V průběhu uplynulých dvou dnů mohli návštěvníci pražského divadla Archa sledovat část z oslav po Puhdys nejslavnější německé kapely, která se právě až nyní se třemi křížky na fasádách pravděpodobně nejvíce přiblížila svému doslovnému překladu. Alespoň z mého pohledu na druhý, kapacitně omezený páteční večer, slibující „nestandardní“ podívanou, rozdělenou do tří bloků.
Jako první se představil industriální oslavenec, vzpomínající s klasickým vybavením (rotující řídele, kovové tyče, barely, bicí, ...) na čtveřici skladeb spojených s alby Silence Is Sexy (2000), Halber Mensch (1985) a Grundstück (2005), jehož filmovou podobu zachytila níže uvedená Danielle de Picciotto. No vzpomínající, resp. nevzpomínající si na texty hlavní protagonista Christian Emmerich alias Blixa Bargeld s ovladačem ke čtecímu zařízení byl snad tím jediným, co pro Einstürzende Neubauten bylo skutečně nestandardní. Zkrátka, smutnému pohledu na vrávorajícího principála v pěkně pivní břicho obepínacím obleku už chyběla jen mokrá skvrna na nohavicích. Přestože kapela hnaná baskytaristou Alexanderem Hackem odvedla během 45 minut vynikající výkon, do průměrného vystoupení je srazila - doufejme že nešťastná Bargeldova indispozice.
O to větší napětí stoupalo během půlhodinové přestávky na ohlášenou lídrovu one man performaci Rede/Speech. Tu odpočatý vypravěč polotrapných historek o náhodilé hudbě z cest propojil smyčkovou proměnou slov (Negativ Night) a slabik skrz mixážní pult, čímž vznikla zvláštní, až strach nahánějící zvuková stěna, která stejně pocit vyčpělého kabaretního umělce zcela neukryla.
Závěrečná část patřila dalšímu ze společných audio-vizuálních projektů (The Ship of Fools) manželské dvojice Alexander Hacke a Danielle de Picciotto, prezentujících skladby z jejich na 19.února chystaného debutového alba Hitman’s Heel. Směs balad, magických ozvěn, autoharfy, kytar a western-cikánských melodií doprovázel navíc bubeních Chris Hughes z The Fatal Shore, jejichž Phil Shöenfelt už téměř patnáct let patří k rezidentům našeho hlavního města. A snad právě on inspiroval nadějnou newyorskou umělkyni, spoluzakladatelku Love Parade a autorku páteční videoprojekce k plánované výměně Berlína za prostor v MeetFactory. Ač Hitman’s Heel mnozí "industriálové" v Arše asi nepřijali s nadšením a raději vyhlíželi 7. prosinec (Strategies Against Architecture IV), hodinové vystoupení příležitostného tria si na rozdíl od „třicátníků“ pamatuji ještě dnes.
Einstürzende Neubauten
Sonnenbarke, Seele Brent, Grundstück / November, Sand
Alexander Hacke & Danielle de Picciotto
Bikers Lullaby, Hickory Dickory Dock, Hitman’s Heel, Even further, Flowers, War, Ballad of the Lonely Fish, Rise and Converge, Time is passing
1 komentář:
konečně někdo kdo tam skutečně byl!
Okomentovat