neděle 17. března 2024

Whitelands - Night-bound Eyes Are Blind To The Day (Sonic Cathedral)

 


Etický model mezilidských vztahů a tajemství základních lidských hodnot. Podstata nejslavnější prozaické práce libanonského umělce a filozofa Chalíla Džibrána The Prophet, která inspiruje i po sto letech. Konkrétně citát, jehož zkrácená verze Night-bound Eyes Are Blind To The Day právě pronikla do světa hudby a prezentuje debutové album zasněné čtveřice Whitelands. Ač původní shoegaze vlnu (Slowdive, My Bloody Valentine) známe jako "jednobarevnou", tak Etienne Quartey-Papafio (zp/kyt) tenhle konzervativní model změnil a z původně náctiletého indie projektu vybudoval jednu z nejzajímavějších nových kapel v Anglii, kterou si na své aktuální turné přizvaly i zmiňované legendy Slowdive.
První dva EP tituly (Old News 2/2018, Whitelands 7/2018), částečně zkompletované u francouzských Hidden Bay Records (8/2019) vznikly ještě v triu (Jagun Meseorisa - bicí, Ed Coma - bas) a od roku 2021 tihle Londýňané vystupují v nezměněné sestavě. Odejivšího baskytaristu nahradila Vanessa Govinden a kytary se ujal Michael Adelaja. Na svém debutovém albu podpořeném věhlasnými Sonic Cathedral Recordings vkládají do zavedených shoegaze-šablon pro "bílé" nové a zajímavé směry, jako rasismus či politický rozklad společnosti. 
V limitované edici navíc získáte čtveřici pohlednic, spojené se singly Tell Me About It (1/2024, The Prophet & I (9/2023), Setting Sun (2/2023) a Born In Understanding (11/2022). Prorocký posun v čase, a to s výborným generačním dynamem.

 

A1. Setting Sun (04:06)
A2. The Prophet & I (03:57)
A3. Cheer (03:35)
A4. Whitelands feat. Dottie (DEARY) - Tell Me About It (03:24)
 
B1. How It Feels (04:06)
B2. Chosen Light (04:09)
B3. Born In Understanding (05:38)
B4. Now Here’s The Weather (04:13)
 
 

pátek 15. března 2024

Yard Act - Where's My Utopia? (Zen F.C. / Island Records)

 


Po diváky/fanoušky testujícím dvanáctipalci, resp. návštěvě The Trenchcoat Museum (8/2023), si frontman leedských Yard Act James Smith položil sám sobě otázku Where's My Utopia?, na kterou jeho autoportrét zareagoval jedenáctiskladbovou odpovědí. Ta ač postrádá muzejní upoutávku a dost možná zklame všechny ty co čekali "kopii" veleúspěšného debutu The Overload (1/2022), posunula kapelu do pestřejší a mnohem hravější polohy. Nemalý odklon od "zaškatulkovaného" post-punku uvolnil prostor disco-popovým tanečkům, studování art-rocku, hip-hopu, afrobeatu a funku. Nakonec jméno spoluproducenta nahrávky Remi Kabaky Jr. hovoří za mnohé. Jde totiž o fiktivního bubeníka Russela Hobbse ze skupiny Gorillaz, kterého kromě řady dalších umělců doplňují např. anglický herec a režisér David Thewlis recitující Macbetha, či bristolská songwriterka Katy J Pearson. Pestrá paleta od komediandů přes gospelové sbory až po politické komentátory. To vše "moderované" mluveným zpěvem textaře Jamese Smithe, připomínajícího hvězdy typu Pulp, The Streets i Blur
Jestli se o prvním albu mluvilo jako o novém objevu na britských ostrovech, tak novinka Where's My Utopia?, vycházející opět na vlastní značce Zen F.C. tohle tvrzení potvrdila a Yard Act pasovala mezi nejlepší současné kapely, reprezentující Spojené království.

 

A1. An Illusion (03:36)
A2. We Make Hits (03:02)
A3. Down by the Stream (03:44)
A4. The Undertow (04:02)
A5. Dream Job (02:39)
A6. Fizzy Fish (03:30)
 
B1. Petroleum (03:39)
B2. When the Laughter Stops feat. Katy J Pearson & David Thewlis (03:17)
B3. Grifter's Grief (03:19)
B4. Blackpool Illuminations (07:28)
B5. A Vineyard for the North (05:03)
 
 

úterý 12. března 2024

Beata Kotrášová - Mým rtům chybí něha (Rock Café Pha, 11.3. - 7.4.2024)

 


V pondělí 11. března se v galerii pražského klubu Rock Café konala vernisáž prodejní výstavy Mým rtům chybí něha, prezentující "deníčkový cyklus" Beaty Kotrášové, studentky ateliéru Volného umění IV pod vedením slovinské umělkyně Aleksandry Vajd a Martina Kohouta na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve své tvorbě se věnuje filmu, poezii a performanci, jejichž prostřednictvím vypráví příběhy ze snového prostředí.
V audiovizuální instalaci Mým rtům chybí něha je jejím primárním médiem fotografie, kterou sama vnímá spíše jako studii, mezistádium textu a videa (psycharna / psychward). V prostoru neomezeném časem zachycuje rozklad osobnosti, který nemusí být v zásadě sebedestruktivní a díky rozpadu sebe sama na prvočinitele má možnost nahlédnout do kořenů své vlastní existence. Zobrazuje osamocené tělo na pomezí zvířete a člověka, které se stává metaforou zhrzené dívčí přirozenosti. Záclony doprovázející instalaci jsou membránou a zdí, oddělující vnitřní svět od vnějšího, ne však neprodyšně. Fotografický akt zde nemá být vnímán řemeslně, nýbrž performativně. Autorka tak klade důraz na zanechání čistoty okamžiku, který se za výsledným dílem skrývá.
Krátce po vernisáži proběhla v divadelním sále hudebně literární performance, kde autorku doplnily Anna Nováková a kurátorka výstavy Kristina Anežka Hlavinková.
 
P.S.
Beata Kotrášová je též tvůrkyní (kamera) videoklipu k písni Lost In Your Eyes, pocházející z debutového EP křehké písničkářky Joa Ferfecki. Nahrávku najdete pod názvem Fragilities (6/2022) a vznikla ve spolupráci s producentem Arturem Országem (aka Scarceboy//Artur).
 
 

Fotografie z natáčení jejího nového snímku "Součástí mýho trestu je žít podivně dlouho". Jeho dokumentace je též součástí výstavy v Rock Café, kde se film natáčel.

 




neděle 10. března 2024

Vykouřená Daria Kashcheeva (Český lev 2024)


 

Jako by už úvodní slova moderátora Marka Ebena, žádajícího oceněné umělce dodržovat vytýčený čas na děkovačky naznačovala, že se něco stane. I přes upozornění na vykuřování "neposlušných", čehož využila vykuřující Simona Peková (Nejlepší herečka v hlavní roli - Přišla v noci), tak režisérka Daria Kashcheeva si to vyložila po svém. Čerstvá držitelka Ceny Magnesia za nejlepší studentský film Electra nejenže poděkovala svým kolegyním a kolegům, ale také popsala, jaké je to být ženou tvůrkyní, která musí volit mezi kariérou a mateřstvím. Navíc v momentě, kdy mluvila o nerovnosti příležitostí mužů a žen ve filmovém průmyslu, byla z režie přerušena slovy - "Dario, je to moc dlouhé. Prosím, skončete!"
Ač mě včerejší 31. předávání českých lvů mile překvapilo a několik řečníků vyslalo jasný vzkaz (signál) našim zkostnatělým politikům, vykouření a vypnutí velmi nadějné a statečné tvůrkyně považuji za nešťastné a trapné. Chápu že Daria Kashcheeva "překročila" produkcí vymezený prostor, ale svým níže uvedeným proslovem vykonala víc, než mnoho politiků placených z našich daní. S ohledem na dnes plánované protesty na podporu izraelsko-palestinského příměří před "divadlem Oscarů" (Dolby Theatre), si tak Český lev odnesl z Rudolfina Cenu za ostudu
 
9. března 2024 (MK)