Tak tyhle manekýny z Normandie jsem potkal v době, kdy
měli za sebou teprve první EP CAPITAL
(10/2016). Krátce na to svou lásku k anglickým indie kapelkám a post-punku
rozšířili o dodnes volně dostupné EP ADVERTISEMENT (4/2018) a ač se to zdá dost
zvláštní, po téměř sedmi letech života pod zkratkou MNNQNS konečně vydávají své
první album BODY NEGATIVE. A to hned pod věhlasnou brightonskou vlajkou
FatCat Records. Vůdcem těchto krasavců je Adrian D'Epinay (zp, kyt, piano,
synt, ...), autor výroku "Jsme rocková kapela která nesnáší rock ‘n’ roll",
jehož "studijní" pobyt v Cardiffu nemálo ovlivnil i zbytek těchto fešáků
(Marc Lebreuilly - kyt/zp, Félix Ramaën - bas/zp, Grégoire Mainot - bicí).
Jejich divoké koncerty s rozlámanými kytarami bezpochyby doporučuji, stejně
jako dvanáctiskladbové PŘEKVAPENÍ, které sice asi každého nechytí hned na první
poslech, ale uvnitř skrytá síla/zvědavost vás přinutí minimálně ke druhému
kolu. Brilantně nostalgická a zároveň experimentální nahrávka (Deeerhunter, The Beach Boys, ...), která v rámci
probíhajícího Body Negative Tour zahrnuje i šest společných koncertů s hardrock-bluesovýma
Amíkama Rival Sons!! Stačí?!!
A1. Body Negative (00:14)
A2. NotWhatYouThoughtYouKnew (03:38)
A3. She's Waiting For The Day (02:39)
A4. Double Visions (03:17)
A5. Different Sides Of Truth (02:23)
A6. Limits Of Town (03:44)
A7. Urinals (01:57)
B1. Desperation Moon (02:27)
B2. Drinking From The Pond (05:10)
B3. Fall Down (03:00)
B4. Stagnant Pools (04:49)
B5. Wire (Down To The) (05:23)
 |
| Adrian D'Epinay |
 |
| Marc Lebreuilly |
 |
| Félix Ramaën |
 |
| Grégoire Mainot |
Žádné komentáře:
Okomentovat