrace jsou dost často spjaty s dětskou literaturou (Albatros). Velký úspěch zaznamenala ale i jeho grafická tvorba v oblasti vážné hudby, a to až v dalekém Japonsku, kterou zhruba před dvanácti lety přenesl díky novému řediteli Jihočeské filharmonie Otakaru Svobodovi i do Českých Budějovic. Jeho práce tak můžete znát právě z plakátů JF-CB, pro kterou autor namaloval bezpočet portrétů.

V této souvislosti aktuálně vznikla dvojvýstava ART TODAY, rozdělená mezi 19 ilustrací portrétů významných hudebních osobností (Jihočeská filharmonie otevřena v době koncertů) a volnou tvorbu, zastoupenou díly v multifunkčním prostoru ARTOVNA. Zde více než o retrospektivní výstavu jde o tématické cykly, reagující v klidu a s humorem na „konzumní“ situaci ve společnosti. Zaručenost svobody, snadnou dostupnost věcí, povrchnost či svůdnost mainstreamových značek, odrážejících podstatu/reakci pop-artu. Jisté „symboly“ masové kultury a komerčních produktů, ukazujících s citem pro detail a jasné barvy na současnou dobu zbytečností, hanebně nazývanou „spotřební kultura“.

Výstavu ART TODAY můžete navštívit až do 12. června 2026.

Never Sol - Rest Your Wound On Mine (Stoned To Death)

                                                                       

Na svatého Jiří nevylezou letos jen hadi a štíři, ale také třetí studiové album producentky a zpěvačky Never Sol (Sára Vondrášková). To dostalo název Rest Your Wound On Mine a oproti předchozím supraphonským titulům (Chamaleo 10/2018, Under Quiet 9/2013) opouští pro autorku typické „písničkářství“ a proplouvá abstraktnějším prostorem/vesmírem, složeným z temné energie syntezátorů a dalších modulárních zařízení. Tento „disociáční“ proces nakonec nastínila již na atmosferickém EP skvostu Tell The Sea I’m Coming Back (12/2024), který vznikl během jejího rezidenčního pobytu v barokním kostele Povýšení sv. Kříže, postaveného na počátku 18. století uprostřed morového hřbitova. Dnes toto unikátní místo známe především pod označením Atrium Žižkov.

Rest Your Wound On Mine už nyní považuji za jednu z nejkrásnějších desek tohoto roku, a to nejen na tuzemské scéně, což dokládá jak úvodní videoklip Accord režisérky Anežky Horové s vokální podporou Moniky Khot (aka Nordra), tak i další „uvolněné“ skladby Swamp a Patti, která v delší verzi uvedla zmiňované EP (MC 80 ks). To stejně jako dlouhoočekávané album (spoluprodukce Maurizio „Icio“ Baggio ze studia La Distilleria) naleznete na nezávislém labelu Stoned To Death kdesi v Pardubicích.

 

A1. Patti (04:49)

A2. Swamp (03:29)

A3. Accord feat. Nordra (09:31)

A4. IHYD (04:16)

B1. With All (10:08)

B2. Rose Garden (05:58)

B3. Naked Water (05:45)

Lili Refrain čarovala v Crossu (Praha 16.4.2026)

 

Představte si syrové industriální prostředí poskládané z kovových součástek, soch a světelných instalací, ve kterém se mezi tepem/teplem lidských duší prodírá k pódiu za cinkotu zvonku temná postava s usměvavou a nalíčenou tváří, zdravící se s jednotlivými návštěvníky zvukového rituálu. Tak takhle nějak vypadal úvod posledního klubového večera evropského turné Lili Refrain, které tahla římská čarodějka/experimentátorka věnovala holešovickému CROSSu a hlavně novému, naprosto fantastickému albu Nagalite (3/2026 Subsound Records). Jeho nadpozemská, ale zároveň hluboce pozemská spiritualita pronikla během večera i do stařších skladeb splývajících ve vícevrstvém smyčkování, ve kterém jsem zcela ztratil pojem o čase/světě a seřazení setlistu. Pulzující rytmy, bubnové/pohybové rituály, kytary a hypnotický vokál připomínající nebeskou operu či nadpozemské nářky, vytvořily pocit nesmrtelné blaženosti, ve kterém se snoubí šílenství s uměním. Euforický a naprosto pohlcující mimoprostor, končící opět s osobním navázáním usměvaného „spojení“ s dušemi svědků mystického zážitku, během kterého se Lili Refrain podařilo přenést i část svého make-upu na tvář Rachele Fabozzo, stojící v davu i s dalším protagonistou z videoklipu Nagal Leonardem Salanim.

Koncert pořádala agentura Obscure Promotion a role "předkapely" se ujal dark ambientní projekt Hibernant.

100%

CHALK – Crystalpunk (ALTER Music LLC)

 

Když loni CHALK uzavřeli EP trilogii Conditions (NiceSwan Records), po které tohle belfastské trio opustil bubeník Luke Niblock, přistála na stole smlouva s novým newyorským labelem ALTER Music LLC, jehož majitely jsou pánové z 300 Entertainment Rob Stevenson a Matt Signore. Pro CHALK vstup do „CRYSTALPUNKového světa“, ve kterém dnes už jen duo (Ross Cullen – zp/kl/synt/bas/kyt, Benedict Goddard – kyt/zp) přenáší své zkušenosti z dospívání uprostřed konfliktů a sociopolitické složitosti do napjatého a dynamického „konfliktu“ s industriální elektronikou a dance-punkem. Emociálně nabitá nahrávka, jejíž obrovská dávka energie čerpala jak od Underworld, tak určitě také u NIN či The Prodigy. 

Hodně, ale hodně dobrý "rave-punk", který ocení především ročníky, které v době uvedených „originálů“ nebyly ještě na světě. Pro nás „ostatní“ skvělý tip na vynikající desku se skvěle natočenými videoklipy, pro kterou bych neváhal vyrazit do nějakého „stísněného“ klubu. Ale já to mám fakt těžký, když už i LIDO je pro mě obrovský a tenhle CRYSTALPUNK je tak přitažlivě neodolatelný.   

 

A1. Tongue (02:28)

A2. Pain (03:01)

A3. Can't Feel It (03:37)

A4. Longer (04:58)

A5. One-Nine-Eight-Zero (04:06)

B1. Eclipse (00:56)

B2. Skem (03:48)

B3. I.D.C. (03:31)

B4. Béal Feirste (07:59)

B5. Ache (04:31)

Ceny Anděl 2025 ovládla plzeňská kapela Ida The Young (FREE PALESTINE!)

 

Festival politické písně Sokolov, součást oslav „Vítězného února“, patřil od 70. let mezi nejdůležitější kulturní události bolševického režimu a jeho obsah byl věnován komunisticky orientovaným politicky angažovaným písním. Prostřednictvím tehdejší ideologie docházelo k ohýbání pohledu na lidská práva, svobodu a demokracii. Po pádu režimu a překabátění "významných" bolševických agentů (Bureš, Pávek, Olda, …), vznikla řada nových/svobodných kulturních akcí, mezi které patří i vyhlašování výročních cen. 

Jedním z mainstreamových podniků v této oblasti jsou i Ceny Anděl, které od roku 1991 prošly několika názvy. Od Výročních československých hudebních cen přes Gramy (1992-1995), Česká Gramy (1996), Ceny Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000) či Anděl Allianz (2003-2007) až po současnou verzi, kterou od roku 2019 doprovází značka Coca-Cola. Proto je velice důležité, že v prozatím svobodné a demokratické České republice nedochází k podobným snahám umlčovat kulturu jako před Listopadem 1989, či jak k tomu aktuálně dochází na Slovensku pod diktátorem Ficem.

Včerejší galavečer na pražském Výstavišti ale považuji za úplně ten nejvýznamnějším v celé historii Andělů. Vedle oceněných umělců totiž došlo i k několika politickým proslovům, reagujících na alarmující situaci v česko-slovenské kultuře, na jejíž destrukci má největší podíl současná vláda Andreje Babiše (ANO), resp. idiotská „organizace“ Motoristé sobě. Za mě s nejdůležitějšími projevy přišli písničkář Jan Běták, rapper Josef Změlík (aka Idea), kapela Ida The Young a v Berlíně usazený hudebník Jáchym Kovář (Yasha 96), který získal cenu za videoklip ke skladbě Shake You Off, režírovaného Jakubem Jiráskem z vynikajících Cold Cold Nights. 

Važme si svobody a odmítejme nastupující fašismus, diktaturu a všude přítomnou manipulaci, a to jak ze strany současné vlády a její opozice, tak i ze strany prezidenta ČR!!

„Směr kterým se ubírá současná reprezentace české kultury není úplně správný a byl bych vděčný, kdyby ty 3,5 roku byly maximum, který musíme vydržet a aby se to brzy změnilo. Tak držme si palce.“

(Jan Běták),

„Náš kámo Oto Klempíř je v kanceláři asi víc než by měl. Doufám, že bude v kanceláři čím dál míň. Chová se jako idiot.“

(Idea / James Cole)

„FU*K Okamura, FU*K Babiš, FU*k Turek a Motoristi, FU*K Klempíř.“

(Yasha 96)

„Žijeme ve světě, ve kterém kvůli honu za mocí a výdělky politiků, oligarchů a korporátů umírají nevinní lidé. Genocida v Palestině, kterou páchá Izrael, vzala život přes 73 tisícům obětí. Izrael spolu s USA pokračují dál ve válečných zločinech, a to i s podporou naší vlády. Hlavní partner dnešního večera Coca-Cola provozuje jednu ze svých výroben na území Palestiny, které je v mezinárodním právu považováno za nelegálně okupované Izraelem. Tím nejenže vydělává na nelegální okupaci, ale také ji to činí komplicem největších hororů naší generace, a to právě genocidy v Gaze. Umění vždy bylo a bude politické a také zůstává prostorem k boji za svobodu a rovnoprávnost. Tímto vyzýváme Ceny Anděl, aby přehodnotilo spolupráci s Coca-Colou a vyzýváme vás všechny co tady sedí, aby svůj hlas využili pro dobro. Hlavně pro ty, co žijí v nouzi a bezpráví. 

Děkujeme. 

FREE PALESTINE!“

(Iris Hobson-Mazur, Ida The Young)  

                                                   

Ten kdo vědomě/kariérně sloužil bolševismu se zbraní v ruce, nemá co pohledávat v nejvyšších patrech české politiky. Tahle kolaborace se nedá nikdy odpracovat, jak je nám manipulativně podsouváno z fanatických klubů sociálních bublin demokratů/nedemokratů!!

New German Cinema - Pain Will Polish Me (Felte Records)

 

New German Cinema je sólový projekt zpěvačky a skladatelky Jess Weiss, která před patnácti lety založila s Danielem Falveyem dream-popovou kapelu Fear of Men. Ač tohle brightonské duo až trio funguje s mnoholetými přestávkami dodnes, Jessica přesto vylétla z hnízda strachu a začala se prohrabovat v klaustrofobních vztazích a osamělosti, ze kterých vznikl meditativní památníček emociálních krajin. Filmově oživlé listy bolestných vzpomínek, zabarvených vrstvami syntezátorů, kytar a nezaměnitelným vokálem, prolínajícím intimitu s kontrolou.

Tichá, krásná a do sebe "sebedestrukčně" ponořená nahrávka, kterou produkoval Alex DeGroot, jehož zvuková kouzla vynesla až někam do nebes arizonskou pěnici Zolu Jesus. Především její přelomové album Stridulum (8/2010 Souterrain Transmissions). A protože Alex tuhle „německou hérečku“ vůbec nešetřil, můžeme s deskou Pain Will Polish Me očekávat podobně neodolatelné zážitky. Zvlášť když album vyšlo na kvalitu zaručující kalifornské značce Felte Records a nabídku ke spolupráci neodmítl ani frontman znovudýchajících Merchandise Carson Cox (Too Free).  

 

A1. Sub Rosa (00:45)

A2. Swirling Pain (03:11)

A3. Being Dead (03:27)

A4. I Become Heavy (03:20)

A5. Hera's Theme (00:56)

A6. Eyes (01:56)

B1. Water Drops (03:30)

B2. Hera's Theme II (01:12)

B3. My Mistake feat. Carson Cox (04:16)

B4. All That Heaven Allows (03:40)

B5. Pain Will Polish Me (02:51)

B6. Perfect Secret (02:54)