pátek 29. února 2008

Tunng, Sestry Steinovy (Palác Akropolis 28.2.2008 live)



Prkna, která přinášejí svět i do naší největší české metropole – Akropole, se mohou po časově aktuálních koncertech Sigur Rós, či The Strokes pochlubit dalším žhavým večerem, konaným tentokrát v rámci projektu EuroConnection (Art Frame Palác Akropolis), kde vystoupili domácí sestry Sestry Steinovy a šestce Tunng z Anglie.

Jako první se poloprázdnému sálu představila 11 minut po půl osmé dvojice Karolína & Lucie, jejichž maminkovský folk o kytičkách, zvířátkách a dětičkách byl pod pohrůžkou střelby ukončen nekompromisní slečnou pořadatelkou po čtyřiceti minutách, což je dvojnásobek nezapomenutelného setu The Death Set na Sedmičce před měsícem. A to jsou mámy od rodin s ironickými ksichty, pro které ten největší punk je předplatné Cosmopolitanu a slabost pro Johnnyho Deppa (Ach jak jsi krásný).
Zábavné a vtipné vystoupení, po zásluze oceněné již zaplněným sálem.

(Sklidim své ovoce, Jen děcko se bojí, Štěstí, Ach jak jsi krásný, Magnólie, Můj tanec, Paměť ztracená, Krajina šera, Vlci, K peřejím, Svatební).

Po zhruba patnáctimunutové přestávce zaujala pozice moje srdcovka z Londýna Tunng. Ve složení kytary a zpěv Mike Lindsay (Megadeth J), Sam Genders (The Accidental), Ashley Bates, samplerista Phil Winter, půvabná vokalistka, tanečnice a hráčka na ptáčka a další dětské radovánky Becky Jacobs a Martin Smith, ovládající snad vše od klarinetu, piana, činelů až po žraločí zuby, připomínající spíše trhovce než multiinstrumentalistu (promiň Karolíno). Od úvodní People Folk z debutového alba Mother’s Daughter And Other Songs se prostory Akropole nesla neobyčejně šťastná, uvolněná a svobodná nálada, nepostrádající humor, energii a zaklínací formuli, jak z každé ze sedmnácti ten večer odehraných skladeb vytvořit totální hit, na nosiči téměř nepostřihnutelný. Většina repertoáru pocházela z loňské třetí desky Good Arrows, kterou také končil hlavní set (Bricks, Bullets) a o zbytek se stejnou měrou podělily obě alba předchozí. Jako přídavek zařadili Spoons a po likvidaci slečny pořadatelky přidali navíc It’s Because…We’ve Got Hair.

Až skoro zbytečné (v dobrém) mi připadalo v závěru konceru si ještě omotávat publikum klubkem bavlněné ruční příze, protože takhle (p)omotané a spokojené publikum jsem už dlouho neviděl. A nestály zatím žádné osmi-bitky, in-kytarovky, či barevní nu-rave, ale klasický anglický 70’s psychedelický folk s magickou elektronikou. BOŽÍ!

(People Folk, Bodies, Woodcat, Také, Beautiful And Light, Out The Windows With The Windows, Jenny Again, Atring, Tale From Black, King, Soup, The Wind Up Bird, Arms, Bricks, Bullets, Spoons, It’s Because…We’ve Got Hair).

Kdo by si chtěl aspoň částečně čtvrteční pražský koncer připomenout, může tady na jihu zajet 5. března do Trhových Svinů, kde v tamním Kulturmím domě vystoupí Sestry Steinovy.

středa 27. února 2008

Die! Die! Die! - Promises Promises (SAF Records)

My máme Kabát, Poláci Mládka, Nový Zéland Die! Die! Die!. Od vydání jejich eponymního debutu (Steve Albini) v Británii uteklo sotva pár měsíců a tihle tři pankáčci si na tamní indie scéně pojistili svou pozici další perličkou, tentokrát čtyřicetiminutovkou Promises Promises (Tardus Music). Ač deska vyšla již v říjnu, na americký trh se dostala začátkem února prostřednictvím SAF Records, odkud díky laskavosti a lásky slečny Báry v jednom z kufrů doputovala až ke mně domů. Oproti prvotince si na dvanáct dní půjčili domácího producenta, zpěváka a kytaristu rockových Dimmer (dříve Double Happys, The Strait Jachet Fits) Sheyna Cartera, Kevin McMahoon a Howie Wieberg (Masterdisk) v NY doladili všech třináct věciček, z nichž na poslední Blue Skies se autorky podílel i bývalý baskytarista Henry Oliver, v současné době nahrazený neúnavným Lachlanem Andersonem.

Komu se předchozí nahrávka zdála příliš drsná, na Promises Promises si „jemností“ docela užije a takové Whitehorses, či Maybe: Definitely by si mohly zařádit i na našich frekvencích. Ale tady se asi zůstane jen u toho podmiňovacího způsobu. Co? Hm. Škoda.

pondělí 25. února 2008

Northerner - There'll Be Other Holidays (Misplaced Music)

Po krátké pauze potěšilo své příznivce minulý týden bristolské vydavatelství Misplaced Music svou další hvězdnou nahrávkou. V nákladu 75 CD-R tak představilo debutující jednočlenný projekt Northerner, za kterým se ukrývá Martin J. Cummings, bradfordský hudebník, pohybující se mj. také okolo slavností v unescovém Saltaire.

Sedm skladeb, v digipacku polepeném fotografiemi připomínajícím The Declining Winter, vzniklo v místním Idlemoor studiu (Barrie) a na plných 23 minut vás prožene chladnou noční instrumentálním oblohou, místy, kde se potkávají elektronická tělesa s pozemsky typickými elementy.
Vynikající dílko, ne nadčasové, za to nekonečně krásné.

Pokud jste si našli zalíbení u Misplaced Music, tak jen připomínám, že 1. dubna vydává Gareth S. Brown své nové album The Gallows, a to hned jako 2CD s limitovaným třetím downloadem.

sobota 23. února 2008

Tunng (28.2.08 Praha) / The Accidental (Static Caravan)

V dnešních LN dostali The Cure za předvčerejší pražské vystoupení 5/5, o předkapele 65DaysOfStatic nepadla ani tečka. Oni nehráli? Nevím, na koncert jsem nejel, nemohu posoudit, ale stejně na květnovou atmosféru jara '89 z Kissstadionu v Budapešti, okořeněnou o problémy s brněnskými příslušníky VB to asi nemělo, i když tehdy chyběly hitovky z mladších a slabších desek než Disintegration. Časově určitě.

(Plainsong, Pictures Of You, Closedown, Kyoto Song, A Night Like This, Just Like Heaven, Last Dance, Fascination Street, Cold, Charlotte Sometimes, The Walk, A Forest, In Between Days, The Same Deep Water As You, Prayers For Rain, Disintegration, Let's Go To Bed, Why Can't I Be You?, Hot! Hot! Hot!, Three Imaginary Boys, Boys Don't Cry, Homesick, Untitled, Faith)

Přesně o týden později se v Praze poprvé představí tentokrát o něco „aktuálnější“ a na šestici rozšířený elektro-folkový projekt Tunng. V mnou nalezených českých mediálních upoutávkách však chybělo několik zásadních informací, které by nejednoho váhajícího (možná) přesvědčilo, proč si do Paláce Akropolis osmadvacátého zajít.

Za prvé je to zmínka o vynikajícím a u nás (asi) koncertně premierovém vydavatelství Static Caravan, na kterém se objevilo debutové album Mother’s Daughter And Other Songs i částečný podíl na dvojce Comments Of The Ihned Chorus, patřící dnes už Full Time Hobby, čímž jejich vzájemná spolupráce neskončila (viz. níže).

Za druhé je opomíjena ručně vytvořená kolekce Dirtbox (Mike Lindsay) - Drain & Radiators u Loose Cannon Records z roku 2003, tedy ještě před opěvovaným Mother’s …, kterou si možná společně s prvním 7“ kvarteta The Accidental ve čtvrtek pořídíte.

Takže za třetí. Singl od Static Caravan předznamenávající dubnovou prvotinu There Were Wolwes (Full Time Hobby) obsahuje dvě předělávky (Knock Knock – Tunng mix, Brave New World – Benge mix) z uvedeného alba a samotné The Accidental zde zastupují Sam Gauders (Tunng), Liam Bailey, Hannah Caughlin a Stephan Cracknell z podobně znějících The Memory Band, jejichž druhá deska Apron Springs vyšla na podzim 2006 (Peacefrog). K fanouškům se 7“ dostal tuto středu a své první živé vystoupení si The Accidental prožijí den před Prahou v Londýně (Electroacoustic Club – The Slaughtered Lamb) s The Sound Of Bailey + James Bailey.
P.S. Knock Knock a Wolves dle svých remixových představ připravují na 7" i Hot Chip (EMI?).

Tak co? Zlanařil jsem někoho? Za málo peněz čeká návštěvníky Akropole fascinující zážitek, srovnatelný s barevným zatměním Měsíce. Taky z tohoto týdne.

čtvrtek 21. února 2008

Pete And The Pirates - Little Death (Stolen Recordings)


V září jsem se loučil s kvintetem Pete and the Pirates měsíc před vydáním jejich nového 7“ Knots / Wrong Man. Od té doby podnikli po Británii několik koncertů ve společnosti The Young Knives, The Mules, You Say Party! We Say Die!, v lednu se představili v Holandsku na EuroSonic Festivalu, kde kromě Mit, či The Futureheads zahráli i česko-moravští Sunshine a 11. února upozornili na své debutové album singlem Mr. Understanding s béčkovou This Thyme, pocházející z druhého EP Wait Stop Begin, zastoupené na Little Death dvojicí Come On Feet a She Does’n Beliny To Me. Pondělní novinka vznikala dle předpokladů pod pokračující spoluprací s producentem Gareth Partonem, na ploše 36 minut naleznete třináct křehce punkových pop melancholií, včetně singlů Knots a Mr. Understanding a svůj slavný den si Little Death živelně užila osmnáctého v londýnském Rough Trade, kde se k limitované vinylové edici (500) a CD formátu fasoval navíc i osmiskladbový bonus.

Za takto znamenitá alba se rozdávají neodmítnutelné nabídky. Nejsem si však jist, zda Pete and the Pirates svý kámoše ze Stolen Recordings opustí. Na to (asi) srdce nemaj.

středa 20. února 2008

Dead Kids - Recyclit Night (Palác Akropolis 29.3.2008)



Když se těsně před (ne)vydáním druhého alba londýnských Sona Fariq (WEA Records) rozutekla partička kolem zpěváka Michaela Frankela, začal tenhle panáček, zvracející z politických Asian Dub Foundation a vzhlížející se v sexualitě Santa Clause, formovat nové a miloučké Dead Kids. Snad divokost Frankela, či nečekaný přeskok od očekávaných Lavolta Records k Fierce Panda vyvolal kolem nového kvintetu takový rozruch, že v červenci 2006 se stal nejočekávanější nahrávkou právě jejich debutový 7“ The Dead Wife Pills / Ex-rays (500 ks). Na stejný náklad druhého singlu Fear & Fluoride / Dark Party se čekalo až na konec loňského roku a kromě nového vydavatelství Salvia Recordings doprovázelo Dead Kids další pozdvižení, a to prostřednictvím zájmu fanoušků o zremixování skladby Fear & Fluoride. Výsledkem se staly předělávky od Ameriky (Shy Child), přes Austrálii (Ajax), Francii (We Are Not Ghetto Kids) až po Prahu, kde se úpravy ujali Re:ply!, jinak také DJ Twyks s Jiřím Burianem aka Gregory Finnem, který s pí. Nemravovou tvoří Ghostmother, hrající 7. března na Spermu před španělským projektem Burbuja (divadlo La Fabrika).

A chcete překvapení na závěr? ……. 29.3.2008 hostí Palác Akropolis v rámci Recyclit Night další „nový“ britský objev, dark disko (nu-rave?) post-punkové Dead Kids, s předskakujícími elektro-rockery The Uniques ze Slovenska!!! (10/10)

Připíjím na jednu z nejzajímavějších akcí tohoto roku. Ať žijou Recyclit!

pondělí 18. února 2008

Xiu Xiu - Women As Lovers (Kill Rock Stars)

Šu šu paní Jerhotů, vykřikuje po osmém Milan Havlů a zrcadlovitě obdobným tempem přibíhají „přitažlivé“ ženy s lednově-ledovým šestým a nepasterovaným Women As Lovers, ne však z Hotelu, ale od Kill Rock Stars. Po šestnácti měsících od posledního studiového alba The Air Force (5 Rue Christine), ve kterých se objevilo i 2CD Remixed & Covered (např. Kid 606, Devendra Banhard), přicházejí oaklandští Xiu Xiu s novinkou, vnášející do jejich tak už trošku stagnující tvorby nové dimenze. Každou ze čtrnácti skladeb cítím jako odcizené hlavní postavy v nervozně chladném prostoru, míchající akustické nástroje s elektronikou, ze kterých se na lepší časy blýská snad jen v upravené Under Pressure (David Bowie) s pějícím Michaelem Girou ze Swans. Děs a hrůza, ale kouzelné. Nevím jak to budou mít ostatní, ale Women As Lovers považuji za nejosvěžující mok Xiu Xiu a s radostí mohu prozradit, že 1.5.2008 se představí na prvním z devatenácti evropských koncertů v Kremsu na Donaufestivalu.
Jo, a pokud ještě seženete limitovanou edici Woman As Lovers (2000 ks), na bonusovém DVD What’s Your Problem najdete 16 videí, 100 fotografií a 4 mini tour videa.

P.S. Název alba je odvozen od stejnojmenné novely z roku 1994, kterou napsala rakouská feministka s česko-židovskými kořeny a majitelka Nobelovy ceny Elfriede Jelinek.

neděle 17. února 2008

Hercules And Love Affair (DFA Records)

Představte si Pet Shop Boys a Scissor Sisters na společný dovolený v Řecku. Fajnové čtyřprocentní kluby, 70’s tanečky, spousta srandy, lásky, … no a po nějakém tom měsíci dopisování se v brooklynský nemocnici narodí maličký a kouzelný Hercules, jehož rodiči jsou k překvapení všech producent a DJ Andrew Butler a Antony Hegarty, který na Mercury Music Prize v roce 2005 se svými Antony And The Johnsons (I Am A Bird Now) ukázal zádá i takovým domácím mazánkům, jako byli Bloc Party (Silent Alarm), či Coldplay (X&Y).

Duo? Nuda. Přibrali acid housovou DJ Kim Ann Foxmann, druhý dívčí vokál přiřadili čičince Nomi, spolupracující s CocoRosie a debutující už před třemi lety s albem Lost In Lust (Park Side Rec.), klávesy dotáhl Morgan (produkoval Automato) a celkovému dojemu Hercules And Love Affair dodal tu pravou „atmosféru“ tančící černoušek Shamne, milující Andyho (hudbu).

Zatím je k mání 12“ promo s prvním singlem Blind v osmi verzích, z nichž radio edit, Serge Santiago mix, Frankie Knuckles mix, Herkules Club mix a novinka Shadows se roztočí na třech nosičích už 3. března a o týden později vyjde celé album Hercules And Love Affair, kde najdete skladby Time Will, Hercules Theme, You Belong, Athene, Blind, Iris, Easy, This Is My Love, Raise My Up, True False / Fake Real. Kromě Andyho se na nahrávce producentsky podílel i zakladatel UNKLE a majitel DFA Records, pod nimiž HALA fungují, Tim Goldsworthy.

O 3,5 miliónu kopií jako v případě Scissor Sisters asi nepůjde, ale na vysněný večírek u rozvedený dějepisářky zcela ideální.

čtvrtek 14. února 2008

I Am Kloot - Play Moolah Rouge (Skinny Dog Records)

Manchesterskou písničkářskou trojici I Am Kloot jsem si zamiloval na jednom jejich koncertě ještě těsně před vydáním debutového alba Natural History z roku 2001 (We Love You). Po té, co si má vypitá hlava desku koupila společně s výtečnou prvotinou If You Happy With You Need Do Nothing sousedních Alfie omylem hned dvakrát, začal trapný proces v inzertních sloupcích, jehož nulový výsledek dnes oceňují (doufám) tehdy mnou obdaření oslavenci. U nás tehdy letěla technománie (už se těším na retro-techno a jejich retro DJ‘s), v Británii singly To You, Twist/86TV’s, Dark Star a Morning Rain z dvanáctiskladbového opusu. Z o dva roky starší bezejmenné nahrávky na The Echo Labelu se rodí singlů pět (zde techno stále jede), ve věku 65 let umírá John Peel a rok 2005 z hlediska odborné kritiky znamená pro trojku Gods And Monster mírný pokles. Ale co my si z těchto odborníků budeme dělat, že? Technaři začínají i u nás odhazovat taneční uniformy, pomalinku se začínají ztělesňovat s hnutím punk a na Skinny Dog Records, jejichž jedním ze zakladatelů je i basák Pete Jobson, vychází BBC Radio 1 Sessions, která upek v letech 2001-2004 nejlepší pozemský DJ John Robert Parker Ravenscroft.

Vloni 24. listopadu I Am Kloot nabídli návštěvníkům v Manchesteru předpremiérově čtvrté výborné desetiskladbové CD Play Moolah Rouge (Skinny Dog Records), jehož 35 minut se dá už od začátku února oficiálně sehnat prostřednictvím Townsed Records. V těchto chvílích začíná ve vyprodaném domovském Night & Day první koncert zahajující britsko-evropského turné, zahrnující i odložené termíny ze sklonku minulého roku, za kterými můžete vyrazit třeba do Vídně (23.3. ), nebo Berlína (25.3.).

Těšíte se? Nejsou koule jako koule.

pondělí 11. února 2008

Inch-time - Through Objects (Static Caravan)

Ležím ve stínu voňavého lesa, teplý vánek hladí šumící dozrálé klasy a se zvuky nedalekých kostelních zvonů upadám do nádherného bezstarostného snu o malých štaflích, umocněného stromovým tajemnem. Přesně tak cítím zimní a zatím poslední nahrávku Throught Objects projektu Inch-time, za kterým najdete pouze Australana Stefana Panczaka, v současné době žijícího v Londýně. 3“CD-R, avizovaný již na Vánoce, obsahuje oproti dřívějším nahrávkám dvě temnější a pochmurnější devítiminutové skladby (Part I, Part II), doprovázené kromě ambientních ploch i klavírními motivy. V papírové krabičce i s plakátem (Roy Ananda, Ben Javens) je najdete na značce Static Caravan v nákladu 150 kusů, z nichž prvních 50 bylo navíc obohaceno o tričko. Bylo.

Inch-time, spojující elektroniku s jazzem, folkem a world music začínal s prvními dvěma 3“ na vlastní značce Lab Records (2003), po kterých přišlo o dva roky později debutové album Any Colour You Like (Static Carevan). V roce 2006 natočil 7“ Icicles And Snowflakes / Almond Eyes zastoupený na dvojce As The Moon Draws Water a s neméně zajímavým objektem Tunng (28.2.2008 Palác Akropolis za 10 €) reprezentoval Static Caravan na španělském Sonar festivalu.

V uplynulém roce dokončil hudbu pro krátký snímek Hungry For Freedom (The Australan Film Commision) melbournského hudebníka a dokumentaristy Gefa Senza, v němž za pomoci animátora Maung Maung Aye líčí napjatou vnitrostátní situací v Barmě. Na jaro 08 je pod taktovkou Inch-time hlášeno kompilační album Teaism (Static Caravan), pokrývající tentokrát oblast čajíčkářů.

neděle 10. února 2008

Sunshine - Marty's Club (9.2.2008 Č.B)

Pro největší jihočeskou metropoli programově typický Marty’s Club přilákal včera prostřednictvím kapely Sunshine do svých prostor návštěvníky, jejichž dvě stovky na ruku pomohly tamním pořadatelům uspořádat první ze dvanácti koncertů česko-slovenského turné, končícího opět v Budějovicích, tentokrát však Moravských (29.3.2008). Po necelém roce se čtveřice vrátila téměř s totožným repertoárem propagujícím zatím poslední album Dreamer, během kterého se dostalo i na tutovky z předchozích Moonshower & Razorblades a Necromance. Až na nepatrný zvukařský přehmat nelze energicky nabité více jak hodince s třískladbovým přídavkem téměř nic vytknou. Vloni vydali možná až nad svoje očekávání vynikající desku, plachtící ve stejných vlnách jako kapely ze zahraničních titulních stránek, ale samotná atmosféra sobotního večera nabrala asi trošku jiný směr, než by si možná čtveřice přála. Už lednový televizní záznam po vyhlášení cen měsíčníku Filter v Paláci Akropolis divákům cosi nastínil. Představil fanouškovský Sunz Street Team, který dle vyjádření jejich zástupců jen tak někoho mezi sebe nepřijme, po kterém mě dorazila docela slušně vybavená chytrolína z české pobočky Universal Music. Z mého pohledu sledujícího kapelu už v dobách, kdy více jak polovina Marty’s hostů pilovala velkou násobilku, mi při pohledu na emo fans trošku cukají koutky. Jasně, je to věc samotných Sunshine, ale já bych to teď na čas zapích a vrátil se třeba za dva roky s něčím „dalším“, čímž nechci dát najevo, že se s ex-táboráky loučím.

Předkapelou a zároveň nekonečnou půlhodinkou se stal otřesný „electro-punk“ místních Love Gangsters, ukrývajících se pro mě z nepochopitelných důvodů pod hlavičkou pražské agentury 10:15 Promotion.

Uf, doba je těžká, Kamile.

sobota 9. února 2008

Baby Dee - Safe Inside The Day (Drag City)


Jako vyklidněný a trefný soundtrack k tragicko-komediálnímu vystoupení našich zoufalých politiků při volbě nového prezidenta mi včera večer posloužilo třetí sólové album Safe Inside The Day jednoho cleavledského bezpohlavního pětapadesátiletého dítěte. Vzít si sluchátka a odezírat bandě hulvátů placených z našich daní mi připadalo lepší, než si vydemolovat (pokud jsem tedy chtěl TV sledovat) mozkové buňky nějakým návykovým humusem a ráno se probudit se sobě nezavinitelnou kocovinou.

Baby Dee, jak si tento cleavledský zpěvák, pianista a harfista říká, natočil za producentského dohledu Matt Sweeneyho a Bonnie ‚Prince‘ Billyho krásně uvolněné folkově-kabaretní padesátiminutové dílo s jedenácti skladbami, ve kterých oprášil staré barové židle, na jejichž koženková polstrování usedli Will Olejan, Max Moston (Antony And The Johnsons), John Contreras (Current 93), Bill Breeze (Psychic TV), či Andrew WK. Album, sálající silnou vokální energií, které ve mně otevřelo „loňský zážitek“ z Donaufestivalu, kam přijal pozvání Davida Tibeta, si bez většího rozhodování zaslouží pozornost nejen fanoušků Drag City Records.

Plánované letošní evropské turné (březen – květen) se sice naší zemičce vyjímečně vyhne, ale za to se snad už budeme moci radovat z (staro)nového prezidenta. Prej už tam dneska dostal nějakej senátor infarkt. Ani se nedivím.

středa 6. února 2008

Maximum Black Festival Tour 2008


O tom, že tvrzení:“ Pro dobrotu na žebrotu“ platí i opačně, se přesvědčil devětadvacetiletý Michael James Owen Pallett-Plowright, jehož skladbu This Is The Song Of Win & Regine z alba Has A Good Home (2005 Tomlab) i přes nesouhlas použila jedna reklamka. Ač se tento drobný týpek nezdá, rozhodl se bojovat a tak se z jeho vítězství mohou radovat všichni příznivci přitažlivé alternativní hudby. Owen, jinak také vystupujícího jako Final Fantasy (neplést s německým tanečním duem) a jeho přátelé (Patrick Borjal a Susanne Herrndorf) se nakonec s agenturou Vienna Public Utility Company dohodli na kompromisu, že si písničku zatím mohou „nechat“, ale na vlastní náklady uhradí Maximum Black Festival 2008, který proběhne ve Vídni (28.2.), Londýně (29.2.) a Berlíně (2.3.2008).

A kdo si kromě Final Fantasy (doporučuji - viděl jsem před a pak i s Arcade Fire ve Flexu) na festivalu zahraje? Za necelých 30 € (!!!!!!!!!) to budou Deerhoof (Vídeň, Berlín), Dirty Projectors, Six Organs Of Admittance, Frog Eyes, Max Tundra (Berlín) a duo Alexander Tucker & Stephen O'Malley ze Sunn O))) (Londýn).

Tak co uděláme? Vídeň, nebo Tunng v Akropoli?

P.S. Nevím jak to má Owen domluvené s ambientně-jazzovou partičkou Bohren & The Club Of Gore, ale název Maximum Black najdete na jejich šest let starém albu Black Earth (Wonder / Ipecal Recordings).

úterý 5. února 2008

Donaufestival 2008 - Apse, ...


Program 4. ročníku rakouského Donaufestivalu 2008 chtějí pořadatelé zveřejnit 29. února, ale protože mi je jasné, že třeba K už teď trpí svěděním, prozradím malinkou část vystupujících na tomto unikátním podniku v nedalekém Kremsu, konaného letos v termínu od 24.4. - 3.5.2008.
Nejdříve se zastavím u americké (Newton – Connecticut) kapely Apse, malující na ambientní plochy industriálně post-(punk)-rockovým štětcem, kterou založili v roce 1999 Robert Toher (také Alms), Ezer Liechtenstein a Ryan Todd. První bezejmenné Ep (2001) natáčeli už za asistence kytaristy Aarona Piccirilliho (také Somnolent), následovalo Cloud EP a třetí Three Dialogues (2003), jehož atmosféra a otextované skladby jej odlišovaly od předchozích EP. Ve stejném roce přichází Michael Gundlach (kyt.), Toher se ujímá mikrofonu a podepisují smlouvu s madrickým labelem Acuarela Discos. Zde se prvním plodem stává Apse EP, představené na domácím turné, během něhož přijímají druhého bubeníka Matthew Wicka, který společně s Ryanem kapelu opouští koncem roku 2005. Další posilou se na chvilku stal Albert Gray, aby po debutovém albu Spirit (11/2006) a evropské šňůře utekl i s Aaronem. Zatím snad poslední a konečná (?) sestava Robert Toher, Ezer Lichtenstei, Michael Gundlach, Austin Stawiarz a John Mordecai podnikla vloni úspěšné vystoupení na belgickém Pukkelpop Festivalu a od podzimu natáčí album Eras, které jako LP (Equation Records) a CD (Acuarela Discos) vyjde v první polovině tohoto roku, stejně jako reedice debutu Spirit a rozšířeného EP Apse.

A koho bych tak ještě …Tak třeba australský kytarista, zpěvák a autor filmové hudby Scott Matthew usazený v New York City, dále z Georgie do Brooklynu přesunutí „folkaři“ Phosphorescent, (Matthew Houck, Scott Stapleton, Jeft Bailey, Ben Mc Conner), kterým vloni vyšlo skvělé album Pride (Dead Oceans) a z Montrealu přivezou do Kremsu představit svá trošku úchylná dílka (Skin Graft Records) Aids Wolf, na jejichž noise-punk se dá i docela dobře koukat.

pondělí 4. února 2008

These New Puritans - Beat Pyramid (Angular Records)

Před rokem jsem na těchto stránkách popisoval debakl Bloc Party, který si odnesli dle mého názoru se svou dvojkou od mnohem výraznějších Klaxons, kteří mimochodem se svým debutem Myths Of The Near Future vítězili téměř na všech kolbištích široko daleko od UK.
These New Puritans měli tehdy za sebou teprve 7“ EP Now Pluvial, na skladbu Navigate Navigate (12“ 5/2007) se vlnily svůdné modelky na molech Dior Homme (Hedi Limane), v očekávání byl barevný 7“ Numbers / Colours (11/2007) a pětatřicetiminutové album Beat Pyramid z minulého týdne. Do roka a dne se potvrdilo mé očekávání, že se Klaxons oproti šestnáctiskladbové novince, směřující též na arabský trh, pohybují v zrcadlovitě zobrazené pyramidě zdravé výživy mezi nedoporučovanými položkami. Od úvodní šestnáctivteřinové I Will Say This Twice I Will Say This Twice (Justina Borucka), přes všech pět skladeb vydaných na 7“, hip-hopovou Swords Of Truth až po závěrečnou osmivteřinovou I Will Say This Twice I Will Say This Twice na vás čeká silný energický nápoj s vitamínem E,D,P-P*, jehož minimálním nedostatkem je absence Navigate, Navigate (zítra na 12“ také v USA), kterou vám hladce nahradí En Papier, i když ne v patnáctiminutové verzi a pro hlavy mazané rozstříhaný text v bookletu.

Beat Pyramid (Angular Records / Domino) produkoval Gareth Jones (Clinic, Depeche Mode, Einstürzende Neubauten, Interpol, Liars, Nick Cave) a nevěřím, že ani tolik, někde až moc nestydatě, opěvovaní Crystal Castles výkon These New Puritans překonají. A kdo ví, zda v jejich kategorii letos vůbec někdo.
Skladba Elvis se v příštích dnech objeví opět na singlu, a to ve společnosti béček (7“) fff + Ending Ending, a (CD) Hyper Favela + Rock’n’Roll Baby.


* elektro-dance-post-punk

neděle 3. února 2008

Binary Oppositions, C, Valina



Klasickou kočku přepiješ nebo vyležíš, ale s tou hudební jsem naposledy zápasil vloni po Kremsu, kde mě dokonce políbil David Tibet. V pátek jsem sice v Táboře žádnou pusu nedostal, za to podobný stav mě opustil až dnes odpoledne díky skvělé kompilaci Binary Oppositions, kterou v nákladu 500 ks dali na podzim dohromady Ben Javens, Geoff Dolman, Matt Price a vydavatelství Static Caravan. Více jak hodinová „papírová“ přehlídka elektro-folkové scény z Birminghamu, prezentovaná v italské Brescii (Citric galerie 6.10.-3.1.2008) zahrnuje dvacet položek, mezi kterými najdete Helenu Gough, Absent, Magnetophone, Shady Bard, Arcade, Susan Doplane + Micronormous, Broadcast, The Young Baron, Betty & The ID, Seeland, Micronormous, Pram, KateGoes, Mike In Mono, Modified Toy Orchestra, Grandmaster Gareth, Misty's Big Adventure, Juneau/Projects/,doTb and The Decapitated Barbershop a na závěr ještě jednou Helenku.

Jak říkám, dokonalý lék na rozmasakrovanou palici, za kterou stáli C a Valina z Lince a jejich dvouhodinová divočina. Kromě několika novinek v podání domácíc C se Valina v Orionu představili s novým vynikajícím bubeníkem (Anselm Dürrschmid), hostujícím saxofonistou a v pořadí třetím albem A Tempo! A Tempo!, které vyjde v březnu na vídeňské značce Trost Records a v němž má prsty Steve Albini (Joanna Newsom, Mono, Pixies, Nirvana, …). Tento koncert byl vyjímečný už jen tím, že naši jižní sousedé si do Tábora odskočili těsně před pětiměsíční evropskou šňůrou, během které se k nám vrátí ještě jednou, a to díky letošnímu Free Dim Festu (30.-31.5.2008), jehož první den má odstartovat sklepení secesního domu (viz. výše) s následným pokračováním v nedaleko položeném sezimáckém amfíku.

Tak v květnu!

pátek 1. února 2008

Hot Damn - EP (At Home)


Ti, kteří již zaregistrovali, či dokonce navštívili jeden z několika českých koncertů ex-DDR tria Diario snad nepohrdnou mojim dnešním žhavým tipem. Jedná se o partičku kámošů z Brightonu, pohybujících se na tamní punkové a hardcorové scéně v kapelách The Steal, Navajo Code a Scuttle, jejichž útulek najdete u At Home. Zde na konci roku natočili Hot Damn ve složení Ben Hayes (kyt.), Andrew Buton (kyt.), Jamie Hitchman (b. kyt.), Luke Scott (samply) a Richard Phoenix (bicí) pětiskladbové EP, jehož první vydání (50 ks) zmizelo v zápětí na koncertě a At Home byli donuceni dolisovat další dvoustovku.

AAAAAAAAAAA Přes týden se krmím tímto 24 minutovým dortíkem a on ne a ne a neubývá a ani se mi nedivte, že nechci říci:“Talířku dost“. Tak dobrou!