pondělí 31. března 2008

Vincent Vincent And The Villains - Gospel Bombs (EMI)


Na začátku stálo trio Vincent Vincent, Neil Kidgell, Charles Walter, říkali si The Double Card Bastards, ale až s příchodem Alexe Coxe v roce 2003 založili rock’n’rollovou partičku Vincent Vincent And The Villains. První 7“ On My Own / B-side Baby natočili v dubnu 2004 u maličkých Smoking Gun Records, jehož úspěch nadchl dvě krasavice (Nadia, Sara) natolik, že si založily v Londýně vlastní label Young And Lost Club. No a asi nikoho už nepřekvapí, že tyhle dvě „klubařky“ se obrátily s první nahrávkou právě na VVATV, kterým pod číslem 1 vydaly singl The Boy Who Miller Time / Blue Boy a přesně o rok později v dubnu 2006 následující I‘m Alive / There Is A Cloud. V té době se kapela začínala potýkat s osobními problémy, které vyvrcholily odchodem Neilla Kidgella a Charlese Wallera, který se na plný úvazek začal věnovat svým ska-popovým The Rumble Strips, jejichž debutové album Girls And Weather (Island Records) z loňského léta stojí určitě také za připomínku.

Do kapely přichází Vincentův bývalý kolega od Deseti zvonů (kde se nesmí ani fotit) Will Church (baskytara) a tamní štamgast a kamarád z vysoký, kytarista Tom Bailey. Společně natáčejí čtvrtý singl inspirovaný odchodem Wallera na původní hudbu Making Raidrops Johnny Two Bands / Seven Inch Record, o jehož vydání (10/2007) se už postarali kravaťáci z EMI, sekající ve stejném měsíci na pulty reedici On My Own (Love And Pain, Bad Boy).

Debutovému dvanáctiskladbovému albu Gospel Bombs je dnes 14 dní, předcházel mu singl Pretty Girl a částečně trpí rozchodem „divoké“ dvojice Vincent – Waller. Ale i tak se jedná o pohodových 36 minut z dob dávno minulých, připomínajících dnes stále funkční americké veterány Stray Cats (25.8.2008 Arena Wien), svezené na současné indie vlně.

neděle 30. března 2008

Dead Kids + The Uniques (Recyclit night 29.3.2008) vs. Nová vlna (KC Kaštan)

Až do konce června právě probíhající výstava v břevnovském Popmuseu, se stala základem mého „srovnání“ Nové vlny (se starým obsahem) s „nejžhavým“ hudebním směrem z britských ostrovů, kterému se bude možná za pár let ve svém pubertálním věku smát i moje, včera čtyřletá, Esterka. Všechno nejlepší, lásičko!!!

Letos by oslavila redakce tehdejšího stranického týdeníku Tribuna 25 let od uveřejnění svého kolektivního (Jan Krýzl) článku proti nastupující hudební generaci počátku 80. let, vzhlížející se v kapitalistické cizině a tudíž patřící k nepřátelům totalitního Československa. V KC Kaštan můžete dle dobových fotografií, cenzurovaných dobových výstřižků a hudebních nástrojů si udělat představu o tehdejším domácím undergroundu, koncertech (pamatujete Kaplický pop session?), zákazech, povoleních a obcházení zákonů, neumožňujících se svobodně vyjádřit. Dnes pro mladší generaci téměř nepochopitelné (piercing a číra dnes už i v mateřských školkách), mělo ale i své kouzlo zakázaného ovoce a tím silnější snahy tvořit zajímavější a originálnější hudební postupy, v dnešní době spíše stále dokola se opakující, ne-li vykrádající. Nebýt komoušů, možná by nikdy nevznikly legendy jako Extempore, Index Y, Abraxas, Garáž, Jasná páka, Bon Pari, či Pražský výběr, které považuji v současném režimu za jeden z vrcholů trapnosti.

Nyní se píše rok 2008, kytarovky pomalinku odcházejí z mainstreamového nebe a jak vloni naznačili Klaxons, nastupuje generace přimíchávající do okoralých strun osmdesátkové syntíky. Dobrým příkladem mohou být i včerejší večer v Paláci Akropolis zahajující The Uniques. Nejedná se o dobře známé britské trio milující The Who a The Kings, ani o rockovou partičku z Louisiany, která tak mohla možná hrát rodičům našich dnešních hvězd při plánování prvního děťátka (Pišta). Tihle The Uniques přijeli ze Slovenska a nejen hudebně „loupili“ právě u Klaxons a Arctic Monkeys. Nebýt předem obeznámen s jejich původem, vsadil bych na typickou IN britskou kapelku, s velkou hudební budoucností, podobně, jako jsem to měl před lety s nafoukanýma scheffieldskýma opičákama. Vynikající!

Přibližně po dvaceti minutách si prkna převzali o něco vzdálenější hosté z Londýna. Že Michael Frankel, připomínající spíše cikánského barona, než zpěváka, je na pódiu energický hovadí, očekával asi každý, ale že dovede ani ne v poloprázdném sále „zahustit“ celý prostor, to zaslouží zasloužený potlesk. Pětatřicetiminutovou divočinu, obsahující „recyclit ep“ a pustošící vše na i pod pódiem, ukončily hulvátské výkřiky adresované Dead Kids od samotných členů kapely, kteří „zmizeli“ bez přídavku po poslední skladbě ve tmě mezi návštěvníky. Koncert Dead Kids, zařazený do rámce tréninkového soustředění před očekávaným evropským turné, lze považovat svou aktuálností za stejně důležitý hudební okamžik, jako před šesti lety a na stejném místě vystoupení The Strokes. Opět vynikající!

Ale abych nezůstal jen u chvály, musím zmínit zcela nevyhovující lokaci a s tím související lehce navýšenou cenu a neodhadnutelnou návštěvnost. Škoda, mohlo se jednat o akci roku.

Srovnám-li Novou vlnu s novější (a už několikátou), srdcem stále zůstávám v osmdesátkách, i když se jednalo o dobu krutou a nespravedlivou, ale tak nějak více upřímnou a opravdovou. A pivo drželo pořádnou smetanovou pěnu.

čtvrtek 27. března 2008

NOVA ROCK festival 2008


Ve třetí nejmenší rakouské spolkové zemičce Hradsku, kousíček pod Bratislavou a nedaleko Nickeldorfu, proběhne ve dnech 13.-15. června 2008 teprve čtvrtý ročník Nova Rock Festivalu. Za sto eur si tak můžete zařádit třeba na

Bad Religion
Die Ärzte
Donots
Incubus
Judas Priest
Kid Rock
Motörhead
NOFX
Rage Against The Machine
Sex Pistols
The Verve
a
a
a

SUNSHINE !!!!!!

A pokud je vám Rakousko moc blízko, tak se na "naše" SUNSHINE můžete zajet podívat (a podpořit!) 14. 8.2008 na Sziget Festival do Budapeště, kam letos zavítají mj. i Iron Maiden, Kaiser Chiefs, R.E.M., Sex Pistols, či Rósin Murphy.

středa 26. března 2008

Troubles - Wolf (Troubles)


Vzpomene si ještě dneska někdo na anglickou melancholicky kytarovou kapelku, jejíž kytarista James Lawrence odešel dobrovolně z tohoto světa krátce před vydáním jejich debutového alba The Lost Riot (Sony Music), ukrývajícího v limitované edici nádherné medicínské kartičky s texty? Jmenovali se Hope Of The States, občas se „převlékli“ za The(e) Dust Rackets, vydali dvě alba a po srpnovém Reading festivalu v roce 2006 šestici rozpustili. Alespoň jako HOTS, protože od listopadu 2005 souběžně fungovali také pod názvem Troubles. První (dvoj)album Troubles (28 skladeb – 157 minut) vyprodali hned na premiérovém koncertu, v únoru 2007 následovalo, dnes také vyprodané, Sen’taur EP a do třetice vlastním nákladem vyjde v polovině dubna desetiskladbová novinka Wolf.

Tíhnete-li trošku k post-rocku s ambientní tapetou, pak se zakousněte do Troubles bez sebemenších problémů.


Ayala: Por las Brujillos
Furnace (Redux)
Wolf
Feverland
The Farwest Leader
St Paul
Glanton Falls
I Absence, am Abraham
Attica In Twos
My Yeshiva

pondělí 24. března 2008

Linda Bjalla - Lost In The Forest, Port-Royal (12.4.2008 Linz)


S blížícím se koncertem Port-Royal v Linci, bych rád upozornil na stejné vlnové délce se pohybující, avšak v dalekém Japonsku tvořící Izumi Suzuki, vystupující pod pseudonymen Linda Bjalla. Tahle mladá dámička vydala v posledních měsících minulého roku vlastním nákladem (200 ks + osobní věnování), za grafického přispění kamarádky Tamao, debutové EP Lost In The Forest se čtyřmi kouzelnými ambientními „příběhy“ ze sovího (La Cuvée Mythique) království, ve kterých zúročila své hudební vzdělání (Forest At Night, Ring Of Earth). Nahrávka sčítá sice necelých 19 minut, ale od té doby nabídla posluchačům novinky, jako v lednu živě natočenou Live At Sender Lips, Pilgrimage, If I Had Wings, či ve spolupráci s Tadataka Sudo Night Zoo a Dedo Goodbye. O remixovou tvář „ípíčkové“ Forest At Night (Fedaden remix) se nedávno postaral Francouz Denis Fedabeille.
Krásné a milé, doporučené všem lidičkám s jemnou a upřímnou duší, jako je sama Linda Bjalla.

No a co s těmi Port-Royal, jejichž Bahnhof Zoo zaslechnete v novém italském filnu Fine pena mai (režie Davide Barletti a Lorenzo Conti)? Ve Stadtwerstattu zahrají 12.4.2008 společně a opět s jazzovými Tupolev, jejichž členové Alexander Valagin a Peter Holy založili Valoet Records, kde pod číslem 1 je vylisována 12“ podoba Afraid To Dance (Port-Royal) a na duben chystaná vlastní novinka Memory Of Björn Bolssen (Tupolev).

sobota 22. března 2008

Portishead - Third (Island)


Jak může někdo natočit tři alba a každé na plný počet, nechápu. Neuvěřitelný, ale zázraky se i v dnešní době dějí a Portishead z Portishead z nedalekého Bristolu jsou tímto důkazem. Partičku, kterou v roce 1991 postavil spolupracovník Massive Attack a Trickyho Geoff Barrow s barovou hvězdou Beth Gibbons a jazzovým kytaristou Adrianem Ulteyem (Big John Patron), dostal k nahrávací společnosti Go! Beat Records vlastně jejich krátký film To Kill A Dead Man (1994). Zde zazářil hned první singl Numb z debutového alba Dummy, kterého se jen v Evropě prodalo na 2 miliony a vyhrálo Mercury Music Prize 1995. Ve stejném roce následoval Sour Times and Glory Box , smíchaný z tohoto trip hopového výletu a To Kill A Dead Man. Druhá deska Portishead se objevila po dvou letech a záhy ji následoval záznam Roseland NYC Live 1998, natočený s tamním filharmonickým orchestrem. Od té doby se trio připomnělo jen coververzí Serge Gainsbourga Un Jour Comme Un Antre (Requiem for Anna) na kompilaci Monsieur Gainsbourg Revisited. Na sklonku minulého roku se mluvilo již o názvu třetí studiovky a některé ze skladeb byly poprvé naživo představeny na festivalu Minehead v Anglii.

Lo-fi dark trip hop Third (Island) vyjde (28.4.2008) během téměř vyprodaného evropského turné, které začíná 26.3. v Portugalsku a bude ukončeno osmnáctým koncertem 29.5. v Barceloně, a kromě vinylu, CD a downloadu si můžete album pořídit v „duhové“ ceně 40 liber také limitovaný Box Set, obsahující brutální 12“ singl Machine Gun, 2LP, dílko Nicka Uffa a 1GB USB s pěti filmy (The Truly Spectacular Universal Conference Film, The Rip at Mr Wolfe’s, Ade’s House, Machine Gun, We Carry On).

Vynikající album (50 minut), na kterém se každá z jedenácti skladeb třpytí jako klenot, z nichž mě nejvíce oslepily The Rip, We Carry On a Magic Doors. A samozřejmě na nahrávce nepřeslechnutelná výše zmiňovaná singlovka. Geniální.

čtvrtek 20. března 2008

Shady Bard - First, The Winter ... (Static Caravan)


Poslední, zato pořádně sněhový zimní den se dnes dal strávit na D1 v hromadné nehodě, příjemněji v londýnské hospodě The Torriano (Kentish Town) s Péťou Dohertym, nebo ještě lépe doma v teploučku. Pustit si pěknou mjuzikk a pozorovat ty boží vločky jak sedaj všude kolem, jen ne na vás. Podobný pohled inspiroval před vánoci „lásičky“ Shady Bard k natočení First, The Winter … 3“CDEP (Static Caravan), které získalo pouze 150 nejrychlejších, a to navíc v ručně šité bavlněné taštičce od Jasmin Hollingum.

Čtrnáct kouzelných minut z jiného světa obsahuje tři sněhové novinky Snowstorm 1814, Big Snow, Winter Song a o „zvonivý“ sbor (The Ice Park Choral Society) obohacenou These Quiet Times z loňského vynikajícího alba From The Ground Up. Na uvnitř vloženém letáčku se dočtete o začátcích meteorologického bádání, nejrůznějších sněhových kalamitách a získáte přehled o devíti druzích z nebe padajících vloček.

Aaa-aa-ah (hallelujah)

úterý 18. března 2008

Venkovský učitel (film 2008) - Bohdan Sláma

Stopadesátka drobících, mlaskajících a posrkávajících diváků dnešní (17.3.2008) českobudějovické předpremiéry třetího celovečerního (koprodukčního) filmu Bohdana SlámyVenkovský učitel si mohlo v prostorách hvězdného kina, po povinné a nekonečné čtvrthodinové Cinexpress reklamě, vychutnat více jak dvě hodiny, s podtitulkem Každý někoho potřebuje. Nevím, zda novinka potřebuje zrovna takové konzumní prostory, ale snad se dostane snímek i před zraky "obyčejný" život nežijící diváky, očekávající Táňu, Aňu, srandovního Jardu a Bolka (a třeba i Lolka), nebo debilního Lišáka.
A právě poslední zmiňovaný, vlastním jménem Pavel Liška (učitel) odehrál po boku Zuzany Bydžovské (Marie) a neherce Ladislava Šedivého (syn Marie) jednu ze svých nejlepších a hlavně pro něho netypických filmových rolí. Jako gymnázijní profesor odchází z Prahy do malebné jihočeské vesničky učit na základní školu přírodopis, aby utekl od svého nevydařeného milostného života, matky učitelky (Zuzana Kronerová) a tatíka včelaře (Miroslav Krobot). Zde se setkává se statkářkou Marií a jejím synem, milujícím jednu z jeho bývalých pražských studentek Berušku (Tereza Voříšková), s ředitelem (Miloš Černoušek) místního pedagogického sboru, s novou (starou) bytnou (Zdena Kučerová) a s ex-sex-přítelem, kterého hraje Marek Daniel. A příběh může začít…
Venkovský učitel je o hledání lásky, přátelství, pochopení, toleranci, ztrátě sebevědomí a umění umět odpouštět. Bohdan Sláma (námět, scénář, režie) sice natočil "další obyčejný" pohled na život kolem nás, ale tentokrát vrací naší domácí kinematografii původní, asi dvacet let hledanou upřímnou tvář. Odpustím-li mojí úchylku na neplacení učinkujících při nastupování do autobusů a díky velkému rozpočtu postavené dekorace, architektonicky nezapadajícího stavení do okolního prostředí, dávám pět plných ulit.

Koráby pouště - Velbloud Č. Budějovice 21. - 22.3.2008

Náš-Váš dvoudenní hudební festival proběhne již tento pátek a sobotu v prostorách klubu Velbloud a představí jak domácí, tak i electro-post-rock-punk-noise-metal-undergroundové kapely z Tábora a Prahy. Páteční večer se obejde bez snad už asi nefunkčních Sichrhajs, které nahradí českobudějovická dvojice Estuary High Tide a Soxxo, na které bych rád společně s První hoře, Psychedelický flákač na odstřel a (jak jinak) Gaffa přednostně upozornil.
Cena přijatelná, hudba taky, není tu co řešit.

Koráby pouště 3 - Velbloud Č. Budějovice (21. - 22.3.2008)

Náš-Váš dvoudenní hudební festival proběhne již tento pátek a sobotu v prostorách klubu Velbloud a představí jak domácí, tak i electro-post-rock-punk-noise-metal-undergroundové kapely z Tábora a Prahy. Páteční večer se obejde bez snad už asi nefunkčních Sichrhajs, které nahradí českobudějovická dvojice Estuary High Tide a Soxxo, na které bych rád společně s První hoře, Psychedelický flákač na odstřel a (jak jinak) Gaffa přednostně upozornil.
Cena přijatelná, hudba taky, není tu co řešit.

pondělí 17. března 2008

Venkovský učitel (2008) - Bohdan Sláma

Stopadesátka drobících, mlaskajících a posrkávajících diváků dnešní (17.3.2008) českobudějovické předpremiéry třetího celovečerního (koprodukčního) filmu Bohdana Slámy Venkovský učitel si mohlo v prostorách hvězdného kina, po povinné a nekonečné čtvrthodinové Cinexpress reklamě, vychutnat více jak dvě hodiny, s podtitulkem Každý někoho potřebuje. Nevím, zda novinka potřebuje zrovna takové konzumní prostory, ale snad se dostane snímek i před zraky „obyčejný“ život nežijící diváky, očekávající Táňu, Aňu, srandovního Jardu a Bolka (a třeba i Lolka), nebo debilního Lišáka.

A právě poslední zmiňovaný, vlastním jménem Pavel Liška (učitel) odehrál po boku Zuzany Bydžovské (Marie) a neherce Ladislava Šedivého (syn Marie) jednu ze svých nejlepších a hlavně pro něho netypických filmových rolí. Jako gymnázijní profesor odchází z Prahy do malebné jihočeské vesničky učit na základní školu přírodopis, aby utekl od svého nevydařeného milostného života, matky učitelky (Zuzana Kronerová) a tatíka včelaře (Miroslav Krobot). Zde se setkává se statkářkou Marií a jejím synem, milujícím jednu z jeho bývalých pražských studentek Berušku (Tereza Voříšková), s ředitelem (Miloš Černoušek) místního pedagogického sboru, s novou (starou) bytnou (Zdena Kučerová) a s ex-sex-přítelem, kterého hraje Marek Daniel. A příběh může začít…

Venkovský učitel je o hledání lásky, přátelství, pochopení, toleranci, ztrátě sebevědomí a umění umět odpouštět. Bohdan Sláma (námět, scénář, režie) sice natočil „další obyčejný“ pohled na život kolem nás, ale tentokrát vrací naší domácí kinematografii původní, asi dvacet let hledanou upřímnou tvář. Odpustím-li mojí úchylku na neplacení učinkujících při nastupování do autobusů a díky velkému rozpočtu postavené dekorace, architektonicky nezapadajícího stavení do okolního prostředí, dávám pět plných ulit.

neděle 16. března 2008

Načeva-Pavlíček-DJ Five, Fernando Saunders (13. a 14.3.2008 Solnice - ČB)

Kouzelná atmosféra českobudějovické Solnice přivítala ve dvou po sobě jdoucích a pracovní týden příjemně uzavírajících dnech domácí a zahraniční hudebníky, jejichž návštěva provětrala místní, nepříliš atraktivní, nabídku.

Čtvrteční večer představil amerického skladatele, zpěváka, baskytaristu a producenta Fernanda Saunderse, jehož jméno je spojováno se jmény jako Jimmi Page, Eric Clapton, Jeft Beck, Mariance Faithfull, či Lou Reed, kterého před dvěma lety doprovázel i na pražském koncertu. Pětičlennou kapelu, jejíž zatím poslední třetí album I Will Break Your Fall (Sony Red) vyšlo před dvěma lety, podpořili kamarádi z loňského Sázavafestu MadFinger z Prahy, s vyčnívající zpěvačkou Markétou Foukalovou. Ta v přídavkovem duetu se Saundersem, jinak uzavírajícím pohodový tříhodinový jazz-pop-soul-funkový večer, dokázala jak improvizačních, tak především pěveckých schopností, využitých např. Michalem Pavlíčkem a Michalem Prokopem.

Pátečním a mnohem intenzivnějším zážitkem než Fernando Saunders and Band se pro mě stalo devadesátiminutové elektro-kytarové čarování pražsko-brněnské trojice Načeva-Pavlíček-DJ Five, kteří se do vyprodané (?) Solnice dostali v rámci Respekt Tour 2008, končícího 16. 4. v Roxy s hostujícím hip-hopem Opia (X-Production). Poprvé jsem „novější“ Načevu zaregistroval na prvním ročníku Sperm Festivalu před dvěma lety v Abatonu, kde ji v remixových podobách starších skladeb doprovázel právě DJ Five. V Solnici se na upravené hitovky z předchozích alb, vyvolávajících u návštěvníků největších ohlasů, dostalo také, ale v mnohem lepším a upřímnějším provedení. V Pavlíčkově kytarovém provedení zazářilo Nebe je rudý, Vůní a novinková Sběratelka mušlí. Během večera, doprovázeného videoprojekcí, zaznělo kompletně páté album Mami (Respekt) ze sklonku minulého roku a kromě dvorního textaře Jáchyma Topola se nezapomnělo ani na Vráťu Kocourka v divadelní (Načeva, Slovák, Vávra Vychodilová) Jsi mi nade vše z Piš, Kafka, piš, inspirované Franzem Kafkou a v závěrečné přídavkové (po DJ Five mikro-set-sólu) na Mejlu Hlavsu v překopané Magické noci (Egon Bondy).

Výtečné vystoupení, které přítomné přesvědčilo o „normálním“ splynutí scratche, beatů (DJ Five) a kytar (Pavlíček), zastihující Moniku Načevu v nejlepším hudebně-tvůrčím období.

Bílý had, Jiná žena, Sběratelka mušlí, Tyhle dny, Ohnivá voda, Jdeš krajinou, Měsíc, Jako kočka, Nebe je rudý, Obrovský slunce, Na svahu, Vůní, Tvůj stín, Bílej stín, Místo II, Jsi mi nade vše, Mami, Udržuj svou ledničku plnou, Magické noci.

úterý 11. března 2008

The Last Shadow Puppets - The Age Of The Understatement (Domino Recording)


Sotva The Rascals uplácali opět povedený a teprve druhý singl Suspicious Wit (18.2. Domino), zpěvák a kytarista Miles Kane představil 4. března návštěvníkům brooklynského obchůdku Sound Fix Records svůj nový projekt The Last Shadow Puppets, který tvoří společně s frackem z Arctic Monkeys Alexem Turnerem. Ani ne hodinový set začal krátce po desáté večerní a v osmi akustických skladbách (pořadí níže v závorkách) připomněl JIŽ debutové album The Age Of The Understatement, chystané firmou Domino Recording na 21. května, kterému bude o týden dříve předcházet stejnojmenný singl, jehož video natočil v Moskvě Romain Gavrar.

Album vznikalo v září loňského roku v bývalém hlavním městě Bretaně Nantes, kam s duem Kane & Turner odjel i „bubeník“ a zároveň producent James Ellis Ford ze Simian Mobile Disco, postavených na elekro-rockových Simian a známý např. ze spolupráce s Clor, Bloc Party, či Test Icicles. Kromě kytar a pop duetů se na novince inspirované Scottem Walkerem a Davidem Bowiem, objeví i dvaadvacetičlenný Londýnský Metropolitní Orchestr, dirigovaný Owenem Pallettem (Final Fantasy).

No, myslím si, že „příležitostný“ pokus č. 3 TLSP vyšel, i když se jedná o šuplíkoviny, které se (aspoň) prodají lépe pod novým názvem, než jako The Rascals a Arctic Monkeys.

The Age of the Understatement (7)
Standing Next to Me (2)
Calm Like You (5)
Separate and Ever Deadly
The Chamber (3)
Only the Truth (4)
My Mistakes Were Made for You (6)
Black Plant
I Don't Like You Any More
In My Room (1)
Meeting Place
(8)
The Time Has Come Again


pondělí 10. března 2008

Control , Control The Party 11.3.2008


Zítra 11.3.2008 proběhne po sedmé večerní ve Slovanském domě česká (před)premiéra filmu Control, jehož uvedení se zúčastní kromě pouze pozvaných hostů i sám režisér Antony Corbijn. I když snímek (v pěti kopiích) k nám přichází s několikaměsíčním zpožděním a vyšel už i na DVD, přesto půjde o významný večer, který bude mít své pokračování, tentokrát již pro širší veřejnost (za 100 kč), v divadle LaFabrika jako Control The Party, kde vystoupí v DJ setu kamarád Iana Curtise Mark Reeder (MFS Berlin) a domácí Mojmir Papalescu a Aleš Bleha.

V Praze lze Control tento týden shlédnout v kině Aero (13.,14.,16.) a Světozor (15.,16.).

neděle 9. března 2008

Sperm Festival 2008 - Burbuja, Ghostmother (LaFabrika 7.3.2008)


Páteční 2. třetina letošního třetího ročníku Sperm Festivalu hostila v holešovickém otevřeném prostoru LaFabrika „dvě“ divadelně-vizuální představení.
Naší scénu zde zastupovalo Showy Horror Electro-picture Show pražských Ghostmother. Ve čtvrt na devět přiklopýtal o holi Jesus Chrysler (Gregory Finn, nebo také Jiří Burian), kterého na pódiu postupně doplnili Jane Honda (Klára Nemravová), R. Mutt (Tadeáš Haagen) a prof. Shalokim (Mikoláš Růžička). Na naše poměry rozhodně nevšední a zajímavé kostýmové propojení electrobeatů, hip-hopu, šansonu, downtempa s videoprojekcí, obohacené ve dvou skladbách (na 3. ji nepustili) operní sólistkou Hanou Peckovou a mladým kouzelníčkem, jehož výstup patřil spíše na školní představení. Plác Plác, děkujeme.

Ve 21.40 začala (ovšem ne na dlouho) má očekávání naplňovat Merche Blasco ze Španělska, ukrývající se pod projektem Burbuja, kterou na pódiu doplňoval živý budík, (opět) klopýtající srnka s muflonkou a v jedné osobě kytarista, bubeník a klávesista. Po dvaceti minutách prezentovaných skladeb z loňského debutu na značce Station 55 Records, oznámil pořadatel vystupujícím, že je už čas. Čas ukončení toho, co skoro ještě nezačalo. Slibovanou „ještě jednu a dost“ protáhla Burbuja aspoň o závěrečnou Shhhh, během které zvířátka rozříhala červené stuhy natažené mezi stromy v úvodní skladbě povedeného minivečera.

Chápu nepříjemnosti ohledně desáté (policejní) hodiny a chápu i obyvatele okolních domů, ale nechápu pořadatele, že se s tímto problémem nevypořádali po vzoru ostatních klubů, kde tato noční můra straší také a nezačali s živou produkcí dříve. Možná je to s ohledem k „hvězdným“ Ghostmother, aby „nedůstojně“ nehráli prázdnému sálu. Rád bych se mýlil, ale na vstupenkách byl začátek ohraničen sedmou večerní. Osobně si myslím, že španělům by prázdný sál nevadil a prohození vystupujících by bylo na místě.

Ostuda a obrovskej černej puntík pořadatelům tohoto večera, protože Merche se do Prahy moc a moc těšila, vážila docela dost dlouhou cestu kvůli letos zatím jedinému koncertu a když jsem ji viděl se slzou na krajíčku odnášet nevyužité rekvizity, málem jsem řval taky.

To, čeho se HD na str. 58 posledního čísla Reflexu obával, se bez větších problémů naplnilo. Odcházel jsem zmaten a navíc se ještě styděl za „náš“ Sperm-Confuse-team.

P.S. A Whisper In The Noise + The Wingester Club dám pro jistotu v Linci (Kapu 3.4.2008).

čtvrtek 6. března 2008

Our Brother The Native - Make Amends For We Are Merely Vessels (FatCat Records)


Píše se rok 2005 a do Kalifornie přijíždějí dva teenageři John-Michael Foss a Joshua Bertram z Michiganu, nabídnout tehdy sedmnáctiletému majiteli CD-R vydavatelství Delude Records své první demo. Chaz Knapp neváhá a Cheer Up My Dear, The Sun Will Shine Again zařazuje do minikatalogu a za pět amerických dolarů včetně poštovného posílá (hned dvakrát) EP do ČR. Vzájemné hudební sympatie přiměli Chaze s Joshe založit jepičí Moses Grandy, což předznamenávalo rozšíření Our Brother The Native na trio, které zanedlouho získalo neodmítnutelnou nabídku od londýnských FatCat Records, zaštiťujících v únoru 2006 belgický Open Circuit Festival, kde se kapela poprvé prezentovala veřejnosti. O čtyři měsíce později vychází dle receptu Animal Collective debutové album Tooth And Claw, vzniklé díky vzájemnému geografickému odloučení členů pouze prostřednictvím internetu. S přihlédnutím k věku hudebníků se jednalo o geniální práci.

Píše se rok 2008, chlapci dosáhli 19.-22. roku a od poloviny února mají dvojku Make Amence For We Are Merely Vessels. Osm skladeb a téměř 79 minut inspirovaných post-rock-metalem, freak folkem a ambientem, kde sice experimentální elektronika svoje místo stále má, ale oproti debutu je potlačena silnými orchestrálními opusy, dávající vzpomenout na Current 93 a Port-Royal. Produkce se ujal Josua Bertram a na violu hostoval Kayleen Nilsson.

Our Brother The Native natočili, tentokrát už společně v michiganském suterénu, dospělou a pro mnohé vzorovou nahrávku, z mého pohledu (poslechu) nejlepší v ¼ tohoto roku.

Nevím jak to má Chaz Knapp se svým Delude Records, ale na jaro ’08 ohlásil sólové album To Set Out – Te Sea, k jehož titulní skladbě dělal video Oliver Clothesoff. I zde se můžete přesvědčit o magické síle islandských Sigur Rós.

NE

P O K R A Č U J
vpravo od černobílého obalu
The Boats - Words Are Something Else

pondělí 3. března 2008

Fredo Viola - The Sad Song / The Turn (Because Music)


K sladké The Sad Song, hravé Hogwash, drsné Ether a remixu „čtvrtečních“ Tunng z eponymního 10“ The Sad Song z prosince 2007, přibyly nedávno na stejné značce (Because Music) ještě dva remixy, které na 12“ uplácali Prinz(s) Thomas (Thomas Moen Hermansen) a Roland W. Appel.

Řeč je o mladém multiinstrumentalistovi, říkajícím si Fredo Viola. V pěti letech odešel s rodiči z Londýna do Ameriky, kde ladil až doladil soprán a studoval filmovou režii. V New Yorku si v roce 2003 pořídil malé studio a začal realizovat první hudební nápady, vydávané svépomocí a prostřednictvím Please Do Something a Hippocamp. Jeho první videoklip The Sad Song si na síti mj. oblíbili herec, režisér a scénarista Mike Binder a „známí“ Massive Attack, kteří jako první nabídli Fredovi spolupráci. Před dvěma lety se podařila podepsat smlouva s francouzkým labelem Because Music, kde má na jaře vyjít i debutové album The Turn s třinácti skladbami, které stejně jako singlovky spatřily světlo světa už před několika lety (Risa, Turn EP) a na kterém se podíleli i Brent Follis, Ike Sturm, Tony Morales, či Donovan Freberg ve skladbě Let The Sad Out.

10“ The Sad Song podpořili na flétnu Dmitri Moderbacher, Deirdre White (piano) a na bicí Brent Follis. Skvělá a čistá nahrávka s převažujícím vokálem v (ne)popovém elektro-downtempu plném nečekaných vzrušení s Tunng (kvůli kterým se k vánočnímu vinylu vracím) na konci. The Turn bude asi (určitě) hodně silná deska. …..jo, jazz taky, Fando.

01. the turn
02. risa
03. friendship is
04. puss
05. let the sad out
06. the original man
07. k thru 6
08. ether
09. hogwash
10. occams razor
11. the sad song
12. moon after berceuse
13. little guy (morgan lyttner)