Alan Pownall - Clara / The Others (Young And Lost Club)

Velká hudební budoucnost dost možná čeká na mladého londýnského songwritera Alana Pownella, známého do této doby především coververzemi Beyoncé (Single Ladies)a Kanye Westa (Love Lockdown). Sotva rok po prvním vystoupení vydal tento týden v nákladu 500 ks debutový 7“ Clara / The Others (Young And Lust Club), podepsal smlouvu s Mercury Records a v červenci se chystá na stále se rozrůstající, letos již čtvrtý ročník Latitude Festivalu (Sunrise Arena) do anglického Suffolku.
Společná vystoupeními s Adele a Lightspeed Champions přiměla ke spolupráci také producenta Eliota Jamese (Bloc Party, Fields, Kaiser Chiefs), který po vynikajícím singlu (Eascote Studios) převede silně přitažlivé melodie vzor Noah & The Whale a Jack Johnson začátkem příštího roku na dlouhohrající album.
Komerce? Tak to zatím ještě ne, ale i kdyby, tak velice „upřímná“.

Depeche Mode – Tour of The Universe (live - 25.6.2009 Praha, stadion Slavia)

Předposlední totalitní 11. březen lze v oblasti domácího hudebního života považovat za velice důležité datum. Tehdy k nám totiž poprvé, a to v zádech s vynikajícím albem Music For The Masses, přijela koncertovat „západní“ kapela, stojící v popředí „celosvětového“ zájmu. Ač současný sound (of the universe) Depeche Mode již dávno ztratil ze své původní přitažlivosti a stal se spíše dobrým obchodním artiklem, i já ve čtvrtek vyrazil na originál retro do multifunkčního areálu Slavie.



První mínus čekalo hned u vstupu, kde se musel každý návštěvník dobrovolně a navždy zbavit svého oblíbeného deštníku i přes fakt, že třídenní silně deštivé počasí doprovázené záplavami si jen v naší zemi vyžádalo už 11 obětí. To však naštěstí modernímu komplexu bez šaten na deštníky nehrozilo a návštěvník „události roku“ (po Evě & Vaškovi pod Řípem) si mohl v suchu, resp. bez dešťových přeháněk, užívat stodvaceti minut ve společnosti téměř padesátiletých průkopníků elektronické hudby.
Druhé záporné znaménko putuje za otřesným zvukem v předních řadach, třetí žetonovému kurzu (1 žeton = 50 kč = 1 světlé 10° pivo Budvar v černém „dm“ kelímku určeném jinak pro tmavé), další dávno dopředu známému (stálému) setlistu a poslední přiděluji apatické reakci mnoha návštěvníků, za kterou možná jako v mém případě stálo prvních 75 minut průměrného vystoupení.



Absolutní zlom nastal až během vesmírného poselství šestnácté Enjoy The Silence, od něhož koncert společně s úbytkem denního světla začínal teprve získávat na síle. Škoda že se jednalo už o předposlední skladbu, po níž následovala jen Never Let Me Down Again a dvojice přídavků Stripped, Master And Servant, Strangelove – Personal Jesus a Waiting For The Night.
Šestá pražská zastávka basildonských depešáků dopadla především díky vynikající formě Davida Gahana a vizuální stránce Antona Corbijna nad má očekávání velice dobře, jen mi tak trošku s úsměvem na rtech připomněla jednadvacet let starou debatu Na Kampě, kde jsme se nad 11° Bráníkem za 3.10 Kč posmívali s gahanovskými účesy dinosauřím fanouškům The Rolling Stones. Kdo se asi ve čtvrtek smál nám?

Ganglians – Monster Head Room (Weird Forest Records / Woodsist)

Ganglians je první společný projekt kalifornských (Sacramento) hudebníků (Kyle Hoover, Alex Sowles, Adrian Comenzind), vedených kytaristou a zpěvákem Ryanem Grubbsem (Montana). Zda za nevědomky jimi užívající medicínský (mytologický) výraz a hudbu léčící stíny na duši může (ač) nenávyková a zázračně „uzdravující“, u nás však zakázaná „liána duše“ (Ayahuasca), či talet těchto mladých hudebníků (21-23), nechám na potenciálním posluchači. Každopádně za dvanáct měsíců stihli co by naprostí začátečníci více, než kdejaká, silným vydavatelstvím podporovaná „music-star“.
Za základní posun v jejich „kariéře“ lze považovat společné vystoupení s Mayyors a Eat Skull v tamním FunCastle, po kterém získali od druhých jmenovaných nabídku k natočení 7“ splitu (400 ks) se skladbou Lost Words (02/2009 Dulcitone Records). Následovalo (opět) náhodné a vřelé setkání s hlavou labelu Woodsist Jeremy Earlem (Woods, Books Lie) a prostor eponymního čtyřiadvacetiminutové EP byl na světě. Dvanáctipalec, zkoncipován ve stejné době jako debutové album Monster Head Room, zachycuje roz(t)r(o)ušenou noise-undergroundovou tvář kvartetu, zatímco o měsíc mladší andělsky pop-folková novinka má tendenci svými melodiemi spíše uklidňovat. Ne však tak doslova, protože podprahovou fascinující psychedelií (nepatrných, ale stále skvěle funkčních nervových vláken) je téměř celých padesát minut hustě (a krásně) protkáno.
Monster Head Room je výborná, výborná a ještě jednou výborná, CD verzi seženete opět u Jeremyho (Woodsist), ale o mnohem atraktivnější provedení – červený (víceméně vyprodaný) 12“ + 7“ pátrejte u Weird Forest Records (500 ks), s brzkým dolisem v barvě černé. Jinak další singlík je plánovaný s brooklynskými Captured Tracks a nějaká ta kazetka snad vyjde u Night Peope.

a-strana
Something Should Be Said
Voodoo
Lost Words
Candy Girl
Valient Brave

b-strana
The Void
To June
100 Years
Crying Smoke

7“
Modern African Queen
Try To Understand

These Are Powers - Easy Answers (video)

Představu, jak vážně berou brooklynští These Are Powers přípravy k nadcházejícímu turné po ČLR, si můžete udělat po zhlédnutí jejich aktuálního videa Easy Answers (režie Jacqueline Caste), inspirovaného jednou z tamních folklórních tradic (Ghost Festival).
Skladbu Easy Answers najdete na letošním vynikajícím albu All Aboard Future (Dead Oceans).

Talvihorros – It’s Already On Fire (Kaivo Records)

Působivý cinematic-cocktail namíchaný z ambientních melodií připomínajících nejslavnější hudební minimalisty (nejen současnosti), představuje na svém debutovém albu It’s Already On Fire kytarista londýnských disko-gotiků Lesser Panda (Superdark Music) Ben Chatwin (26) alias Talvihorros.
Čtyřiačtyřicetiminutové CD, jehož základy vznikaly již před pěti lety během jeho univerzitních studií v Brightonu ovládají sice pomalé, místy snad až ospalé elektroakustické klavírní plochy, ze kterých však vyzařuje obrovská energiie podpořena fascinujícími vrstvami řady alchymických ingrediencí (zvonkohra, kytary, rádiostance, …). Nahrávka vyšla pouze ve stokusové limitované, tužkou očíslované (recyklovatelné) edici, opatřené kresbou od jeho o čtyři roky mladšího sourozence Jordana, stojícího již za obaly leedských Wintermute (Big Scary Monster) a na začátku zmiňovaných Lesser Panda.
Tajemně chladivá It’s Already On Fire je naprosto vynikající a jako předkrm k očekávaným titulům Some Ambulance a Studies for Acoustic Guitar and Electronics doporučuji nejen k dnešnímu, léto startujícímu večeru.

Valdɛmar Matuʃka (never more)

NEVER MORE:
Estráda, týkající se dnešního (po)po(s)ledního rozloučení s Waldemarem Matuškou (2.7.1932 – 30.5.2009).
Zvídavé řady „fanoušků“ sklánějících se u rakve v plážových oblečcích s igelitkami naplněnými sortimentem levných obchodních řetězců (smutná, smutná je černá …, že by teplotní rekord? – a co na to nová tn.cz?) plus dojemně známé tváře (jeho) normalizačních „kolegů“ - Jó třešně zrály (a čím dál víc dozrá-vají)...

Yeah Yeah Yeahs + Comanechi (1.7.2009 Roxy, Praha)

Zázrak! Po devíti letech existence k nám poprvé (až na bubeníka - The Seconds, 16.7.2004 Klub 007) přijíždějí z NYC Yeah Yeah Yeahs, kteří společně s The White Stripes, The Strokes a především za mohutné mediální podpory (NME) stáli nad hroby skomírající taneční scény. Ale proč, když je pod třpytivé koule nyní vrací jejich třetí album It's Blitz! (Interscope)?
Každopádně YYY jsou naživo o 200 % záživnější (třeba s TV on the Radio) než na nahrávkách a předkapelu jim budou dělat COMANECHI, kteří už dva roky „nic“ nedělaj. Takže to bude asi dost dobrej pan(k)večer(níček), kde možná seženete i aktuální vinylové Zero EP s remixy od NASA, Erol Alkan, Animal Collective a MSTRKRFT.

Květen 2009

Květen 2009

Bastila - Bastila (Sunday Best)

Celer - Engaged Touches (Home Normal)

Coldplay - LeftRightLeftRightLeft (free)

Depeche Mode vs. Morrissey

DonauFestival FAKE REALITY 1.5.2009 (live) - Antony And The Johnsons, CocoRosie, The Voluptuous

Free Dim 2009 (Tábor / Sezimovo Ústí)

Hannu - Hintergarten (Keshhhhhh)

HEALTH, Fiat Eno - 2.5.2009 Klub 007, Praha (live)

Jamie T - Sticks 'n' Stones Ep (Virgin)

KASMs - Spayed (Trouble Records)

Offset Festival 2009 - Hainault Forest Country Park (London)

Real Life - Send Me An Angel '80s Synth Essentials (Cleopatra Records)

Seasons (pre-din) - Har Habayit BeYadeinu (Thy-Rec)

Sunshine - MGKK Telepathy (X Production)

Televised Crimewave - Listen And Repeat EP (Magnetic Records)

The Horrors - Primary Colours (XL Recordings)

The Puddle Parade - Origami (Morc Records)

Duben 2009

Duben 2009

Abe Vigoda - Skeleton (Not Not Fun Records)

Arthur Delaney - Darling / Dance Of Fools (Young & Lost Club Records)

Burn The Negative - In The Atmosphere (Gung Ho! Recordings)

His Clancyness - Hissometer Cassette (Secret Furry Hole)

Isengrind, TwinSisterMoon, Natural Snow Buildings - The Snowbringer Cult (Students of Decay)

Kasabian - Vlad the Impaler (free download)

Martin Langer - 35 % pod nulou (A2)

MONO / Troy Von Balthazar - 7.4.2009 Praha, Palác Akropolis (live)

Ólafur Arnalds - (free) Found Songs (Erased Tapes)

Oneohtrix Point Never - Betrayed in the Octagon (No Fun Productions)

Part Timer - Uneven free DJ mix

Quinta - My Sister, Boudicca (Tartaruga Records)

RA D IOHE_A D/T_OU R - Praha '09 vs. Berlín '08

Rock Werchter (2.-5.7. 2009 Belgie)

The Archivist - The odeper Of The Library (Lacies' Records)

The XX - Crystalised / Hot Like Fire (Young Turks)

Wave Machines - Wave If You’re Really There (Neapolitan Recordings)

V sobotu odpoledne odvysílala německá RTL vzpomínkovou hitparádu Die ultimative Chart Show – Die erfolgreichsten New Wave & Popsongs aller Zeiten, nahlížející do hudební minulosti před „listopadem“ na západ od našich soudruhy pohraničníky pevně a bezpečně střežených hranic. Přestože většina z přímo ve studiu vystupujících interpretů působila spíše smutným, místy až politováníhodným dojmem, prvenství si po nekonečné řadě reklamních spotů, během kterých se mi (přes satelitní poznámky o připojení) vybavovaly loňské singly liverpoolských Wave Machines, nakonec odnesli OMD (Orchestral Manoeuvres In The Dark) se skladbou Maid Of Orleans.
Nechce-li však současný (moderní, in, cool, …) posluchač příliš „trpět“ u originálních (některých skutečně geniálních) nahrávek (2CD, Polystar 2007), nechť raději vezme právě zmiňovanými 7“ I Go I Go I Go / Like Breaking Glass/ We Love Agility a The Greatest Escape We Ever Made / Dead Houses , vydanými u díky White Lies (Unfinished Business) dnes všem již dobře známého londýnského labelu Chess Club. První koncert Wave Machines (dříve vystupující jako Sizer Barker)odehráli před dvěma lety a po řadě loňských festivalů (Latitude, Secret Garden Party, Sound City, …) si kytarista a zpěvák Tim Bruzon (kl.), Carl Brown (kyt, zp, kl.), James Walsh (basa, zp,kl.) a Vidar Norheim (bicí, vibrafon) založili vlastní značku Neapolitan Recordings (nezaměňovat s Neapolitan Records), kde se koncem dubna objevil v nákladu 250 ks první (3.) singl Keep the Lights On / Over And Over, následovaný červnovou reedicí I Go I Go I Go / Run For Mine.
Právě dnes vycházející debutové album dostalo název Wave If You’re Really There a stejně jako v případě výše uvedených hitovek najdeme jeho disco-synthpopové kořeny v časech železné opony, kdy se k nám pašovaly desky Davida Bowieho, Bee Gees a tajně (vč. tajných) se sledovala ZDF a ORF. „Krásné“ časy, od kterých nás dnes však už jen dělí současné (moderní, in, cool …) pojmy jako indie-electro-dance-funk-pop, připomínající se nové (mladší) generaci s patřičnou dávkou typické anglické melancholie pod přezdívkami Scissor Sisters, Hot Chip, The Notwist a možná i Hefner. Ale jenom možná.

01. The Stupidest Things
02. I Go I Go I Go
03. Keep The Lights On
04. Punk Spirit
05. The Greatest Escape We Ever Made
06. Wave If You're Really There
07. The Line
08. I Joined A Union
09. Carry Me Back To My Home
10. Dead Houses

Neils Children – X.ENC. (Structurally Sound)

Deset let v kariéře Neils Children znamená deset singlů, kompilační (mini)alba Change/Return/Success (2004 Soft City Recordings) a Something Perpetual (2007 Vinyl Junkie), nerealizované tituly Demand The Impossible (2000) a Pop:Aural (2008) a konečně i první oficiální LP X.ENC., aktuálně vycházející na jejich vlastním labelu Structurally Sound. Přestože kapela směřuje od (starých) The Horrors provařeného „undergroundu“ více k melodii, jedenáctiskladbová (32‘) kolekce, v Japonsku (Vinyl Funkie) doplněná trojicí Wham Am I Supposed To Do?, Window Shopping a Lucifer Sam, vystihuje z pohledu o generaci mladších hudebníků výborné období raných The Cure.
X.ENC. je silná, chytrá a chytlavá nahrávka, decentně uzavírající první a možná i poslední dekádu Neils Children. Odejdou-li skladatel a producent John Linger (Round), Jacobs Brandon (Goodnight And I Wish, label Modern Pop) a v roce 2005 střídající Keith Seymour (Hope of the States) baskytaristu Jamese Haira (Vile Imbeciles) nyní, zůstanou kritikou sice (prozatím) nedocenění, ale za to v nejlepším. A to je právě to kouzlo, které nám zanechalo magii kapel Joy Division, The Smiths a mnoha dalších. Komicky invalidních tarantul tu už je takhle dost.

Bleep Showcase Volume 1 (Bleep)

Za symbolickou jednu libru nabízí až do pondělí 15. června kouzelný online obchůdek BLEEP (Warp Records) ke stažení (124 MB) výbornou jedenáctiskladbovou (55') kompilaci Bleep Showcase Volume 1, odkrývající nekonečné hudební prostory tohoto (dnes snad už ani ne)vyjímečného podniku (……………..).

Om Unit – Scatterclocks
Kelpe – Skylla (Bleep Mix)
The Field - xIII Remix (Foals Remix)
Bullion - Time For Us All To Love
Mordant Music – HummDrumm
Subeena – 2080
Boyz Noize - My Head
Hudson Mohawke - Still On It
Lone - Midnight Feast (Bibio remix)
Yellow Moon Band – Polaris
Illes - Nekem Oly Mindegy

Archive – Controlling Crowds (Warner Music)

Může mi někdo vysvětlit, proč mezi více jak třiceti evropskými termíny (10.9. - …) londýnských Archive chybí Česká republika?
Pro ****, slyšeli jste už jejich šestou studiovku Controlling Crowds?
No, ono v krajích, kde zatím nezahráli Portishead (18), kam po téměř čtvrt století od svého založení dorazí poprvé Radiohead, má teprve patnáctiletý ansámbl šance téměř nulové.
Ale to neva, my zas máme Kate Brooch (41)!!!

CD1:
01. Controlling Crowds (10:09)
02. Bullets (5:54)
03. Words on Signs (4:00)
04. Dangervisit (7:37)
05. Quiet Time (5:55)
06. Collapse/Collide (9:12)
07. Clonek (5:00)
08. Bastardised Ink (3:34)
09. Kings of Speed (4:22)
10. Whore (4:15)
11. Chaos (5:28)
12. Razed to the Ground (5:22)
13. Funeral (7:19)

Bonus CD2:
01. Killing All Movement (6:22)
02. Children They Feed (3:06)
03. Day That You Go (3:49)
04. Neatly Folded (3:18)
05. Bullets" (video)

Box Set:
CD1 + CD2 + 7“ (Bullets Original Mix / Day That You Go)

Bullets - 1. singl z aktuálního alba Controlling Crowds

Planet Festival ‘09 - Letiště Aeroklubu Tábor u Čápova dvoru (5.- 6.6.2009 live)

Dá se s úspěchem udělat velký hudební festival bez velkých jmen? Otázka, jejíž záporná odpověď bude ještě a jistě asi hodně dlouho strašit řadu domácích promotérů.
Ve druhé polovině devadesátých k nám prostřednictvím 10:15 Entertainment (Festival Jam ’96, E.T. Jam ‘97-‘99) a D Smack U Production (Jelení příkop ’98) přijížděla už tehdy úměrně k tehdejší hudební scéně taková světově aktuální jména, jako např. Iggy Pop, Ministry, Frank Black, Shane McGowan, Björk, Sinead O’Conner, The Orb a řada dalších. Po této, co se festivalového zařazení týče, pastvě, následovalo už jen období Trutnovů a Českých Brodů (Rock For People) a až rok 2003 přinesl Go Planet Roxy. Vykročení z Prahy do jihočeského Tábora se partičce kolem Davida Urbana vyplatilo a po několika ročnících a změnách ve svém názvu, se letos podruhé pod hlavičkou Planet Festivalu prezentovali na letišti u Čápova dvora.


Nicméně, z nabídky čtyřiadvaceti skupin vystupujících běhen dvou dnů na jediném, a to „COOL“ pódiu stála za pozornost sotva čtvrtina (K, PBAJ, PTT, TP, S, WL), což se ve spojitosti s nepříliš nakloněným počasím odrazilo i na nízké návštěvnosti. Přestože hlavní hvězdy PH + PH alias Orbital budou až do konce prázdnin strašit převážně nad územím VB a jako vzpomínku uzavírající (doufám že tentokrát opravdu už naposled) jejich kariéru si zítra připomenou 2CD kompilací 2Orbital (Rhino), z více jak hodinového setu nudnějšího než za zlatých dance & techno časů, by měli radost tak akorát Karafiátovi broučci.
Infantilní TataBojs okouzlili pouze (in) neon 80’s sunglasses, dívčí orgasmy provázely jinak velice silné vystoupení KB & Sunshine a současnou tvář anglické scény se pokusili nastínit průměrní Baddies, odměření loupežníci White Lies a vrchol (i já) pátečního a vlastně i sobotního klání - londýnští Klaxons.


Ano kapelka, kterou mezi návštěvníky nezaregistroval asi ani jeden z VIP PRESS PHOTO zaměstnanců a jinde stojící ve stínu slavnějších headlinerů, zde výrazně vyčnívala. Podobně příjemný osud potkal i následující den švédské indie-popíkáře Peter Bjorn & John, čerpající u Tábora z letošní novinky Living Things (Wichita) a předposledního alba Writer’s Block, ukrývajícího mj. vypískávající megahit Young Folks s hostující Viktorií Bergsman (ex – The Concretes, Taken By Trees).


Přestože Planet Festival využívá naprosto ideálního místa s výbornou infrastrukturou, bez větších jmen, vyprodávajících běžně přes rok sportovní haly, se bude propadat do soutěží oblastních, nepřitahujících z řad potencionálních návštěvníků přílišné pozornosti. Není to škoda? O tom žádná, samozdřejmě že JE!

Tyvek – Tyvek (Siltbreeze Records)

Od roku 2004 stačili v Detroitu garážující Tyvek (taɪ'vɛk, Tyvjk, TVK, TIE-veck, Tijvek) natočit (Kevin- kyt, zp, Larry - basa, Heath – kyt., Matt Z – bicí) pod různými začkami (M’Ladys‘ Records, X!, What‘s Your Rupture?, S-S) řadu pozoruhodných 7“ a CD-R, na které v tom letošním navázali přímo mistrovky.
O první přírůstek se postaral v únoru Sub Pop Singles Club 3.0 sedmipalcem ve dvou barevných provedeních Duck Blinds / Pamphlet, následovaný sólovým 7“ ústřední postavy Kevina Boyera Something's Gonna Come Up (WYR?) a jako třešínka na čemsi působí od minulého týdne eponymní debut, vystřelený ve Philadelphii Siltbreeze Records.

Kromě nepříliš originálního obalu (Primus, Green Jelly, California Raisi) a možnosti srovnání s pro většinu našinců ukrytým benešovským (casio) koncertem, se šestnáctiskladbový noise (jak oblíbené …) post-punkový mix protínající díky Damonově (Teets z Puffy Areolas) kytaře Velvet Underground s ranými The Fall tváří velice „mile“ a především nepřehlédnutelně (!!!).
Jejich evropská premiéra, odstartovaná 10. dubna ve švýcarském Düdingenu je dnes sice již minulostí, ale vidět znovu divokou trojku Kevin / Matt Z / Ted (dnes Shelley) třeba opět po boku pařížských Cheveu, by určitě stálo za zvážení nejednoho odvážného domácího klubu, do kterého nemusí zrovna kapat. Difuzní Tyvek vás očistí od problémů a to klidně i bez záruky.

Česko-Slovenská SuperStar zná již své finalisty!!!

První mezinárodní SuperStar zná již své finalisty. Zatímco slovenskou stranu bude reprezentovat silně podceňované duo Space Recorder, naše barvy budou hájit sázkovými kancelářemi favorizovaní borci Sporto. Jak však dopadne naše ex-republikové klání, uvidíte a uslyšíte již dnes a to zcela zadarmo na kanálech S a SR (Starcastic / Deadred Records).

Kdo neskáče není blb! (hip)HopHopHop



01. If
02. Love, Love, Love
03. Selfdefender
04. Wind
05. Trust
06. I'm tired
07. Should
08. If (d.e.x. mix)
09. If (gardaloops mix)


01. Manifesto
02. Revo
03. Chlapci
04. Pandemia symatico (+ Lyrik)
05. Volám tě kovboji
06. V
07. To není moje scéna
08. Cílek
09. Dva zuby
10. CDRW (+Del)
11. Temný síly

Double Dagger – More (Thrill Jockey Records)

More. More je po eponymním (Hit-Dat Records 2003) a Ragged Rubble (Stationary Heart Recordings 2007) třetím LP post-punkových Double Dagger, aktuálně vycházejícím na chicagské (londýnské) značce Thrill Jockey Records, díky které možná doputuje i do našich obchodů. …Doufejme.
Baltimorské trio vzešlé z tamní hardcorové scény vzniklo na troskách League of Death (Nolen Strals – zp, Bruce Willen – baskyt.) a Charm City Suicides (Brian Dubin – bicí) před sedmi lety, v roce 2005 nahradil Briana Danny Bowen z Yukon a na pódiích se potkali mj. s i u nás již celkem dobře zavedenými jmény jako Dan Deacon, či The Death Set. Oproti předchozím nahrávkám se More neodlišuje jen nejdelší zvukovou stopou (40‘), ale především místy až (ne)líbivě melodickou basovou linkou s radostně vyklidňujícím pocitem, nahrazujícím původní nervně roztřesený chaos - s ohledem k minulosti hudebníků možná přirozenější.
Double Dagger vykročili tou správnou a věřím, že More vyrazí do světa stejně úspěšně, jako základní dvojice grafický design tvořící studio Post Typography.