65DAYSOFSTATIC v Akropoli

Včerejší parné nedělní odpoledne větřilo cosi podivného ve vzduchu. Už když jsem nastupoval do vnitrostátní autobusové linky mi bylo jasné, že se prostě něco stane. Mé předtuchy se téměř vyplnily během cesty, kdy řidič "našeho" spoje zabloudil a vyloupl se po hodině úplně někde jinde, než všichni doufali. V tom horku - paráda. Ale stále ještě něco chybělo....

Anglické město Sheffield (South Yorkshire) už zdaleka není rodištěm jen Warp Records, či Autechre, ale dnes hlavně díky retro scéně jej hlavně proslavili Arctic Monkeys, The Long Blondes a Milburn. Stále (a moc dobře) tak trošku stranou stojí dnes už čtveřice 65daysofstatic, kteří včera konečně po šesti letech své existence zavítali do naší vlasti, konkrétně pražská Akropole se stala zastavením, kvůli kterému jsem vážil tuto tajemnou cestu.

Předkapelou se pro tento večer stali River For Sale z Dolního Podluží v severních Čechách, které jsem právě před rokem viděl na strahovské Sedmičce s Volcano! RFS tvoří kytarista, zpěvák a skladatel Koza, baskytarista Hukot (dříve Thema 11) a v pozadí postávající obsluha elektrických mašinek Yan. Hrají téměř tři roky, vydali pětiskladbové Live From Living Room EP, z něhož zazněly dvě věci a zbytek tvořil nový materiál. Docela zajímavý garážový hukot plný zpětných vazeb, propletený občasným českým textem. Jejich tvorba stojí rozhodně za pozornost!

Po necelých třiceti minutách museli uvolnit místo pro 65daysofstatic (Monotreme Records), kteří vtrhli na pódium ve 20.45 a mastili tam svůj instrumentální post-rock plných 80 minut. Úvodní A Failsafe najdete na novinkovém třetím albu The Destruction Of Small Ideas, ze kterého zazněla většina odehraných skladeb (Primer, When We Were Younger & Better, White Peak/Dark Peak, These Things You Can't Unlearn). Retreat! Retreat! a This Car Is A Landmine připomněla tři roky starý debut The Fall Of Math a předloňské One Time For All Time zastoupily 65 Doesn't Understand You a parádička Radio Protector, ketrá společně s Asphalt & Trouble vyšla v únoru na 7" jako singl.

Těsně před desátou se kapela rozloučila , aby se vzápětí vrátila před docela slušně zaplněný sál Akropole a přidala zkrácenou (rádiovou) verzi Don't Go Down To Sorrow a tím dodržela "hodinu 22". Škoda, chlapíci byli při chuti a určitě by hráli dál. Jinak takhle rozstřílenej "palác" jim mohlo Sturgesovo Sedm statečných jen závidět. A to byli jen čtyři - doufám, ze přijde pokračování.

NO AGE - WEIRDO RIPPERS

Dean Spunt a Ranny Randall začínali v punkovém triu Wives (2001), natočili dva 7", z nichž jeden měl 4 skladby a o druhý se dělili s Kit, 12" split s Moving Units (PPM) a na Cold Sweet, kde se také ohřáli vynikající Battles, natočili debutové album Erect The Youth Problem. Před dvěma lety, po londýnském koncertě v Highbury Buffalo Baru se rozpadli. Vloni během příprav nezávislého filmu 40 Bands / 80 Minutes (Sean Carnage), mapujícím undergroundovou hudební scénu v Los Angeles, se ještě jednou sešli ke společné spolupráci bubeník Jeremy Villalobos s Deanem.

Dean s Rannym si pod novým názvem No Age poprvé stoupli před publikum 1. dubna 2006 (The Smell) a pokud se mluvilo o debutu Wives jako o skvělé desce, tak s prvními nahrávkami tohoto dua se dostali minimálně o třídu výš. Na letošní jaro připravili sérii pěti EP, z nichž to nejlepší se představí na jejich prvním jedenáctiskladbovém albu Weirdo Rippers, vycházející pro Evropu v pondělí 11.6.2007 na značce Fat Cat. Americký kontinent si na "kompilaci" bude muset počkat až do konce letních prázdnin.

Originalitou téhle partičky je rozhodně způsob, jakým naservírovali svá jarní EP. Každé totiž vyšlo u jiného labelu. Začnu třeba Deanovo vydavatelstvím PPM (Post Present Medium), kde vyšly nahrávky Wives a zrodil se dvoutrackový 7" Every Artists Needs A Tragedy. Druhé vydavatelství najdete také v Los Angeles, jmenuje se Teenage Teadrops a zasloužilo se o 12" Dead Plane se čtyřmi kousky. New York zastupuje společnost Youth Attack se třemi věcičkami na 7" Neck Escaper. Další 12" nás přenese do Londýna k UTR (Upset The Rhythm), kde kromě titulní Get Hurt najdete ještě Everybody's Down, Switches, Neck Escapah, Great Faces a I Wanna Sleep. Poslední EP Sick People Are Safe se zrodilo v Amsterdamu na Deleted Art a obsahuje Boy Void, Vacation Pay a Semi-Sorted.

Pokud se chcete přesvědčit, do jaké míry No Age jsou ovlivněni The Ramones, Black Dice, či My Bloody Valentine, zastavte se třeba 12. července ve Vídni (Chelsea), kde jim bude sekundovat punk-funková pětice švihlých čarodějnic Mika Miko z L.A. Asi se pojedu podívat. Syrovost No Age mě hodně baví.

THE BOX DELUXE EP

Malé, avšak svým významem veliké vydavatelství The Great Pop Supplement, mě potěšilo svým dalším, již dvacátým klenotem, tentokrát nesoucí jméno The Box Deluxe. Za tímto jednočleným elektro-folkovým projektem z Birminghamu se ukrývá Keith Morris, jehož debutové 3"CD EP Smashed Dreams dal dohromady za pomoci několika svých přátel.

Na první skladbě Luggage se podílel další můj oblíbenec Movement a vokál patří B. Warnerovi, jehož uslyšíte i ve čtvrté, závěrečné Search The Stars, pod kterou je kromě Morrise podepsán i Shwalbe. Druhá a titulní Smashed Dreams využila bicích pana M. Rice a trojka stejně jako vše ostatní na 3" je v rukou The Box Deluxe.

Každý ze všech 250 exemplářů je uložen do jiné textilní peněženky, vytvořené třicetiletou Daisy The Patchy Witch z Michiganu, využívající patchwork techniku. Krom CD uvnitř najdete ještě složený nádherný očíslovaný plakát. Můj poklad je černě vyšívaný na hnědém podkladu s číslem 163.

Úchvatné dílo, připomínající Woodcraft Folk, Tunng a odkazy psychedelie šedesátých let minulého století.

PAUL HAIG - Reason / Maybe

Říká něco dnešním conversujícím indýšům s polodlouhýma patkama, jméno Paul Haig? No jestli ne, tak zout, ostříhat a zpět do lavic, milé děti.
Josef K byla (a tak trošku stále ještě je) skotská post-punková kapela, kterou právě kytarista, zpěvák a skladatel Paul Haig založil na konci sedmdesátých let a přejmenoval z původních TV Art. Povšiml si jich John Peel, Postcard Records a kapela se dala do (krátkého) pohybu. První album z roku 1980 Sorry For Laughing vyšlo až po deseti letech a to druhé The Only Fun In Town (1981) předehnalo vlastně to první. Pak si řekli všichni čtyři páááá a od té doby vycházejí jen všelijaké kompilace, z nichž ta poslední Entomology (Domino) se dostala ven v listopadu 2006.

Paul Haig, který byl krom několika spoluprací s kytaristou Malcolmen Rossim výhradním skladatelem zmiňované kapely, tohoto nadání využil a po uvolnění z Josef K vyrazil za sólovými pokusy na vlastní značce Rhythm Of Life. Vydal asi patnáct singlů, nějaké to album a včera se po deseti letech připomenul zcela novým 7" Reason / Maybe v nákladu 300 kusů. Tento singlík vracející se do osmdesátek, kde by jej přijali za své Kraftwerk, nebo Cabaret Voltaire, předznamenává album Electronik Audience, které snad dotlačí mezi lid příští, nejpozději další týden.

Jen tak pro připomenutí. Nebýt Josef K a jejich kamarádíčků z Orange Juice, kdo ví, jak by zněli miláčci (skoro) všech indies Franz Ferdinand, kteří je vybrakovali, jak mohli. A pak že největší zloději století jsou Sunshine. Sunshine je nejlepší kapela v ČR - a hotovo!!!

WHITE RABBITS - FORT NIGHTLY

Nejen Češi, ale třeba i britští Mystery Jets mají problémy s vystavováním víz a následným vpouštěním na US půdu. Náš problém jistě bez větších (doufám) potíží vyřeší zítra pan Bush s našimi politickými špičkami, který před několika okamžiky dosedl se svým Boeingem 747 Air Force One na ruzyňské letiště.

Klucí z Mystery Jets tudíž zrušili americké turné, na kterém měli být doprovázeni White Rabbits. Tahle partička původně ze středozápadu, dnes usazená v Brooklynu, si těch šest vystoupení odehraje asi sama a jejím prvním zastavením se stane zítra Chicago. Kapelu tvoří dva vokalisté, hrající navíc na kytaru a piano, dva bubeníci, baskytarista a kytarista, vypomáhající té první dvojici se zpěvem.

Hudebně se tihle králíčci (oproti Sunshine) upelešili tam, kde se pohybovali (a znovu letos v létě pohybovat budou) Madness, či portlandští The Decemberists. White Rabbits před rokem dotáhl Chris Zane do NY Say Hey Records (Inouk, Kiila), kde dnes vychází jejich debutové album Fort Plot.

Úvodní Kid On My Shoulders našlápne a zašlápne snad každého a následující The Plot, jinak první singl, potvrzuje plky o koncertní divokosti bandu. Škoda, že zbytek desky nedosahuje stoprocentnosti této dvojice. Ale netruchlete, dalších devět skladeb je jen 85 procentní. Prostě velice vydařená deska pohodových chlapíků, kterým je nějakej B 747 úplně ukradenej.

Fort Plot si dámy a páni pořiďte, (nejen) noční představení White Rabbits začíná!

ARCTIC MONKEYS / ANIMAL COLLECTIVE

Druhým singlem z letošní dvojky sheffieldských Arctic Monkeys se stane začátkem července skladba Fluorescent Adolescent (Domino), se kterou se do obchodů dostanou i The Bakery, Plastic Tramp a Too Much To Ask.
Japonská verze alba Favourite Worst Nightmare obsahovala navíc
skladby Matador a Da Frame 2r a právě tyhle dvě se 18. června objeví na bílém 7" v nákladu 1000 ks. Tak neváhejte a objednávejte.
Jinak kapela zahraje 11. 7. ve vídeňské Areně společně s The Coral, slibujícími na letošek nové album. Hurááááááá

Dalším důvodem pro návštěvu Areny bude 29. červenec, kdy zahrají baltimorští Animal Collective s místními "folkaři" A Thousand Fuegos, kteří počátkem dubna vydali krásné debutové album Like Big Black Clouds Through Burning Eyes s osmi věcičkami na značce Fettkakao Records. Toto milé vydavatelstí najdete také ve Vídni a můžete se tu dále seznámit třeba s Vortey Rex, Lonely Drifter Karen, 8 Hours Manatee, Seven Sioux a Spoenk. Moc příjemná společnost.

Animal Collective mají připravenou na září již osmou desku, dostala název Strawberry Jam, obsahuje devět skladeb a bude to jejich první věc pro Domino Records. Prvním EP se stane Peacebone a možná se na něm objeví i koncertně známá věc Safer, která měla původně ozdobit i novinkové album.

Vstupenku na AC / ATF pořídíte o deset EUR levněji než AM / TC, tedy za dvacku. První "hvězdy" jsem už viděl a stejně je jedenáctého už asi vyprodáno, ale na konec první poloviny prázdnin si určitě volno udělám. Tak nashle a těším se moc.

KNIFE AND FORK - Tábor (Orion)

Eric Drew Feldman je americký hudebník a producent, jehož kvalit využili třeba The Polyphonic Spree, Custard, The Residents, Pere Ubu, Pixies, dEUS, nebo PJ Harvey, se kterou stejně jako s Frankem Blackem (And The Catholics) společně koncertoval. Tento vzrůstem malinký a zakulacený človíček, připomínající jednoho ze Sněhurčiných trpaslíků, vypadal spíše jako doplňující muzikant a ne jako hlavní postava kNIFE & fORK ze San Francisca.
Se spoluzakladatelkou, zpěvačkou a basistkou tohoto projektu Laurie Hall, jinak i členkou undergroundových Ovarian Trollex a dámské vokální kapely The Hallflowers, její sestrou , zde stojící bubenicí Jennifer, kytaristkou Sunshine Haire a panáčkem u bicích, se včera díky svým táborským kamarádům ze Sabot ukázali v místním Orionu. S produkcí asi před dvaceti platícími diváky začali úderem desáté večerní a představili tři roky staré debutové a zatím jediné album Meserycord (Cuttingboard Records), které naživo zní syrověji, než její nosičová podoba. Tím se sice její uklidňující kytarová, trošku bluesová a vokálem Laurie až nebeská atmosféra vytratila, ale u mě naopak více zabodovala.
Koncert stejně jako celé album netrval déle než 40 minut, ale jeho profesionální sestava úplně normálních lidiček, kteří si nehrají na žádné hvězdy a nedbají na image, odvedli příjemný a skromný koncert, o němž vypovídá i cena vstupného - 50 kč.
Jen více takových!!! Díky.