středa 12. srpna 2026

Deathcrash – Somersaults (untitled recs.)

                                                                                



Baví vás práce s tichem (Low), extrémně pomalé tempo (Codeine) a temná gradace s náhlými přechody z ticha do řevu (Slint)? Pak vás možná osloví londýnská čtveřice Deathcrash, která dle mého patří k nejvýraznějším jménům současné britské slowcoreové a post-rockové scény, jejíž součástí je už zhruba osm let.
Celou tuhle dobu kapela hraje v nezměněné sestavě (Tiernan Banks – zp/kyt, Matthew Weinberger – kyt, Patrick Fitzgerald – bas, Noah Bennett – bicí) a po několika singlech a EP kazetě Sundown (1/2019 Blank Editions) zakotvila u londýnského hledače talentů Alexe Putmana. Pod hlavičkou jeho labelu untitled (recs.) debutovala albem Return (1/2022), které nahrála naživo v jedné místnosti. Na to Deathcrash navázali o rok později tišším, více ambientním a minimalistickým albem Less (3/2023, odkaz je na rozšířenou verzi), které vzniklo v naprosté izolaci na jednom skotském souostroví (Innse Gall).
Zásadní zlom přišel na kraji tohoto roku, kdy představili třetí studiovku Somersaults. Tu produkoval Stanley Gravett a nahrávala se napříč londýnským Holy Mountain Studios a francouzským studiem Black Box v údolí Loiry. Frontman Tiernan Banks v textech otevřeně reflektuje strach z budoucnosti a celkově nahrávka tematicky vyvěrá z pocitu skutečného dospívání, opouštění adolescentních snů a z existenční úzkosti spojené s krizí "jeho" generace Z. Tím zároveň světu vzkazují, že i na hřišti melancholického slowcoreu a hlučného post-rocku lze najít nefalšovanou naději. Že i v těch nejtišších momentech sdílíte prostor s někým blízkým a že pouhé dělání hluku s přáteli může být tím nejlepším možným životem – zvukově drsnějším, ale zároveň do tmy vnášejícím nečekané světlo a záblesky každodenní euforie.
Takže pokud vše chápete správně, Somersaults je doposud nejlepším albem těchto londýnských „zetkařů“, které z nepochopitelných důvodů neplní titulní stránky všech těch „nejlepších“ žurnálů. Slepota / hluchota mnohých novinářů je až zarážející. Hluboké a emocemi nabité dílo, které vám vžene slzy do očí a vzápětí vás zaplaví čistou euforií.

 

A1. Somersaults (04:32)
A2. NYC (04:55)
A3. CMC (04:16)
A4. Triumph (03:21)
A5. Bella (02:57)

B1. The Thing You Did (06:37)
B2. Wrong To Suffer (02:29)
B3. Stay Forever (03:45)
B4. Love For M (03:25)
B5. Marie's Last Dance (04:48) 


Žádné komentáře: