Včera večer vyhlásili organizátoři 30. ročníku festivalu
dokumentárních filmů Ji.hlava vítězné filmy, mezi kterými se objevila i trojice
mých tipů – výjimečně empatický snímek Barbara navždy od newyorské
dokumentaristky Brydie O'Connor, Mohabat v podání amerického režiséra Jamese
Longleyho a Vteřina houby od velmi nadějného Aleše Pojara.
Z hlediska aktuálních politicko-kulturních změn u mě však
nejsilněji zarezonoval snímek Preladenie režisérky Sáry Prokopové v produkci
CinePunkt. Film přibližuje situaci ve slovenské veřejnoprávní televizi a
rozhlasu poté, co tamní vládní koalice ovládla média způsobem, který nemá v éře
samostatného Slovenska obdobu. V souvislosti se schválením zákona č. 157/2024
Z. z. k 1. červenci 2024 oficiálně zanikla RTVS a vznikla nová Slovenská
televize a rozhlas (STVR). Tato legislativní změna umožnila předčasný odchod
tehdejšího legitimně zvoleného managementu. Vládní koalice pak pomocí svých
nominantů v Radě STVR podřídila novou instituci přímo státní moci. Médium
veřejné služby, které má být ze zákona nezávislé, se tak stalo její
prodlouženou rukou, a to v rozporu s Evropským aktem o svobodě médií.
Zásadní dějovou linku filmu tvoří dynamika uvnitř nově
vznikajícího stávkového výboru, který se zformoval jako spontánní Iniciatíva za verejnoprávnosť a nezávislosť. Diváci mají jedinečnou možnost sledovat, jak se
zpočátku rozpačité debaty na chodbách mění v organizovaný odpor. Kamera citlivě
zachycuje zrod solidarity, ale i narůstající paranoiu, kdy si kolegové v
redakcích přestávají věřit a schůzky výboru se musí přesouvat mimo budovy
televize. Snímek ukazuje, jak se novinářská profese přes noc transformuje v
čistý aktivismus za záchranu svobody slova, přičemž počáteční odhodlání
postupně střídá vyčerpání, frustrace a bezmoc z neúprosného postupu státní
moci. Snímek navíc nepostrádá až tragikomické momenty, když zachycuje situace,
kdy do vedení kultury a médií nastupují lidé bez elementárních kompetencí,
kteří ve vysílání vážně otevírají debaty o tom, zda Země náhodou není plochá.
Hlavními tvářemi tohoto odporu proti politickému
ovládnutí média se stali Vlado Amrich, Rozálie Vlasková a Ivan Brada.
Jihlavskou projekci doprovázela mimořádně silná emoce i díky tomu, že Amrich s
Vlaskovou byli v sále osobně přítomni. Na následné diskuzi s diváky otevřeně
popsali chvíle, kdy se jejich profesionální práce a kreativní tvorba změnily v
boj o holou profesní existenci.
Obzvláště silný moment diskuse nastal, když vyšlo najevo,
jak široký a bezohledný záběr čistky měly. Politické tlaky a vyhazovy se totiž
netýkaly pouze zpravodajství vedeného politickými a ekonomickými redaktory,
jako byl právě Amrich. Zdevastovaly i zcela apolitické segmenty – včetně tvorby
dětských a mládežnických pořadů, kterým se dlouhá léta věnovala Vlasková. Oba
dnes již vyhození tvůrci potvrdili, že realita cenzurních zásahů byla ještě
plíživější, než jak se mohlo zdát z novinových titulků.
Jihlavské uvedení však nepůsobilo pouze jako historické
ohlédnutí za slovenskými událostmi, ale jako přímé a urgentní varování pro
aktuální situaci v české kultuře. Debaty v kuloárech i na pódiu se nevyhnutelně
stočily k současnému českému ministrovi kultury Oto Klempířovi a jeho ambicím
na transformaci domácích kulturních a mediálních institucí. V diskusích živě
ožíval nedávný výrok slovenské exministryně kultury Martiny Šimkovičové, která
svému českému protějšku Klempířovi udělila nevyžádanou, avšak všeříkající radu,
že až bude chystat nějakou změnu, tak si ji má „pořádně připravit“. Zkušenost
protagonistů Přeladění jasně ukázala, co taková „pořádná příprava“ v praxi
znamená – systematické legislativní i personální čistky, které pod rouškou
reforem likvidují kritické hlasy a autonomii veřejnoprávního prostoru. Pro
českou kulturní obec se tak film stává varovným zrcadlem toho, jak tenká je
hranice mezi politickým managementem a otevřenou destrukcí nezávislé tvorby.
Pro ty, kteří nestihli festivalová promítání, přicházejí
důležité informace o další distribuci. Kvůli vysoké citlivosti zaznamenaného
materiálu a autorskoprávním ujednáním titul nebude zařazen do tradičního online
festivalového archivu v rámci platformy Ji.hlava Online, jehož seznam bude
zveřejněn dnes v 18:00. Celé dílo však vzniklo v koprodukci s Českou televizí,
která se stane jeho hlavním televizním domovem. Vhledem k tomu, že Slovenská
televize (STVR) dokument z pochopitelných politických důvodů do vysílání
nenasadí, plánuje Kavčí hory uvést Přeladění na svých obrazovkách v rámci
dokumentárních oken na začátku příštího roku.
Novinka si z Jihlavy odváží
pověst jednoho z nejvýraznějších politických počinů roku, protože ukazuje, že
ztráta svobody slova a nezávislosti kultury není proces, který se stane přes
noc, ale vyžaduje systematické „přelazování“ společnosti, kterému je nutné se
postavit dříve, než ministři své změny pořádně připraví. Nejsilnějším mementem
celého festivalového uvedení se nakonec stala závěrečná slova Rosalie Vlaskové,
která apelovala na české kolegy, aby se poučili z chyb slovenských novinářů.
Podle ní byl největším kamenem úrazu fakt, že se do aktivních protestů nakonec
zapojila jen malá část zaměstnanců veřejnoprávních médií, zatímco zbytek
paralyzoval strach ze ztráty zaměstnání, existenční obavy a nutnost splácet
hypotéky. Její výzva k radikálnějšímu postupu vůči držitelům moci a odmítnutí
tiché pasivity vyvolala v sále atmosféru nekompromisního
odporu – náladu, kterou v současném popkulturním kontextu dokonale podtrhuje
třeba i syrová a naštvaná estetika aktuálního videoklipu kapely Berlin Manson.
 |
| 28.10.2026 - SME.sk |
