sobota 29. září 2007

AMIINA tour 2007

Ještě než se vydám na začátku listopadu (8.) do Archy na Deerhunter a krátce před tím (26.10.) na strahovskou Sedmičku, kde zahrají zástupci Dischord Records Antelope rád bych podnikl krátký výlet k sousedům, kde v Szene Wien se dle mého uskuteční asi koncert podzimu.
Islandská dámská čtveřice Amiina přiveze naživo předvést své debutové album Kurr, které se objevilo letos jaře u Bláskjár Records. Nevím jak to bude vypadat na sklonku roku se Sigur Rós, ale jako vynikající náhradu vězměte těmito symfoňačkami. Menší zážitek než s Joannou Newsom neočekávejte.
Zapište si prosím datum 11.10.2007 a cenu, která nebude vyšší než 20 EUR.

pátek 28. září 2007

TRACKS - EVERYTHING JUDGED BY SUCCESS ALONE

To co napadne asi každého při letmém pohledu na obal debutového alba Everything Judged By Success Alone, se při pozornějším zaostření začne z lehka proměňovat o něco méně děsivější představy a pocity, přesně vystihující jeho atmosféru. Depresivně nervní nálada nás sice provází v každé z jedenácti skladeb, ale na čtyřicetiminutové nahrávce nalezneme i jemnosti infikované do nemocné duše tohoto cd.
Již v úvodní a zároveň nejdelší skladbě Stars With Cans, ve které se nasamplovaný příběh opilce, jenž zabil v autě svojí rodinku, prolíná s praskajícím ohništěm u nedalekého letiště za doprovodu kytary, dává jasný návod k orientaci ve směsici různých zvuků, ruchů, náhodných a podivných davových nahrávek, ale i sympatického zpěvu, bicích a strašidelných kytarových vazeb, končících pohodovou destrukcí. Třeba taková závěrečná Snowstorm Into Blood Spattered Sheets je zcela odpočinková - ale kam?
Celkově se jedná se o minimalisticko-instrumentální dílo, ne každému asi vonící, které přivedl na svět Oliver Griffin alias Tracks, v Londýně známý i jako Knives (LP How Do You Feel About It?).
Album vyšlo pod katalogovým číslem 001 u Red Guard Records 17. září v nákladu 300 kusů s vloženým ústřižkem zašlé fotografie v igelitovém sáčku a to vše dodané v červeně zapečetěném papírovém obalu.
Pocuchejte si nervy s Tracks. Everything Judged By Success Alone je odsouzené k úspěchu, pochopitelně nekomerčnímu.

středa 26. září 2007

DIARIO - tour 2007

Diario je lipská partička, která funguje od roku 1999, kdy vydala své první demo. Stejnojmenné debutové album vydali, jako vše následující, na místní značce VelocitySound Records o dva roky později a s dvojkou Tempo se ukázali na počátku roku 2003. Současná sestava Jan Roth (basa), Gunar Laabs (kytara) a Jan Barich (bicí) se letos představili na Free Dim Festivalu v Táboře, kam přivezli "naživo" asi své nejlepším (loňské) album Things In The Mirror Appear Closer Than They Are. To, že se jednalo o strhující noise-post-rockové vystoupení potvrdí každý, kdo se na dvorku Café Baru 7 zastavil. Já si tam zamiloval Coins Coins Coins a do dneška ji můžu slyšet třeba desetkrát za den a neomrzí. Fakt, skvělá skladba ze stejně skvělého alba.
Včera se hoši vydali na Diario Instrumental Space Invaders Tour 2007, během kterého se zastaví (opět) i v naší zemičce. Pokud to nebudete mít daleko a není vám líto stovky, tak vězte, že:
26.9. Plzeň
27.9. Jihlava
28.9. Kopřivnice
29.9. Hradec Králové
30.9. Olomouc
1.10. Brno
2.10. Praha
3.10. Č. Budějovice (Velbloud)
L I T O V A T N E B U D E T E !!!!!

sobota 22. září 2007

OX.EAGLE.LION.MAN / Les Incompétents

V západním Londýně fungovala, dá se říci ještě před pár měsíci kapelka, milující disko-psychobilly a hipíky. Nechali za sebou dva roky starý 7" Reunion / Much Too Much a o rok mladší How It All Went Wrong / Chapter Two, jehož náklad 1500 ks se vyprodal během jediného dne. Možná úspěch, ale tahle šestice se s tím tak nějak nevyrovnala a po společném turné s parádníma Vincent Vincent And The Villains se v srpnu loňského roku rozpadla. Jediné co už pro docela početné a nadržené publikum udělali, bylo sjednocení většiny skladeb, které kdy nahráli na jedno cd a po několika odkladech vydali až letos v březnu, stejně jako předchozí singly, na White Heat Records s názvem End Of An Error (2004 - 2006). Devět základních skladeb a 5 bonusů, z nichž tři tvořily rozhovory s Johnem Kennedym na Xfm v roce 2005.
Zatímco Chris Burman se vrátil na vysokou a s druhým zpěvákem (Billy Leeson) připravuje cosi nového, Frederick Macpherson (I.), Shaun Peterson (kyt), Tommy Howson (basa) a zpěvák Bono Must Die Tobi O'Kandi (bicí) dali dohromady chytlavější a více k širšímu posluchačstvu zaměřenou partičku Ox.Eagle.Lion.Man, pojmenovanou podle knihy o zjevení a převtělení do zmíněných "postav".
První skladbou, napsanou ještě za existence Les Incompétents, byla A Matter Of Timing a prozatím jediný demáček (fuj!) tvoří čtveřice Fatherhood, Theatre Of Faith, Tradition a Of Fact And Figure. Koncertně se představili na Glastonbury, Readingu (Leeds) a na začátku září předskakovali (ale ne jen tak) na londýnských vystoupeních Polyphonic Spree. Myslím, že dveře do světa se jim pomaličku otevírají (záleží, zda nepřijde zase nějaký průvan), protože podepsali smlouvu (podepisují se ještě vůbec smlouvy?) s Transgressive Records, kde 12. listopadu má vyjít jejich debutový singl Motherhood / Fatherhood.
Fredovi moc přeji, aby se dostal dál, než posledně. I když Les Incompétents byli moc dobrý.
Podobný osud jsem už zažil s pěticí Parva, která se reinkarnovala do Kaiser Chiefs. Že by to byl právě ten důvod Ox.Eagle.Lion.Man?

čtvrtek 20. září 2007

DEERHUNTER / ATLAS SOUND

Deerhunter vznikli před šesti lety v Atlantě a ještě před nahráváním debutového alba Turn It Up Faggot pro místní značku Die Slaughterhaus Records, tragicky zemřel baskytarista Justin Bosworth a odešel i autor názvu Dan Walton.
Základní dvojici Bradford Cox a Moses Archuleta doplnili Josh Fauver, Lockett Pundt a Colin Mee, který před měsícem tak nějak musel odejít. Na původní značce vydali po třístovkách dva splitové 7" s Alfabets (zde ještě s Bosworthem) a Hubcar City (2005). První samostatný singl Grayscale / Tree Spies (Rob's House Records) se vyprodal během několika málo dnů (100 ks), během nichž si už podepsali smlouvičku s vydavatelstvím Kranky. Počátkem letošního roku zde lisují dvanáctiskladbové dílko Cryptograms, které je následováno v květnu EP Fluorescent Grey a s dalšími třemi kapelami na 7" Whirlyball (200 ks černá/bílá), kde jsou zastoupeni Kousin Klash (Chunklet Records). To, že se jedná o partičku více než průměrnou, dokládají i kámíci, jež je vláčeli s sebou na turné - TV On The Radio, Liars, Yeah Yeah Yeahs, či Battles. Příští rok je očekávaná trojka Microcastle (Kranky), kde by se měl "ambientní" svuk míchaný s kytarovkami lehce pozměnit. Možná jako ....
Pětadvacetiletý bisexuál Brandford James Cox, trpící marfan-syndromem, človíček, jež nahrál několik věcí společně s The Black Lips, si k tomuto projektu přidal ještě jeden, řekl bych osobitější - Atlas Sound. Cole Alexander s ním vloni natočil 8 skladeb na 10" u Rob's House Records a tento rok spojil nadšení s Mexcellent, jejichž výsledkem je 12" Fractal Trax / Combrea Jungl (HOOS Rec.).
V současné době má připravené debutové album Let The Blind Lead Those Who Can See But Cannot Feet, které se snad na pultech objeví začátkem příštího roku. No a protože 8. listopadu se Deerhunter zastaví v pražské Arše, možná uslyšíme i nějakou tu elekro-indie novinku od Atlas Sound. Věřím, že uslyšíme!

pondělí 17. září 2007

Table (CZ)

Zajímá-li vás elekro-akustické vlnění Inch Time, Tunng, případně vás oslovilo Yorkovo album The Eraser, tak prosím zbystřete. V Plzni se nedávno zrodila stejně kvalitní (laptopová) záležitost, jako zmiňované "hvězdy". Říkají si Table, je jim asi 27, z Havlíčkova Brodu pochází Dominik Gajarský (kyt., piáno, zpěv) a druhým je Roman Štětina (elektronika, piáno) z Perštejna. První veřejné vystoupení si odbyli ve vysílání studentského rádia Bomba v Plzni, v červnu se poprvé postavili proti posluchačům na festivalu Medialess a o prázdninách se zúčastnili vernisáže Zůstane to mezi námi (Karlín Studios).
Nevím, zda v tomto případě platí do třetice všeho..., ale věřte nevěřte, 8. září se ukázali v Noci s (nemožným) Andělem, kde byli hosty hosta, alternativního výtvarníka Michala Pěchouška, jinak jejich pedagoga. O tapnosti P.A. je zbytečné se zmiňoval, ale trocha hudební osvěty určitě nikomu neublížilo - Comming Soon, či Moth Catchers jsou opravdu vynikající (!!!).
Čtvrtý pokus můžete zažít osobně, tedy pokud v neděli 23.9.2007 zajdete do sklepních útrob pražského hostelu CzechInn ve Francouzské ulici. Zde nezisková organizace Skutečnost podporující umění a multikulturu, uvede společně s neméně zajímavým uskupením A.M. 180 Collective koncert kanadských Dog Day, kterým letos v dubnu na značce Tomlab (v Kanadě Black Mountain) vyšlo debutové (pop) album Night Group, ovlivněné Joy Division a The Vaselines.
Koncert začíná ve 20 hodin, vstupné pořídíte za stovku a jako předkapelu uvidíte a uslyšíte "naše" TABLE.

neděle 16. září 2007

Málek,Plastici, Kratochvílová, The Moore Brothers, Joanna Newsom, Slavík a Stano

Málokdy se dá stihnout během 48 hodin na různých místech tolik zajímavě neodmítnutelného, jako tomu bylo koncem tohoto týdne. Vše odstartovala ve čtvrtek o páté odpolední ve Wortnerově domě AJG v Č. Budějovicích výstava obrazů, grafických listů a kreseb akademického malíře Antonína Málka, na jehož pozvání přijeli přátelé a legenda českého undergroundu The Plastic People Of The Universe. Kromě 110 děl mohli návštěvníci shlédnout výborné hodinové vystoupení s jedním přídavkem, které dle přítomných dokázalo, že TPPOTU stále dovedou oslovit i mladší generaci, pohybující se mimo trendový konzum.
O pár hodin později , tentokrát však v hudebním klubu Velbloud se zjevila další tehdejšímu totalitnímu Československu nepohodlná hvězda, resp. anděl měsíce září (náhoda?) Uriel (Oheň Boží) Jana Kratochvílová s doprovodnou rockovou kapelou. Za bicími jste mohli poznat původního člena Pražského výběru Jirku Hrubeše, se kterým v roce 1983 po festivalu v Irsku zakotvila v Anglii, kde snad působí dodnes jako Jana Pope. Až na pro mě "přihlouplé" průpovídky o energiích světla atd., se jednalo o vyrovnanou podívanou zpestřenou o roztleskávající taneční trio. Ale na Plastiky prostě neměli.
Určitě o nezapomenutelný zážitek přišli všichni, co nenavštívili v pátek pražskou Archu. Ač nekonečné čekání ve vydýchaném divadelním vestibulu, během kterého jsem shlédl 15 x čtyřminutové programové tipy a některé přítomné přivádělo k mdlobám, v devět se očekávání naplnilo. Na prkna se postavili bři Greg a Thom, nebo-li The Moore Brothers, dorazivší do Prahy vlakem jen s akustickou kytarou, o kterou se po v duetech zpívaných skladbách střídali. Milé, ale pro některé netolerantní "intoše" maximálně unavující.
Po krátké pauze se usadila uprostřed pódia za harfu krásná šestadvacítka Joanna Newsom, doprovázená bubeníkem, violistkou a hráčem na banjo a mandolínu. Nejen svým něžnějším než nežným hlasem připomínající Björk, ale i smyslem pro humor a pohotové odfuckování pruďasů, kteří se najdou asi všude, dokázala sílu své křehké osobnosti, kterou snad rozhodil jen velký počet fotografů v úvodu koncertu. Devadesáti minutové fascinující vystoupení uzavřené jedním přídavkem se mi zapsalo mezi jedno z těch, na které se nezapomíná ani po dvaceti letech. Jako důkaz toho, že před námi byla jedna z velkých současných hudebních osobností z oblasti tzv. freak-folkových písničkářů a odvedla skvělý výkon, dokázalo i vyprodání veškerých hudebních nosičů ten večer v Arše nabízených.
Na sobotu jsem si už nechal "jen" vernisáž v domácí galerii v Knížecím Dvoře v Hluboké, kde se prezentují fotografie Herberta Slavíka a Tona Stana, který nakonec nedorazil. Výstava potrvá do 23. října, na které budou k vidění fantastní představy v podobě siluet lidského těla na podkladu pro mě nejlepšího českého piva Pilsner Urquell, zde zastoupeného svým manažerem Vladimírem Jurinou a půlitrovýn plechovkovým balením.
Tento povedený prodloužený víkend určitě stojí za zapití. Takže - na zdraví a na podobně vydařené akce!

čtvrtek 13. září 2007

SIOUXSIE - MANTARAY

Susan Janet Ballion, známější spíše jako Siouxsie Sioux, si k letošnímu jubileu nadělila docela příjemný a co hlavně, nenudný dáreček. Pozvala si producenty Steva Evanse a Charlieho Jonese a natočila vlastně úplně své první sólové album, nazvané Mantaray (Decca Records / Universal). Do obchodů se dostalo v pondělí a najdeme na něm deset popovějších osmdesátek, které v dnešním retro čase zní aspoň od originálu.
Siouxsie And The Banshees a The Creatures patřili k mojim nej kapelám, především jejich ledová královna se stala ideálem holky mých snů. V současné době působí tato představa už hodně rozmraženě a snad i tošku rozpačitě. Před týdnem se objevil na cd a 7" singlík Into A Swan, obohacený o skladbu Swansway, který se dostal na 59. příčku britské singlové hitparády. Nepočítáme-li 13 let starý duet s Morrisseym Interlude (snad na albu Vauxhall And I - Parlophone), pak něco pro Basement Jaxx a Marca Almonda (škoda že chyběl na tom Donau festivalu), tak první samostatně vydaná věc je práve Into A Swan.
Mojí nejoblíbenější skladbou je Here Comes That Day, která má cosi společného s celou kolekcí - dokonalého agantíčka s ještě srandovnějším označením 007 určitě znáte.
S úctou
(vše myšleno v dobrém)

pondělí 10. září 2007

Antonín Málek - Obrazy, kresby

Alšova jihočeská galerie zahájí ve čtvrtek 13. září v českobudějovickém Wortnerově domě výstavu nazvanou Obrazy, kresby akademického malíře Antonína Málka. Stane se tak u příležitosti umělcových 70. narozenin a ke shlédnutí budou jak šedesátkové Konfrontace, tak i díla vzniklá po jeho emigraci do Švédska těsně po okupaci v roce 1968.
Antonín Málek se narodil v Plzni, vyrůstal v Jindřichově Hradci, vystudoval AVU a jako jeden z představitelů českého informelu stál u prvních nelegálních výstav (Konfrontace I, II) v ateliérech pražských umělců, v podhoubí, směřujícímu k Pražskému jaru. Pozdější "post abstraktní" období zachytila jediná a zároveň poslední autorova samostatná výstava v naší zemi před exilem. Od druhé poloviny 70. let až po současnost se zaměřuje na portréty krajin (Tibet) a osob a zabývá se i scénickou výpravou (Král Ubu). Ve svých pracích se snaží zachytit lidskou touhu po zakotvení ve skutečném světě a upozornit na nereálný svět, který je nám nabízen na každém kroku.
Vernisáže, jejíž začátek je naplánován na 17. hodinu, se má zúčastnit i legenda českého undergroundu, The Plastic People Of The Universe. Kapelu ovlivněnou F. Zappou a The Velvet Underground dal dohromady v roce 1968 pod "dohledem" Ivana Martina Jirouse baskytarista Milan Hlavsa a kromě saxofonisty Vratislava Brabence se na textech podílel letos v dubnu zesnulý Egon Bondy. Do ilegality se TPPOTU dostali po třech letech existence, ve které "zůstali" téměř 20 let.
Výstava potrvá do 28. října a já přeji k významnému výročí vše nejlepší a spoustu dalších, nejen uměleckých, nápadů.

čtvrtek 6. září 2007

JOY DIVISION - UNKNOWN PLEASURES, CLOSER, STILL

To, že letošní rok je rokem Joy Division, asi nemusím ani připomínat, vždyť právě v '77 si partička přisvojila tento název (Warshaw Pakt), i když první koncert s novým jménem odehrála až v únoru 1978.
První dvě a zároveň jediné jejich řadovky plus raritky se záznámem jejich posledního vystoupení (Birminghamská univerzita 2.5.1980) vyjdou v remasterované podobě, obohacené o bonusová CD 17. září. Zajímavostí rozhodně je, že v nákladu 500 kusů vyjde i 3 LP Box v nádherném provedení od Petera Savilleho. A cena? V předprodejích se pohybuje od 99 do 120 liber.
CD podoba Unknown Pleasures bude navíc obsahovat 12 skladeb z Factory, Closer si přidá také dvanáckou, tentokrát z Ulu a Still 14 z High Wycombe Town Hall.
No a za necelý měsíc tu máme (tady?) film Control!!!

středa 5. září 2007

PETE AND THE PIRATES

Tommy Sanders, Peter Cattermoul, David Thorpe, Jonny Sanders a Peter Hefferan více jak před třemi lety založili na trase Reading-Londýn indie folk rockově znějící Pete And The Pirates. V metropoli se upsali ke skvělým Stolen Recordings (2003), kde jim v červenci 2005 vyšlo první ze dvou dvacetiminutových EP. Get Even CD s lodními plachtami obsahovalo skladby Nuana, Knife, Sonny, Toe, Electric a Savior (také na kompilaci ArtRockeru), produkce se ujal Paul Jones a za nákladem 500 kusů se jen zaprášilo. Malá-velká senzace byla na světě.
Wait Stop Begin, teprve pod evidenčním číslem 4, vyšlo vloni v červenci a Come On Feet, Something, This Thyme, Step Back She Doesn't Belong, Disco, Think Twice se dá ještě pořídit. Parádní harmonické kousky, které dají vzpomenout jak na The Velvet Underground, tak i na Pixies.
Celý rok trvalo, než vyšel jak Stolen Recordings, tak i samotným PATP z tohoto EP první (sold out) singl Come On Feet. Stalo se tak tedy až letos v červnu, na b stranu 7" vybrali Humming a jako producenta Hareth Partona, který dělal desky např. The Pipettes, The Victorian English Gentlemens Club, Neils Children, Foals, Chow Chow, The Go!Team, či remixy Death In Vegas, Placebo, Ash, The Beta Band, ... Takže určitě do špatných rukou nevlezli a spolupráce vypadá i na debutové album, které by se mělo objevit snad někdy v lednu 2008.
O prázdninách se mj. objevili na Green Man festivalu a Reading/Leeds festíku, kde si kromě Carling stage zaimprovizovali i v "rodném" kempu. Na 8.10.2007 je naplánován singl Knots, jehož klipově rozjuchanou podobu lze shlédnout již nyní a pokud vlastníte druhou kompilaci Stolen Recordings, tak tam skladbu vedle Shimmy Rivers And And Canal, Candy, či Tap Tap najdete také. O Tap Tap , které dal dohromady právě zpěvák Tom Sanders, jsem psal v lednu. Pohoda, klídek, tabáček. To nééééééééééé

úterý 4. září 2007

LIARS - LIARS

Australan Angus Andrew (zp., kyt.), Aaron Hemphill (kláv., kyt.), Ron Albertson (bicí) a Pat Noecker (basa) se z počátku motali kolem Gern Blandsted Records z New Jersey, kde natočili ípíčka We No Longer Knew Who We Were a Fins To Make Us More Fish-like a především hodně dobré debutové album They Threw Us All In A Trench And Stuck A Monument On Top, kde zazářila závěrečná půlhodinová smyčka This Dust Makes That Mud (říjen 2001).
Z důvodu rozdílných pohledů na další tvorbu odcházejí Ron a Pat, které nahrazuje bubeník Julian Gross, se kterým nahrávají splitové EP, o které se dělí s Oneida (Arena Rock Recordings) a dva měsíce před tím se They Threw Us .... objevilo v reedici u obrovských Mute, čímž měli Liars úspěch zpečetěn. Dvojku They Were Wrong, So We Drowned spoluprodukoval kytarista a klávesák TV On The Radio David Andrew Sitek
a nejen její podobu nám přivezli představit v červenci 2004 na strahovskou Sedmičku díky A.M 180 Collective za nádherných 130 kč u vstupu. Tehdy předskakovala tuším pražská Lyssa (Silver Rocket).
Na třetí desku Drum's Not Dead (02/2006) si částečně odskočili do Berlína, kde se jim tak zalíbilo, že zůstali až do zatím poslední nahrávky, kterou je LP s jednoduchým názvem Liars. Andrew se o ní zmínil jako o nejvyrovnanější a nejpopovější (nejedná se o Liars?) a myslím, že na základě jeho slov, aniž by asi desku i slyšeli, ji někteří kritici odepsali. Pokud se v tomto případě jedná o pop, pak Tony Wilson vlastnil mateřskou školku. S odkazy na The Jesus And Mary Chain (pamatujete si květen 1992 na Výstavišti?), Sonic Youth, či dokonce neveselé The Cure, mi pak připadá toto zařazení zcela mylné. Ale je to věc názoru - zde můj osobní.
První singl z novinky Plaster Cast Of Everything vyšel před měsícem a následovat by jej mohla třeba závěrečná Protection. Liars natočili za pomoci Jeremy Glovera vyklidněné, ale výborné album, které mě díky rozdílným reakcím mile překvapilo a naživo bych si je dal klidně ještě jednou, i když od dance-art-punku a alt. rocku se dostali až k noise-rocku (už jsem jako ti profíci).

pondělí 3. září 2007

TUNNG - GOOD ARROWS

Zatímco Mirek s Jirkou a dobitou Jaques nám ukazují ty správné barvy, po kterých se vydat, londýnští Tunng hodili směrovky tam, kde každá duše najde to své místečko plné pohody a klidu. Třetí album Good Arrows (Full Time Hobby) zní oproti předcházející tvorbě z počátku jako "nejhitovější", ale po prvním singlu Bricks, mém tipu na dvojku a zároveň "nejveselejší" Bullets a "nejdrsnější" Soup, se nahrávka stáčí do typické elektro-folkově experimentální Tunng nálady, čímž nechci novinku označit za sebevykrádající, či vracející se k něčemu, co nám partička už jednou předvedla. Naopak. Good Arrows je nejpísničkovitější a jako celek nejsilnější prací, jakou zatím Mike, Sam a přátelé odvedli.
A jak to začalo?
Poté, co Mike Lindsay vyměnil obchůdek v Sohu za zpěváka a skladatele Sama Gendera a natočili několik věciček na různé kompilace, se ozvali ze Static Caravan s nabídkou debutového 7". Ten vyšel v nákladu 500 ks v červnu 2004 a dostal název Tale From Black / Pool Beneath The Pond. Následovala stovka Maypole Song (The) / Suprize Me 44 a o rok později vyšel remixovaný 7" People Folk a Magpie Bites / The Bonnie Black Hare s maličkým plakátkem. Některé ze skladeb se objevily i na první desce (This Is ... Tunng) Mother's Daughter And Other Songs z ledna 2005. Za zmínku stojí i předělávka The Pioneers indiešků Bloc Party, použitá snad pro nějaký americký televizní seriál.
Vloni Tunng reprezentovali s Inch Time vydavatelství Static Caravan na španělském Sonar festivalu , i když v té době už měli na pultech druhé album Comments Of The Inner Chorus (22.5.06), pod kterým byli podepsáni také Full Time Hobby. Tomu předcházel singl Woodcat s Viva Voce remixem a do konce roku jsme se mohli seznámit i Jenny Again, tentokrát s remixem od The Earlies a poslením 7" It's Because .... We've Got har. Oficiálně je kapela rozšířena očtyři další jména - Martin Smith, Phil Winter, Becky Jacobs a Ashley Bates.
DNTEL a Daedelus remix skladby Bricks nás 20. srpna upozornil, jak jinak než na sedmipalci, na třetí a pro mě nejpřitažlivější album, o kterém jste se snad něco dozvěděli v úvodu. Jen pro doplnění. Sežeňte si knižní limitovanou edici, kde kromě "skládankové" grafiky (Vanessa Da Silva) a textů, najdete navíc 9 minut bonusových skladeb Wood a Clump a dostanete se na konečných 53 minut a nějaké ty drobné.
na na na na na na