úterý 30. září 2008
Epic45 - You Are An Anual / The Stars In Autumn (Wayside & Woodland Recordings)
Během dnešních toulek po lipenských kopcích mě téměř na každém kroku potkávala nádherně zbarvená atmosféra loňského skvostu May Your Heart Be The Map autorské dvojice Ben Molton a Rob Glover ze Stafordshire, vystupující na scéně ambientního electro-folku jako Epic45. Na zmiňovaném a do současné doby zatím i posledním dlouhohrajícím titulu značky Make Mine Music, inspirovaném televizním seriálem ze 70. let Survivors, nalezneme kromě Antona Hardinga (July Skies) mezi dvanácti skladbami také You Are An Annual (č.8) a The Stars In Autumn (č.2). Tyto dvě věcičky (ve čtyřech rozdílných obalech) si našly své remixové úpravy pod hlavičkou Epic45 na zbrusu novém labelu Wayside & Woodland Recordings v podání Bracken (Chris Adams) a Stephena Wilkinsona (TSIA), užívajícího dle otcovy rybářské návnady pseudonym Bibio. Pod ochranými křídly mladšího z bratrů (Marcus Eoin Sandison) Boards Of Canada (Warp) natočil v LA u Mush Records alba Fi (2004) a Hand Cranked (2006) a do konce tohoto roku má v plánu rozšířit svou diskografie o další dva tituly – Vignetting The Compost a Ovals And Emeralds.
Bonusem tohoto skvělého 12“ (300 ks) je padesát 3“CD-R, zahrnujících také „řadovkovou“ trojku Summers First Breath v ISAN remixu (Antony Ryan + Robin Seville) a výše zmiňované The Stars In Spring (Televise remix – Simon Scott) a You Are An Annual (Quiet Men Festival – Tomer Jamchi).
neděle 28. září 2008
Leonard Cohen (live) - Praha, Tesla Arena (27.9.2008)
Včera večer se poprvé (nejen) českému publiku představil v pražské sportovní hale (tentokrát přejmenováné na Tesla Arenu) na Výstavišti v rámci svého World Tour kanadský zpěvák a písničkářská legenda Leonard Cohen, kterému u nás v těchto dnech oproti koncertní zastávce výchází s téměř nepatrným zpožděním básnická sbírka Kniha toužení (Argo). V obou případech k nám pan Cohen přivezl své celoživotní umělecké ohlednutí za svou tvorbou a životem, kterou odstartoval před více jak čtyřiceti lety prostřednictvím hledače talentů Johna Hammonda, s jehož pomocí natočil také debutové album Songs Of Leonard Cohen (Columbia Records 1967). Po pětileté „léčebné“ kůře v zen buddhistickém centru u Los Angeles se na konci devadesátých let opět vrátil k neveřejné hudbě, odkud mu „pomohla“ k živým vystoupením po dlouhých patnácti letech manažerka Kelley Lynchová poté, co „vyčistila“ jeho bankovní účet pro vlastní potřeby. Zda je to ten pravý důvod nevím, ale každopádně díky jeho návratu na pódia se včera návčevníci kapacitně zmenšené a sedící sportovky zúčastnili dle mého názoru koncertní události tohoto roku v ČR, odstartovanou krátce po osmé Dance Me To The End Of Love. Ne žluto-červeno-modré scéně umělce doprovázelo šest hudebníků(*), spoluautorka písní a vokalistka Sharon Robinson a sopránové okouzlující duo The Webb (Charlie & Hattie) Sisters z anglického Kentu, v jejichž režii (kytara, harfa, vokály) se nádherně třpytila I Fit Be Your will. Páteří fascinujícího večera se staly dvě vyklidněná hodinová vystoupení rozdělená dvacetiminutovou pauzou, následovaná hodinovým setem trojice přídavků, po nichž naprosto vyprodaná hala tleskala ještě hodně dlouho a beznadějně do noci. Stoprocentně odvedenou práci suše vtipkujícího (Bird On The Wire) čtyřiasedmdesátníka doporučuji jako lék pro všechny osobnosti narušené vlastní hypochondrií a globálizací tohoto aktuálně podivného světa.
Praha 27.9.2008
Dance me to the end of love, The Future, Ain't no cure for love, Bird on the wire, Everybody knows, In my secret life, Who by fire, Hey, that's no way to say good bye, Anthem
Tower of song, Suzanne, Gypsy wife, The partisan, Boogie Street, Hallelujah, Democracy, I'm your man, Heart With No Companion, Take this waltz
So long Marianne, First we take Manhattan, Famous blue raincoat
If it be your will, Closing time
I tried to leave you
(*) Roscoe Beck (basa), Neil Larsen (klávesy), Javier Mas (loutna, kyt.), Bob Metzger (kyt.), Rafael Gayol (bicí), Dino Soldo (dechové nástroje)
čtvrtek 25. září 2008
The French Quarter - We're Not Quarter (TFQ)
První čtyři nahrávky skotských The Fench Quarter, zaznamenané na Mascom 4, vznikly někdy v listopadu 2004 poté, co hlavu kapely, kytaristu a později i zpěváka Franka Murraye navštívil doma v Tillicoultry se svým Rhodes piánem Dan Murray. Krátce nato se kapela ovlivněná Sigur Rós rozrostla o baskytaristu Ryana Andrewse a bubeníka Stuarta Jamiesona, se kterými natočili první, třískladbové bezejmenné demo, označené Johnem Earlsem na Teletextu Channel 4 (Planet Sound) jako nejlepší Demo roku 2005. Před publikum se poprvé postavili v listopadu 2006 v glasgowském Nice n Sleazy a o rok později přibrali hráče na zvonkohru Grahama Moffata, s nímž dostali nabídku od studia Chem 19 v Hamiltonu, kde mj. vznikla letošní novinka The Hawk Is Bowling za dva měsíce u nás vystupující Mogwai, či LCD Soundsystem Remix All My Friends od Franz Ferdinand.
Produkce debutového (mini)alba We’re Not French, natočeného letos v březnu se zhostil Andy Miller, podepsaný např. pod skvosty Arab Strap a Mogwai, o jehož výsledku se můžeme přesvědčit již od minulého týdne. Sedm skladeb na ploše 24 minut nabízí posluchači propojení toho neklepšího z melancholických kytarovek s osvěžující atmosférou křehkých post-rockových krajin, doplněných „posledním“ slovem Franka Muraye.
Věřím, že po této magické antumn-winter We’re No French nahrávce s obalem od Jasona Brockerta se začnou labely o The French Quarter právem rvát.
úterý 23. září 2008
Coldplay - Praha,O2 Arena 22.9.2008 (live)
Sedím takhle včera večer zcela „náhodou“ v jedné nalévárně na Sokolovský a u vedlejšího stolu se hádá parta lehce unavených kolbeňáků o významu slova Coldplay, které by před osmi lety nenaplnilo ani strahovskou Sedmičku. Nyní se však píše rok 2008, Coldplay zdobí už i titulní stránky deníku Šíp a v zákulisí vysočanské O2 Areny se připravují na naše premiérové vystoupení, ač letos oslavili již 10. narozeniny. Jako předkapelu si vybrali kytaristu The Strokes Alberta Hammonda mladšího, který během čtyřicetiminutového vystoupení dopněného o čtyři spoluhráče představil své rock-popové písníčky ze doposud dvou vydaných alb Yours To Keep a ¿Cómo Te Llama? na značce Rough Trade.
Po více jak třičtvrtě hodině netrpělivého* vyčkávání a snad omylem zařazeném valčíku** se krátce před půl desátou zvedla opona a s ní odstartoval skladbou Life In Technicolor dle mnohých návštěvníků*** UFO korábu koncert tohoto roku. Pódium o rozměrech 23 x 18 m doplňovaly dvě osmimetrové, do publika po stranách vysunuté rampy, ze které zazněla pro mě nejzajímavější skladba večera God Put A Smile Upon Your Face v upravené taneční verzi, po níž následovala „sólovka“ The Hardest Part a novinka Postcards From Far Away. Další „neznámou“, volně z oficiálních stránek Coldplay stažitelnou byla Death Will Never Conquer, odehraná stejně jako předchozí The Scientist**** nečekaně v jihozápadním rohu hlediště. Aktuální čtvrté studiové album Viva la Vida or Death and All His Friends (Parlophone) zaznělo téměř kompletní, po pěti***** kouscích nabídly A Rush Of Blood To The Head (2002) a X&Y (2005) a z debutu Parachutes (2000) zazněla pouze Yellow.
Zhruba devadesátiminutové vystoupení se dvěma přídavky nepostrádalo zavěšený „symbol“ (Delacroixův obraz - La Liberté guidant le peuple) propagujícího alba a kouzelné koule, smyčcový kvartet v retro TV bedýnce (Viva la Vida), papírové (fosforující) motýlky snášející se na přední řady publika a prostě vše, co má správná Matějská obsahovat. Chyběla už jen ukřižovaná Madonna (LVC) a Mareš v roli moderátora. Od mého prvního klubového setkání s Coldplay a dalšího festivalové, se to včerejší sice jevilo jako nejprofesionálnější, ovšem na poli neuvěřitelně tupého kýče for the masses. Frigidní soulož už nikdy více.
* partička vysokoškoláků, která nedávno objevila Visací zámek, David Bowie je prej tak vyfetovanej, že zapomíná texty a v Praze si zlomil koleno, dále mexické vlny obíhající halu dokola
** Johann Strauss Jr. - Na krásném modrém Dunaji (zítra Coldplay ve Vídni)
*** odhadem posluchačů Evropy 2
**** zhasnutý prostor se světélkujícími mobilními telefony
***** Fix You zazněla dvakrát
Praha 22.9.2008
Life In Technicolor, Violet Hill, Clocks, In My Place, Speed Of Sound, Cemeteries Of London, Chinese Sleep Chant, 42, Fix You, Strawberry Swing, God Put A Smile Upon Your Face (dance version), The Hardest Part, Postcards From Far Away, Viva la Vida, Lost!, The Scientist, Death Will Never Conquer, Talk (remix)
Politik, Lovers In Japan, Death And All His Friends
Yellow, Fix You.
neděle 21. září 2008
Peter Green - The Darkness (Cataclyst)
Ještě předtím, než si bristolský vědec a skladatel Peter Green, pátrající po kvantových částečkách a DNA v hudbě opatřil se první jednoduché Casio klávesy s maličkým Sharp kazeťáčekem, snil o budoucnosti velkého a slavného hodináře. Ve dvanácti uhranut vícestopou Yamahou začal skládat první kompozice, které jej dovedly až k úspěšnému dokončení studií výtvarného umění a hudby na Brightonské univerzitě. V té době osloven The Kosmik Komandem (Mike Dred) začal spolupracovat s uměleckou organizací Sonic Arts Network, na značce Machine Codes vznikl první 12“ Beyond The Box (1995) a s Mikem natočil u Aphex Twina dnes snad už kultovní album Virtual Farmer (Rephlex Records 1998). Na 26. International Electroacoustic Festivalu 1999 ve francouzském Bourges zasáhla skladba Dehs příčku nejvyšší a po dlouhé řadě filmových kousků, převážně pro britskou BBC, se vloni dopracoval (DIY) k první „sólovce“ Soundfields, kterou v prvních zářijových dnech následovala The Darkness. Oproti předchozímu klasicky orchestrálnímu albu se jednak Peter Green přesunul k vydavatelství Cataclyst a tématicky se propadl spirálou kouzelné a fascinující filmové hudby do temnějších oblastí lidské duše. V celém, téměř osmdesátiminutovém strašidelném ohlédnutí vás mezi draky, upíry a nekromanty „symbolicky“ uvede schizofrenní Dehs, která je společně s dalšími třinácti opusy uložena v černé umělohmotné schránce, připomínající skořápku škeble. To vše opatřeno papírovým obalem s fotografií Anthonyho Lockeho, originální kostlivčí perokresbou Adama Barnese a před citlivým okolím je každý z padesáti čarovných CD exemplářů uložen v PVC obalu.
pátek 19. září 2008
S.C.U.M. - Visions Arise / Second Sea (Loog)
Znám jednoho, co považuje kapely s věkem svých členů pohybujících se pod dvacet za naprosté nesmysly a sám vyrostl na U2, založených tehdy šestnáctiletým Bonem. Prý jiná doba. Hmm. Teprve od března fungující S.C.U.M. z Londýna přesně zapadají do „jeho“ kategorie zatracenců, navíc oprašují The Birthday Party, Throbbing Gristle, Joy Division a od pondělka mají na svém kontě debutový 7“ Vision Arise / Second Sea na značce Loog. Takže vážení, nic pro odborníky. Já osobně beru kvintet ovlivněný Kučerovo Burleskou za velmi nadějnou mladou partičku v čele se zpěvákem Thomasem Cohenem, v jejímž pozadí stojí v roli producenta baskytarista Tomethy Furse aka Tom Copan z The Horrors, kteří v současné době začali pracovat na nástupci úspěšného alba Strange House (Loog / Polydor). Furseho mj. najdete také v novém projektu Spider And The Fines, tvořeném společně s hororovým klávesistou Rhysem Webbem (Spider Webb), jinak starším bratrem Huw Webba, hrajícím ve S.C.U.M. na baskytaru. Další zajímavou postavičkou Šlem manifestu je Samuel Kilcoyne, spojovaný s teenagerským UnderAge Festivalem.
3. října se mají S.C.U.M. objevit v Berlíně na Insane Festivalu, kde vystoupí vedle takových jmen, jako jsou The Prostitutes, Kill The Dandies a pro toho, kdo ještě nevycítil jejich surrealismus, nechť přijme alespoň částečnou „S.C.U.M. charakteristiku“, zapůjčenou z manifestu militantního feminismu Valerie Solanas:
(str. 7)
„Muž je biologická chyba, mužský chromozom (xy) není nic než nekompletní ženský chromozom (xx), má totiž neúplnou řadu genů. Jinými slovy, muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci."
úterý 16. září 2008
Tu Fawning - Secession EP (Polyvinyl Record Co.)
Tak nevím, zda je to tou dnes propršeně podzimní melancholií, či blížícím se koncertem 31Knots, ale tak nějak mě celým tím dnem provázejí Tu Fawning se svým debutovým šestiskladbovým Secession EP, jehož datum vydání navrací vzpomínky do o mnoho kroků příjemnějšího července. Na začátku Tu Fawning stáli pouze „uzlař“ Joe Haege se zpěvačkou a skladatelkou Corrinou Repp, jejíž páté album The Absint And The Distanc vyšlo na značce Marka Kozeleka (Sun Kil Moon, Red House Painters) Caldo Verde Records, s nímž prožili část jeho turné. Vzájemné sympatie zúročili dále na EP Polemics a loňské desce The Days And Nights Of Everyrhing Anywhere, se kterou se 31Knots představili také našemu publiku. Letos Tu Fawning doplnili Liza Rietz a Toussaint Perrault, s jejichž příchodem a jemným vokálem Corriny Repp směřují do něžných až melodramatických poloh, o kterých se oproti 31Knots (5.10. Kapu Linz, 10.10. Klub 007 Praha) nejspíš nebudeme moci naživo přesvědčit. Buďme ale rádi za zmiňované dva nejbližší termíny a zbrusu novou, šestou portlandskou studiovku Worried Well (Polyvinyl Record Co.)
neděle 14. září 2008
Kontraste Festival 2008 (Seltsame Musik) - Klangrum, Krems
Letošní podzimní pozvánka do rakouského Kremsu je adresována všem, kteří se pohybují, či pohybovat se chtějí ještě více na okraji „společnosti“, než jak je tomu v případě oblíbeného DonauFestivalu. Na šestý Kontraste (Klangraum Krems Minorite Church) se dostanete na festivalpass za 48 €, nebo využitím jednodenních vstupenek po devatenácti eurech. Zkrátka nepřijdou ani automobiloví nadšenci (Pendulum & Machines).
Kdo se však nechce tahat "tak" daleko, nechť navštíví 3.10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy vystoupení neméně zajímavého islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona.
3.10. BEAUTIFUL VOICES
Nicolas Baginsky The Three Sirens
Subshrubs
Maja Solveig Ratkje & Jaap Blonk Majaap
David Moss solo
Agra Dharma
4.10. FRAGILE SONGS
Nicolas Baginsky The Three Sirens
Soap&Skin solo
Pere Ubu
10.10. THE MOVING SONGS
Arnaud Paquotte nocturnes électriques
Akemi Takeya & guests: Metalycee / Keiko Higuchi Red Point
Marina Rosenfeld Teenage Lontano
KarlHeinz Stockhausen Cosmic Pulses
11.10. ELECTRO STARS
Arnaud Paquotte nocturnes électriques
Cluster
Felix Kubin
Causy
středa 10. září 2008
Fulton Lights - The Way We Ride (Catbird / Android Eats Records)
To, že ty nejkrásnější věci jsou zadarmo, potvrzuje na svém právě vycházejícím druhém albu The Way We Ride Andrew Spencer Goldman, známější spíše jako Fulton Lights. Hudební začátky prožil s brooklynským projektem Maestro Echoplex, ze kterého po nerealizovaném albu Songs About Planes zůstalo alespoň na tamním labelu Android Eats Records EP Last Night I Saw God On The Dance Flor, jehož znovuvydání se po pěti letech dočkali s bonusovými remixy u Catbird Records. Tam také po půl roce vzniklo za spolupráce Dälek (Alap „Oktopus“ Momin) eponymní debutové album Fulton Lights, které má od včerejšká svého dospělejšího nástupce, řadícího se k vlně „zaplať kolik chceš, pokud vůbec něco“. I zde se tedy můžete rozhodnout, zda autora podpoříte deseti US $ (Catbird Records) včetně poštovného (do ČR), či si album z jeho oficiálních stránek volně stáhnete. Pokud zvolíte první cestu, nenakrknete některé naše hudební nuly a zároveň získáte zajímavý obal edinburghského designéra Jeze Burrowse, ukrývající 10 experimentálně folk-noise-rockových novinek, včetně spoluhráčů, zastupujících např. The Hold Steady, Mercury Rev, Super Furry Animals, Wilco či Dälek, kteří nás svou návštěvou opět poctí 11. prosince v Rock Café a o den později na brněnské Flédě.
neděle 7. září 2008
Václav Johanus, Vincent van Gogh, Xiu Xiu +These Are Powers
Včera proběhla v galerii Knížecí dvůr v Hluboké n. Vlt. vernisáž výstavy Václava Johanuse, zahrnující volné kresby, kresby pro noviny, volnou i užitou grafiku a ilustrace. Člen Asociace jihočeských výtvarníků a Sdružení Bienále Brno, odstartoval svou uměleckou kariéru v druhé polovině 60. let přísně geometrickou kresbou v oblasti kresleného humoru, kam „beze slov“ vkládal hravost a groteskní prvky. V tomto období se s jeho tvorbou mohli seznámit již čtenáři novin a časopisů (Květy, Stadión, Dikobraz, Mladý svět, Sluníčko, Jihočeská pravda), které postupem času doplnila řada dalších titulů, včetně ilustrací několika knih.
Na sklonku 70. let začal tisknout vícebarevné serigrafie, postavené na přesném barevném soutisku, jejichž sytá barevná plocha podporovala pro autora tolik charakteristickou geometričnost, dávající nahlédnout do romantické a nádherné krajiny jižních Čech.
Výstavu Václava Johanuse lze u nás navštívit do 3.října 2008.
Maličko v jiné cenové kategorii, aspoň co se vystavených děl týče, najdete další můj tip, a to ve vídeňském muzeu Albertina, kde byla včera zahájena „scelená“ výstava sčítající na 140 chronologicky řazených děl Vincenta Willema van Gogha. Návštěvníci zde naleznou velkoformátové kresby a malby křídou nebo zředěnými olejovými barvami, akvarely, interakce mezi van Goghovými kresbami a jeho obrazy, které vznikly během posledních umělcových tvůrčích let v Paříži a Arbes. Za necelých 10 €, s ČD o něco levněji, bude tato ojedinělá podívaná zpřístupněna až do 8. prosince 2008!!!
Poslední upozornění a zároveň gratulace putuje do Prahy, resp. do bývalé tovární haly na Zlíchově Meet Factory, kde u příležitosti pátých narozenin A.M.180 Collective zahrají 23.10.2008 Pavilon M2, Xiu Xiu a především moji miláčci These Are Powers!!!
pátek 5. září 2008
Bracken - Eno About The Need (Ears Hoping)
Dvanáctého března minulého roku vyšlo krátce po debutu We Know About The Need na značce Anticon (13.11. Why? na Sedmičce!!!) pod číslem 69B v nákladu jednoho kusu 2LP Eno About The Need, co by součást „malého“ experimentu pozoruhodného projektu Bracken. Myšlenka Chrise Adamse spočívala v tom, že nahrávku odeslal na jednu z předem registrovaných adres zájemců o tuto hru, který ji dle uvnitř uvedených instrukcí a své fantazie upravenou přeposlal dalšímu, což trvalo až do letošního června, kdy se napůl zničené vinyly dostaly zpět k majiteli. Všech třináct „nových“ skladeb převedl s labelem Ears Hoping na 500 CD nosičů, zasadil do papírové krabičky s natištěným listem a doplnil vylepšeným bookletem z cest, jejichž atmosféra dodává „aktuální“ podobě Eno About The Need kořenitější elektro-experimentální zážitek, plný ztracených anonymních duší.
A1 The Disconnect
A2 Roads (Modular)
A3 Nomap
B1 Second Guessing
B2 Velma Dyer
B3 And In Rev
B4 Hollow
C1 Martenside
C2 By Martenside
C3 Burning In
D1 Found Tape
D2 Gain Calderlike
D3 Esiov
středa 3. září 2008
Ten Kens - Ten Kens (Fat Cat Records)
Kromě zvolna stromy opouštějících listů se na naše těla shůry řítí téměř nekonečná řada zajímavých titulů, na jejichž přídi nepřehlédnete naježenou černou číču londýnských Fat Cat Records. Ač koncertně k nám po Sigur Rós (2001) a Múm (2004)dorazí teprve jako třetí Animal Collective (14.10.)a možná také The Twilight Sad, a to jenom jako doprovod Mogwai (15.11.), nahrávky tohoto skvělého labelu se tu občas někde vyloupnou. Tím apeluji na všechny dovozce, obchodníky a podvodníky, aby dotáhly debutovou desku Ten Kens stejnojmenné post-punkové formace z Toronta, protože jejich slabá třičtvrtěhodinka vzhlížející se v počátku devadesátých let ve mně nechala víc, než Siamese Dream od The Smashing Pumpkins. V syrově energetických skladbách, obdařených nadpozemsky nevnucujícím se vokálem rozeznáte Sonic Youth, Pixies, Clinic, Liars, Franz Ferdinand, Arcade Fire a hromadu toho nejlepšího, co nezávislá kytarová scéna doposud přinesla. Taková malá encyklopedie deseti anti-Kenů, které tvoří pouze zakládající (2003) dvojice art-spolužáků Dean Tzenos (kyt.) a Dan Workman (zpěv) s baskytaristou Lee Stringlem a Ryanem Roantreem za bicími.
A tak 15. září vyjde u Fat Cat Records naprosto dokonalé jedenáctiskladbové album, produkované Colinem Stewartem (Invitation Songs, Black Mountain), stojícím i za jejich červnovým prvním 7“ Bear Figur / Y’all Come Back Now, jehož dvoutýdenní natáčení proběhlo vloni v Montrealu, odkud jako promo verze doputovala až ke dveřím naší milované kočičky. Mňau mňam
BearFight!
Ten Kens: Bearfight! from Earz Mag on Vimeo.