
Kromě zvolna stromy opouštějících listů se na naše těla shůry řítí téměř nekonečná řada zajímavých titulů, na jejichž přídi nepřehlédnete naježenou černou číču londýnských Fat Cat Records. Ač koncertně k nám po Sigur Rós (2001) a Múm (2004)dorazí teprve jako třetí Animal Collective (14.10.)a možná také The Twilight Sad, a to jenom jako doprovod Mogwai (15.11.), nahrávky tohoto skvělého labelu se tu občas někde vyloupnou. Tím apeluji na všechny dovozce, obchodníky a podvodníky, aby dotáhly debutovou desku Ten Kens stejnojmenné post-punkové formace z Toronta, protože jejich slabá třičtvrtěhodinka vzhlížející se v počátku devadesátých let ve mně nechala víc, než Siamese Dream od The Smashing Pumpkins. V syrově energetických skladbách, obdařených nadpozemsky nevnucujícím se vokálem rozeznáte Sonic Youth, Pixies, Clinic, Liars, Franz Ferdinand, Arcade Fire a hromadu toho nejlepšího, co nezávislá kytarová scéna doposud přinesla. Taková malá encyklopedie deseti anti-Kenů, které tvoří pouze zakládající (2003) dvojice art-spolužáků Dean Tzenos (kyt.) a Dan Workman (zpěv) s baskytaristou Lee Stringlem a Ryanem Roantreem za bicími.
A tak 15. září vyjde u Fat Cat Records naprosto dokonalé jedenáctiskladbové album, produkované Colinem Stewartem (Invitation Songs, Black Mountain), stojícím i za jejich červnovým prvním 7“ Bear Figur / Y’all Come Back Now, jehož dvoutýdenní natáčení proběhlo vloni v Montrealu, odkud jako promo verze doputovala až ke dveřím naší milované kočičky. Mňau mňam
BearFight!
Ten Kens: Bearfight! from Earz Mag on Vimeo.
Žádné komentáře:
Okomentovat