úterý 29. května 2012

HMWWAWCIAWCCW, Andrea Rottin, Årabrot (27.06. 2012 Slavonice ex-kino, naživo)



O uplynulém víkendu proběhlo na renesančně-větnamském náměstí jihočeských Slavonic loučení s původním Německým Spolkovým domem, který po nešťastné a nedokončené přestavbě z 80. let (kino) čeká dle projektu dejvických architektů Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha celková rekonstrukce. V rámci doprovodných akcí zde ve foaé budovy proběhl také pozoruhodný koncert, který nedělním vystoupením zahájil o páté odpolední italský „songwriter“ žijící v Brně Andrea Rottin a po třech hodinách ukončil metal-noise norského tria Årabrot, jinak jeden z vítězů Spellemannprisen2011 (LP Solar Anus).
A tam někde uprostřed se při zemi povalovali turínští HMWWAWCIAWCCW, kteří v rámci evropského turné představili první ze třech tuzemských setů. Temnou post-industriální folkovinu odčarovali skladbou In Aria z předloňského cd-r EP2 (22 ks, Great Gabbo / Dell / In Aria), prodlouženou znamenitým singlem Humpty Dumpty, jehož verze zaznamenal jak 7“ split s Father Murphy (2011, AVANT! Records), tak aktuální cd-r doplněný o novinku Joy and Rebellion. Z debutového cd-r EP1 (22 ks, 2009, Baruch / Got / Them Then / Rest – Silence) se sice poloprázdný a publikem stále vyrušovaný prostor žádné vzpomínky nedočkal, zato ukázky z na září chystaného alba naznačují, že AVANT! Records (LFY) trefily opět desítku.
Nechápete-li však význam zkratky HMWWAWCIAWCCW, pak vám možná napoví celý název How Much Wood Would A Woodchuck Chuck If A Woodchuck Could Chuck Wood? Každopádně trojici Gherardo della Croce (zp, bas, bicí, drone), Elena Iside Pandolfo (zp, kyt, drone) a Davide Coccolo (kyt, zp) si určitě poznamenejte. Ve Slavonicích byli totiž se svou třičtvrtěhodinou úplně NEJLEPŠÍ!!!

HMWWAWCIAWCCW – Slavonice 27.06. 2012
In Aria / Humpty Dumpty / Into The Night / Oh Dark / For Nobody / Joy and Rebellion / Save Us

Andrea Rottin

HMWWAWCIAWCCW


HMWWAWCIAWCCW

HMWWAWCIAWCCW

Årabrot


Hlubocká trojka, aneb článek „Tajemství tabulek“ (RESPEKT #22)


Další hlubockou trojku, tentokrát však bez účasti známého pornoherce, přináší aktuální "číslo" týdeníku RESPEKT #22 a článek Marka Švehly.

½ pytel (vlevo), Blackthorn (vpravo)
Pokud Evropská komise skutečně nepošle do Česka desítky miliard korun, jak minulý týden připustil premiér Petr Nečas, prsty v tom bude mít i Jiří Trnka. Vysoký, sportovně vyhlížející právník a vášnivý FOTBALISTA z Hluboké nad Vltavou strávil před dvěma lety čtvrt roku ve vazbě kvůli tomu, že měl uvést do života systém, který umožnil s manipulovat s evropskými dotacemi. Letos v březnu absolvoval Trnka první soud, z něhož může vyjít s až dvanáctiletým trestem. Případ ale rozhodně není přehlednou korupční zápletkou ve stylu Davida Ratha.  Spíš ukazuje, jak složité jsou pokusy o rozpletení případů zneužívání eurodotací.

Parta z Hluboké
Celý příběh začíná – jako hodně jiných důležitých věcí v jižních Čechách – právě v Hluboké. Tam se totiž roce 2006 rodí sestava lidí, kteří mají zásadním způsobem ovlivňovat rozdělování evropských dotací na jihozápadě Čech. Bývalý CIVILKÁŘ na hlubocké  radnici a tamní rezident Jan Šmidmayer převzal od otce firmu G-Project a orientuje ji na sepisování žádostí o evropské dotace. Jeho bratranec, rovněž z Hluboké, Jiří Trnka se stává ředitelem Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, jenž v rámci Jihočeského a Plzeňského kraje rozhoduje, který projekt získá peníze a který ne. Třetím mužem byl Martin Půlpytel, bývalý zaměstnanec G-Projectu a nově Trnkův nejdůležitější podřízený v Regionální radě. Všichni tři byli v té době ani ne třicátníci, kamarádi z FOTBALU z Hluboké, kde už tehdy šéfoval známý kmotr ODS Pavel Dlouhý, který měl podle všeobecného mínění nad vznikem nového týmu dohled. V roce 2008 po krajských volbách vstupuje na scénu ještě nejdůležitější Dlouhého spojenec v krajské politice Martin Kuba coby krajský radní přes evropské dotace a de facto Trnkův nadřízený. Tím jsou základy problému položeny.  

Nově nabytý prostor je opravdu velkorysý. Dotace z fondů EU na rozvoj krajů jsou unikátní příležitostí, jak opravit silnice, chodníky, modernizovat školy, hřiště, podpořit turistiku a spoustu dalších věcí, které mohly vzhled jihočeských měst a vesnic přiblížit sousednímu Rakousku. Jižní Čechy ale mají málo obyvatel, spojují se tedy s Plzeňským krajem a vytvářejí jednu dotační agenturu, která pro roky 2007– 2013 dostává k dispozici patnáct a půl miliardy korun.
Rozdělování těchto peněz probíhá poměrně jednoduše. Dotační úřad vyhlásí tzv. výzvu. V jejím rámci mohou kraje, obce i jednotlivci předložit projekty se žádostí o dotaci. Projektů je pokaždé víc než vyhrazených peněz, musí se tedy sestavit jejich pořadí. Každý projekt hodnotí dva hodnotitelé, kteří nezávisle na sobě udělí projektu body podle předem daných kritérií: ceny zakázky, využitelnost, ekologičnost atd. Oba specialisté zadají své hodnocení do zvláštního počítačového systému zvaného MONIT, který pak vyplivne průměrnou hodnotu a ta rozhoduje o umístění. Hodnotitel posuzující například třicet projektů se může k některému vrátit. Oba hodnotitelé se mohou dokonce po prvním nástřelu radit a měnit své verdikty, systém ale každou změnu zaznamená, včetně vysvětlení, proč k ní došlo.
Teprve když jsou tímto způsobem všechny projekty obodované, vyjede MONIT konečné pořadí. To pak putuje na zasedání politického grémia kraje, které může výsledky hodnocení buď schválit, nebo odmítnout. Měnit pořadí však nesmí.
Tak zní pravidla hry. I v jejich rámci lze nadržovat některým projektům (hodnotitel ví, kdo projekt předložil, čeho se týká), není to ale úplně snadné. Nikdo včetně hodnotitelů totiž do konce celého hodnocení stovek projektů neví, jaké je průběžné pořadí, přičemž mezi úspěchem a neúspěchem mohou rozhodovat desetiny bodu.
To, nakolik Jiří Trnka a Martin Půlpytel chtěli něco manipulovat, není ani z jejich obžaloby zcela jasné. Evidentní ovšem je, že vytvořili systém, který tuhle manipulaci pohodlně umožňoval. Trnka podle obžaloby nařídil svým podřízeným hodnotitelům  (často šlo o mladé lidi hned po škole, někteří v minulosti pracovali pro zmíněný G-Project), aby svá hodnocení nezanášeli hned do systému MONIT, ale mimo něj do excelových tabulek. Ty mu pak posílali a Trnka měl pohodlný přehled o průběžném pořadí. Kdykoli tak mohl již provedené hodnocení změnit, aniž to šlo ze systému MONIT poznat. Do něj totiž výsledky zapsali až nakonec, kdy byla excelová tabulka dokončená.
V takto nastaveném systému se pod dohledem Trnky a Půlpytla rozdělovaly miliardy korun v rámci několika hodnotících kol. Brzy, už po roce nebo dvou,  přitom Jihočeši a Plzeňané zjistili, že v úspěšnosti prosazených projektů nápadně vyniká právě firma G-Project z Hluboké. Za sepsání žádostí o dotace (tedy nikoli samotných projektů například na stavbu školy) inkasovala Šmidmayerova společnost nejvíc peněz – podle informací žadatelů o dotace až deset procent z výše dotace, zatímco jiné firmy braly třeba jen dvě procenta. V kraji ale byla proslulá svým úspěchem. „I my jako město jsem jim zadávali psaní žádostí, protože jsme věděli, že tak máme největší šanci uspět,“ řekla před časem Respektu zástupkyně budějovického primátora Ivana Popelová.
Smetanu kromě G-Projectu slízla i Hluboká a patrně také Pavel Dlouhý. Vysoce prosperující obec se stala šampionem v pobírání dotací, primárně určených na dorovnávání rozdílů mezi chudými a bohatými regiony či obcemi. Kromě „povinných“ oprav školky, domova důchodců nebo silnic dotovaly evropské peníze na Hluboké třeba propagaci zdejšího golfového hřiště nebo vytvoření webu pro sportovní areál (na to šlo 1,7 milionu). Pětatřicet milionů putovalo do opravy luxusního hřebčína Vondrov a dvacet milionů do modernizace hotelu Podhrad. Spolumajitelem golfového areálu, Vondrova i Podhradu je podle spekulací právě Dlouhý.

A co motiv?
Jiří Trnka vytváření tabulek nanečisto nepopírá, říká ale, že na tom nebylo nic špatného. „Kontrola podřízených je přece základ manažerské práce,“ říká bývalý ředitel. „Navíc když se vám ozývají vaši nadřízení a ptají se, jestli ten či onen proces funguje správně,  musíte ho před nimi obhájit, tak o něm jako ředitel musíte mít průběžný přehled. A to se samozřejmě týkalo i hodnocení.“
Jenže logika systému spočívá právě v tom, že ani politici, ani Trnka by o průběhu hodnocení detailní informace mít neměli.
Předběžné zapisování do paralelních tabulek místo do systému MONIT je neakceptovatelné i podle Věry Jourové, jež byla náměstkyní na ministerstvu pro místní rozvoj a dnes se zčásti živí sepisováním žádostí o dotace. „Ředitel Úřadu Regionální rady musí být naprosto nestranný a neměl by znát výsledky předem, než se zapíší do systému. Opačná situace umožňuje podvody,“ vysvětluje Jourová.
Pod vedením Trnky a Půlpytla zkrátka vznikl systém, v němž mohli Dlouhý a jeho poskoci díky svému vlivu na Trnku velmi pohodlně protlačit jakoukoli zakázku, na níž měli zájem. Problém je ale ve slovíčku „mohli“. Při vyšetřování se zjistilo, že v hodnocení šesti set projektů jen během páté výzvy v roce 2009 se provedlo v bodování víc než dvě stě nepovolených změn. Ví se, že řadu projektů hodnotil jen jeden člověk místo dvou a že Trnka a Půlpytel do hodnocení zasahovali. Policie ale přímo nezjistila, že by došlo ke konkrétnímu manipulování hlubockých projektů nebo většího množství projektů podaných G-Projectem. Znalci jihočeského rozdělování eurozakázek to vysvětlují tím, že systém – pokud byl použit k podvodům – fungoval velmi chytře. Ke zvýhodnění Hluboké nemuselo dojít tím, že jí hodnotitelé připisovali body. Mohlo se to stát i opačně – nefér snížením bodů konkurenčních projektů, a to se v systému zjišťuje velmi těžko.
S čím tedy obžaloba operuje? Viní Trnku a Půlpytla z nedodržení metodiky, což teoreticky umožnilo miliardové podvody. Konkrétně ale eviduje pouze dvacet manipulací s projekty, kde se nesprávně použilo nijak závratných 27 milionů korun. Problém je i s motivací. Neví se, že by Jiří Trnka vzal úplatek nebo že by na něj jeho nadřízený, tehdy náměstek primátora Martin Kuba vyvíjel nějaký nátlak. Trnka dnes dělá advokáta, jezdí v octavii a bydlí v nevzhledné patrové vile z osmdesátých let. Pokud manipuloval zakázkami, není vůbec jasné, co z toho měl.
Možná ale celý příběh přece jen zapadá do jihočeských reálií, v posledních deseti letech svázaných hustou klientelistickou sítí, kde spoustu věcí rozhodují známosti, ideálně známost s Pavlem Dlouhým. Podle tohoto scénáře Trnka prostě zaujal příjemné a důležité místo, kde šel na ruku svým kamarádům z Hluboké a Dlouhému pomohl dál rozšířit jeho pověstný vliv, založený víceméně jen na ochotě lidí poslouchat a podřídit se. Ovšem jestli tohle vysvětlení bude soudu stačit, není zdaleka jisté. Každopádně trestní stíhání a obžaloba Trnky a Půlpytla má už teď  jeden podstatný efekt: do excelu už se v Budějovicích a Plzni hodnocení žádostí o eurodotace nezapisuje.

pondělí 28. května 2012

LA Vampires By Octo Octa - Freedom 2K (100% Silk)

I když zatím jen virtuálně bez něžného dotyku, tak vás stejně svým sex-appealem dostane. Freedom 2K, nebo-li aktuální (maxi)EP Michaela Morrisona (Octo Octa) a Amandy Brown (LA Vampires), která tuhle disco vůni rozprašuje tryskami svého 100% Silk parfému. Cítíte to taky?
V případě že ne, tak aspoň využijte nabídku Bridgetown Records a zdarma vyzkoušejte šestnáctifaktorový krém Summer 2012.

12“ (19. června)
1. His Love (5:05)
2. Wherever Boy (5:00)
3. Found You (6:04)
4. Freedom 2K (5:24)
5. UNITY (5:10)
6. Freedom 2K [Malvoeaux Remix] (6:55)

neděle 27. května 2012

František PON. – Obrazy, grafika (Galerie Knížecí dvůr, Hluboká n. Vlt.)


František PON(ěšický) je pseudonym, pod kterým od počátku 90. let malují obrazy a píší knihy manželé Jitka Baliharová a Oldřich Přibík. Jak již naznačuje jejich prodloužený název, kromě pražského "původu" patří i do od Hluboké nad Vltavou nedaleko vzdálené vesničky, mnohými bohužel spojované pouze se sousedním AMU zařízením. Malebné jihočeské prostředí, tvořící vedle architektury hlavního města základní tapetu lidsko-kočičích mikropříběhů Františka PONa. O tom kdo z jejich obrazů a litografií působí spokojenějším dojmem, se mohou návštěvníci přesvědčit během prodejní výstavy, probíhající v hlubocké Galerii Knížecí dvůr až do 22. června.


pátek 25. května 2012

The Nether Dawn – Songs for Autumn Suns (Nute Records)



Antony Milton je novozélandský hudebník a duše labelu PseudoArcana, dokreslující svět svým experimentálním nadhledem už téměř dvacet let. Během této doby zanechal otisky v tvorbě řady kapel a projektů (Birdcatcher, Claypipe, Glory Fckn Sun, NTHnth STHsth, ...), ke kterým nelze nepřipomenout sólové aktivity A.M., Mrtyu, Paintings Of Indian Windows, Swagger Jack a The Nether Dawn. A právě k posledně jmenovanému pseudonymu přibyl minulý týden další, v pořadí již pátý titul Songs for Autumn Suns (Whisky Mute Down – 2003 / 2008 Pseudoarcana / Last Visible Dog,  Outer Dark – 2006 Celebrate Psi Phenomenon, Long Shadow of a Dream – 2007 Students of Decay, Well Song – 2009 Porter Records). Znamenité, destrukcí přetírané melodie, prodlužující původní drone-folk-ambientní fantazie do probuzením nehrozícího snění. To je Antony Milton alias The Nether Dawn, tentokrát na (v kartonové krabičce) kazetě irských Nute Records.

(MC plus mp3)
A1. The Bones Recast (5:52)             
A2. Raise The Yardarm (13:43)                     

B1. Not Gold (A Bright White Bronze) (3:08)            
B2. Dust Sun (6:04)                
B3. 17 Lights On A Hill (4:14)            
B4. Taken By A Frail Hand (5:11)

Bonus download
07. Moon At Dawn (5:40)                  
08. Note Underground (6:29)

úterý 22. května 2012

RØSENKØPF - LP (Wierd Recørds)



Před téměř devadesáti lety natočil Přemysl Pražský filmovou komedie Šest mušketýtů, ve které Theodoru Pištěkovi přiřadil roli Rosenkopfa. Ovšem nejen jméno hejtmana spojuje naše umění s brooklynskými RØSENKØPF. Trio vycházející z tamní hardcorové scény totiž loni, kdy vydalo své první a stále volně dostupné instrumentální Demo, koncertně spolupracovalo také s „teplickými“ KOONDA HOLAA, jejichž mystický symbol Kamil Krůta alias Kamilsky (F.P.B., The Residents) si prožil hodně podobný příběh, jako nedávno medializovaný předobraz „kultovních“ Mimiker.
Po dvou letech existence mají Søren Røi (zp, kyt), Emil Bøgnar-Nasdør a Saira Huff (bas) z Faggot venku konečně své debutové album, které díky širokému žánrovému rozsahu (punk, gotic, industrial, elektronika, black metal, ...) určitě přiláká nemalou pozornost hudebních fanoušků.  Nahrávalo se u A.J. Tissiana (Xeno &Oaklander) v Sonic Wave Studios, 300 černých a 200 průhledně zelených 12“ (+ download kód) orazítkovaly newyorští Wierd Records a ze ¾ zahrnuje materiál, realizovaný svépomocí loni na kazetě Dispiritualized (A1 / B2 / A3 / Burning Spirits - Live Remix). 
Jméno RØSENKØPF si rozhodně znovu zapamatujte!
5/6

A1. Burning Spirits (7:20)
A2. Human Love Song (3:31)
A3. Heed (5:46)

B1. Untitled (6:46)
B2. Troth (5:45)
B3. Light The Way (6:26)


pondělí 21. května 2012

NEW WANKER #21 – Z kašpárka loutkohercem


Dnešní vydání britského časopisu New Wanker přineslo další ohromující článek, týkající se opět České republiky. Po předchozím čísle s titulkem „Nevěřte realitě, fikce je realita“ popisujícím fantastickou proměnu levného krabicového vína v sedmimiliónovou finanční částku, odhalil Edward Dixon také tajemství kolem záhadné smrti Kašpárka v rohlíku. Jak se sami můžete níže přesvědčit, skutečný Kašpárek nikdy nezemřel, protože právě Dixonem v sobotu pořízený snímek zachytil tuto téměř napřirozenou bytost přímo na pódiu českobudějovického divadla.
Rozhovor a další informace o od chlastu načervenalé eminenci spojené s tamní magií, naleznete v aktuálním čísle nadepsaném
Z kašpárka loutkohercem“. 


Radiohead – Kid A 8 bit Cover album (free)


Už taky máte dost toho 80’s retra já? O víkendu jsem u nás na pouť vytáhl nejnovější Mишка kousky a místo závistivých pohledů mě zasypávaly dotazy o cenách jednotlivých jízd. Správně! Pletli si mě s Edou. Edou kolotočářem. Zhnusen a litujíc v Brooklynu utraceného balíku jsem zasedl k NET-kompjůtru a vytál KIDA. Teda – KID A od Radiohead, vydaného sice už  2. října LP 2000, s jehož upravenou verzí se teď vytasil jistý Quinton Sung. Ale nejde o předělávku ledajakou. Tahle je 8smiBitová a ze stránek Radiohead ji potáhnete bez poplatku. Na Iva Bittovou však v žádném případě nemá! Vždyť říkám: “ Není nad originál“

neděle 20. května 2012

František Muzika – Volná tvorba / Scénografie (AJG Hluboká nad Vltavou)




Sobotní vernisáží byla v zámecké jízdárně Alšovy jihočeské galerie zahájena rozsáhlá souborná výstava díla předního českého malíře Františka Muziky (1900-1974), člena avantgardního Devětsilu (1921), sdružení Nová skupina (1922) a Spolku výtvarných umělců Mánes (1923). Více méně opomíjeného absolventa pražské AVU (prof. Jan Štursa), jehož tvorbu výrazně ovlivnily roční stipendijní pobyt v Paříži (1924) a dramatické období druhé světové války, kdy kvůli protektorátním zákazům směřovaným mj. také proti tzv. zvrhlému umění (entartete Kunst), odešla řada umělců do ilegality. A právě kontrasty melancholického klidu obrazů (válečná traumata – plakát k výstavě Velké Rekviem XIII) s barevně dynamizující stránkou poválečného období, patří z mého pohledu k Muzikovo nejsilnějším momentům, v mnohém připomínající apokalyptické představy některých současných hudebníků (MP&DB).
Jeho první samostatná expozice na Hluboké (viz. níže) je rozdělena do dvou částí – VOLNÉ TVORBY (magický realismus, lyrický a imaginární kubismus, metafora-novodobý mýtus, mezi snem a skutečností – válečné drama, přírodní biostruktury – představové asociace, tektonika fantaskních architektur) a SCÉNOGRAFIE, tvořené v letech 1927-1947 (Stavovské divadlo, Národní divadlo, Zemské divadlo Brno, ...). Vedle impozantní sbírky se mohou návštěvníci dále těšit také na autorovu korespondencí s řadou významných postav uměleckého světa (F. Tichý, J. Chalupecký, E. Fila, A. Hoffmeister, J. Werich, ...), kde mj. naleznou společnou pohlednici Václava a Olgy Havlových, podepsanou též Věrou Linhartovou během cest po (do) „západních“ galeriích. Mimochodem, právě za působení kurátorky Linhartové v AJG (1962-1966) se z regionální galerie stal uznávaný výstavní prostor, který však z politických důvodů musela opustit a v roce 1968 emigrovala do Francie.
Mimořádný zážitek navíc podpoří fantastické zpracování téměř pětisetstránkové publikace vydané u příležitosti až do konce září probíhající výstavy, jejíž autory jsou kurátor Vlastimil Tetiva (Volná tvorba) a Vlasta Koubská (Scénografie). Oba zúčastněné během včerejší vernisáže doplnili českobudějovický Evergreen Quartet a slovem prozatímní ředitel AJG Petr Berkovský, na jehož místo bude 1. července jmenován dosavadní šéf Oblastní galerie Vysočiny Aleš Seifert.    


Účast na výstavách AJG
1963 – Umění 1900-1963
1964 – Imaginativní malířství 1930-1950 (kurátorka Věra Linhartová)
1968 – 50 let československého malířství 1918-1968
1969 – Česká krajina
1973 – Boje a zápasy: České umění v boji proti fašismu a válce 1930-1945
1978 – České umění 1900-1945
1979 – České umění 1945-1975
1981 – České malířství a sochařství 1900-1980
1984 – Česká kresba 20. století ze sbírek AJG
1986 – České umění 20. století
1988 – České zátiší 20. století
1989 – Linie, barva, tvar
1991 – České malířství a sochařství 2. poloviny 20. století ze sbírek AJG
1996 – Podoby fantazie (České umění I. poloviny 20. století ze sbírek AJG, ČB)
1997 – Podoby fantazie II (České umění 2. poloviny 20. století ze sbírek AJG, ČB)
1998 – Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. století
1998 – Česká gragika 1918-1998 (ČB)
2000 – Současná minulost: Česká postmoderní moderna 1960-2000
2003 – České umění XX. století, I. (1890-1939)
2006 – České umění XX. století, II. (1940-1970)

sobota 19. května 2012

ICEPUNK #2 (**#POsT†ReL1GION#**)


Londýnské seaPunk-icePunk-slimePunk kanalizace POsT†ReL1GION oznamují, že po zimní Aural Sects revizi konečně přichází i jarní úklid ucpaného NET-kulturního dění. Sice v třetinové síle, ale se stejně intenzivními účinky - *​*​*​ICEPUNK 2​*​*​*

pátek 18. května 2012

Control Unit – The Fugitives (BACKWARDS)


Kdo se bojí, nesmí do lesa a poslouchat uprchlíky. Strašidelný opus Control Unit, tvořený v Brooklynu usazeným kytaristou Ninni Morgianem (White Tornado, QUIVERS) a jeho krajankou Silvií Kastel (zp, synt, beaty). Přestože se oba v posledních deseti letech pohybovali na různých stranách zeměkoule, tak právě italský label Ultramarine patřící krásné Kastel tyto dva významné umělce propojil. Kromě řady vlastních projektů, z nichž určitě stojí za pozornost sedmiskladbová kazeta Love Tape (60 ks), svou společnou tvorbu poprvé zaznamenali loni v létě na Two Couples splitu (300 x 12“ We Were Two And Now We're Three / Jericho / In Search Of Red Water / Fragments) s německou post-industriální manželskou dvojicí Kommissar Hjuler and MamaBaer, jejichž LIVE AT MORDEN TOWER (17.4. 2011 Newcastle-upon-Tyne) nesou od března také kazety Ultramarine.
Následující spolupráci spojili s britským improvizátorem a skladatelem Gary Smithem (AUFGEHOBEN), titul pojmenovali Brand, ovšem tentokrát třistakusová edice vyšla paralelně s debutem Control Unit - Steel Tape (Your School / Party Girl / Nothing To Do / Parallel Lines, 65 kazet, Fusty Cunt Tapes). O dva měsíce mladší pokračování The Fugitives sice zoufalství Control Unit zachycuje už ve značně „vyklidněném“ napětí, ale i nadále velice úspěšně pronásledovaném agresivně-industriálním spektrem podivných zvuků.
Výborný děs-běs naleznete na 56 bílých a 250 černých vinylech masterovaných Scottem Colburnem a po desce Von Zeit Zu Zeit (Fabio Orsi) se jedná teprve o druhý produkt neodolatelné značky BACKWARDS, ukryté kdesi v jihoitalské Andrii.

A1. Again (6:04)
A2. Live In Your Mind (9:06)

B1. Don’t Go Out (7:42)
B2. The Fugitives (6:42)

úterý 15. května 2012

Dead Can Dance – LP Anastasis (2.8. 2012)




 

   

   

   

   

   

 



10. října vystoupí v Kongresovém centru Praha v rámci svého zmrtvýchvstání turné DEAD CAN DANCE, legendární zvukově-výpravné australsko-britské duo, založené v roce 1981 Lisou Gerrard a Brendanem Perrym. Před několika málo minutami uvedli závěrečnou, pátou free-download část jejich Live Happenings, připravující fanoušky nejen na tuzemskou událost roku, ale i po dlouhých šestnácti letech vycházející (stream) novinku Anastasis.

1. Children Of The Sun
2. Anabasis
3. Agape
4. Amnesia
5. Kiko
6. Opium
7. Return Of The She-King
8. All In Good Time 

Weird Dreams – Choreography (Tough Love Records)

                                                                                      Východolondýnští psych-popíkáři Weird Dreams začínali jako dvojice, ale nebýt Roryho Atwella (Warm Brains), pravděpodobně by se jejich prvnímu EP (Hurt So Bad / Where'd I Go Wrong ? / Birthday Blues / Little Girl) nedostalo takové pozornosti, jaké si bezesporu stejně zasloužilo. Pod jeho dohledem jej v červenci 2010 Doran Edwards (kyt, zp) s Craigem Bowersem (bicí) u Sleepy King Cassettes rozmnožili na padesát kazet a dle závěrečné Little Girl přijali i název kapely. Krátce na to soubor doplnili James Wignall (kyt, zp) s Hugo Edwardsem (bas, zp) a společně s Total Slacker (Marshall Teller Records) sestavili zelený 7“ split (500 ks, Summer Black / Joan). Loňský rok odstartovali březnovým EP A Month Full Of Mondays / Hypnagogic Lullaby / Faceless / Michael (12" - Sleep All Day, MC - Suplex Cassettes) a smlouvou pro Tough Love Records, kde koncem října vydali singl Holding Nails, doplněný „béčky“ Where'd I Go Wrong a The Stranger.
Podzimní evropské turné trávili po boku Stephana Malkmuse & The Jicks, po kterém u Roryho Atwella v Palette Studios dokončili nahrávání debutového alba Choreography, vydaného 2. dubna. K tomu samozdřejmě patřila i možná trochu krátká květnová cesta po Británii, zakončená v pátek na The Great Escape Festivalu v Brightonu, kde „The Stone Smiths“ zahráli u Slepého tygra vedle Δ (Alt-J) a Django Django. Naprosto skvělý večer, stejně jako celá jejich deska (300 bílých vinylů + download)!

A1. Vague Hotel                    
A2. Hurt So Bad  (EP1)                  
A3. Holding Nails (Tough Love singl)                 
A4. Faceless (EP2)              
A5. Little Girl (EP1)             
A6. Suburban Coated Creatures                    

B1. 666.66                 
B2. River Of The Damned                  
B3. Velvet Morning                
B4. Summer Black (split)                
B5. Michael (EP2)              
B6. Choreography




neděle 13. května 2012

EKONOM #18 – Kníže z Hluboké




Dříve než nahlédnete na níže uvedené stránky týdeníku Ekonom, pokládám nejen vám -  potencionálním voličům, ale především kompetentním úřadům otázku: „Udělá už s TÍMHLE konečně někdo něco?“

 
 

pátek 11. května 2012

The Magnetic North – Orkney: Symphony Of The Magnetic North (Full Time Hobby)

                                                                                                                  

Kromě známých Kanaďanů The Magnetic North figuruje na hudební scéně pod stejným názvem také britské trio, založené počátkem minulého roku Erlandem Cooperem (zp, kyt, kl, bicí) a Simonem Tongem (kyt, kl, bicí, bas, zp) z kapely Erland & The Carnival (LP EATC - 2010 FTH, LP Nightingale – 2011 FTH). Společně se songwriterkou Hannah Peel (ex-Blue Roses), debutující loni u Static Caravan s albem The Broken Wave, vznikl silně emotivní projekt, inspirovaný jak cestopisem Johna Charlese Gunna Orkney: The Magnetic North (1932), tak především Erlandovým snem. Toho jedné noci navštívila jistá Betty Corrigall, mimochodem stejně mladá dáma jako zpěvačka a houslistka Hannah Peel, která své nechtěné těhotenství ukončila po nezdárném utonutí oběšením ve stodole a dle tehdejších církevních zákonů byla pohřbena i s provazem v rašeliništích za hranicemi farnosti.
Tento tragický příběh z osmnáctého století s řadou dalších skutečných událostí zvěčněných tamním folklórem, poezií, ale i geografickým uspořádáním souostroví Orkney, přiměl londýnské hudebníky k cestě na sever Skotska, kde u Cooperovo rodičů v Stromness nahráli dvanáctiskladbovou sbírku. Debut něžně připomínající Shady BardTunng, na němž oceníte i mysteriózní Stromabank Pub Choir, či v závěrečné Yesnaby „zvuky“ Kevina Cormacka (aka HalfCousin).
Orkney: Symphony Of The Magnetic North je vynikající, historií pomalinku proplouvající album, jehož omračující melodie potvrzuje i první singl Rackwick / Hoy Sound, chystaný na 21. května.    

A1. Stromness (1:17)  
A2. Bay Of Skaill (4:49)         
A3. Hi Life (4:28)       
A4. Betty Corrigall (3:08)       
A5. Warbeth (4:10)    
A6. Rackwick (4:01)  

B1. Old Man Of Hoy (3:33)   
B2. Nethertons Teeth (3:22)   
B3. Ward Hill (3:46)   
B4. The Black Craig (2:10)     
B5. Orphir (2:44)        
B6. Yesnaby (3:04)

         

středa 9. května 2012

Susan Matthews – Tales From The Forbidden Garden (Siren Wire Recordings)




Tak tahle deska má sice jenom třiadvacet minut, ale skladatelku a majitelku Siren Wire Recordings posouvá do pro většinu jejích posluchačů neznámých poloh. Nahrávka vychází z kytarových podkladů předčasně zesnulého Laurence Kaina, na které navrstvila vlastní pocity a vokál. Výsledkem je zvukově chaotická výpověď reagující na nedávnou ztrátu, atakující podivnou atmosférou syrových analog-noise nářků. Odvážné a skvělé - to je prozatím poslední (mini)album velšské umělkyně Susan Matthews, nazvané Tales From The ForbiddenGarden.

01. Who Speaks For Truth?
02. The Middle Road
03. Zenith
04. Chokeback
05. Skin Layers Scars
06. In Your Eyes
07. Wretched Mess
08. Flinch, Recoil
09. Left Brain Anarchist
10. Almost As Already Is

úterý 8. května 2012

Mia Voltag – Mia Voltag (Zeon Light)




Mezi pěti novinkami švédských kazeťáků Zeon Light, šířených dnes už také digitální formou, naleznete právě na této stopě volně dostupné eponymní album Mia Voltag. Portlandskou skladatelku, performerku a pianistku, čarující v magnetickém poli syth-popových návratů. Ocení převážně pamětníci její a Damiana Ramseyho (1978-2007) Extent, či fanoušci volně navazujícího dua The Last Humans On Earth, tvořeného s německým producentem Alfa Kayem (The Popshoppers, Alfalunaire, The Diamond Dragon).

A1. Cold Kiss (5:32)
A2. Time Stands Still (3:22)
A3. Rhapsody In Spring (4:30)
A4. System Of Control (4:24)

B1. Just One Trought (5:05)
B2. Stranger In Disguise (3:20)
B3. Thinking Of You (3:14)
B4. Holding You (4:46)

Jean-François Laguionie - Obraz (Le Tabletu)


Dnešní polední projekcí se divákům v třeboňském kině Světozor představil jeden z vítězných snímků letošní Mezinárodní soutěže celovečerních animovaných filmů Anifilm 2012. Stal se jím sytě barevný film francouzské režisérské legendy Jean-François Laguionieho Obraz, nominovaný v kategorii Nejlepší celovečerní film pro děti.
Příběh ožívajících postav nedomalovaného plátna vzniká v momentu, kdy se začne šířit zpráva o odchodu jejich autora, kterou zneužijí k vládnutí a šíření xenofobie již Domalované postavy. Utlačované skupinky Skic a Nedokončených figur najdou řešení ve výpravné cestě za svým malířem, procházející několika jeho dalšími díly.
Fascinující podívanou korespondující s reálným světem plným vzrůstajícího násilí a nesnášenlivosti doprovodil svým znamenitým hudebním podkladem Pascal Le Pennec.

pondělí 7. května 2012

RESPEKT #19 – Mafiánská strana na stránkách 15 a 16


Dnešní devatenácté číslo týdeníku RESPEKT přináší na stranách 15 a 16 velice zajímavý komentář Marka Švehly, doplněný o neméně trefnou kresbu výtvarníka Pavla Reisenauera



Mafiánská strana
Případ Dlouhý posouvá ODS do vyšších sfér


Když před třemi lety vystoupil tehdejší šéf ODS Mirek Topolánek a v projevu přiznal, že jeho strana je v moci „kmotrů“, vypadalo to nadějně. Mnozí řadoví členové ODS to vzali jako povzbuzení a šanci, že lokální mafiáni přece jen nejsou všemocní. Pak se povedlo Topolánkovu nástupci Petru Nečasovi vymanévrovat z pražského magistrátu dvojici Bém-Janoušek a optimisté mluvili o kýžené očistě občanských demokratů. Minulý týden nám ale zase připomněl, že je třeba zůstat nohama na zemi. Nejnovější informace publikované o Pavlu Dlouhém z Hluboké dávají najevo, že kmotrovství jako systém politiky ODS žije dál.

Muž, který se vyzná
Deník MF DNES se dostal k výpisu z bankovního účtu Dlouhého manželky. Z něho vyplývá, že na něj od roku 2007 přišlo 45 milionů korun, přičemž velká část té sumy (19 milionů) odešla z Rybářství Třeboň. Právě tento podnik by přitom mohl sloužit za modelový příklad toho, jak se v Česku může politicko-byrokratická mafie dostávat k penězům. Rybářství Třeboň má nejasné vlastníky a přitom dostává od státu dotace, jež se za poslední roky zhruba shodují s částkou, která doputovala na účty rodiny Dlouhých. Je to také jeden z podniků, kde Dlouhý sedí se vedení, k vlastnění akcií se však dosud nehlásil.

Když před třemi lety dávali novináři dohromady seznam Topolánkových kmotrů, Dlouhý se v něm objevil na jednom z čelných míst. Do politiky vstoupil na začátku devadesátých let s výbornými kontakty uvnitř vlivné zemědělské lobby. Dokázal zřejmě vydělat na skupování restitučních nároků na zemědělskou půdu a ty pak pomocí svých známostí směnit za lukrativní stavební parcely. Díky své šikovnosti a vystrašenosti lidí kolem se pak postupně dostal do pozice člověka, bez něhož nepadne jediné důležité politické rozhodnutí v Českých Budějovicích a okolí. Dlouhý zřejmě není nijak zvlášť bohatý (ostatně i oněch 45 milionů není nijak závratná suma) ani nemá formální moc. Ve spletité klientelistické síti, v níž jižní Čechy uvízly, ale jako by se bez jeho souhlasu nic neobešlo. Tak to aspoň spousta vlivných lidí vidí (například ministři zemědělství) a Dlouhý nemá o jejich přízeň nouzi.

Už roky přitom panuje podezření, že Dlouhý korumpuje úřady, policii či soudy (proto justice přesouvá soudní řízení s lidmi z okruhu Dlouhého do jiných krajů), zneužívá dotací, účastí v podvodech s černými dušemi ovládl jihočeskou ODS a získal tím přístup k dalším pozicím, vlivu veřejným zakázkám.

Něco dělat
Pořád ale chyběly jasnější stopy, jak Dlouhý inkasuje peníze. Ty jsme teď díky článku v MF DNES získali a lidé ve vedení ODS včetně Nečase se nemůžou tvářit, že se nic neděje. Nejasnosti v Dlouhého účtech nejsou běžnou kauzičkou na někoho z ODS. Dlouhý sedí v širším stranickém vedení zvaném Výkonná rada, pořád ovládá jihočeskou ODS, ministr průmyslu Martin Kuba patří k jeho nejbližším spojencům (ostatně proto si ho možná Nečas do vlády vzal) a je pro mnoho lidí jakousi tváří ODS.
Nečas nemůže strkat hlavu do písku už kvůli tomu, jak Dlouhý na zveřejněné informace reagoval. Napřed prohlásil, že jde o útok proti celé ODS, jako by členové téhle strany měli mít nějakou papalášskou imunitu před zveřejňováním podezřelých pohybů na jejich bankovních účtech. Ještě horší byl pak Dlouhého mafiánský vzkaz ministrovi financí (z jehož úřadu informace možná unikly) přes noviny, že má „rád jeho ženu i jeho děti“.
Tohle celé posouvá ODS do úplně jiného patra. Už jsme si zvykli, že ze strany ohánějící se důrazem na svobodu, samostatnost a podnikání se stala strana žadatelů o dotace a přeborníků v kradení ve veřejných zakázkách. Místo ekonomů a lidí symbolizujících v téhle zemi slušný byznys do ní vstupují lidé, kteří chtějí maximalizovat své podnikání právě skrz politické krytí všude tam, kde se rozdělují veřejné peníze. Pokud teď ale Nečas a jeho okolí neudělá něco s Dlouhým, jeho mafiánskými vzkazy a vůbec panováním nad jižními Čechami, stane se ODS ze strany tolerující mafiánské praktiky stranou regulérně mafiánskou.




neděle 6. května 2012

A Whisper in the Noise / Princess Chelsea (Budějovický Majáles 2012, Sokolský ostrov)


V rámci letošních studentských oslav dorazila kromě řady uměleckých těles na ostrov při soutoku Vltavy a Malše také dvě významná jména současné klubové scény. Tím prvním byl v pátek v BOSH ŠAPITO vystupující projekt minnesotského multiinstrumentalisty Westa Thordsona A Whisper in theNoise, který téměř před rozpadem vzkřísil s houslistkou a vokalistkou Sonjou Larson. Prostřednictvím německé značky Exile On Mainstream koncem února vydali své čtvrté album To Forget, na jehož silně emotivní pilíř (Your Hand, Black Shround, All My, To Forget, ...) nanášeli jemné nálady starších skladeb (A New Dawn, Armament, Silence, ...), zaznamenaných jak na pět let starém předchůdci Dry Land, tak i pro americké turné s Arab Strab sestavené eponymní kompilaci. Fascinující hodinová malba ukončena vynikající As We Were, která vrstvou dokonale schnoucích barev překryla i deset kroků vzdálený a podivně chroptící techno-stan.
To samé se však nedá řící o včerejším vystoupení nadějné Novozélanďanky Chelsea Nikkel (Teen Wolf, The Brunettes) alias Princess Chelsea. Přesně před rokem debutovala s výborným albem Lil' Golden Book (Lil' Chief Records), patřícím ale spíše do útulného klubu a ne na hlavní BOROVKA.CZ STAGE scénu. Navíc nevhodně vybrabaný čas (18.00-19.00) a dešťové přeháňky udělaly z budoucí Amady Palmer průměrné indie-popové klišé, proplouvající zde i pod českými názvy. Blok ohraničený skladbami Machines Of Loving Grace a Goodnight Little Robot Child sice tentokrát nevyšel, ale až si Lil' Golden Book poslechne třeba majitel nějakého šantánu, určitě na jeho pozvání znovu vyrazím. 


A Whisper in the Noise

A Whisper in the Noise

Princess Chelsea

pátek 4. května 2012

Impresionismus v Albertině (do 13.05. 2012)


Už jen do neděle 13. května máte jedinečnou možnost navštívit první mezinárodní přehlídku netradiční „papírové“ tvorby známých impresionistů a post-impresionistů, pořádanou vídeňskou galerií umění Albertina. Ve dvou patrech se tak seznámíte s více jak dvěma stovkami pastelů, akvarelů a kreseb, které neprávem ustupují mnohem slavnějším obrazům těchto významných autorů.
Základní vstupné činí 11 EUR a otevřeno je denně od 10.00 – 18.00, ve středu až do 21.00 hodin.

1.NP
Odilon Redon
Paul Cézanne

1.PP
Alfred Sisley
Armand Guillaumin
Camille Pissarro
Claude Monet
Edgar Pegas
Édouard Manet
Eugéne Boudin
Georges Seurat
Henri de Toulouse-Lautrec
Henri-Joseph Harpignies
Jean-Louis Forain
Paul Gauguin
Paul Signac
Pierre-Auguste Renoir

Odilon Redon - Sailing Boat with Two Passengers

Odilon Redon - Caliban




úterý 1. května 2012

DonauFestival, 29.04. 2012 Krems (naživo)

Kapitola osmá
DIE VERTREIBUNG INS PARADIES

Ten kdo v předvečer čarodějnic zavítal do dolnorakouského Kremsu, prožil jednu z nejmagičtějších nocí letošního roku už o den dříve. Vše začalo v kostele ze třináctého století, kde šedivé mnichy nahradila absolventka Pařížské konzervatoře operního zpěvu a polovina sesterského dua Cocorosie Sierra Casady (zp, harfa). Společně s filmovými hudebníky a členy progresivních Priestbird (Saunder Stenfert Jurriaans – kyt/bas, Daniel Charles Bensi – cello), klavíristkou Anne Rainwater (futureCities) a flétnu s klarinetem střídajícím Dougem Wieselmanem, představili „muzikál“ Soul Life. Bludištěm vnitřních světů proplouvající operní árie, jejichž protagonistka v Raiffeisen igelitové plátěnce usadila, pardon, nacpaný Minoritenkirche i z těch několika málo sedaček pozvedla k nekonečnému potlesku. 

Fantasticky neopakovatelný zážitek, kterému se v neděli večer nejvíce přiblížila „už jen“ mladší Bianca Casady s taneční performací Night Shift (Messegelände). Abstraktním příběhem o malé holčičce vyrůstající v podivně (ne)fungujícím světě, kde později slouží staré, ale bohaté dámě. Během svého života se tak mimo nočních běsů a dalších fantazií setkává s ukřižovaným strašákem, sexuchtivým opilým cirkusákem, ale také promarňuje pomoc nadpřirozených bytostí. Další úchvatná vize vycházející z kořenů Cocorosie, tentoktrát doprovázena mj. zdeformovanými černobílými klipy a opět vynikajícím soundtrackem živých, při levém okraji pódia řazených výše uvedených hudebníků, doplněných samotnou autorkou, zpěvečkou a režisérkou představení. Pochopitelně nesmím opomenou ani naprosto dokonalého výkonu všech tanečníků, vč. „hostující“ Sierry Casady v hlavní roly.
Na stejném pódiu Halle 2 vystoupil ještě představitel tzv. hypnagogického popu Daniel Lopanin alias Oneohtrix Point Never. I když termíny a škatulky hudebních směrů nepovažuji za směrodatné, jeho audiovizuální třičtvrtěhodinku s laptopem bych doporučil určitě všem, kteří provozovatele Software Records zatím naživo nepotkali.
Veselejší a mnohem uvolněnější atmosféra čekala návštěvníky sousední Halle 1. Ač očividně unavený „song-writer“ Atlas Sound (Deerhunter) čaroval své hypnotické zvuky jen z jejich vzájemného vrstvení (zp, kytara, pedály, harmonika), publikum si naklonil stejně úspěšně, jako „předskokanka“ a zároveň klávesistka brooklynských Chairlift Olga BELL. Kýčovitě podmanivý synth-pop s vokálem odstiňujícím zpěvačku Björk navázal znamenitě na zmiňovanou dvojici Polachek (zp) / Wimberly (kyt), přibližující 80’s-90’s pop hitovkami z aktuálního alba Something (YoungTurks / Columbia) a jeho předchůdce Does You Inspire You (2008 Kanine Records).
Závěrečným a úvodní slova o magické noci potvrzujícím retro-zjevením bylo dunajské zmrtvýchvstání Jiřího Schelingera (Lupič Willy, Kartágo, ...), v podání Marcuse Rosenberga alias Ariel Pink a jeho Haunted Graffiti. Dokonce i v té džísce jsem už Jirku kdysi viděl. Inu další reinkarnace, aneb umělecky trefné vyjádření k současné a do sraček se řítící společnosti (John Sulston - People and the Planet), která se stala předmětem až do 5. května probíhajícího Donaufestivalu v Křemži na Dunaji.
9/10  
Oneohtrix Point Never
Atlas Sound
BELL
Chairlift
Ariel Pink's Haunted Graffiti